Lze stíhat úředníka za přestupek, pokud poruší správní řád při vedení řízení? Jeden ze zaměstnanců zavinil průtahy v řízení a účastník nyní požaduje, aby byl úředník pro porušení § 71 správního řádu potrestán podle § 46 odst. 1 zákona o přestupcích. Úřední osobu nelze postihnout za přestupek z...
Lze stíhat úředníka za přestupek, pokud poruší správní řád při vedení řízení? Jeden ze zaměstnanců zavinil průtahy v řízení a účastník nyní požaduje, aby byl úředník pro porušení § 71 správního řádu potrestán podle § 46 odst. 1 zákona o přestupcích.
Úřední osobu nelze postihnout za přestupek z důvodu, že porušila procesní ustanovení při vedení řízení, nebo proto, že v úředním postupu jinak pochybila. Možný je pouze pracovněprávní postih nebo regresní vymáhání náhrady škody, která byla vyplacena účastníkovi řízení jako náhrada škody způsobené nesprávným úředním postupem.
Stále častěji se lze setkat s úvahami, zda nelze stíhat úředníka za pochybení při vedení správního řízení podle § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
V ustanovení § 46 odst. 1 zákona o přestupcích je sice uvedeno, že přestupkem je porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 21 až § 45 zákona o přestupcích, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy, jde však o povinnosti vyplývající pouze z předpisů správního práva hmotného, nikoliv správního práva procesního.
Správního práva z toho důvodu, že nelze postihovat na základě zákona o přestupcích porušení předpisů například občanského nebo trestního práva, které následky porušení těchto norem řeší samostatně. Přestupky podle § 46 zákona o přestupcích se navíc podle svého názvu i systematického zařazení v zákoně o přestupcích výslovně týkají pouze porušení povinností proti pořádku ve státní správě (a v územní samosprávě), nikoliv například povinností vyplývajících z občanskoprávních, trestněprávních, ústavních a jiných vztahů.
Správního práva hmotného, nikoliv procesního, pak nejen z toho důvodu, že i ostatní přestupky (proti pořádku ve státní správě, ale i všechny přestupky vůbec) postihují porušení konkrétních povinností stanovených hmotným právem správním, ale především proto, že správní právo procesní má vlastní prostředky nápravy pochybení ve správním řízení, ať se jich dopustí správní orgán (byť prostřednictvím konkrétní oprávněné úřední osoby) nebo účastník řízení.
Opačný výklad by vedl i k tak absurdním důsledkům, kdy by například občan, jehož podání nemá předepsané náležitosti, byl za toto pochybení postižen za přestupek (místo, aby byl pouze vyzván k odstranění nedostatků). Co se týče pochybení na straně správního orgánu (např. byla překročena lhůta pro vydání rozhodnutí), resp. případné odpovědnosti za přestupek, je logicky vyloučen postih správního orgánu (který je povinen správní řád dodržovat), je-li přestupek správním deliktem fyzické osoby (za pochybení nese odpovědnost právě správní orgán, byť koná prostřednictvím úředních osob). Náprava takových pochybení se pak děje cestou prostředků poskytovaných správním řádem (např. opatření proti nečinnosti) nebo soudním řádem správním, nikoliv správním trestáním konkrétních úředníků.
Za eventuální pochybení při vedení správního řízení lze příslušnou oprávněnou úřední osobu postihovat pouze v rámci pracovněprávních vztahů (za porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru), nikoliv tedy za přestupek.
Není též vyloučeno, aby po chybujícím úředníkovi, který například zapříčinil průtahy v řízení, byl vymáhán regresní nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, která byla předtím vyplacena účastníkovi řízení.
Mgr. JAN POTMĚŠIL
oddělení správní Ministerstvo vnitra
