Tato otázka trvá už od jara 2012, kdy GŘ Evropské komise pro regionální politiku avizovalo, že získání dotací EU pro české vodárenství od roku 2014 podmíní i zřízením nezávislé regulační instituce, která by od municipalit převzala kompetence v oblasti kontroly cen pitné vody. S programovým obdobím...
Tato otázka trvá už od jara 2012, kdy GŘ Evropské komise pro regionální politiku avizovalo, že získání dotací EU pro české vodárenství od roku 2014 podmíní i zřízením nezávislé regulační instituce, která by od municipalit převzala kompetence v oblasti kontroly cen pitné vody.
S programovým obdobím EU 2014+ je otázka opět oživena, nyní i díky Návrhu koncepčního řešení regulace cen ve vodárenství, který vznikl na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR ve spolupráci s resorty financí, životního prostředí, zemědělství a dopravy. Materiál předpokládá, že do 30. září 2014 příslušná ministerstva připraví varianty pro vznik multioborového regulátora včetně začlenění regulace cen v železniční dopravě. Proti návrhu se vymezuje Sdružení oboru vodovodů a kanalizací.
Oblasti vodovodů a kanalizací se v tomto vydání věnuje samostatná příloha.
PRO
Ing. Berenika Peštová, Ph.D.
náměstkyně ministra životního prostředí
Podle předběžné podmínky v Po- zičním dokumentu Evropské ko- mise (EK) k programovému období OPŽP 2014+ bude možné využít dotace do vodohospodářské infrastruktury (VHI), jen bude-li zřízena nezávislá regulační instituce, či naváže-li ČR na implementaci Podmínek přijatelnosti z 6. 8. 2007 (příloha 7).
Požadavky EK v těchto podmínkách lze členit na: Proces uzavírání smluv a délku jejich trvání. Jde o soulad s legislativou EU při výběru provozovatele, kdy délka trvání smlouvy musí činit max. 10 let, pokud se provozovatel nepodílí finanční investicí do výstavby, opravy či rozšíření VHI, vodné a stočné je základním hodnoticím kritériem při výběru provozovatele. Cenovou regulaci - tarif (vodné a stočné). Je nastavena tak, aby byla podpořena kvalita služeb při dlouhodobé udržitelnosti VHI a přiměřeném zisku provozovatele. Věcnou regulaci, kdy parametry výkonu provozovatele, jejich monitoring i sankce při porušení jeho povinností musí odpovídat nejlepší mezinárodní praxi. Zajištění prostředků na obnovu VHI z jejího provozu.
Nenaplní-li ČR předběžnou podmínku, nebude moci čerpat dotace do vodohospodářského sektoru (VHS) v období 2014+, ev. čerpání se pozastaví, nedodrží-li ČR postup, k němuž by se zavázala, aby k naplnění podmínky směřovala. EK však vnímá, že zřízení nezávislé regulační instituce vyžaduje politickou shodu, jež dosud nebyla možná. Proto jako alternativu nabízí implementaci stávajících Podmínek přijatelnosti.
Využije-li ji ČR, lze po zkušenostech s OPŽP 2007-2013 identifikovat tato rizika: Dvojí regulace - vzniká regulační systém s vlastními pravidly pro dotovanou a nedotovanou VHI (v téže obci může platit různá cena vodného a stočného). Znemožnění přístupu některých vlastníků (za stávající regulace nesplní dotační podmínky) k dotacím z EU. Převedení administrativní zátěže (kontrola plnění podmínek přijatelností, jejich implementace i poradenství) na poskytovatele dotace, který je tak na trhu určitým kvaziregulátorem. MŽP však plní hlavně funkce kontrolní v oblasti ochrany vod a kvality vypouštěných odpadních vod a jeho vztah k VHS je omezen na zprostředkování dotací.
Proto MŽP preferuje vznik nezávislého regulátora. Dnešní regulace vede, podle názoru MŽP, k netransparentní a nejednotné tvorbě ceny stočného, u níž mají rozhodující slovo obce jako vlastníci VHI. Tento trend je hlavně u menších obcí, kde cena stočného bývá pod polovinou průměrných cen v ČR, byť investiční i provozní jednotkové náklady jsou u VHS této velikostní kategorie nadprůměrné. Výsledná cena tak nezahrnuje dostatek prostředků na obnovu VHI, což se bez dalších dotací může v budoucnu reálně projevit ve zhoršené kvalitě odvádění a čištění odpadních vod s vážnými následky pro životní prostředí.
PROTI
Ing. František Barák
předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR
V oblasti vodárenství se u nás dlouhodobě konstituuje, dotváří, zlepšuje a intenzifikuje propracovaný systém dozoru prostřednictvím větší skupiny subjektů provádějících regulaci a výkon státní správy a samosprávy. Co do rozložení kompetencí mezi státní správu a samosprávu má stát poměrně ucelený systém regulačních nástrojů. Rozdělení se řídí hlediskem poskytování kvalitních a spolehlivých služeb pro konečné spotřebitele. Při respektování ochrany zdraví a životního prostředí kopíruje působnost šesti resortů, institucí, krajů, měst a obcí.
Regulaci vodárenství nelze chápat jako regulaci ceny vody, ale jako regulaci oboru, jejímž výsledkem bude trvalá provozuschopnost vodárenského majetku. Regulace musí zajišťovat dostatek zdrojů vody k výrobě pitné vody, např. stavbou přehradních nádrží. Musí vést k řádným dodávkám kvalitní pitné vody a bezproblémovému čištění městských odpadních vod, respektovat právní, technické a zdravotní prostředí oboru, příp. vést k jeho nápravě. To je regulace vodárenství.
Stát se musí postarat o zdroje vody, zatímco vodárenské společnosti a obce o údržbu vodovodní a kanalizační sítě pro kontinuální zásobování pitnou vodou. To znamená do obnovy vodárenského majetku investovat v dnešních cenách nejméně 17 mld. korun ročně. Ty lze vygenerovat jen z ceny vodného a stočného stanovované obcemi, jimž patří 85 % vodárenského majetku.
Jakou roli bude hrát regulátor? Musí nutit vlastníky zanedbané infrastruktury k podstatnému zvýšení cen vodného a stočného, aby bylo možné investovat do její obnovy. Ale k tomu přece regulátora nepotřebujeme! Stačí důsledně kontrolovat plán obnovy vodárenského majetku v reálných cenách a vymáhat na jeho vlastnících odpovědnost za jeho stav.
Tak důsledně jako u nás není vodárenství nikde jinde v Evropě regulováno. Další dotace EU do oboru jistě nejsou podmíněny vznikem nového regulačního úřadu. Dostatečnou regulaci už máme. Musíme ji jen jasně definovat a umístit do pavouka státních institucí. Nejasné kompetence mezi resorty komplikují práci vodárenských společností a jejich provoz značně zdražují. Kompetence ohledně povrchové a podzemní vody se nepochopitelně dělí mezi dvě ministerstva. Voda je však pouze jedna.
SOVAK stejně jako EK usiluje v regulaci vodárenství o jednoho partnera - o jeden odbor na určeném ministerstvu či o vládního koordinátora. Evropské i národní dotace jsou jen doplňkové a z dlouhodobé potřeby obnovy majetku málo významné. Výše dotací EU na opatření při čištění městských odpadních vod představuje jen zhruba dvouletou potřebu zdrojů na obnovu majetku. Obnova musí být kontinuální, ne jednorázová. To je zásadní úkol regulace oboru vodovodů a kanalizací
