Provozovatelé pohřebišť se čas od času musejí potýkat s právně komplikovanými problémy při řešení stížností a dotazů nájemců hrobových míst, návštěvníků hřbitova, dědiců zemřelých osob na...
Provozovatelé pohřebišť se čas od času musejí potýkat s právně komplikovanými problémy při řešení stížností a dotazů nájemců hrobových míst, návštěvníků hřbitova, dědiců zemřelých osob na hřbitově pochovaných, na něž stávající platná úprava mnohdy nedává jasnou odpověď.
V seriálu článků se budu snažit popsat některé vybrané problémy, jež na úseku hřbitovního práva nejčastěji vznikají, a současně se pokusím nabídnout na některé otázky, které v dané oblasti vyvstávají, odpověď.
Pro správné pochopení všech souvislostí daného problému považuji za nezbytné nejdříve objasnit právní režim hřbitova, hrobového místa a případných porostů na nich. Většina hřbitovů u nás je ve vlastnictví obcí a měst, nejde-li o hřbitovy církevní, které jsou ve vlastnictví církví a náboženských společností.
Protože se hrobová místa na pohřebištích jako specificky vymezené části pozemku neprodávají, ale pouze pronajímají jednotlivým osobám, zůstává hrobové místo ve vlastnictví obce a sdílí tedy právní osud celého hřbitova. Jinak řečeno - vlastníkem hrobového místa zůstává obec, která má nejen práva, ale i povinnosti vyplývající z vlastnického práva k hrobovému místu.
Vlastnické právo k porostům
V ustanovení § 120 občanského zákoníku se uvádí, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. V souladu s tímto ustanovením je třeba porosty (stromy, keře) považovat za součást věci (pozemku) jako věci hlavní, neboť je z právního hlediska za samostatné věci považovat nelze.
Vlastnické právo k porostu nabývá okamžikem jeho výsadby vlastník pozemku, bez ohledu na skutečnost, že porost například vysázel někdo jiný. Otázku vlastnictví porostů lze tedy uzavřít s tím, že porost sdílí právní režim pozemku, neboť je z občanskoprávního hlediska jeho součástí. Nacházejí-li se tedy na pohřebišti například okrasné keře či stromy, jsou stejně jako hřbitov ve vlastnictví obce.
Odpovědnost za vzniklou škodu
Na jedné straně tedy vystupuje vlastník (obec), jehož porost svými kořeny poškozuje pomník či desku hrobu, na druhé straně pak stojí poškozený (vlastník pomníku, desky). Řešení celé situace je třeba opět hledat v občanském zákoníku, kde se v § 127 odst. 1 v úvodu stanoví, že vlastník věci (hřbitova, jehož součástí je i porost) se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného (vlastníka náhrobku) nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Prorůstání kořenů a tím i poškození hrobky lze hodnotit jako zásah do vlastnického práva k pomníku a odpovědnost za vzniklou škodu je tedy nutno přičíst vlastníku porostu, kterým je v tomto případě obec jako vlastník celého pohřebiště.
Navíc je třeba poukázat na to, že obec jako pronajimatel hrobového místa má podle občanského zákoníku nájemci zajistit nerušené užívání hrobového místa. Konkrétně jde o ustanovení § 664 občanského zákoníku, podle něhož je pronajímatel povinen přenechat pronajímanou věc (v tomto případě hrobové místo) nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání nebo, nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat.
K odpovědnosti za vzniklou škodu je však nutno dodat ještě následující: Za vzniklou škodu by mohl být spoluodpovědný i vlastník hrobky, nájemce hrobového místa. Tomu totiž občanský zákoník ukládá povinnost zakročit k odvrácení hrozící škody způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení ustanovení § 417 odst. 1 občanského zákoníku. Půjde-li o vážné ohrožení, například zhroucení stavby hrobky, má ohrožený právo domáhat se, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody. Prokáže-li se, že vlastník hrobky výše zmíněné kroky neučinil, ačkoliv o hrozící škodě věděl, bude nezbytné přihlédnout k ustanovení § 441 občanského zákoníku, kde se hovoří o tom, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně.
Odpověď na tento problém lze proto uzavřít konstatováním, že je povinností obce zjednat v dané věci nápravu a zabránit poškozování hrobového zařízení (pomníku, desky).
právník
