Postavení úředníků se řídí kvalifikací a výkonem

Výběrové řízení zavádí nový zákon jako povinnost pro vymezený seznam funkcí. Jde o jmenování do funkce vedoucího úředníka a vedoucího úřadu a pro vznik pracovního poměru úředníka zařazeného v krajském úřadu, v Magistrátu hlavního města Prahy, v obecním úřadě obce s rozšířenou působností, v pověřeném obecním úřadě, v úřadu městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města nebo městské části města Prahy, kterému je svěřen výkon přenesené působnosti v rozsahu pověřeného obecního úřadu. Výběrové řízení se tedy nebude uskutečňovat u obsazování funkčních míst u obcí, které nemají rozšířenou působnost nebo nejsou pověřenými obcemi. Obdobně jako u veřejné výzvy a ze stejných důvodů je vyhlášení výběrového řízení povinně veřejné.

Postup ve výběrovém řízení

Účelem výběrového řízení je zajistit, aby schopnosti uchazečů byly objektivně posouzeny. K tomu slouží zejména zřízení výběrové komise, která je poradním orgánem osoby, která vykonává úkoly zaměstnavatele. Konečné rozhodnutí o výběru mezi uchazeči splňujícími stanovené předpoklady a požadavky přísluší osobě pověřené výkonem úkolů zaměstnavatele podle zvláštních zákonů (zákony č. 128/2000 Sb., č. 129/2000 Sb. a č. 131/2000 Sb., ve znění zákona č. 145/ 2000 Sb.). Tím je v případě vedoucího úřadu starosta nebo primátor, v případě vedoucích odborů rada územního samosprávného celku a v případě ostatních zaměstnanců vedoucí úřadu. Podrobná zákonná úprava postupu ve výběrovém řízení poskytuje jeho účastníkům záruky spravedlivého zacházení. Pokud by nepředcházelo vzniku pracovního poměru na funkce stanovené zákonem výběrové řízení, je tento pracovní poměr podle § 242 odst. 2 zákoníku práce neplatný.

Pracovní poměr úředníka vzniká na základě pracovní smlouvy, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky a předpoklady, jako je např. provedení veřejné výzvy a výběrového řízení. Nejdůležitější práva a povinnosti v pracovním poměru by si územní celek i úředník měli uvést právě v pracovní smlouvě, kterou je povinen územní celek písemně uzavřít s každým úředníkem.

Územní celek je povinen jedno vyhotovení smlouvy vydat úředníkovi. Jde-li o sjednání pracovního poměru na dobu kratší než jeden měsíc, je povinen uzavřít smlouvu písemně jen tehdy, požádá-li o to úředník, nebo jde-li o úředníka, jehož způsobilost k právním úkonům byla soudem omezena, nebo byl-li této způsobilosti soudem zbaven. Není-li písemná forma pracovní smlouvy dodržena, porušil územní celek své povinnosti vyplývající ze zákoníku práce. Ovšem i ústně uzavřená pracovní smlouva je platná.

Obsah pracovní smlouvy

V pracovní smlouvě je územní celek povinen s úředníkem dohodnout:

- druh práce (funkci), na kterou je úředník přijímán,

- místo výkonu práce (obec, pracoviště nebo jinak určené místo),

- den nástupu do práce - tímto dnem vzniká pracovní poměr.

Neobsahuje-li pracovní smlouva některou z podstatných náležitostí, je neplatná.

Den nástupu do práce

Den nástupu do práce má význam pro vznik pracovního poměru. Může být označen v pracovní smlouvě nejen kalendářním dnem, ale jakýmkoli způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, o který den se jedná. Může být například ujednáno, že úředník nastoupí "od dnešního dne za měsíc", "dnem nástupu určité pracovnice na mateřskou dovolenou" apod. Jako den vzniku pracovního poměru je možno sjednat v pracovní smlouvě i den pracovního klidu, například l. leden.

Podle § 33 zákoníku práce se za den vzniku pracovního poměru považuje den, který byl účastníky, to je územním celkem a úředníkem, sjednán jako den nástupu do práce. Od tohoto dne jsou oba účastníci povinni plnit všechny povinnosti vyplývající z pracovního poměru a mohou uplatňovat příslušná práva.

Znamená to, že pracovní poměr může vzniknout i v době pracovní neschopnosti. Jestliže však úředník ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí územní celek o této překážce, může územní celek (zaměstnavatel) od pracovní smlouvy odstoupit.

Jestliže by například úředník měl sjednánu pracovní smlouvu s datem nástupu do zaměstnání 1. února 2003 a od 26. ledna 2003 bude v pracovní neschopnosti, pracovní poměr tento den vznikl, protože v nástupu do zaměstnání bránila úředníku důležitá překážka. Územní celek nemá možnost od pracovní smlouvy odstoupit. Pokud by však úředník svého budoucího zaměstnavatele (územní celek) o překážce neuvědomil, může územní celek od pracovní smlouvy odstoupit.

Druh práce

Druh práce může být sjednán úžeji nebo šířeji (referent stavebního odboru, odborný pracovník v odboru životního prostředí, zaměstnanec přestupkové agendy, účetní, ekonom, matrikářka apod.). To bude záležet na konkrétních podmínkách. Příliš úzké vymezení druhu práce může dělat potíže zaměstnavateli, zejména při změně činnosti. Příliš široké vymezení je zase nevýhodné pro úředníka, neboť umožňuje jeho převádění na práce, někdy i s platovým rozdílem. Je proto třeba hledat takové vymezení, které by vyhovovalo jak podmínkám veřejné správy v příslušném regionu, tak oprávněnému zájmu úředníka.

Místo výkonu práce

Místo výkonu práce by mělo být v pracovní smlouvě sjednáváno přesně. Někdy to však nebude možné. Plyne to již z povahy práce. V pracovní smlouvě je ovšem možné dohodnout více než jedno místo výkonu práce. Z hlediska nároku na náhradu při pracovních cestách je však nutné za pravidelné pracoviště považovat vždy jen jedno místo výkonu práce. Někdy může být místo výkonu práce sjednáno široce, například jihomoravský region, území obce nebo městské části X, Y atd. Je to však možné jen tehdy, vyžaduje-li to charakter práce nebo pracoviště (např. zaměstnanci územního celku, jejichž charakter práce vyžaduje pracovní výkon v určitém obvodu).

Rozsah pracovní doby

V pracovní smlouvě může být dohodnut rozsah nebo rozvrh pracovní doby. Může jít např. o jinak rozvrženou pracovní dobu, kratší nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby (např. matky pečující o děti), přesný rozpis pracovního výkonu a činností apod. Vždy však musí být ujednání konkrétní a přesné, aby bylo zřejmé, v jaké pracovní době bude úředník plnit pracovní úkoly.

Problémy nastávají zejména v případech, kdy územní celek potřebuje od úředníka pracovní činnost jen po určitou dobu nebo nepravidelně. Ale i v těchto případech je nutno dodržovat zákon a vymezit pro pracovní dobu "pravidla".

Pracovní poměr na dobu určitou

Na rozdíl od zákoníku práce jsou pro úředníky v novém zákoně uvedeny podmínky opravňující zaměstnavatele ke sjednání pracovního poměru na dobu určitou. Musí pro to být důvod spočívající v potřebě zajistit časově omezenou správní činnost nebo nahradit dočasně nepřítomného úředníka, zejména v případě mateřské nebo rodičovské dovolené, pracovní neschopnosti, u níž lze na základě lékařského posudku předpokládat, že bude delší než 3 měsíce, výkonu civilní nebo vojenské služby nebo výkonu veřejné funkce.

Jde tedy o výjimečné případy a pracovní poměr by měl být sjednáván na dobu neurčitou. Krátkodobý pracovní poměr na dobu určitou neumožňuje, aby úředník absolvoval systém prohlubování kvalifikace podle nového zákona. Přitom vzdělávání úředníků je jednou z nejdůležitějších záruk kvality výkonu veřejné správy. Krátkodobé pracovní poměry by umožnily obcházení zákona a vznikalo by nebezpečí, že správní činnosti by vykonávali zaměstnanci bez zvláštní odborné způsobilosti.

V pracovní smlouvě na dobu určitou uvede územní celek důvod, pro který nebyl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou. Není-li v pracovní smlouvě nebo ve jmenování do funkce uveden důvod, jde o pracovní poměr na dobu neurčitou.

Ujednání pracovního poměru na dobu určitou musí být konkrétní a přesné , aby nebyly pochybnosti o tom, na jakou dobu se pracovněprávní vztah uzavírá. Tato doba může být určena konkrétně do určitého dne, může být vymezena určitou skutečností či událostí (např. ukončením pracovní neschopnosti, uplynutím rodičovské dovolené) a může být sjednána také stanovením počtu dnů, po které bude úředník pracovat. Už ze samotného pojmu "pracovní poměr sjednaný na určitou dobu" vyplývá, že tento pracovní poměr má být zásadně krátkodobý, sjednaný především na dobu časově dohlednou.

Na úředníky se tedy obecná úprava pracovního poměru na dobu určitou podle § 30 zákoníku práce nevztahuje. Tímto ustanovením se však řídí ostatní zaměstnanci územních celků, kteří nemají statut "úředníka". Jde o zaměstnance na úseku servisních, pomocných, obslužných a jiných manuálních činností. Proto v personální agendě územních celků se budeme při posuzování pracovních poměrů na dobu určitou setkávat se dvěma kategoriemi zaměstnanců.

U zaměstnanců, kteří nebudou "úředníky", musí územní celek jako zaměstnavatel respektovat ustanovení § 30 zákoníku práce. Například: Pracovní poměr na dobu určitou nelze sjednat s absolventy středních a vysokých škol, odborných učilišť a ostatních učilišť. Přitom absolventem se rozumí zaměstnanec, jehož celková doba zaměstnání v pracovním poměru nedosáhla po úspěšném ukončení studia (přípravy) dvou let na pracovním místě, které odpovídá kvalifikaci získané studiem.

Pracovní poměr na dobu určitou nelze dále sjednat s mladistvými zaměstnanci do l8 let jejich věku a s kategoriemi zaměstnanců, o nichž to stanoví kolektivní smlouva. (Předpokladem pro získání statutu "úředníka" je věk 18 let. Mladší osoba může však pracovat u územního celku jako zaměstnanec.)

Jestliže kolektivní smlouva bude obsahovat ustanovení, že tento druh pracovního poměru nemůže být sjednán například s řidičem územního celku, je tato povinnost pro územní celek závazná.U zaměstnavatelů, kde se neuzavírá kolektivní smlouva, nepřichází tato možnost v úvahu. U nich platí omezení pouze na absolventy škol a mladistvé. I s těmito zaměstnanci může však územní celek sjednat pracovní poměr na dobu určitou, pokud tito budoucí zaměstnanci o to písemně požádají.

Převedení na jinou práci

Zásadně by mělo platit, že to, co si sjednají územní celek a úředník v pracovní smlouvě, je stabilní. Někdy to však nebude dost dobře možné, když se vyskytnou subjektivní i objektivní okolnosti (zdravotní důvody, nedostatek pracovních příležitostí apod.) na straně úředníka nebo územního celku.

Úředník může být převáděn v rámci své pracovní smlouvy a přitom by nešlo o převedení na jinou práci. V těchto případech by nešlo o změnu pracovní smlouvy, ale o opatření v rámci disposičního oprávnění územního celku jako zaměstnavatele.

O rozsahu této změny rozhoduje především část pracovní smlouvy, v níž je uveden údaj o druhu práce, na kterou je úředník přijímán. Například: Jestliže je v pracovní smlouvě dohodnuto, že zaměstnanec je přijímán na práce účetní, může být bez svého souhlasu pověřován výkonem všech prací s tím spojených. Je-li však převeden na práci jiného druhu, než na jakou byl sjednán v pracovní smlouvě, jde již o změnu této smlouvy a je k tomu třeba jeho souhlasu. Souhlas se nevyžaduje v případech uvedených v § 37 zákoníku práce, který se v plném rozsahu vztahuje i na úředníky.

Podle tohoto ustanovení může být úředník převeden na jinou práci - a to i kdyby s tím nesouhlasil. Například pozbyl-li vzhledem ke svému zdravotnímu stavu trvale způsobilost konat dále dosavadní práci (vyžaduje se vyjádření orgánů státní zdravotní správy), jestliže by vykonávala práce v noci těhotná žena nebo matka dítěte mladšího než devět měsíců, je-li to třeba podle rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy apod.

Jestliže byla pracovní smlouva uzavřena písemně a dochází-li přitom k její změně, je územní celek povinen vydat úředníku potvrzení o důvodu převedení na jinou práci a o době jeho o trvání.

Územní celek je povinen při jakémkoli převádění úředníka na jinou práci přihlížet k tomu, aby práce byla pro něho vhodná se zřetelem k jeho zdravotnímu stavu, schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci. Převedení (dobu a důvod) je územní celek povinen projednat s úředníkem. Odpadnou-li důvody, pro které byl úředník převeden na jinou práci, je územní celek povinen zařadit úředníka zpět na jeho původní práci a pracoviště, pokud se s ním nedohodne jinak. Není-li takové zařazení možné z vážných provozních důvodů, musí být úředník převeden na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě, a to pokud možno na témže pracovišti, kde pracoval dříve. O převedení na jinou práci může požádat i sám úředník, má-li k tomu důvody, např. zdravotní, rodinná situace apod. Územní celek je povinen této žádosti vyhovět, jakmile to dovolí jeho možnosti.

Změnu pracovní smlouvy nemůže však územní celek provádět ve všech případech. Jeho základní omezení spočívá - jak již bylo uvedeno - v tom, že práce, na niž je úředník převáděn, musí být pro něj vhodná. Vhodnou prací však není taková, kterou není schopen vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, pro své omezené schopnosti nebo pro nedostatek kvalifikace, pokud ji nemůže získat předchozí průpravou. Za ní nelze považovat získávání schopností kvalifikace náročným způsobem, např. absolvováním střední nebo vysoké školy, vyučením v oboru apod.

LADISLAV JOUZA,

právník