Důvodem omezování pohybu aut v centrech měst nebo vymezení pěší zóny je snaha o vytvoření příjemného a bezpečného prostředí, které svádí k setkávání, nakupování a dalším sociálním aktivitám. Je však nutné zakazovat vjezd do pěších oblastí, např. i parků, také cyklistům?
Pro cyklisty je neprůjezdné centrum města či park mnohdy zásadní překážkou pohybu městem. V centrech měst se navíc nachází mnoho důležitých zdrojů a cílů cyklistické dopravy. Moderní dopravní politika by měla zajistit, že zůstanou cyklistům dostupné.
VEDENÍ CYKLISTŮ MEZI PĚŠÍMI
Problematika cyklistické dopravy v oblastech vymezených pěším je v našich městech předmětem častých diskusí, mnohdy zdlouhavých, emotivních a vedených bez dostatečných odborných argumentů. (Příkladem je Brno a otázka povolení vjezdu cyklistů do centrální oblasti města.) Co doporučují relevantní technické předpisy? V Technických podmínkách TP 179 (Navrhování komunikací pro cyklisty, EDIP, 2008) se uvádí: »... provoz cyklistů je v pěší zóně společný s chodci v uličním prostoru místní komunikace zpravidla za předpokladu, že je vjezd cyklistů povolen dopravním značením. V případě potřeby je možné vjezd cyklistů do pěší zóny časově omezit. Trasa je značena pouze orientačním dopravním značením. Oddělený jízdní pruh pro cyklisty se v pěší zóně zpravidla nenavrhuje.«
Podle technických podmínek TP 103 (Navrhování obytných a pěších zón, EDIP, 2006): »... v pěší zóně může být povolen i pohyb cyklistů... V odůvodněných případech je možné v pěší zóně navrhnout samostatný jízdní pás / pruh pro cyklisty, který je ve stejné úrovni jako ostatní plocha pěší zóny, nebo je maximálně 0,02 m nad ní.... V pěší zóně je vhodné situovat stojany na jízdní kola.« Chybí tedy jasná kritéria pro volbu způsobu vedení cyklistů v oblastech vyhrazených zejména pěší dopravě.
Jak tuto problematiku řeší cyklistická velmoc - Nizozemsko? Při rozhodování o způsobu vedení cyklistů pěšími oblastmi by měl projektant/urbanista/rozhodovatel zodpovědět tyto otázky:
Měli by/mohli by cyklisté mít povolen vjezd do pěších oblastí?
Má se cyklistická a pěší doprava smísit či oddělit?
Pokud má být oddělena, má být tato separace »měkká« nebo »tvrdá«?
STANOVENÍ LIMITŮ
Cyklistickou dopravu lze rozdělit na průjezdní a cílovou. Pro obě skupiny je možnost průjezdu pěšími oblastmi zásadní. Pro průjezdní cyklistickou dopravu je průjezd těmito oblastmi atraktivní, bezpečnou a často také nejrychlejší trasou. V případě cílové cyklistické dopravy umožňuje cyklistům povolení vjezdu do pěší oblasti dosáhnout svých cílů bez zbytečného zdržení. Mohou také zaparkovat své kolo blízko cíli, popřípadě převážet na kole drobný náklad.
Pro volbu vhodného způsobu organizace provozu cyklistické dopravy v pěších oblastech je možno stanovit limitní hodnoty založené na intenzitě pěší dopravy a příčném uličním profilu. Utváření ulice hraje stejně důležitou roli jako počet chodců (venkovní zahrádky kaváren či stojany na kola omezují využitelnou uliční šířku). Utváření ulice může také pozitivně ovlivňovat žádoucí prostorové vymezení chodců a cyklistů. Hodnota průměrného počtu chodců na využitelnou uliční šířku poskytuje tedy vodítko pro volbu vedení pěší a cyklistické dopravy.
Cyklistická a pěší doprava může podle uvedené tabulky koexistovat do hodnoty 200 chodců na metr příčného profilu za hodinu. Vyšší hodnota neumožňuje efektivní kombinaci těchto dvou druhů dopravy. V takovém případě je nezbytné se poohlédnout po jiných řešeních, která mohou vycházet z faktu, že intenzita pěší dopravy významně závisí na denní době a zákaz vjezdu cyklistů tak může být aplikován pouze na dobu, kdy pěší doprava dosahuje vysokých hodnot.
Při intenzitě chodců od 100 do 160 je dostačujícím opatřením vodorovné dopravní značení oddělující oba druhy dopravy. Tento způsob »měkkého« oddělení je vhodné podpořit správným prostorovým uspořádáním uličního prostoru, tak aby prostor vyhrazený cyklistům byl snadno rozpoznatelný. Při intenzitě chodců nad 160 je nutné, aby byl prostor vyhrazený cyklistům zvýrazněn jiným povrchem či barvou.
SVOBODA POHYBU PRO VŠECHNY
Výhodou kombinace cyklistické a pěší dopravy je velká svoboda pohybu i v příčném směru pro obě kategorie. Výhodou separace je malá úroveň vzájemného omezování a nižší riziko vzniku dopravní nehody. Nebezpečí a omezování způsobené společným provozem by se však nemělo přeceňovat.
Zahraniční studie např. z Velké Británie ukazují, že počáteční averze veřejnosti vůči povolení vjezdu cyklistů do oblastí s pěší dopravou se po roční zkušenosti sníží. Cyklisté mají tendenci adaptovat své dopravní chování a dokonce sesednout z kola, pokud jsou intenzity pěších přiliš veliké. Dopravní nehody mezi cyklisty a chodci jsou vzácnými jevy a málokdy jsou závažné.
A jaké z toho vyplývá ponaučení pro česká města? Nelze vždy umožnit cyklistům vjezd do centrální oblasti plošně 24 hodin denně. Je nezbytné přihlédnout k místním podmínkám. Např. v německé Míšni je pěší zóna v centrální oblasti města rozdělena do několika zón s různými režimy cyklistické dopravy.
Je důležité si uvědomit, že soužití cyklistické a pěší dopravy je možné a neexistují žádné faktory, které ospravedlňují úplné vylučování cyklistické dopravy z pěších zón a jiných oblastí určených pouze pro pěší dopravu.
PETR POKORNÝ
Centrum dopravního výzkumu, v. v. i.
Cyklistům vjezd do centra povolen.
Cyklistům vjezd do centra zakázán.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV
