Postrádám noblesu úřednického stavu

Úředníci, zejména jejich počty a kvalita práce, jsou často trnem v oku veřejnosti. Podle obecného mínění nejsou dostatečně vzdělaní, dostatečně rychlí ani kompetentní. Jak se na úředníky ve svém úřadě díváte vy?

Snažili jsme se vybudovat sehraný tým vedoucích odborů, tak sehraný, aby zvládal přenesené kompetence dostatečně odborně a ty samosprávné zase dostatečně manažersky. Nyní jsme "rok poté" a mohu zhodnotit, že základní část týmu máme, ale ještě ho musíme doladit tak, aby spolehlivě, efektivně a kompetentně fungoval jako celek. Naplňování politických vizí vyžaduje jiný styl práce než prostý výkon státní správy - společně s radou kraje jsme tedy došli k závěru, že po roce práce je čas zkoumat systém, jak úřad funguje, a zhodnotit práci jednotlivých odborů, navrhnout organizační změny ve struktuře. To by mělo vést k lepší spolupráci jednotlivých odborů, k větší kompetenci řešit problémy.

A to se týká nejenom úředníků, ale i našich příspěvkových organizací. Právě proto, aby krajský úřad pracoval efektivně a odborně na výši, aby krajští úředníci neleželi veřejnosti v žaludku, se snažím o manažerské vedení. I z tohoto důvodu například vytváříme na úřadě kontrolní systém, který vychází ze zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě. Kontrolními činnostmi vně úřadu, ale především uvnitř, finanční kontrolou se bude zabývat nově vytvořené oddělení a já očekávám, že výsledky jeho práce výrazně ovlivní kvalitu tohoto úřadu.

Vy sám máte mnoho let praxe v manažerských činnostech. Jak jste se sžil s profesí úředníka?

Být manažerem je mnohem kreativnější, problémy mají často několik, třeba i desítky řešení. To zejména ve státní správě neplatí, tady je řešení jenom jedno, a to musí být maximálně kompetentní, v souladu se zákonem. Úředník proto musí být dostatečně vzdělaným odborníkem, orientovaným ve svém oboru, detailně znát kontext problémů, příslušné zákony. Od úředníka samosprávy se navíc očekávají i ony manažerské schopnosti, kreativita. Každý, kdo přijde na úřad, právě taková řešení svých problémů žádá - ale na druhou stranu si jenom málokdo uvědomí, že právě za tyto schopnosti, za neustálé vzdělávání a doplňování znalostí jsou úředníci většinou nedostatečně zaplaceni.

A také je nutno dodat, že tabulkové platy nikoho nelákají, kdo vládne manažerskými schopnostmi a je odborníkem ve své profesi, ten se pohodlněji a lépe uplatní například v průmyslové či podnikatelské sféře.

Pokud veřejnosti leží v žaludku rostoucí platy úředníků a snaha dát tomuto stavu vážnost například v podobě definitivy, pak to je myslím zbytečné čecháčkovství...

Chybí mi noblesa úředního stavu, úcta před úřady, tak obvyklá v mnoha zemích Evropské unie.

Samozřejmě vím, že v současné době u nás ne každý úředník vyhoví přísným měřítkům, kterým dominují odbornost a schopnosti, ale to se postupně mění.

V regionálním tisku se objevily informace, že diskriminujete mladší zájemce o práci úředníka. Jaký je váš názor?

Rozhodně odmítám názor, že bychom diskriminovali mladší uchazečů. Věkový průměr zaměstnanců krajského úřadu je 42 let - kromě toho jsme dali šanci na jeden rok i mnoha praktikantům - absolventům středních, a hlavně vysokých škol. Neumím si představit, že bychom populisticky hodili do vody mladé lidi bez zkušeností se státní správou, na místa vedoucích odborů jednoznačně patří lidé s odbornými zkušenostmi.

A pokud jde o výkon státní správy, pak se zákonem předepsanými způsobilostmi a bohatými zkušenostmi, v případě samostatné působnosti pak především s manažerskými dovednostmi. My jsme se v Ústeckém kraji snažili postavit tým úředníků především podle těchto pravidel - a ze 75 procent nám ten tým funguje. Zbývající procenta doladíme letos, a to i na základě hodnocení jejich činnosti, které v době našeho rozhovoru probíhá.

Krajské úřady se "nafouknou" o další desítky delimitovaných úředníků. Očekáváte problémy?

Každý dostane šanci, každý bude moci obhájit svoje místo, svoje znalosti. Laťku máme vysoko. Pro nás delimitace v současné době znamená, že musíme najít prostor pro oněch 176 delimitovaných úředníků. Budova v centru Ústí nad Labem, ve které nyní sídlíme, byla projektována na zcela jiné podmínky a také vycházela z daných dispozic.

Zapomnělo se například na to, že bude sloužit samosprávě, že tedy politické kluby budou potřebovat alespoň minimální prostor, totéž zástupci hejtmana. A dnešní stav je úplně jiný, než když se budova rekonstruovala - najednou potřebujeme najít místo pro další dvě stovky lidí, mít pro ně alespoň základní vybavení, počítač, připojení na síť. Nejsem nakloněn tomu, abychom kupovali další objekt a plnili ho úředníky, snažím se, abychom mnohem efektivněji využili stávající prostory. A tak vytváříme velkoprostorové kanceláře z nevyužívaných přednáškových sálů, vestavujeme kanceláře do zbytečně rozlehlých chodeb, budujeme archív v garážích... Kdybychom dnes, se zkušenostmi a s očekávanou delimitací dalších téměř dvou set lidí, stavěli krajský úřad na zelené louce, přišel by levněji než přebudování administrativní budovy v centru a její následné úpravy podle reálného stavu a potřeb.

Častým argumentem ve válce o podobu reformy bylo, že lidé chtějí mít na úřad blízko, že nechtějí dojíždět.

Sídlíme v krajském městě a jsme v mnoha činnostech orgánem odvolacím. Není tedy důvod, aby sem lidé jezdili každý den či týden. Nejsem přítelem detašovaných pracovišť, myslím si, že kraj by měl být řízen jednotně. Na druhou stranu ale je nutné vyjít vstříc občanům, takže pokud v některé oblasti naroste četnost úkonů a rada kraje to zhodnotí jako jednoznačný přínos, bude ke zřízení detašovaného pracoviště důvod.

Jak byste hodnotil spolupráci se samosprávou?

Samospráva a úřad k sobě patří, proto se snažíme vytvořit fungující celek. Samozřejmě, že i směrem k samosprávám měst a obcí (a stále ještě i k přednostům okresních úřadů) hledáme cesty úzké spolupráce, protože kraj, to jsou především silná města a obce. To neznamená, že podpoříme každou žádost, ale snažíme se například při opravách silnic, při problémech s dopravní obslužností, s odpady, s žádostmi o dotace v oblasti zdravotnictví, sociálních služeb, a zejména školství se samosprávami či jejich úřady komunikovat a nalézat nejefektivnější řešení.

ROMANA KONEČNÁ