V sérii článků jsme se zabývali investováním zejména z pohledu politického manažera investic, tj. z pozice regionálního politika. Třetí díl je věnován hlavním cílům komunálního politika při správě investic. Hlavní cíle komunálního politika při...
V sérii článků jsme se zabývali investováním zejména z pohledu politického manažera investic, tj. z pozice regionálního politika. Třetí díl je věnován hlavním cílům komunálního politika při správě investic.
Hlavní cíle komunálního politika při správě investic jsou následující: Za prvé, investice musí přinést užitek, za druhé, investice se nesmí stát politickým nástrojem opozice. Dosáhnout těchto dvou cílů je sice umění, ale v zásadě je lze splnit. Univerzální cesta však neexistuje - tu musí najít každý komunální politik sám a závisí na jeho znalosti lidí a politické obratnosti, zda a jak se mu to podaří. Můžeme však pomoci poznámkami k některým problémům.
Užitek z investice?
Mohlo by se zdát, že investování je činnost s nejistým výsledkem. Bezprostředně po letech propadů akciových trhů zní předchozí věta většině laiků velmi pravdivě. Není tomu tak.
Pro každou municipalitu lze sestavit investiční strategii, která se bude pohybovat pouze ve vymezeném koridoru potenciálního výnosu a potenciální volatility, takže její celkové chování je možno v zásadě předpovědět. V rámci této strategie budou některé investice zatíženy větším či menším rizikem, ale jako celek mohou v naprosté většině plnit stanovené cíle. Hlavním nástrojem je strategické rozmístění peněz do jednotlivých finančních instrumentů v závislosti na požadavcích pro danou část investičního portfolia.
Pro výkonnost investice má totiž z více než 90 % význam právě strategie1), nikoliv výběr konkrétních titulů nebo časování investice. Představitel obce proto učiní správně, pokud se soustředí na výběr profesionálního finančního poradce, resp. asset manažera2). Rozhodující je také dosažení politického konsensu, pokud jde o dlouhodobý strategický plán rozvoje obce, který se pak stane základem pro vytvoření optimální investiční strategie. Vycházíme z předpokladu, že strategický plán by se neměl často měnit. Časté změny plánu (a tedy i změny investiční strategie) totiž ohrožují užitek, který obec z investiční strategie může mít.
Celková dlouhodobá strategie je ideálně souhrnem několika krátko a střednědobých strategií, které musí korespondovat s jednotlivými investičními záměry v dlouhodobém strategickém plánu rozvoje obce. Je-li ve strategickém plánu uvažován časový horizont 10 až 15 let, skládá se z individuálních cílových projektů v různých časových horizontech, k jejichž financování slouží jednotlivé finanční plány. A právě ty by měly být podloženy propracovanou investiční strategií tak, aby obec měla vždy - ve stanovenou dobu - dostatečný objem prostředků k financování aktuálního investičního záměru a plnila tak svůj strategický plán.
Strategický plán rozvoje obce, který obsahuje přesně definované cíle a přesně vymezené plánovací periody, je nezbytným základem pro vytvoření investiční strategie plně vyhovující potřebám municipality. Dá se tak zabránit nešťastným situacím, jež známe z médií a které byly s největší pravděpodobností nastartovány profesními omyly v přípravné fázi tvorby strategií.
Jsou-li představitelé municipality schopni konsensu (co se týče dlouhodobého strategického výhledu), pak obvykle dosahují pro svoji obec dvojího významného užitku - politického i finančního.
Finanční služby jako problém výběru
Při výběru finančního poradce je podstatné vybrat takového, který si uvědomuje, že bude profitovat především z dlouhodobého a oboustranně prospěšného vztahu s klientem a nebude vztah stavět na jednorázovém zprostředkování služby (poradci jsou většinou finančně zainteresováni na poplatcích produktů, které distribuují). Jak takového poradce najít?
Komunálním politikům lze doporučit, aby vždy trvali na širším výběrovém řízení (ať jde o jednotlivce nebo asset manažera). Zadáním by mělo být zpracování investiční strategie v souladu se strategickým plánem. Pro vyloučení možnosti střetu zájmů doporučujeme vzít v úvahu názor nezávislých odborníků. Naprostá transparentnost celého procesu je nutností. Přínosem výběrového řízení by mělo být, kromě jiného, shromažďování a analýza různých variant investičních řešení s tím, že jen jedna z nich bude aplikována.
Komunální politik by měl vědět, že finanční poradce musí být schopen dodat investiční strategii, která bude přesně vyhovovat zadání. V profesionálně nastavené strategii by se nemělo stát nic, o čem by představitelé obce nevěděli, že se stát může. Každá municipalita má možnost vybrat si strategii, jejíž chování zůstane v kvantifikovatelných mantinelech potenciálu výnosů a volatility. Podmínkou úspěšnosti investiční strategie však je, že obec dokáže zaručit dlouhodobou platnost zadání, které přežije politický cyklus, což je v případě dlouhodobých investic zcela zásadní.
Nejen úvěry
Správa obecních peněz je přirozeně pod drobnohledem opozice a voličů, z čehož vychází extrémní averze k riziku ze strany municipalit (o tom jsme pojednávali v předchozích dílech seriálu). Proto, pokud obec vykazuje jakékoli znaky politické nestability (vratká koalice, často se měnící personální obsazení vedení obce či dokonce předčasné komunální volby), je sestavení jakékoli investiční strategie velice problematické. Není totiž možné zaručit dlouhodobou platnost strategického investičního zadání.
V podobných případech mohou obstát pouze konzervativní nástroje, z nichž nejvýznamnějším je samozřejmě bankovní účet. Jistá míra politické nestability, která je v komunální politice naprosto přirozená, však obec z použití investičních strategií nediskvalifikuje. Podmínkou je ale důraz na krátkodobé investiční horizonty a tedy preferování konzervativnějších investičních instrumentů, např. dluhopisů. Jen opravdu dlouhodobě politicky stabilní obce si mohou dovolit uvažovat o zhodnocení "svých" peněz v potenciálně výnosnějších investičních strategiích (včetně akciových), které však nesou jistou míru rizika.
Je mnoho obcí, které by se podle výše uvedených předpokladů kvalifikovaly jako vhodný kandidát na úspěšného municipálního investora, avšak rozhodly se financovat své strategické záměry prostřednictvím úvěrů (např. z důvodu současných nízkých úrokových sazeb). Taková situace však nevylučuje možnost investovat. Například u dlouhodobých úvěrů s pravidelnou anuitou je možné volné prostředky průběžně zhodnocovat v podílových fondech s konzervativní investiční strategií, jako jsou fondy peněžního trhu a zajišťovat si tak potřebnou finanční hotovost v termínu splátky.
I když to není na první pohled patrné, o zodpovědném přístupu ke správě financí obce nesvědčí pasívní ponechání peněz na bankovním účtu. Prozíravý komunální politik, který je ochoten uvažovat za horizont volebního cyklu a podstoupit odpovídající míru tržního rizika, má naději na atraktivnější zhodnocení svěřených prostředků a tím i efektivnější naplňování strategických rozvojových projektů. Mějme však vždy na paměti, že pouze v politickém prostředí s vysokou mírou konsensu je možné plánovat dlouhodoběji a zaměřit se na instrumenty a strategie, které obci přinesou vyšší výnos, a tedy i vyšší užitek.
Poznámky:
1) Determinants of portfolio performance, Financial Amalysts Journal, 1986.
2) Společnost zabývající se aktivní správou portfolií klientů na základě licence udělené komisí pro cenné papíry.
Roman Pospíšil,
generální ředitel Pioneer česká investiční společnost, a. s.
Strategický plán rozvoje obce, který obsahuje přesně definované cíle a přesně vymezené plánovací periody, je nezbytným základem pro vytvoření investiční strategie plně vyhovující potřebám municipality.
