Jak se s pluralitním a liberálním společenským modelem snoubí idea městského architekta coby režiséra změn v daném sídle? Kdo by jím měl být, co by měl znát a umět? A za co by měl zodpovídat a jak rozsáhlé by mu náležely pravomoci? A vůbec: Je třeba, aby města tuto funkci zřizovala?
Takové, ale i mnohé další otázky otevřela květnová konference O městských architektech, jejich potřebnosti a úloze v místní správě, kterou v Chebu pořádala Společnost Petra Parléře, o. p. s. Ta je v povědomí municipalit zapsána především jako organizátor veřejné urbanisticko-architektonické soutěže o Cenu Petra Parléře, v níž zúčastnění architekti zpracovávají architektonické studie na základě zadání z měst a obcí, přičemž tyto studie následně radnicím zůstávají k dispozici.
KDYSI GOČÁR - A DNES?
Chebská konference natolik zvedla téma postavení a úlohy městských architektů, že přímo namístě se její účastníci shodli na aktuální potřebě ustavení Platfomy městských architektů. Nyní už je rozhodnuto: Platforma bude založena již 18. září.
Předseda správní rady Společnosti Petra Parléře, senátor Jiří Oberfalcer k tomu říká: »V dávné i nedávné minulosti česká města zaměstnávala své architekty, kteří ovlivňovali jejich výstavbu a rozvoj. Ti to měli poněkud snazší, neboť města se nerozvíjela tak překotně a živelně jako dnes. Měli své představy a pozvolna je uskutečňovali. Takovým příkladem může být Josef Gočár, který takřka navěky významně ovlivnil urbanismus Hradce Králové. Dnes se města mění a rozvíjejí rychleji, leč ne vždy podle zákonů krásy. Proto bychom chtěli městským architektům dát příležitost, aby se mohli sdružovat, vyměňovat si zkušenosti, hledat řešení pro dosud otevřené problémy. Zároveň chceme přispět k tomu, aby jejich profese byla lépe definována a bylo jasné, co mají hlavně dělat, o čem případně rozhodovat, k čemu se vyjadřovat... Chceme se zasadit i o to, aby je vysoké školy na tuto profesi lépe připravovaly. Platforma architektů měst by měla každý rok svolávat jakousi ,,obecnou poradu". První se uskutečnila letos v květnu v Chebu, druhá se bude konat v lednu 2014 v Litomyšli.«
PROFESIONALITA JAKO ZÁKLAD
Ing. arch. Václav Zůna, který byl mj. řadu let architektem Chebu, má za to, že úloha městských architektů by měla spočívat v mediační poloze. »Městského architekta vidím především jako komunikátora mezi obcí a veřejností,« konstatuje Václav Zůna. »Měl by mít co nejpřímější vazbu na vedení města, ale měl by zároveň prostřednictvím médií a osobních aktivit komunikovat s veřejností - laickou i odbornou. V okamžiku deklarace takto pojatého svého postavení, by měl nést zodpovědnost za celkový stav a vývoj daného sídla. Pokud by však byl opakovaně kritizován a na kritice se shodovalo jak město, tak veřejnost, měl by být odvolatelný, nejlépe zastupitelstvem. Hovořím však o městě velikosti Chebu se zhruba 34 tisíci obyvateli. U větších či menších sídel musí fungovat jiný mechanismus.«
Podobně hovoří RNDr. Milan Svoboda, jenž dlouho působil na Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně, v jehož čele i šest let stál. Také podle jeho slov by městští architekti měli být »konceptoři a iniciátoři«, nikoliv »diktátoři«. Což však, jak připomíná, znamená mít nadhled a toleranci. »Architektovi města nesmí chybět odvaha vyslovit svůj názor a musí být natolik profesionálem, aby jej dokázal obhájit.« Milan Svoboda připouští, že různá města mohou pro postavení a činnost svých architektů volit různé modely, takže není třeba diktovat jeden univerzální. Odmítá však, aby taková pozice spočívala jen v roli pořizovatele územně plánovací dokumentace.
ZAMĚSTNÁNÍ, ČI SMLUVNÍ VZTAH?
Poznatky z praxe městského architekta v Ústí nad Orlicí a Vysokém Mýtě připojuje Ing. arch. Milan Košař, který byl také hlavním architektem Pardubic. »Komplikace s touto prací souvisí především s faktem, že pozice architekta města dodnes nemá žádnou oporu ve stavebním zákoně,« upozorňuje. »Z toho vyplývají jeho poměrně omezené pravomoci. Pozice architekta města rozhodně není o prosazování vlastních projektů. Ale hlavně o koordinaci zájmů v území, o soustavné práci na koncepci rozvoje města, avšak i o odborné spolupráci se stavebním úřadem a určité osvětě a spolupráci s volenými orgány města.«
Post městského architekta v Pardubicích Milan Košař zastával v pozici zaměstnance, zároveň však i ředitele tehdejšího Útvaru hlavního architekta coby samostatné příspěvkové organizace. »Tím byla zaručena určitá odborná nezávislost na vedení radnice, mnohem větší, než tomu bývá u současných odborů rozvoje, odborů hlavního architekta či dalších odborných pracovišť, ať už se nazývají jakkoliv,« tvrdí Milan Košař a dodává: »Forma smluvního vztahu zaručuje větší nezávislost, což mohu ze své zkušenosti městského architekta ve Vysokém Mýtě a v Ústí nad Orlicí potvrdit. Jistěže s sebou nese i nevýhody. Ale pro města menší velikosti se mně jeví jako vhodnější a pro město i efektivnější.«
Na otázku Moderní obce, jak se stala architektkou Kroměříže, Ing. arch. Radmila Vraníková, Ph.D., lakonicky odpovídá: »Vedení města mělo zdravý názor na to, že tato funkce je potřebná.« Neskrývá však, že to pro ni znamenalo velkou výzvu, protože v poslední době pracovala jako soukromá projektantka na regeneracích veřejných prostranství a tyto své dosavadní zkušenosti chce nyní v Kroměříži zúročit.
Podle jejího názoru by městský architekt měl být zaměstnancem radnice - přitom však zůstat nezávislý. »To by ovšem předpokládalo, aby byl přímo podřízen vedení města a získal určitá pověření k zastupování ve správních řízeních podle stavebního zákona,« vysvětluje. Určité komplikace (nejen) pro činnost městského architekta Radmila Vraníková vidí v tom, že »architekti mohou pouze argumentovat, kdežto památkáři mají právo veta, ačkoliv některým z nich chybí jak patřičné vzdělání, tak dostatečné zkušenosti«.
STATUT MĚSTSKÉHO ARCHITEKTA BY MĚL MÍT PRÁVNÍ RÁMEC
Člen správní rady Společnosti Petra Parléře Ing. arch. Tomáš Hradečný soudí, že míru, od jaké velikosti sídla má institut městského architekta smysl, je třeba hledat. »Každé město dnes vypadá podle toho, jak s architekturou a prostorem zachází. Svého městského architekta vlastně má - jenom se mu tak neříká. Někdy je jím starosta, jindy tajemník ve spolupráci s autorem územního plánu. Nejčastěji potom nějaký vlastník většího pole, který systém územního plánování používá jako zdroj obohacení. Urbanizovaný prostor a krajina se tak zaplňují bez jasných požadavků na koncepci a kvalitu. Výjimky samozřejmě existují.«
Tomáš Hradečný se zamýšlí rovněž nad tím, v čem a jak by se role a činnost městského architekta měla prolínat s veřejnou správou. »Správný postup vidím ve vytvoření statutu městského architekta, zapracovaného do právního rámce. Zda je zaměstnancem radnice nebo externistou, pak už zůstane nepodstatné, neboť jeho odpovědnost zůstane v obou případech stejná. Kompetence a osobní odpovědnost by měly být dva stěžejní atributy, odlišující institut městského architekta od státní a veřejné správy, která se v naší postkomunistické společnosti stále zmítá v anonymním pojetí kolektivní odpovědnosti,« uzavírá Tomáš Hradečný.
ŘADA MĚST PATRNĚ ROLI »SVÝCH« ARCHITEKTŮ JEŠTĚ NEDOCEŇUJE
Moderní obec otázkou o roli městských architektů oslovila také představitele jedenácti měst. Odpovědi přišly jen ze dvou... Rovněž tato zkušenost redakce potvrzuje, že otázka postavení a role městských architektů - ke škodě věci - zatím pro nemálo radnic není příliš aktuální.
V Týnci nad Sázavou funkci městského architekta zřídili teprve letos v létě. Nicméně tomu předcházela úzká roční spolupráce města s týmem architektů z ateliéru VAS. Nakonec se tam přiklonili k variantě pracovní smlouvy s ateliérem, pravidelných konzultačních hodin nad problémy s architektem, vedením města a zástupci jednotlivých odborů. Místostarostka Adriana Bursová je přesvědčena o tom, že městský architekt musí posuzovat všechny stavby většího významu a mít právo veta, jestliže by nebyly v souladu, ať už s obecně estetickými principy nebo s celkovou koncepcí města. »Legislativa sice dává velkou pravomoc autorizovaným inženýrům a technikům, kteří ovšem - při vší úctě - nemohou mít dostatečné znalosti z oblasti architektury a urbanismu,« poznamenává Adriana Bursová. A dodává, že by bylo správné legislativně ukotvit, aby veřejné prostory a stavby musel vždy, alespoň ve fázi studie, projektovat architekt.
Rovněž starosta Písku JUDr. Ondřej Veselý zastává názor, že úloha městského architekta je velmi komplexní: »Jednak by měl být motorem modernizace parteru města, a to hlavně ve vztahu k investiční politice města, a zároveň by měl přiměřeně koordinovat snahy a navrhovat řešení při vstupu do rozvoje města jinými subjekty než městem. A to i formou odborných diskusí nebo sympozií.« Starosta také vysvětlil, jaký model vztahu městského architekta a odboru rozvoje v Písku preferují. »Měli by být partnery, kdy architekt nosí myšlenky a koriguje jejich realizaci, a příslušný odbor je jejich realizátorem, případně nositelem podnětů,« uzavírá Ondřej Veselý.
Co by měla dostat do vínku nově vznikající Platforma městských architektů?
Shrnujeme odpovědi oslovených architektů i zástupců měst na tuto otázku. Platforma by se podle nich měla zejména mj. věnovat:
upřesnění institutu městského architekta a definici jeho právního postavení ve vztahu ke stavebnímu zákonu a obci, k územnímu plánu, formulaci jeho vztahu k České komoře architektů;
profesní a odborné podpoře městských architektů a upřesňování specifikací jejich úlohy i zaměření;
zvyšování kompetencí městských architektů (školení, vzdělávání, výměna zkušeností, přenos best practices...);
organizaci setkávání nejen městských, ale i soukromých architektů a dalších odborníků, kteří se zabývají regulací výstavby obcí a měst;
osvětové práci vůči územním samosprávám (posilování významu architektury a urbanismu jako oborů ve správě města, intervence ve prospěch kvality...) i vůči veřejnosti a dalším aktérům v rozvoji měst.
Jiří Oberfalcer: Města se dnes mění a rozvíjejí rychleji, leč ne vždy podle zákonů krásy. Chybí inteligentní - a také odborný dohled, nedostává se vizionářů, kteří dokáží vidět několik desítek let dopředu.
Adriana Bursová: Bez plné důvěry širšího vedení města a jím poskytnuté dostatečné nezávislosti by městský architekt nikdy nemohl být iniciátorem a tvůrcem skutečných změn.
Radmila Vraníková: Platfoma městských architektů by se měla zabývat jejich podporou, specifikovat jejich úlohu a pořádat setkání všech odborníků, kteří se zabývají regulací výstavby měst a obcí.
Ondřej Veselý: V Písku s městským architektem spolupracujeme také na přípravě architektonických soutěží a strategických materiálů pro rozvoj jednotlivých částí města.
Milan Svoboda: Znám řadu mladých a dobrých architektů, kteří by chtěli a mohli být městskými architekty. To, co jim však ze školy chybí, jsou praktické znalosti a zkušenosti.
Tomáš Hradečný: Kompetence a osobní odpovědnost by měly být dva stěžejní atributy, odlišující institut architekta města od veřejné správy s jejím anonymním pojetím kolektivní odpovědnosti.
FOTO: ARCHIV
