Z mých předchozích článků (viz Moderní obec č. 2, 3 a 4/2013)* je patrné, že pořizování zvukových záznamů z jednání zastupitelstva obce, jakož i jejich následné zveřejňování je relativně složitou právní otázkou. Souvisejícím problémem je případné poskytování zvukových záznamů z jednání...
Z mých předchozích článků (viz Moderní obec č. 2, 3 a 4/2013)* je patrné, že pořizování zvukových záznamů z jednání zastupitelstva obce, jakož i jejich následné zveřejňování je relativně složitou právní otázkou. Souvisejícím problémem je případné poskytování zvukových záznamů z jednání zastupitelstva obce na základě žádosti podané obci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Z tohoto zákona vyplývá, že jakoukoli informaci je možné žadateli poskytnout s vyloučením těch jejích částí, na které se vztahuje výslovná zákonná ochrana (§ 12 zákona o svobodném přístupu k informacím). Přitom povahu informace ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím má i zvukový či obrazový záznam z jednání zastupitelstva obce. Zmíněný zákon pak ochranu osobních údajů upravuje ve svém § 8a, v němž říká - zjednodušeně řečeno -, že informace vypovídající o soukromí fyzické osoby nebo její osobní údaje lze poskytnout pouze za podmínek stanovených předpisy upravujícími jejich ochranu. To nás opět vrací zpět k právní úpravě zákona o ochraně osobních údajů, neboť z jeho hlediska má poskytování informací (osobních údajů) podle zákona o svobodném přístupu k informacím rovněž povahu jejich zpracovávání a vztahuje se na ně proto zákon o ochraně osobních údajů.
DVA PRÁVNÍ NÁZORY
V praxi se lze setkat v podstatě se dvěma právními názory. Ten první vychází ze shora zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze s tím, že může-li si každý sám pořídit pro svou vlastní potřebu zvukový nebo obrazový záznam z jednání zastupitelstva obce, není důvodu, aby mu tento záznam nebyl bez jakéhokoli omezení vydán obcí, pokud si o něj požádá. Do jisté míry lze takový názor opřít i o starší judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 25. 8. 2005, č. j. 6 As 40/2004-62), která se týkala poskytování zápisů z jednání zastupitelstva obce a usnesení ze schůzí rady obce. Nejvyšší správní soud dovodil, že má-li k určité informaci žadatel podle zvláštního zákona neomezený přístup [zde občan obce k zápisům z jednání zastupitelstva a k usnesením ze schůzí rady obce podle § 16 odst. 2 písm. e) zákona o obcích], není důvod mu poskytnutí těchto informací v plném rozsahu (bez jakéhokoli omezení) upírat jen, protože o ně požádal v režimu jiného právního předpisu (zde zákona o svobodném přístupu k informacím), jenž pro některé části požadované informace stanoví ochranu. Proto měl-li každý možnost si záznam sám pořídit bez omezení, není důvodu komukoli bránit v plném přístupu k němu podáním žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Druhý názor se opírá o znění § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o ochraně osobních údajů, přičemž důsledně rozlišuje oprávnění každého pořídit si záznam z jednání zastupitelstva a povinnost obce záznam zpracovávat výlučně v mantinelech daných zákonem o ochraně osobních údajů. Z hlediska obce, která je oslovena žádostí o vydání záznamu, by se při jeho poskytnutí bez jakékoli ochrany zaznamenaných osobních údajů či bez souhlasu všech fyzických osob, jichž se zaznamenané osobní údaje týkají, již jednalo o neoprávněné zpracovávání osobních údajů, protože § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů ani zákon o obcích žádný právní základ pro zpřístupnění osobních údajů zaznamenaných v záznamech třetím osobám bez souhlasu jejich subjektů právní podklad nedává. Pro obec by tedy vyřízení takové žádosti znamenalo provést anonymizaci všech zaznamenaných osobních údajů nebo si opatřit souhlas s jejich poskytnutím, event. odmítnout celou žádost o poskytnutí informace, pokud by neměla technické zařízení, které by jí umožnilo takovou anonymizaci provést. Uměřenější názory připouštějí poskytnutí záznamu bez omezení alespoň těm žadatelům, kteří by jinak podle zákona o obcích měli právo na přístup k zápisům bez omezení [§ 16 odst. 2 písm. e) zákona o obcích], přičemž argumentují rovněž shora zmíněným rozsudkem Nejvyššího správního soudu s tím, že záznam by neměl obsahovat v principu nic jiného než to, co je nakonec uvedeno i v zápise z jednání zastupitelstva.
JUDIKATURA CHYBÍ
Precedentní judikatura, která by na tuto otázku poskytla odpověď, prozatím dostupná ne-ní. Z dostupných rozhodnutí lze zmínit pouze rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 30. 8. 2012, č. j. 52 A 12/2012-27 (viz www.nsoud.cz), v němž soud potvrdil nutnost ochrany zaznamenaných osobních údajů (včetně možnosti odmítnout celou žádost o poskytnutí informace, pokud by obec neměla technické prostředky pro odstranění chráněných údajů). Zajímavé je, že hradecký krajský soud dokonce projevy při zasedání zastupitelstva podřadil pod občanskoprávní ochranu a výslovně odmítl právní závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2012, č. j. 8 A 316/2011-47. I přesto se však domnívám, že z logiky věci je správný spíše názor uvedený na prvním místě, neboť více respektuje ústavní rozměr práva na informace v relaci na činnost nejvyššího samosprávného orgánu obce, jehož zasedání jsou konána vždy veřejně. Zvukové i obrazové záznamy z jednání zastupitelstva by proto měly být obcí poskytovány na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
ADAM FUREK
právník
*http://moderniobec.ihned.cz/c1-59260200-porizovani-a-zverejnovani-zaznamu-z-jednani-zastupitelstva
http://moderniobec.ihned.cz/c1-59453180-porizovani-a-zverejnovani-zaznamu-z-jednani-zastupitelstva-2
http://moderniobec.ihned.cz/c1-59623440-porizovani-a-zverejnovani-zaznamu-z-jednani-zastupitelstva-3
