Zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, soustřeďuje úpravu této problematiky do § 20 až 23. Oproti příslušníkům Policie ČR je strážníkovo oprávnění založeno pouze dvěma taxativně uvedenými předpoklady. Buď jsou dány podmínky nutné obrany či krajní nouze nebo...
Zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, soustřeďuje úpravu této problematiky do § 20 až 23. Oproti příslušníkům Policie ČR je strážníkovo oprávnění založeno pouze dvěma taxativně uvedenými předpoklady.
Buď jsou dány podmínky nutné obrany či krajní nouze nebo strážník musí zamezit útěku nebezpečného pachatele, jehož nelze jiným způsobem zadržet.
O nutnou obranu se jedná tehdy, jestliže strážník odvrací přímo hrozící nebo trvající útok, namířený proti zákonem chráněnému zájmu (vlastně objektu určitého trestného činu), pokud obrana není zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku (viz § 13 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Útok můžeme charakterizovat jako fyzickou osobou úmyslně neboli dolózně zaviněné protiprávní jednání (tj. projev vůle ve vnějším světě). Naproti tomu při krajní nouzi strážník odvrací protiprávní stav (nebezpečí hrozící chráněnému zájmu), jenž je subjektem práva buď nezaviněný (např. tzv. právní událost způsobená činností blesku) anebo zaviněný nedbalostně čili kulpózně (např. požár založený odhozeným nedopalkem cigarety). O krajní nouzi se však nejedná, jestliže bylo možno nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek jednání strážníka je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil (viz § 14 trestního zákona).
Zákonem chráněným objektem rozumíme nejen objekty v podobě hmotné (např. budova nebo pozemek) či nehmotné (např. čest), ale i objekty v podobě obojí (např. život a zdraví). Nutnou obranu a krajní nouzi zařazuje trestněprávní teorie mezi tzv. okolnosti vylučující protiprávnost. Tyto okolnosti nalézáme i na půdě správního práva trestního (viz § 2 odst. 2 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů). Samo oprávněné užití zbraně protiprávnost rovněž vylučuje.
Z hlediska § 20 zákona o obecní policii lze říci, že použití služební zbraně je vzhledem k použití donucovacích prostředků subsidiární neboli podpůrné. Je tedy možné k němu přikročit pouze v těch případech, kdy donucovací prostředky se jeví jako zřejmě neúčinné (§ 20 odst. 2 zákona).
Oproti § 39 odst. 2 citovaného policejního zákona se zde zbraní rozumí pouze zbraň střelná ve smyslu zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů. Oprávněným subjektem z hlediska držby zbraní je obec, z hlediska nošení zbraní, pak každý jednotlivý strážník (§ 20 odst. 3 zákona o obecní policii, § 27 a násl. a § 51 a násl. zákona o střelných zbraních).
Z toho vyplývá, že služební zbraně strážník užívá při přímém vynucování splnění právní povinnosti za užití násilí (tj. při služebním zákroku). S výjimkou existence nebezpečí z prodlení je povinen vůči osobě nebo osobám užít výzvy s výstrahou, jež má za cíl, aby bylo od protiprávního jednání upuštěno (§ 20 odst. 4 zákona o obecní policii).
Při použití služební zbraně strážník nesmí ohrožovat život jiných osob a zároveň musí co nejvíce šetřit život a zdraví osoby, proti níž služební zákrok směřuje (§ 20 odst. 5).
Služební zbraně nesmí být užito proti těhotné ženě, osobě vysokého věku či tělesně postižené a osobě mladší 15 let. Ohrožuje-li však útok těchto osob život nebo zdraví či hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak, shora uvedená výjimka z oprávnění strážníka neplatí (viz § 22 zákona).
Jakmile to okolnosti dovolí, má strážník tyto povinnosti: zraněné osobě poskytnout první pomoc a zajistit lékařské ošetření, učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití služební zbraně, vyrozumět osobu řídící příslušnou obecní policii (to se týká každého užití zbraně) a sepsat úřední záznam (viz § 21 zákona).
Osoba řídící obecní policii (§ 3 odst. 1 zákona) je povinna vyrozumět státního zástupce a nejbližší útvar PČR, jestliže došlo ke zranění nebo usmrcení osoby v důsledku použití služební zbraně (viz § 23 zákona).
Vybočí-li strážník obecní policie při použití služební zbraně z mezí zákonem stanovených oprávnění (exces), může podle povahy vybočení naplnit, např. znaky skutkové podstaty trestného činu "zneužívání pravomoci veřejného činitele", podle § 158 trestního zákona či "přestupku proti občanskému soužití", podle § 49 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona atd.
MATĚJ HROMÁDKA,
Policejní akademie ČR
FOTO JAN PAVLÍČEK
