01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Pokud stát omezí možnost armády zasahovat při povodních, tím více by měl podpořit hasiče

Z celkem 623 obcí Jihočeského kraje bylo loňskou srpnovou povodní poškozeno 340, přičemž odhadnuté náklady na obnovu území regionu dosáhly výše 15,664 miliardy korun. Evakuováno bylo v kraji celkem 24 128 lidí, velká voda velmi významně poškodila 11 866...

Z celkem 623 obcí Jihočeského kraje bylo loňskou srpnovou povodní poškozeno 340, přičemž odhadnuté náklady na obnovu území regionu dosáhly výše 15,664 miliardy korun. Evakuováno bylo v kraji celkem 24 128 lidí, velká voda velmi významně poškodila 11 866 osob.

O tom, v jakém stádiu je obnova po povodni na jihu Čech nyní, rok od ničivé přírodní katastrofy, i o tom, jaké poučení si z této živelní pohromy vzaly obce, města a kraj, jsme v besedě u kulatého stolu v Českých Budějovicích hovořili s hejtmanem Jihočeského kraje RNDr. Janem Zahradníkem a se starosty Husince (obce ležící na řece Blanici), Písku (Otava), Roudného (Malše) a Týna nad Vltavou Ludvíkem Friedbergerem, JUDr. Lubošem Průšou, Jaroslavem Chmelařem a Mgr. Karlem Hájkem. Besedy se zúčastnili rovněž pracovníci krajského úřadu - vedoucí oddělení krizového řízení Ing. Jaroslav Jedlička, Ing. arch. Radek Boček z oddělení územního plánu a stavebního řádu a Mgr. Milan Kynický z oddělení regionálního rozvoje.

RNDr. Jan Zahradník: Pokud jde o organizování nápravy povodňových škod, jsem přesvědčen o tom, že obce i kraj odvedly maximum toho, co vůbec v tomto ohledu mohly udělat. S odstupem času si možná ne každý uvědomuje, že kromě srpnové povodně jsme v kraji museli zvládnout rozsahem sice menší, ale také velmi nepříjemnou povodeň na přelomu roku. Tehdy se však nezachraňovali lidé a majetek z teplé, ale z mrazivé vody. Nelze ovšem přivírat oči před faktem, že určité dluhy pro povodňovou obnovu existují. Hlavní dluh vidím v tom, že stát slíbil určitý objem finanční pomoci a slib zatím nedodržel. Týká se to hlavně jeho programu na obnovu bytového fondu, který je pro občany organizovaný prostřednictvím povodňových fondů obcí, do nichž stát posílá přes kraj peníze na základě žádostí, které pro Ministerstvo pro místní rozvoj shromažďuje rovněž kraj. Naplněny nebyly ani sliby státu na pomoc v rámci povodňové části Programu obnovy venkova. Ačkoliv řada obcí a měst se spoléhala na to, že dostane proplaceny náklady na projekty obnovy po povodni, z tohoto programu u nás nebyly vyslyšeny žádosti na 350 miliónů korun, dalších 150 miliónů chybí na pokrytí žádostí občanů o dotaci na obnovu bytového fondu. Například v Mutěnicích připravili projekt opravy mostu přes řeku, na který již dostali z programu Phare devět miliónů korun. Pro kofinancování projektu počítali se slíbenou pomocí státu z povodňového Programu obnovy venkova. Odtud však obec zatím žádné peníze neobdržela, takže vyvstává riziko, že již poukázané peníze z Bruselu obec nakonec bude muset vrátit. Nemohu se nezmínit ani o snaze státu přimět kraje k tomu, aby peníze z Fondu solidarity Evropské unie převáděly i do povodňových fondů obcí na obnovu bytového fondu, ačkoliv přidělená částka nebude stačit obcím ani na obnovu území.

JUDr. Luboš Průša: V Písku nyní zbývá dokončit obnovu sklepů některých zděných bytových domů, neboť jsme museli čekat, až vyschnou. Velkým problémem je oprava střední zdravotnické školy a hlavně Základní školy T.G. Masaryka. Zatímco první školu bychom měli znovu uvést do provozu do počátku nového školního roku, u druhé - kde bylo třeba vykonat práce v objemu asi 50 miliónů korun - zářijový termín dosud ještě jistý není. Nyní v srpnu bychom také už měli dokončit novou lávku pro pěší přes Otavu, spojující dvě sídliště.

Ludvík Friedberger: Hodně práce zbývá ještě na opravách bytového fondu a hlavní nápor nastává až letos. Mnozí z těch, kteří loni příliš spěchali a nepočkali s rekonstrukcí, až domy dostatečně proschnou, musí teď s opravou začínat prakticky znovu. Ale mám-li hovořit o poučení z loňské povodně, pak musím připomenout, že největší problém tehdy spočíval v informovanosti občanů. Právě v srpnu jsme již poněkolikáté shodou okolností museli opravovat místní rozhlas, takže v kritickém okamžiku nefungoval. Proto jsme už zadali vypracování projektu na vybudování varovného a informačního systému obyvatelstva pomocí radiového signálu, abychom nemuseli spoléhat na méně spolehlivé kabelové napojení místního rozhlasu.

Ing. Jaroslav Jedlička: Vybudování spolehlivého varovného a informačního systému ve všech obcích pokládám za mimořádně důležité. Staří Římané tvrdili: Salus populi suprema lex - Bezpečí lidí je nejvyšším právem. Jsem proto přesvědčen, že v tomto ohledu to musí být stát, kdo finančně pokryje vybudování varovného a informačního systému. Kdo jiný by se měl postarat o bezpečnost jeho občanů? Ostatně hlavně menší obce by na takové projekty těžko sháněly peníze. Naopak je na obcích, aby si přepracovaly povodňové plány tak, aby odpovídaly reálné situaci během povodně loni v srpnu. Pracovníci krizového řízení, ať už na kraji nebo v obcích, musí dokonale znát příslušné povodňové plány a umět na případnou krizovou situaci podle nich ihned reagovat. I loni se potvrdila zkušenost, že ztráta času v počáteční fázi řešení krizové situace se už nikdy nedožene. Stejně důležitá je znalost zákonů, aby každý funkcionář věděl, komu co může v krizové situaci nařídit. Protože jinak se po odeznění krizové situace mohou na stole starosty objevit požadavky na různé platby za služby a práce, které si starosta vyžádal. A pokud tyto příkazy či požadavky neměly oporu v zákoně, pak se starosta může při jejich dodatečném proplácení dostat do nemalých problémů.

Mgr. Milan Kynický: Zásadním problémem je nedostatečné financování ze strany státu. Po určitých peripetiích v počátečním období po povodni se podařilo nastolit pravidla pro toky peněz od státu obcím a jednotlivcům. Bohužel však, hlavně letos, došlo k velkému převisu poptávky nad tím, co dosud stát pro postižené obce a lidi uvolnil. Jen pro ilustraci uvedu, že například žádost o dotaci na opravu bytového fondu podaly 103 obce a jejich úhrnný požadavek zněl na 396,072 miliónu korun. Ministerstvo pro místní rozvoj jim zatím poukázalo 244,5 miliónu.

Jaroslav Chmelař: Mluvím za obec Roudné s necelými pěti sty obyvatel a musím říci, že malé obce to s obnovou po povodni skutečně nemají jednoduché. Činí-li rozpočet takové obce jen pár miliónů korun, zasazujte se účinně o likvidaci škod v řádu třeba desítek miliónů! Pak každá koruna, kterou od státu dostanete, je cenná. A naopak: Pokud s nějakou pomocí ze strany státu počítáte a ona se někde zadrhla, může to být pro obec skutečně značný problém. Větší města jsou na tom v tohle ohledu podle mého názoru lépe, neboť ani případné stamiliónové škody nemusí ani zdaleka překročit jejich rozpočet. Jinak jsem velmi spokojen s aktivní rolí a pomocí kraje při řešení následků povodně. Ale jednu výhradu ke koordinaci pomoci krajů a státu obcím přece jen mám. Posuďte sami: V mikroregionu Pomalší se nám od kraje podařilo získat grant na studii Úpravy odtokových poměrů a návrh protipovodňových opatření. Zpracovatele studie jsme našli formou výběrového řízení a první výstupy z ní obdržíme již letos na podzim s tím, že studie by měla být jedním z pilířů zadání územních plánů na katastrech jednotlivých členských obcí. Současně však stát prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj vyhlásil dotační program podpory aktualizace územněplánovací dokumentace obcí postižených povodněmi. A pokud jsme do tohoto dotačního titulu chtěli vstoupit, museli jsme již letos na jaře připravit návrhy smluv na tuto aktualizaci a uvést i částky, kolik bude stát. Jinak bychom na peníze z dotačního titulu nedosáhli. Samozřejmě však šlo pouze o odhady částek, protože jsme nemohli čekat až do podzimu na seriózní podklad, tedy studii podpořenou krajem.

Ing. arch. Radek Boček: Ale pane starosto, vy jste postupovali naprosto koncepčně, když jste si nejprve nechali zpracovat územněplánovací podklad a až na jeho základě byste chtěli přikročit ke změně územních plánů. Jako urbanista proti vašemu postupu nemohu zhola nic namítnout. Jenže jako úředník vás musím upozornit, že pokud jste chtěli získat nějaké peníze z uvedeného státního dotačního titulu - a letos je naděje na ně skutečně velká - tak jsme po vás museli chtít, abyste si připravili žádost, která splní náležité podmínky, byť nebude mít takový koncepční ráz, jaký by měla mít. Víte však, jaké bylo pozadí celé této situace? Už 21. srpna 2002 vláda svým usnesením rozhodla o vytvoření onoho státního dotačního programu. Ministerstvo pro místní rozvoj však pro něj vydalo metodiku až letos 15. března! Termín odevzdání žádostí o dotaci pak stanovilo skutečně šibeniční - do 30. dubna. Smekám před těmi starosty, kteří stačili žádosti připravit a včas odevzdat na kraj, který je ještě pak musel rychle všechny pro ministerstvo dál zpracovat. A když už jsem si vzal slovo k územním plánům, pak konstatuji, že do těchto dokumentů obcí je třeba bezpodmínečně nutné zapracovat zkušenosti z loňských povodní. Nějaké větší změny územních plánů velkých územních celků se asi příliš nestihnou, protože většinu z nich už máme těsně před dokončením. Ale zkušenosti z povodně se určitě projeví v územním plánu kraje, pro jehož přípravu představují jedno z rozhodujících zadání.

Mgr. Karel Hájek: My jsme se bez ohledu na povodeň chystali vytvořit nový územní plán, takže všechny zkušenosti, včetně výše hladiny velké vody a rozsahu zaplaveného území, jsme do něj hned začerstva zapracovali. V rámci územního plánu přichází v úvahu stavební uzávěra pro zátopová pásma. Zvažujeme, jak eliminovat výši škod, pokud by se podobná povodeň měla opakovat. V Týně nad Vltavou totiž škody na majetku města činily zhruba 80 miliónů a na majetku občanů asi 140 miliónů korun. Proto pomýšlíme i na mobilní bariéry, které se osvědčily v Praze. Také se už poohlížíme po vhodném bezdrátovém varovném a informačním systému, z něhož by bylo dobře slyšet mluvené slovo. Chci potvrdit slova pana hejtmana - i nás totiž trápí, že v první fázi stát hradil požadavky z našeho povodňového fondu města na 100 procent, pak už jen na 90 a nakonec již pouze na 30 procent. Za běžné situace bych se ztotožnil s praxí, že kdo si podal pozdě žádost, obdrží méně peněz či třeba i vůbec nic. Měl se o finanční pomoc ucházet včas. Jenže při povodních musí hrát významnou roli i lidský aspekt. Ono se těžko hlavně starým lidem říká, že nedodrželi termín 30. září, a že proto dostanou mnohem méně peněz, než potřebují. Vžijme se do zoufalství těchto lidí, kteří měli během pár okamžiků dům pod vodou - a v tu chvíli už měli pomýšlet na nějaké žádosti a termíny? Ve složitých situacích však byli i starostové a další představitelé měst a obcí. Starosta v krizové situaci přijímá rozhodnutí pod tlakem, nemůže dlouho váhat a s kdekým své rozhodnutí dopředu konzultovat. Jenže v rámci prevence může rozhodnout třeba o vyklizení nějaké firmy, ale nakonec k ní pak velká voda nestoupne. Kdo bude hradit škodu? Prostě legislativně není zatím příliš dobře ošetřeno, co starosta smí a co nesmí. Ono se pak později, jakmile krizová situace odezní, od zeleného stolu dobře mudruje, že starosta neměl udělat to či ono a že podle zákona mohl přijmout pouze takové a ne jiné opatření.

JUDr. Luboš Průša: V těchto problémech se ocitali hlavně starostové menších obcí. Krajský úřad už v září a říjnu v řadě případů tohle informační vakuum v obcích sice alespoň částečně vyplnil, když se jeho pracovníci rozjeli do obcí a přímo na místě starostům svými radami pomáhali správně se rozhodnout. Ale souhlasím s tím, že to příliš systémové není. Jsem proto rád, že město Písek se podílí na přípravě materiálu, který na objednávku ministerstev vnitra a pro místní rozvoj zpracovává Ústav územního rozvoje Brno. Tento materiál by měl definovat základní taxativní funkce území a co může sloužit k jejich obnově. Jakmile tyto parametry obsáhne zákon, bude možné pro starosty třeba vytisknout jakousi "kuchařku", jaké kroky mohou za podobných krizových situací činit a jaké naopak ne. Podobně však bude nutné dořešit i postavení starostů obcí třetího typu. V povodňové situaci tento starosta může podle vodního zákona určité věci nařídit pro celé spádové území své obce, řekněme, že v tu chvíli vykonává přenesenou působnost státu. Ale nejsou to tak silné a účinné pravomoci, jakými dříve disponoval přednosta okresního úřadu. Ten dokonce mohl vyhlásit nouzový stav a případně si i vyžádat pomoc armády. Se zánikem činnosti okresních úřadů jsme se, myslím, v tomto směru ke škodě věci vrátili zpět a nyní má tuto pravomoc pouze hejtman. A snad ještě jednu poznámku: Voda je, jak jsme se loni přesvědčili, skutečně nevyzpytatelný živel. Ochranu proti sto a víceleté vodě je nutné budovat a stejně tak v územním plánování dbát na to, aby v zátopových pásmech nevznikaly další stavby, které rozvodněná řeka může smést. Ale přimlouval bych se za to, aby stavby, u nichž bude zcela jednoznačně prokázáno, že proti velké vodě odolné jsou a v jejichž případě nehrozí ani ztráty na majetku, ani ztráty na životech, mohly i v zátopových pásmech existovat.

RNDr. Jan Zahradník: I já jsem pro to, aby se v nejohroženějších částech vůbec nestavělo a územní plány tomu jednoznačně bránily. Na druhou stranu se však podívejme na historickou zkušenost z Českého Krumlova. Pokud by v tomto nádherném městě naši předci dodržovali zákaz výstavby na území ohroženém rozvodněnou Vltavou, pak by tam nikdy nevznikly ty nejkrásnější partie kolem meandru řeky, jež po staletí byly zaplavovány, a přece vždy velké vodě odolaly.

Mgr. Karel Hájek: Co by se mělo také legislativně dořešit, je vztah obcí a armády. My v Týně nad Vltavou jsme armádě velice vděční za obrovský kus práce, který ve městě odvedla. Jenže, jak známo, reforma armády povede k dalšímu ztenčení jejího početního stavu a v případě nějaké jiné podobné živelní události by už pomoc vojska nemusela být tak účinná.

JUDr. Luboš Průša: I my jsme dnes v tomto ohledu v mimořádné nejistotě. Reforma armády mj. předpokládá i nové rozdělení území mezi jednotlivé Záchranné a výcvikové základny. My dnes v Písku víme, že Civilní ochrana odchází z Jindřichova Hradce. Ale pod kterou základnu budeme patřit příště - budou-li vůbec existovat, nám oficiálně zatím vůbec není známo. Čili jsem pro to, aby se právě teď, kdy se přiblížily zásadní kroky v reformě armády, nezapomnělo ani na jasné vymezení role armády při podobných živelních událostech.

Jaroslav Chmelař: Armáda byla spolu s hasiči při povodni vlastně jedinou organizovanou silou, které se dalo zavelet a účinně ji nasadit v podstatě na nejtěžší práce. Ať mám pravomoci, jaké chci, takto běžným občanům velet nemohu, resp. nebylo by to příliš účinné. Proč myslíte, že si v naší malé obci držíme dobrovolné hasiče? I když to máme do Českých Budějovic velmi blízko a profesionální hasiči odtud v případě potřeby přijedou takřka okamžitě, naši dobrovolní hasiči jsou lidé, kteří budou obci vždy obětavě pomáhat, brodit se po prsa studenou vodou, vláčet se bahnem, vykonávat těžkou fyzickou práci. Takže má-li se výrazně redukovat početní stav armády, jsem pro to, aby se stát ještě více staral o větší použitelnost hasičů - ať profesionálních, či dobrovolných - a investoval do jejich výcviku i vybavení.

RNDr. Jan Zahradník: Sbory dobrovolných hasičů mají u nás více než stoletou tradici a já si na nich nejvíce cením toho, že vznikly z iniciativy samotných občanů, kteří si chtějí vzájemně pomáhat. Jihočeský kraj je rozhodně bude dál podporovat. A pokud jde o armádu? Skutečně je teď nejvyšší čas, aby se s reformou armády jasně řeklo, zda bude mít i nadále pro mimořádné situace, jako byly loňské povodně, dostatečnou kapacitu jak na těžké zemní práce, tak na fyzickou dřinu. A nebude-li tato potřeba ze strany armády napříště už spolehlivě ošetřena, pak se musí jasně říci, kdo by armádu v podobné krizové situaci zastoupil. I já si myslím, že by to měl být především Hasičský záchranný sbor, hasiči jako složka integrovaného záchranného systému. Pokud jde o postavení starostů obcí třetího typu, ano, ti musí dostat možnost v určité situaci ostatním kolegům ve svém spádovém území zavelet. Nikdo jiný to za ně neudělá a hejtman to k nim může mít bezprostředně po vzniku mimořádné situace daleko. Proto jsem i pro to, aby se legislativně postavení starostů obcí třetího typu dál upřesnilo. Ale základem všeho je dobrá komunikace. Obce třetího typu s ostatními obcemi ve svém spádovém území musí být v dobrých sousedských vztazích, společně připravovat základní dokumenty typu třeba povodňových plánů. Ono se totiž může stát, že v některém okamžiku řešení krizové situace mohou být zájmy sousedních obcí i v rozporu. Už teď je proto nutné nastolovat mezi vedeními obcí důvěru, a připravovat tak půdu pro případnou budoucí dohodu mezi nimi.
Ivan Ryšavý

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down