Ve třetím a zároveň posledním díle našeho seriálu (první dvě části viz Moderní obec č. 2, 3/2013) se budeme zabývat zveřejňováním záznamu z jednání zastupitelstva, který si pořídí samostná obec nebo třetí osoby. ZVEŘEJNĚNÍ ZÁZNAMU POŘÍZENÉHO OBCÍ Od pořízení záznamu obcí je nutné odlišit jeho...
Ve třetím a zároveň posledním díle našeho seriálu (první dvě části viz Moderní obec č. 2, 3/2013) se budeme zabývat zveřejňováním záznamu z jednání zastupitelstva, který si pořídí samostná obec nebo třetí osoby.
ZVEŘEJNĚNÍ ZÁZNAMU POŘÍZENÉHO OBCÍ
Od pořízení záznamu obcí je nutné odlišit jeho navazující zveřejnění, které nejčastěji spočívá ve zveřejnění na webových stránkách obce. Ani zde zákon o obcích (prozatím) neobsahuje žádnou právní úpravu a rozhodující proto bude, zda zveřejnění záznamu obcí podléhá (a do jaké míry) podmínkám plynoucím ze zákona o ochraně osobních údajů (občanskoprávní ochraně nikoli, jak bylo výše vyloženo). V žádném případě ovšem neplatí, že obec může jakýkoli záznam, který v souladu se zákonem pořídila, bez dalšího také zveřejnit pro předem neomezený okruh osob.
Zveřejňování záznamů z jednání zastupitelstva obce samotnou obcí bude mít z hlediska zákona o ochraně osobních údajů povahu zpracovávání osobních údajů, které bude podléhat všem povinnostem z tohoto zákona plynoucím, neboť na straně obce nepochybně půjde o systematickou činnost se zaznamenanými osobními údaji. Na prvním místě by proto obec musela stanovit účel tohoto zveřejnění, jímž zřejmě bude poskytování informačního (zpravodajského) servisu občanům obce. Takový účel je legitimní, určitým způsobem jej lze dokonce podřadit i pod ustanovení § 103 odst. 3 písm. e) zákona o obcích, podle něhož starosta obce odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce, případně pod § 97 téhož zákona, podle něhož obec informuje občany o činnosti orgánů obce na zasedání zastupitelstva obce a dále jiným způsobem v místě obvyklým.
Problematický by však již byl závěr, podle něhož by obec mohla zveřejnit záznam bez jakéhokoli omezení, resp. bez souhlasu fyzických osob, jejichž osobní údaje byly zaznamenány a měly by být takto zveřejněny. Výše jsme uvedli, že je-li účelem pořízení záznamu z jednání zastupitelstva (pouze) pořízení zápisu či alespoň doložení správnosti zápisu, bude obec moci využít výjimky z povinnosti zpracovávat osobní údaje jen se souhlasem jejich subjektů, kterou stanoví § 5 odst. 2 písm. a) a e) zákona o ochraně osobních údajů, podle něhož souhlasu není třeba, jestliže se provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce (zde pořízení zápisu), nebo jestliže je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce (prokázání správnosti zápisu). Pod žádnou z těchto výjimek však následné zveřejnění osobních údajů, které jsou součástí záznamu, bez souhlasu subjektů těchto údajů, již zjevně nebude možné podřadit. Nadto je zde i povinnost plynoucí z § 10 zákona o ochraně osobních údajů, podle něhož je správce povinen při zpracovávání osobních údajů dbát, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů. Z hlediska neoprávněného zá-sahu do osobního života subjektu údajů je přitom zřetelný rozdíl mezi dopady zveřejnění osobního údaje na internetu (byť jako součást záznamu), v důsledku čehož se s ním může každý seznámit, a prakticky nulovými dopady pouhého zaznamenání osobních údajů bez jejich dalšího zveřejnění. Kromě toho by zveřejnění záznamu s osobními údaji bez výjimky podléhalo informační i oznamovací povinnosti podle zákona o ochraně osobních údajů, neboť pod žádnou z výjimek by je nebylo možné podřadit (srov. výše).
Z uvedeného vyplývá, že obec by mohla záznam z jednání zastupitelstva obce zveřejnit buď pouze tak, že by zaznamenané osobní údaje ze záznamu odstranila (»vypípala«), nebo jen, pokud by měla souhlas všech fyzických osob, jejichž osobní údaje by měly být takto zveřejněny, tedy přítomných vystupujících a osob, jejichž údaje byly při zasedání prezentovány [souhlas by nebyl nutný snad jen ve vztahu k zaznamenaným osobním údajům, které by vypovídaly o veřejně činných osobách, nebo k osobním údajům, které již jsou oprávněně zveřejněny, protože v těchto případech by se uplatnily výjimky z povinného souhlasu, plynoucí z § 5 odst. 2 písm. d) nebo f) zákona o ochraně osobních údajů]. Kromě toho by obec musela splnit i oznamovací a informační povinnost podle zákona o ochraně osobních údajů. Lze tedy shrnout, že zveřejnit záznam z jednání svého zastupitelstva obec sice může, ale administrativní náročnost s tím spojená smysluplnost takového zveřejnění poměrně relativizuje.
Oprávnění ke zveřejnění záznamu bez jakéhokoli omezení či souhlasu bývá někdy dovozováno z § 93 odst. 3 zákona o obcích, podle něhož je zasedání zastupitelstva veřejné, a proto i jakýkoli údaj, jenž na něm zazní, se stává údajem zveřejněným [ve smyslu § 5 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně osobních údajů]. Taková argumentace je však chybná, neboť zasedání zastupitelstva je sice veřejné, údaje, které na něm zazní, jsou prezentovány veřejně, nestávají se však údaji zveřejněnými, tedy údaji, u nichž by bylo pro každého možné je znovu vyhledat a seznámit se s nimi. Veřejnost a tedy i veřejná přístupnost údajů je zde totiž jen dočasná, jakmile zasedání skončí, nelze již zákonnou licenci pro oprávněné zveřejnění osobních údajů, spojenou s § 93 odst. 3 zákona o obcích, aplikovat.
Něco jiného však jsou on-line přenosy z jednání zastupitelstva. Ty (i podle názoru Úřadu pro ochranu osobních údajů) nemají povahu zpracovávání osobních údajů a nevztahuje se na ně proto ochrana plynoucí ze zákona o ochraně osobních údajů (za předpokladu, že přenos neumožňuje pořízení záznamu).
POŘIZOVÁNÍ A ZVEŘEJŇOVÁNÍ ZÁZNAMŮ TŘETÍMI OSOBAMI
Na rozdíl od obce jsou osoby, které jsou přítomné na jednání zastupitelstva obce, oprávněny pořizovat si zvukový záznam i bez souhlasu zaznamenaných osob či samotného zastupitelstva. Podmínkou je, že tento záznam pořizují pro svou vlastní osobní potřebu. Tento závěr vyplývá dílem ze shora zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze, jenž na projevy fyzických osob při zasedání zastupitelstva výslovně vyloučit občanskoprávní ochranu, a dílem z § 3 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů, podle něhož se tento zákon (a tudíž ani povinnosti z něj plynoucí) nevztahují na zpracovávání osobních údajů, pokud je provádí fyzická osoba výlučně pro vlastní potřebu.
Jediný »zásah« zastupitelstva, který se v této souvislosti považuje za přípustný, je možnost zakázat pořizování záznamu v případě, že by činností spojenou s tímto pořizováním docházelo k rušení průběhu zasedání, což bude ovšem dáno jen zcela výjimečně. Důvodem pro zákaz záznamu však nemůže být »obava« zastupitelstva z toho, že by záznam mohl být jeho pořizovatelem následně zneužit. Pokud tak pořizovatel učiní a oprávněně pořízený záznam užije v rozporu s právním řádem, odpovídá za takové jednání sám a nikoli obec, která v souladu se zákonem pořízení záznamu připustila. Cítí-li se jakákoli osoba dotčena tím, že ona sama nebo její osobní údaje byly předmětem záznamu třetí osoby, musí se ona sama bránit občanskoprávní cestou žalobou na ochranu osobnosti.
Specifickým problémem může být pořizování záznamů osobami, u nichž se již zjevně nejedná o pořízení výlučně pro osobní potřebu. Může to být pořizování například pro novinářské účely nebo takové pořizování ze strany občanů, které již má znaky systematičnosti (například určitá osoba si pořizuje záznam z každého zasedání zastupitelstva, a tento záznam následně zveřejňuje na svých webových stránkách). Domnívám se, že v takovýchto případech již bude mít pořizování záznamu znaky systematického zpracovávání osobních údajů, které by podléhalo režimu zákona o ochraně osobních údajů. Ani v těchto a podobných případech však není dána pravomoc obce posuzovat, zda takové pořizování je nebo není přípustné, nýbrž jde o dozorovou působnost Úřadu pro ochranu osobních údajů.
