Poskytování údajů finančnímu úřadu

Podle § 34 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jsou státní a jiné orgány a právnické osoby, které z úřední povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob a jejich majetku, povinny na výzvu správce daně sdělit údaje potřebné k vyměření a vymáhání daní, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak. Obec je podle § 18 odst. 1 písm. c) Občanského zákoníku právnickou osobou, uvedené ustanovení se na ni tedy vztahuje.

Podle § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, vede obec evidenci svého majetku, nikoliv tedy "evidenci osob a jejich majetku", jak se domnívá finanční úřad. Evidence obyvatel existuje na základě zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a je podle § 3 odst. 1 tohoto zákona vedena v informačním systému, jehož správcem je Ministerstvo vnitra. V § 3 odst. 2 tohoto zákona je stanoveno, jaké údaje se vedou o občanech v informačním systému.

Mezi těmito údaji ovšem není údaj o jejich majetku. Podle § 5 tohoto zákona je obec zpracovatelem údajů vedených v informačním systému pro Ministerstvo vnitra (zpracovatelem osobních údajů je podle zákona o ochraně osobních údajů ten, kdo na základě zvláštního zákona zpracovává osobní údaje, což mj. znamená i jejich shromažďování), a to v rozsahu stanoveném v § 6 a 7 zákona. Podle § 8 odst. 1 tohoto zákona obce poskytují údaje z informačního systému, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis (tím by byl v daném případě zákon o správě daní a poplatků), a to v rozsahu tímto zvláštním právním předpisem vymezeném, nebo pokud to vyžaduje činnost orgánů státní správy a orgánů pověřených výkonem státní správy vyplývající z jejich zákonem stanovené působnosti.

Podle § 132 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů eviduje příslušný stavební úřad a místně příslušná obec stavební povolení spolu s veškerými písemnostmi týkajícími se stavebního povolení a dále kolaudační rozhodnutí a jiná opatření týkající se staveb a zabezpečuje též jejich ukládání. V případě, že obecní úřad dané obce je stavebním úřadem (viz sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 310/2001 Sb., jímž se uveřejňuje podle § 117 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu /stavební zákon/, ve znění pozdějších předpisů, seznam krajských, okresních a obecních úřadů, které jsou stavebními úřady ke dni 1. ledna 2001), eviduje tento obecní úřad příslušná rozhodnutí a související dokumentaci z pozice toho, kdo tato rozhodnutí vydává. Není-li obecní úřad dané obce stavebním úřadem, vztahuje se na místně příslušnou obec v § 132 odst. 1 stavebního zákona obsažená povinnost vést evidenci stavebních povolení a kolaudačních rozhodnutí.

To je také asi jediné zákonné ustanovení, na jehož základě by se finanční úřad mohl na obci domáhat součinnosti spočívající v poskytnutí údajů podle § 34 zákona o správě daní a poplatků. Toto ustanovení zákona o správě daní a poplatků ale výslovně mluví jen o "evidenci osob a jejich majetku, kterou vedou z úřední povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti státní a jiné orgány a právnické osoby". Z výše citovaných ustanovení příslušných právních předpisů ale plyne, že obec "evidenci osob a jejich majetku" nevede.

Nad rámec zákona

Obec vede pouze evidenci svého majetku (§ 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb.), dále evidenci stavebních povolení spolu s veškerými písemnostmi týkajícími se stavebního povolení, kolaudačních rozhodnutí a jiných opatření týkajících se staveb (§ 132 odst. 1 stavebního zákona) a podílí se na vytváření evidence (informačního systému) obyvatel (§ 6 a 7 zákona č. 133/2000 Sb.).

Obec, která je místně příslušná, je tedy sice povinna vést evidenci stavebních povolení spolu s veškerými písemnostmi týkajícími se stavebního povolení, kolaudačních rozhodnutí a jiných opatření týkajících se staveb, finanční úřad je ale zákonem o správě daní a poplatků (§ 34 odst. 3) zmocněn požadovat od obce jen sdělení údajů z "evidence osob a jejich majetku". Vzhledem k tomu, že tuto evidenci obec nevede a s ohledem na to, že podle čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR lze státní moc (tedy i působnost finančního úřadu) uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, je výzva finančního úřadu zřejmě úkonem, který jde ve vztahu k obci nad rámec zákona o správě daní a poplatků, neboť finanční úřad požaduje poskytnutí údajů z neexistující evidence, resp. z evidence, kterou obec v rámci své působnosti nevede /není povinna vést/ a s ohledem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zřejmě ani vést nemůže, protože podle § 5 odst. 1 písm. h) tohoto zákona nesmí správce údajů sdružovat osobní údaje, které byly získány k rozdílným účelům, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (v daném případě tedy obec nemůže sdružovat údaje z informačního systému evidence obyvatel a z evidence stavebních povolení a vytvářet si tím vlastní "evidenci osob a jejich majetku").

Kde získat informace?

Na základě zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, existuje katastr nemovitostí, který je souborem údajů o nemovitostech v České republice, zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení a jehož součástí je i evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (§ 1 odst. 2). Katastr nemovitostí je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů (§ 1 odst. 3). Podle § 11 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona jsou obce povinny zasílat katastrálnímu úřadu svá rozhodnutí týkající se nemovitostí vydaná při výkonu státní správy v přenesené působnosti do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí nebo do 30 dnů ode dne jejich vydání. Tato povinnost se pochopitelně týká i stavebních úřadů a jimi vydaných stavebních povolení a kolaudačních rozhodnutí, tyto listiny a údaje v nich obsažené má tedy katastrální úřad k dispozici. Upozornit je třeba též na nařízení vlády č. 111/2001 Sb., o porovnávání a přejímání údajů katastru nemovitostí České republiky a evidence obyvatel, na jehož základě katastrální úřady přejímají z evidence obyvatel údaje týkající se fyzických osob.

V případě katastrálních úřadů je tedy opodstatněné mluvit o "evidenci osob a jejich majetku", o které se zmiňuje § 34 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Za účelem získání údajů potřebných pro vyměření a vymáhání daně z nemovitostí by se proto měl finanční úřad obrátit na příslušný katastrální úřad, nikoliv na obec, resp. obecní úřad.

Přesné označení příjemce

Dále je třeba zdůraznit, že podle § 32 odst. 2 písm. c) zákona o správě daní a poplatků patří mezi základní náležitosti rozhodnutí přesné označení příjemce rozhodnutí. Výzva správce daně podle § 34 zákona je nesporně rozhodnutím, neboť jedině rozhodnutím lze v daňovém řízení ukládat povinnosti, jak to stanoví § 32 odst. 1 zákona. V § 32 odst. 7 je uvedeno, že chybí-li v rozhodnutí některá z ostatních základních náležitostí (tzn. těch náležitostí, jejichž nedostatek v rozhodnutí neřeší odst. 3 až 6, což je i případ přesného označení příjemce rozhodnutí), která dle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem a nejde-li jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má to za následek neplatnost rozhodnutí. Je-li výzva finančního úřadu adresována "obecnímu úřadu obce ...", nikoliv "obci ...", není to (není-li obecní úřad zároveň stavebním úřadem) přesné označení příjemce rozhodnutí. Podle § 132 odst. 1 stavebního zákona je povinnost evidovat stavební povolení (spolu s veškerými písemnostmi týkajícími se stavebního povolení), kolaudační rozhodnutí a jiná opatření týkající se staveb uložena (vedle příslušného stavebního úřadu) místně příslušné obci (jde tedy o její samostatnou působnost), nikoliv "obecnímu úřadu místně příslušné obce". Obecní úřad je pouze orgánem obce, subjektem práv a povinností (i povinnosti podle § 34 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, jsou-li splněny podmínky tímto ustanovením předvídané) je ale obec jako právnická osoba, nikoliv obecní úřad nebo jiný orgán obce. Výzva finančního úřadu proto musí být (za předpokladu, že obecní úřad není zároveň stavebním úřadem) adresována "obci ...". V případě, že taková chyba ze strany finančního úřadu nastane, lze mít za to, že výzva finančního úřadu neobsahuje jednu ze základních náležitostí rozhodnutí, kterou je přesné označení příjemce rozhodnutí (o zřejmou chybu v psaní v tomto případě jistě nejde), což zakládá její neplatnost.

Výše uvedené námitky proti obsahu, resp. formální podobě výzvy podle § 34 zákona o správě daní a poplatků, lze formální cestou uplatnit v řízení o uložení pokuty za nesplnění povinnosti uložené rozhodnutím podle § 37 zákona o správě daní a poplatků, bude-li proti obci toto řízení zahájeno (to by ale bylo sporné v případě, kdy byla výzva adresována "obecnímu úřadu", a nikoliv "obci" jako subjektu práv a povinností ve smyslu § 132 odst. 1 stavebního zákona; domnívám se, že pro zahájení takového řízení by finanční úřad musel v takovém případě přinejmenším vydat novou výzvu se správným označením povinné osoby).

Josef Vedral,

legislativní oddělení

Kanceláře Svazu měst a obcí ČR