V průběhu trestního řízení může soud, státní zástupce nebo policejní orgán vydat rozhodnutí, kterým dočasně omezuje vlastnické právo k nemovitosti. Zákonných důvodů pro vydání rozhodnutí o zajištění nemovitosti je více. Nemovitost může zajistit soud nebo státní zástupce osobě obviněné z trestného...
V průběhu trestního řízení může soud, státní zástupce nebo policejní orgán vydat rozhodnutí, kterým dočasně omezuje vlastnické právo k nemovitosti. Zákonných důvodů pro vydání rozhodnutí o zajištění nemovitosti je více. Nemovitost může zajistit soud nebo státní zástupce osobě obviněné z trestného činu, pokud k takovému úkonu dá podnět poškozený, očekává-li se uložení trestu propadnutí majetku nebo požádá-li o to příslušný orgán jiného státu. Dále může soud, státní zástupce, ale i policejní orgán zajistit nemovitost jakékoli fyzické či právnické osobě v případě, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že nemovitost je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti.
NEJASNOSTI A DOHADY
Vydané rozhodnutí o zajištění nemovitosti se zasílá příslušnému katastrálnímu úřadu, který je povinen provést záznam o zajištění do své evidence, opis usnesení nebo vyrozumění o zajištění se zasílá dalším osobám a institucím. Orgán činný v trestním řízení může v případě nutnosti osobně ohledat zajištěné pozemky, budovy a jejich příslušenství. V časovém úseku od provedení těchto procesních úkonů až do vydání rozhodnutí o dalším osudu zajištěné nemovitosti (například zrušení zajištění nebo propadnutí majetku státu) může být Územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM jako pověřený správce) "pověřeno výkonem správy" nad zajištěnou nemovitostí. V současné době se ale setkáváme s nepřesnými výklady pojmu "správce" a s nejasnostmi ohledně jeho postavení vůči vlastníkům nemovitosti, osobám jež mají k nemovitosti nájemní nebo jiné právo, ale i vůči správním orgánům. Zákon č. 279/2003 Sb. upravuje povinnosti a oprávnění správce zajištěného majetku, ovšem ty jsou přiléhavé spíše na správu movitých věcí, přesněji řečeno těch hmotných předmětů, které orgán činný v trestním řízení převezme od vlastníka, a poté předá pověřenému správci "z ruky do ruky". U pozemků a staveb spojených se zemí pevným základem takový postup pochopitelně možný není a současná právní úprava výslovné vymezení postavení správce nemovitostí neobsahuje. V praxi tak dochází k dohadům, zda je správce zajištěné nemovitosti oprávněn nebo dokonce povinen upravovat soukromoprávní vztahy týkající se budov a pozemků, zda má ve správním řízení procesní způsobilost, zda je nositelem subjektivních práv a povinností hmotněprávního charakteru apod.
DŮLEŽITÁ TVRZENÍ
Při hledání odpovědí na otázky týkající se postavení správce zajištěného majetku je třeba vycházet z interpretace zákona č. 279/2003 Sb. a trestního řádu. Pro určení rozsahu výkonu správy nemovitostí jsou důležitá především tato tvrzení:
Zajištěním nemovitosti se vyslovuje zákaz s ní nakládat: Zajištění nemovitosti v trestním řízení má povahu předběžného opatření, tzn. že se vlastnické právo pouze omezuje, a to na dobu nezbytně nutnou. Vydáním rozhodnutí o zajištění majetku ani pověřením Územního pracoviště ÚZSVM správou tohoto majetku nedochází ke změně v osobě vlastníka. Aplikací kteréhokoli zajišťovacího institutu trestního řádu lze omezit oprávnění vlastníka s věcí disponovat prostřednictvím právních úkonů, tj. například nemovitost prodat, darovat, zatížit věcným břemenem nebo zástavním právem.
Další dílčí složky vlastnického práva nejsou rozhodnutím v trestním řízení dotčeny: Vedle oprávnění nakládat s věcí, je obsahem vlastnického práva věc držet (mít věc ve své faktické moci a vlastní vůlí ji ovládat), užívat (využívat užitné vlastnosti věci pro své zájmy a potřeby) a požívat (brát z věci plody a další užitky). Vzhledem k tomu, že tyto další dílčí složky vlastnického práva k nemovitosti nejsou předmětem zajištění, vlastník může nemovitost i nadále využívat k bydlení, rekreaci, uskladnění svých věcí, pěstování rostlin, chovu zvířat apod. Pověřený správce nemá pravomoc do výkonu těchto dílčích složek vlastnického práva zasahovat.
Vlastnictví zavazuje: Vyslovení zákazu nakládat s nemovitostí ani výkon správy zajištěné nemovitosti se nijak nedotýká povinností vlastníka, které mu v souvislosti s vlastnictvím nemovitosti vyplývají z různých zákonů. Například vlastník nemovitosti, který je poplatníkem daně z pozemků a ze staveb podle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, tímto poplatníkem zůstává také po celou dobu zajištění nemovitosti.
Územní pracoviště ÚZSVM provádí výhradně ty úkony, které směřují k uchování hodnoty zajištěného majetku: Zákon číslo 279/2003 Sb. ukládá pověřenému správci povinnost majetek ochraňovat a pečovat o jeho zachování, chránit ho před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, uplatňovat nárok na náhradu škody, uplatňovat nárok na vydání předmětu bezdůvodného obohacení atd. Všechny úkony provedené pověřeným správcem mají jediný cíl, kterým je uchování hodnoty zajištěného majetku po dobu jeho zajištění (míní se hodnoty vyjádřitelné v Kč).
MODELOVÉ SITUACE
Uvedené úvahy lze demonstrovat na následujícím modelovém příkladu. Osoba, které byla trestným činem způsobena škoda, například tím, že jí byl vyloupen byt, na samém počátku trestního řízení navrhne, aby byla pachateli uložena povinnost způsobenou škodu nahradit, respektive aby za tímto účelem byl již v přípravném trestním řízení zajištěn majetek pachatele. Pokud budou pro zajištění majetku splněny zákonné podmínky, státní zástupce vydá rozhodnutí, kterým pachateli, přesněji řečeno osobě obviněné z trestného činu, zakáže nakládat s určitým majetkem. Předpokládejme, že tímto majetkem je starší neudržovaný domek s malou předzahrádkou. Dále předpokládejme, že státní zástupce pověří Územní pracoviště ÚZSVM správou této zajištěné nemovitosti. Nyní se pokusme modelovat několik situací:
Domek je ve špatném technickém stavu: Pokud není stavba řádně udržována nebo dokonce svým stavem ohrožuje život nebo zdraví osob, stavební úřad podle zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), vydá takové rozhodnutí, kterým nařídí odstranění tohoto stavu. Veškeré úkony stavebního úřadu, jako například výzva k provedení udržovacích prací, nařízení zabezpečovacích prací nebo ukládání pokut, budou směřovat vůči vlastníkovi stavby a nikoli vůči správci zajištěného majetku. Udržovat stavbu v dobrém technickém stavu po celou dobu její existence je podle stavebního zákona povinností vlastníka a této povinnosti nemůže být orgánem činným v trestním řízení ani pověřeným správcem zbaven. Územní pracoviště ÚZSVM může v nezbytných případech provést udržovací práce, ovšem výhradně za účelem plnění svých povinností a na základě svého uvážení.
Na zajištěném pozemku (v tomto případě na předzahrádce) jsou odpadky, které narušují vzhled obce: Zjištění tohoto stavu pravděpodobně povede k podezření, že byl spáchán správní delikt uvedený v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, za který lze uložit pokutu až do výše 100 tisíc Kč. Vzhledem k tomu, že udržovat čistotu na pozemku je objektivní povinností majitele pozemku, bude to majitel pozemku (nikoli pověřený správce), kdo může být za správní delikt sankcionován a komu bude uložena povinnost tento protiprávní stav na vlastní náklady odstranit.
Vlastník zajištěné nemovitosti má psa, který neustále štěká, a přes nekvalitní plot proniká na sousední pozemek: Pokud se soused tímto cítí obtěžován nad míru přiměřenou poměrům, může se podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, domáhat, aby soud uložil vlastníkovi zajištěné nemovitosti povinnost zdržet se takového jednání, které má rušivý vliv. Účastníky tohoto občanskoprávního řízení budou sousedé a pověřený správce zajištěné nemovitosti zde nijak vystupovat nebude. Pokud se dále zjistí, že se pes na sousedním pozemku schovává, protože je svým majitelem týrán, bude vlastník zajištěné nemovitosti navíc odpovědný za přestupek podle zákona číslo 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, nebo dokonce za trestný čin týrání zvířat podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Také v tomto případě bude pověřený správce, respektive jeho zaměstnanec, stát mimo přestupkové či trestní řízení, neboť samotná skutečnost, že vykonává správu nemovitosti podle zákona č. 279/2003 Sb., nemůže zakládat odpovědnost za spolupachatelství nebo účastenství na deliktu spáchaném uvnitř objektu.
Z uvedených příkladů vyplývá, že hlavním a neopomenutelným účastníkem správního řízení je vždy vlastník zajištěné nemovitosti. Pověřený správce majetku zajištěného v trestním řízení sice má procesní způsobilost (je způsobilý mít procesní práva a povinnosti; je způsobilý samostatně vykonávat procesní úkony), ovšem nositelem hmotněprávních práv a povinností souvisejících s vlastnictvím nemovitosti je stále její vlastník. Pověřený správce činí jen takové právní a jiné úkony, které zabezpečují uchování hodnoty zajištěného majetku, popřípadě vedou k včasné informovanosti příslušného orgánu činného v trestním řízení o tom, že ke snižování hodnoty dochází.
PETR HORÁČEK
samostatné oddělení Koordinace zajištěného majetku
ÚZSVM, Územní pracoviště v hl. městě Praze
Právní předpisy vztahující se k dané problematice
Procesní úkony jsou podrobně upraveny zákony:
zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),
zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů.
Další související zákony:
zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí,
zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení),
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání,
zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon.
"Nositelem práv a povinností vyplývajících z hmotněprávní úpravy je po dobu trvání trestního řízení vlastník nemovitosti," říká Mgr. Petr Horáček.
