Ulice, náměstí a parky se v naší zemi za poslední desetiletí 20. století staly fenoménem nejen architektury a urbanismu, ale dostaly se do popředí zájmu komunálních politiků i veřejnosti.
Po letech nuceného nezájmu o věci veřejné včetně veřejných prostorů se veřejné prostory staly "tématem dne". Důvodem pro to bude jistě fakt, že můžeme položit rovnítko mezi kvalitou městských veřejných prostorů a kvalitou života ve městě jako celku. A tak je nasnadě, že vzniká potřeba vytvářet kvalitní veřejné prostory pro kvalitní městský život.
Co dělá veřejný prostor "úspěšným"?
Zkušenosti z úprav veřejných prostorů 90. let 20. století ukazují, že "pouhá" výtvarná kvalita kvalitu veřejného prostoru nezaručí. Můžeme totiž nalézt ulice, náměstí či parky, které byly nákladně přebudovány na základě kvalitního výtvarného návrhu, jejich obliba a množství návštěvníků se ale v mnoha případech nedají srovnat s prostory méně nákladně i výtvarně "precizně" vyvedenými.
Co tedy způsobuje onu "oblibu" neboli "úspěšnost" veřejného prostoru? Tím zaklínacím slovem je obyvatelnost. Veřejný prostor, stejně jako obývací pokoj v našem bytě, musí být dobře obyvatelný, abychom v něm rádi byli a rádi se do něj vraceli.
S obyvatelností veřejných prostorů úzce souvisí lidské činnosti a aktivity, které se na nich odehrávají. I když přítomnost lidí nemusí nutně znamenat, že určitý prostor je obyvatelný, je potřeba zdůraznit, že každý obyvatelný veřejný prostor je lidmi využíván. Takový veřejný prostor lidi přitahuje, a to nejen ty, kteří tudy musejí projít, ale i ty, kteří sem přijít chtějí. Důvodem jsou nejrůznější aktivity a vzájemné kontakty, které se v tomto prostoru mohou mezi lidmi odehrávat. Každý obyvatelný veřejný prostor musí dobře fungovat, potěšit své návštěvníky a uspokojit také některé jejich specifické požadavky, tj. musí jim poskytnout služby, možnost zúčastnit se zábavy nebo v ústraní odpočívat. A právě souhru a vzájemné působení různých lidských aktivit v jednom prostoru je nutné vyřešit.
Při rozhodování o tom, co dělá veřejný prostor úspěšným, je přitom obtížné oddělit od sebe sociální a fyzické faktory. Tímto vztahem se jako první zabýval profesor Jan Gehl. Gehlův způsob členění aktivit na povinné (ty se odehrát musejí - cesta do práce či školy, cesta za nákupy apod.), volitelné (ty, co se odehrají, jen je-li k tomu vhodné prostředí - sezení, hry dětí, rekreace atd.) a společenské (kontakty mezi lidmi) není ovšem jediný.
Jinou variantou je členění na aktivity podle jejich dynamického charakteru - na aktivity pohybové a pobytové. Pohybovými aktivitami je zejména funkce dopravní, která zajišťuje ve veřejných prostorech přepravu osob a materiálu mezi jednotlivými částmi města a dopravní obsluhu každého domu. Tato funkce má značné prostorové nároky. S výjimkou koridorů sloužících čistě automobilovému nebo naopak jen pěšímu provozu dochází ve všech ostatních prostorech ke kolizi (především) těchto dvou systémů, které se navzájem ovlivňují a omezují. V podmínkách většiny našich měst je neregulování množství a pohybu automobilové dopravy jedním z hlavních faktorů, které přispívají k devastaci veřejných prostorů jakožto míst sociálních kontaktů. V obyvatelném veřejném prostoru by se převládajícím a preferovaným pohybem měla stát pěší chůze, eventuálně jízda na kole. Druhý funkční typ - pobytový spočívá ve vytváření prostoru pro veřejný život, tzn. pro celou škálu činností a sociálních kontaktů (zpravidla neformálních) spojených s pohybem a pobytem obyvatel či návštěvníků města ve veřejném prostoru. Vzhledem k rozmanitosti veřejných prostranství jsou z hlediska zajištění optimálního plnění této funkce kladeny na konkrétní místa odlišné požadavky na vybavení a uspořádání prostoru.
Co je ve veřejném prostoru důležité?
Významné, ale v našich podmínkách stále ještě ne zcela zažité, je zkoumání veřejných prostorů z hlediska kvality jejich přírodních podmínek. Je to zejména sledování klimatických podmínek - oslunění či zastínění veřejného prostoru, množství a kvalita zeleně, vítr, přítomnost vodního prvku či hlukové pozadí, nebo čichové vjemy.
Sluneční svit: Přítomnost dostatečného množství slunečního svitu (zejména v jarních a podzimních měsících) je významný faktor ve veřejném prostoru zejména v našich podmínkách, kde je sluneční svit oceňován a považován za výhodu. Naopak vedle toho je třeba, aby veřejný prostor poskytoval dostatečné množství zastíněných ploch (zejména v průběhu léta). Je třeba, aby zde byla dostatečná zelená plocha a stromy, které poskytnou dostatek stínu a skrytu pro lidi během horkého období.
Zeleň: Působení veřejného prostoru určuje přítomnost zeleně. Zeleň přináší směsici činností - klid, relaxaci stejně jako živost a aktivitu. Je proto pro život města nezbytná a její dostatečné a dobře přístupné množství je naprosto nutnou podmínkou obyvatelného města.
Vítr: Je jedním z klimatických faktorů, který může výrazným způsobem ovlivnit využití veřejného prostoru. Větrné tunely se často vytvářejí na špatně situovaných venkovních prostorech. Jestliže se tento případ ve veřejném prostoru vyskytuje, je třeba vytvořit dostatečný počet přístřešků pro lidi, kteří zde pobývají.
Voda: Je nejen prostředkem zábavy, ale i významným klimatickým faktorem ve veřejném prostoru. Voda vytváří podmínky pro odpočinek.
Hluk: Přítomnost hluku ve veřejném prostoru je faktor ovlivňující kvalitu jeho využitelnosti pro lidi. Celý prostor může být charakterizován z hlediska velikosti hlukového pozadí. Důležité je, jestli se v prostoru vyskytuje významný hlukový faktor (například z dopravy) a jestliže ano, které hluky jsou největší a které nejmenší. Hluková studie v decibelech je nejpřesnější formou pro zkoumání hluku. Bohužel její finanční náročnost je natolik vysoká, že se v praxi běžně nevyužívá.
Čichové vjemy: Jakákoli přítomnost kladných čichových vjemů v urbánním prostředí zefektivňuje jeho kvalitu pro využití. Je vhodné zkoumat, zda je v území přítomnost čichového faktoru, který zlepšuje kvalitu prostředí pro lidi, nebo zda není lokalita pachově nějak zatížena - například přítomností průmyslové výroby.
Co dělá veřejný prostor obyvatelným?
Zásady obyvatelného prostoru jako první zformuloval profesor Gehl ve své knize Život mezi budovami. Jsou zaměřeny na prvky podporující kontakt mezi lidmi ve veřejném prostoru. Jsou jimi požadavky na: 1. žádné zdi, 2. malé vzdálenosti, 3. malé rychlosti, 4. jednu úroveň a 5. orientaci tváří v tvář. I když s těmito postuláty lze souhlasit, přesto se domnívám, že pro naši současnou praxi by se měly transformovat přibližně do následující podoby:
Dobrá dostupnost: Veřejný prostor musí být snadno dostupný, zejména pro pěší a cyklisty, případně pro MHD. Moderní demokratická společnost nesmí zapomínat ani na přístup pro handicapované skupiny obyvatel, což nejsou jen lidé upoutaní na invalidní vozík, ale to jsou třeba i maminky s kočárky nebo malé děti. Zapomínat by se nemělo ani na zrakově postižené. Není nic platný dobrý design a kvalitní zpracování, pokud je veřejný prostor nedostupný nebo dostupný jen s velkými obtížemi.
Různé podchody a nadchody dostupnost veřejného prostoru výrazně omezují. Podchody se navíc stávají zdrojem sociopatologických jevů (kriminalita, drogy apod.). Veřejné prostory by proto měly být řešeny v jedné výškové úrovni. Pokud je nezbytné vytvořit podchod, měl by být dostatečně široký a prosvětlený. Také by měl být "průhledný", aby ten, kdo do něj vstupuje v přímém směru, viděl i k jeho východu. Vstup by měl být v každém případě pozvolnou rampou, tak aby si pěší jen stěží uvědomoval, že překonává výškový rozdíl. Úspěšné a skutečně používané jsou zpravidla ty podchody, které doplňují obchody nebo provozovny občerstvení. Ani různé terasy nejsou dobrými veřejnými prostory, kdo nemusí, necítí potřebu na ně stoupat.
Přehlednost: S dobrou dostupností veřejného prostoru souvisí i potřeba snadné orientace. Člověk by neměl být v prostoru zmaten, měl by z každého místa mít jasný přehled, kde se právě nachází. Přísně geometricky symetrické kompozice často vytvářejí situace, kdy dochází ke ztrátě orientace v prostoru. Přehlednost je jedním ze stěžejních požadavků nejen na tvorbu každého jednotlivého prostoru, ale zejména na tvorbu systému veřejných prostorů ve městě a s tím související problematiky orientace ve městě a vnímání obrazu města.
Lidské měřítko: Pokud budeme zkoumat, proč jsou tak oblíbené historické (zejména středověké a renesanční) veřejné prostory, dospějeme k poznání, že mají "lidské" měřítko. Tyto prostory komponované pro pěšího jsou dostatečně otevřené, aby nepůsobily na svého návštěvníka tísnivě a zároveň dostatečně uzavřené, aby ho nelekaly svou rozlehlostí. Nejen celkové měřítko veřejného prostoru nebo jeho systému, ale i jeho jednotlivých prvků je významné pro vnímání veřejných prostorů a pocit pohody či nepohody v nich. Jedním z významných prvků, které ovlivňují vnímání měřítka veřejných prostorů, je podle Gehla šířka objektů lemujících veřejný prostor.
Vybavení pro aktivity: Obyvatelný veřejný prostor musí být dostatečně vybaven městským mobiliářem, který bude podporovat lidské aktivity a nejrůznější činnosti ve veřejném prostoru. Lidské aktivity ve veřejném prostoru jsou stěžejním prvkem jeho fungování a vybavení pro aktivity je tedy stěžejním požadavkem na ně kladeným. Samozřejmě tzv. povinné aktivity (cesta do práce či školy, čekání na zastávce, nakupování) budou probíhat i přes nedostatečné nebo nevhodné vybavení prostoru, ostatní typy aktivity ale z prostoru zmizí. Jen málokdo je ochoten si sednout uprostřed špinavé betonové nebo asfaltové plochy a odpočívat nebo rozprávět s přáteli.
Každá aktivita vyžaduje jiné vybavení - pro chůzi postačí dostatečně široký chodník a komfortní dláždění, na kterém si dámy nezlomí podpatek od svých lodiček, pro sezení je třeba rozmístit v prostoru lavičky, pro mluvení a naslouchání musí být lavičky rozmístěny tak, aby na sebe lidé také viděli a vzájemně se slyšeli. Pro hry dětí je třeba vybavit prostor rozmanitým mobiliářem - prolézačky, houpadla i tradiční pískoviště jistě potěší. K některým aktivitám, jako je sezení či hry dětí mohou sloužit i prvky mobiliáře, které měly primárně jiný účel. Například sedět se dá docela dobře i na schodech nebo zvýšeném obrubníku a taková městská kašna se může stát doslova rájem letních her dětí.
Obslužný mobiliář, jako jsou odpadkové koše nebo orientační systém, je nezbytnou podmínkou každého obyvatelného prostoru. Stejně jako požadavky na dobrý a nápaditý design, kvalitní a trvanlivé materiály či precizní řemeslné zpracování.
Vytvoření příjemného klimatu: Pro to, aby veřejný prostor byl skutečně obyvatelný, nestačí ale pouze zvládnout jeho prostorové uspořádání a vybavení. V obyvatelném veřejném prostoru je třeba vytvořit něco navíc - pohodu. Pohoda, jako základní fenomén obyvatelného prostoru, spočívá ve zvládnutí přírodních i městským životem vytvářených rušivých vlivů, jako jsou eliminace hluku, pachů, prachu, větru, dostatek slunce i stínu (viz výše). Vedle toho by měl vytvořit veřejný prostor i pohodu sociální. Musí být bezpečný pro všechny jeho návštěvníky od nejmenších dětí, které by měly mít možnost samy se pohybovat. Ulice nebo náměstí, kdy matky musí své malé děti trvale držet za ruku, jistě nejsou obyvatelné. Stejně tak by měly tyto prostory být bezpečné pro staré lidi, od intervalu pro chodce na přechodu počínaje, přes dostatek laviček k přestávce při chůzi až po eliminaci kriminality (kapesní krádeže nebo dokonce přepadení).
Veřejný prostor nesmí být rovněž zdrojem diskriminace pro některé skupiny obyvatelstva, zejména z důvodu jejich náboženské nebo etnické příslušnosti, a to jak v utlačování majority minoritou, tak opačně. Obyvatelný veřejný prostor by měl vytvářet takové prostředí, kde každý snadno pozná hranici vhodného a nevhodného chování. V dobře obyvatelném veřejném prostoru by měla existovat skupina obyvatel, která se s daným veřejným prostorem identifikuje, bude to zkrátka "jejich ulice či náměstí". Tito lidé se potom stávají přirozenými strážci veřejného prostoru.
Každý veřejný prostor je jiný, má jiný tvar, jinou velikost, jinou historii. Všechny veřejné prostory by ale měly mít jednu společnou vlastnost, a tou je jejich kvalita - jejich obyvatelnost. Ulice, náměstí a parky by měly lákat lidi k pobytu, k životu v nich. Jen tak totiž můžeme dosáhnout vysoké kvality života v našich městech.
Ústav veřejné správy a práva
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
