S Tomášem Kulmanem, který působí jako manažer v Poradenských službách společnosti KPMG Česká republika, jsme již před rokem hovořili o tom, zda finanční krize nezpůsobí problémy také městům a obcím při využití finančních produktů a zda pro ně případně existují nějaké alternativní způsoby financování. Nyní jsme se ho zeptali, jak vypadá v této oblasti současná situace.
Způsobila finanční krize a následná ekonomická recese opravdu významné změny v hospodaření obcí, jak jste o tom mluvil před rokem?
Uvedené ekonomické jevy svými důsledky negativní očekávání často předčí. V tisku jsme mohli sledovat případy městských či obecních úřadů a magistrátů, které dokonce musely zvážit úspory v oblasti osobních nákladů - jednoduše řečeno redukovat počty svých zaměstnanců. Myslím, že ve většině případů je to skutečně nejzazší krok, k němuž se tyto instituce odhodlávají.
V tomto ohledu však musíme rozlišovat mezi velkým městem, kde se počty zaměstnanců pohybují v řádech stovek či tisíců, a střední či malou obcí, kde takový krok zásadním způsobem omezí dostupnost služeb, které úřad poskytuje.
Dalším negativem je dopad krize na oblast investic. Domnívám se, že v České republice není žádná obec, která by nadále mohla počítat s realizací investic v podobě z roku 2008.
Myslíte si, že negativní vývoj daňových příjmů bude nutit obce k tomu, že si budou půjčovat u bank více než doposud? Nebo by podle vás měly raději výrazně omezit investice?
Je to zřejmě začarovaný kruh. Obce by si jistě rády půjčovaly, nejsem však přesvědčen, že přístup bank bude k jejich požadavkům vstřícný.
Úspory v oblasti investic jsou zajímavé téma. Netýká se to však jejich snížení či odložení, ale možností realizovat je i za zhoršených rozpočtových podmínek. Pokud by tato situace vedla k tomu, že se zefektivní realizace investičních projektů a omezí se jejich předražování, což je téma, o němž se v současné době intenzivně hovoří, mohli bychom být za krizi - řečeno s jistou nadsázkou - skoro vděční.
Nejsou banky až příliš obezřetné při poskytování úvěrů municipalitám včetně příjemců evropských dotací?
Nemyslím si, že by municipality byly výjimkou. Týká se to i korporátní klientely, bez ohledu na kvalitu projektu, který se v bance prezentuje. Stále zde bude existovat rozdíl mezi středními a většími obcemi a těmi malými, které mají rozpočet v řádech maximálně milionů korun. U malých obcí je opravdu velmi těžké externí finanční zdroje získat.
Na druhou stranu je pochopitelný přístup bank, které se nyní snaží své riziko stlačit na úroveň nuly. Bohužel často nechápou, že ideální situace nemůže nikdy nastat a určité riziko by měly nést i ony. Vždyť právě za to si účtují svou rizikovou marži. Požadavky na dvoj i trojnásobné jištění u některých úvěrových obchodů považuji za nereálné - i s ohledem na mou osobní mnohaletou bankovní praxi.
Jak je to v současnosti s úsporami měst a obcí? Spoří kromě toho, že si půjčují? Existuje nějaká vhodná a bezpečná alternativa investic - pro zhodnocení úspor?
Obce, které hospodařily s vyrovnaným nebo přebytkovým rozpočtem, to znamená, že si v minulosti vytvářely rezervy, budou uspořené prostředky spíše využívat pro krytí svých aktuálních rozpočtových potřeb. Existují-li v současné době obce schopné hospodařit s přebytkem, nebude se bohužel jednat o příliš významnou skupinu.
Standardní produkty, které nabízejí banky (termínované vklady), uložené prostředky při dnešní úrovni úrokových sazeb bohužel významně nezhodnotí. Investiční produkty, které jsou na trhu volně dostupné (nákup dluhopisů), pak nemusí nutně být v souladu s pravidly hospodárného nakládání s prostředky veřejného rozpočtu. Navíc odpovědní reprezentanti města nemohou být pro realizaci podobných operací dostatečně flexibilní, neboť je omezují jejich pravomoci - řadu finančních operací musí schválit rada či zastupitelstvo obce. V tomto ohledu jsou možnosti, jak zhodnocovat prostředky obecního rozpočtu, skutečně minimální.
Poznamenala krize a recese financování projektů obcí a krajů z evropských strukturálních fondů?
Je nesporné, že v době, kdy se s tímto problémem potýkají i centrální instituce, pociťují jej na nižších úrovních veřejné správy ještě palčivěji. Když však vynaloží určité prostředky, mohou v rámci dotačních titulů získat nezanedbatelné částky na realizaci projektů. Tato položka by proto ve veřejných rozpočtech měla mít jednu z nejvyšších priorit. Je však třeba klást podstatně větší důraz na smysluplnost projektů a jejich efektivitu, a to nejenom na centrální, ale i na regionální a lokální úrovni.
Investice do spoluúčasti na projektu, který nemá potřebný smysl, je předražený či neudržitelný, by obce a kraje měly velmi pečlivě vážit a skutečně objektivně hodnotit.
Domnívám se, že v České republice není žádná obec, která by nadále mohla počítat s realizací investic v podobě z roku 2008, uvedl Tomáš Kulman.
FOTO: ARCHIV
