V případě, že zastupitelstvo vyjádří souhlas s používáním diktafonů a videokamer na svém zasedání, jedná v souladu se zákonem? Nedopouští se porušování jiného zákona, zejména ve vztahu k ochraně osobnosti? ODPOVĚĎ: Tím, že se videokamery a diktafony staly běžnou a dostupnou technikou pro většinu...
V případě, že zastupitelstvo vyjádří souhlas s používáním diktafonů a videokamer na svém zasedání, jedná v souladu se zákonem? Nedopouští se porušování jiného zákona, zejména ve vztahu k ochraně osobnosti?
ODPOVĚĎ: Tím, že se videokamery a diktafony staly běžnou a dostupnou technikou pro většinu občanů, vyvstal v praxi mj. problém jejich používání na veřejném zasedání městského zastupitelstva.
Reakce zastupitelů v praxi jsou v podstatě trojí. Za prvé, zastupitelé nemají nic proti pořizování těchto záznamů, tolerují je a problém prakticky neřeší. Za druhé, zastupitelé přijmou usnesením, že použití těchto přístrojů povolují. Za třetí, zastupitelé přijmou usnesení, že používání těchto přístrojů zakazují, resp. nepovolují.
Z hlediska zákona je zapotřebí vyjít ze základního principu, který obecně prolíná komplexní prací zastupitelstva. Tímto principem je, že zasedání zastupitelstva jsou veřejná (§ 40 zákona o obcích, věta první), neméně důležité je konstatování v § 31 odst. 1, které říká, že výkon funkce člena MZ je považován za výkon veřejné funkce. Ve spojení s ústavně zakotveným právem na informace musíme dojít k závěru, že používání videokamer a diktafonů na veřejném zasedání, kterým se zaznamenává projev související s výkonem veřejné funkce, není v rozporu se zákonem.
Pořizování záznamů není ani nutno speciálně povolovat usnesením zastupitelstva. Lze si snad jen představit určité omezení prostorové, tj. např. omezení přístupu přímo k jednacím stolům apod. v rámci řádného a nerušeného průběhu zasedání, a to nejlépe v jednacím řádu. V rozporu se zákonem by bylo přijetí usnesení, které tyto záznamy zakazuje.
Pokud jde o ochranu osobnosti zakotvenou v občanském zákoníku (§ 11 a následující), dotazující měl na mysli patrně ustanovení o "obrazových a zvukových záznamech, týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy, které smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením."
Podle mého názoru zákonodárce neměl na mysli projevy fyzické osoby při výkonu veřejné funkce, které nejsou projevy "osobní povahy" tak, jak je uváděno v citovaném znění zákona. Je patrně rozdíl mezi tím, když někdo pořídí videozáznam člena zastupitelstva jako soukromé osoby na plese či soukromé oslavě, aniž ona s tímto souhlasí, a pak tím bavil své známé, a mezi tím, když si někdo chce pořídit záznam vystoupení zastupitele v průběhu veřejného zasedání.
Podobný projev je totiž určen veřejnosti a záznam není zásahem do osobních práv člena zastupitelstva. Naopak, zaznamenání těchto projevů (formou zápisu nebo jinak) se přímo předpokládá, a řada měst už zasedání sama na videokameru natáčí. Nikdo však nemůže odepřít členu zastupitelstva, aby se bránil např. proti tomu, když sestřihem dojde k naprostému zkreslení těchto projevů, a on se tím cítí poškozen. To se týká především problematiky zpravodajství.
Pořizování záznamů ze zasedání či jednotlivých projevů zastupitelů není v rozporu se zákonem a podle mého názoru je nelze zakázat nebo omezit. Vyplývá to především z principu veřejnosti zasedání a z toho, že funkce člena zastupitelstva je považována za funkci veřejnou, a stěží lze projevy zastupitele označit jako projevy osobní povahy.
