Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků stanovuje povinnosti úředníka v hlavě III. nazvané Základní povinnosti úředníka, obsahující jediný § 16. Ten upravuje povinnosti úředníků komplexně, což znamená, že ustanovení § 73 zákoníku práce, určující základní povinnosti zaměstnance, se vůbec nepoužije.
To je důležité připomenout, protože použití nesprávného zákona v tak významné otázce vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může mít negativní dopad pro toho, kdo nesprávnou právní normu použije např. na obranu svých práv (v případě zaměstnance - úředníka), nebo pro vynucení určitých povinností (v případě zaměstnavatele - územního samosprávného celku).
V tomto druhém díle se budeme zabývat povinnostmi úředníka podle § 16 odst. 1.
Úředník je povinen
a) Dodržovat ústavní pořádek České republiky.
Ustanovení předpokládá, že úředník bude mít pojem o tom, co ústavní pořádek znamená. Ještě dnes se setkáváme s tím, že každý vysloví okamžitě Ústavu ČR, ale zcela opomene Listinu základních práv a svobod, která je též součástí našeho ústavního pořádku.1) Listinou přitom velmi často argumentují právě adresáti veřejné správy, a její význam poroste i s praxí správního soudnictví.2)
b) Dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, pokud s nimi byl řádně seznámen.
Ustanovení jistě neznamená, že by zaměstnavatel měl seznamovat úředníka s právními předpisy, které potřebuje pro svou práci. Právní předpisy musí znát úředník z vlastního zájmu. Pokud se hovoří o tom, že s ostatními předpisy se musí zaměstnanec řádně seznámit, jedná se o předpisy interní - v tomto případě povinnost seznámit s nimi zaměstnance existuje.
c) Hájit při výkonu správních činností veřejný zájem.
Ustanovení způsobí v praxi velký problém. Jednak pro velmi "elastický" výklad pojmu veřejný zájem obecně, jednak svým praktickým naplněním za existence zdvojeného modelu veřejné správy (státní správy a samosprávy) pod jednou střechou. Chápeme-li pojem veřejný zájem jako opak zájmu soukromého (hranice mezi oběma je přitom variabilní), může se stát, že soukromý zájem se může snažit prosadit i územní samosprávný celek, tj. zaměstnavatel úředníka. I v tomto případě by však měl úředník stát na straně veřejného zájmu a např. odmítnout svému zaměstnavateli vyjít vstříc v nějakém správním řízení. To bude v praxi téměř nemožné.
d) Plnit pokyny vedoucích úředníků, nejsou-li v rozporu s právními předpisy; má-li úředník za to, že vydaný pokyn je v rozporu s právními předpisy, je povinen to bezodkladně oznámit osobě, která mu pokyn vydala, a to písemně, nebo, hrozí-li nebezpečí z prodlení, ústně; poté je úředník povinen splnit daný pokyn pouze tehdy, dostane-li od vedoucího úřadu písemný příkaz tak učinit; úředník nesmí vykonat pokyn ani příkaz, pokud by se tím dopustil trestného činu, přestupku, popřípadě jiného správního deliktu, a tuto skutečnost je povinen bez zbytečného prodlení písemně oznámit vedoucímu úřadu.
Je to obdobný problém jako u předchozího bodu. Uvedená obrana úředníka bude tak otázkou spíše osobní odvahy než zákona.
e) Prohlubovat si kvalifikaci v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
Povinnost stálého vzdělávání je zde zakotvena poměrně jasně. V případě, že by úředník tuto povinnost neplnil, porušuje tím tento zákon, a zaměstnavatel může postupovat zákonnou cestou např. i směrem k výpovědi.
Další povinnosti
f) Jednat a rozhodovat nestranně bez ohledu na své přesvědčení a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování.
Rovný přístup všech občanů k veřejné správě a rovnost před veřejnou správou je jedním z hlavních principů. Aby byl naplněn, musí k tomu být dány předpoklady, a ty stanoví citovaná povinnost úředníka. Opět si lze představit, že zaměstnavatel může konkrétní jednání úředníka označit za nevhodné ve smyslu jeho nestrannosti, a považovat toto jednání za porušení tohoto zákona. Mohou to být věci zásadní i zdánlivé maličkosti. Například úředník podílející se na rozhodování o veřejných zakázkách přijme pozvání některé z firem na soukromou oslavu narozenin jejího ředitele. I podobné jednání může zaměstnavatel charakterizovat jako porušení zákona.
g) Zdržet se jednání, jež by závažným způsobem narušilo důvěryhodnost územního samosprávného celku.
Ustanovení je z podobné skupiny jako předchozí. Má preventivní obsah, který lze vztáhnout též na stovky nejrůznějších situací - od porušení zákona, upřednostnění některých adresátů veřejné správy a podobně až po jednání úředníka jako soukromé osoby, které může mít dopad na důvěryhodnost jeho zaměstnavatele.
h) Zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného.
Klasická úprava střetu zájmů, který se stále více dostává i u nás do popředí.
i) V souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných územním samosprávným celkem, u něhož je zaměstnán, nebo na základě právních předpisů a kolektivních smluv.
Jde o přísnější zakotvení "úplatků". Úplatkářství je trestným činem, ale za podmínek daných trestním zákonem. V tomto případě je zákaz přijímání darů a jiných výhod vztaženo na jakýkoli výkon práce úředníka, tj. de facto v každé situaci. V případě, že zaměstnavatel zjistí přijetí daru či jiné výhody, bude patrně záležet na konkrétní situaci, jak s touto okolností naloží. Jiný postoj bude patrně volit v případě, že přistihne úředníka přijímajícího peníze, což by měl oznámit policii, jinak bude hodnotit přijetí květin jako projev spokojenosti občana s prací úřednice. Vždy bude záležet na okolnostech.
j) V rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu zaměstnání a v souvislosti s ním; to neplatí, pokud byl povinnosti mlčenlivosti zproštěn; povinnosti zachovávat mlčenlivost může úředníka zprostit vedoucí úřadu, jím pověřený vedoucí úředník nebo příslušný správní úřad podle zvláštních právních předpisů, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.
Povinnost mlčenlivosti je opět jedním z pilířů veřejné správy a zachování důvěry jejich adresátů.
k) Poskytovat informace o činnosti územního samosprávného celku podle zvláštních právních předpisů v rozsahu, v jakém to vyplývá z jeho pracovního zařazení.
Opak mlčenlivosti. Ve veřejné správě platí zásada, že to, co není výslovně označeno jako důvěrné či přímo tajné, je veřejné. Základním právním předpisem v této oblasti je zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V tomto případě by naopak úředník porušil povinnost tím, že informaci neposkytne.
l) Při ústním nebo písemném jednání s fyzickými nebo právnickými osobami sdělit své jméno, příjmení, úřad, ve kterém je zařazen k výkonu práce, zařazení v útvaru úřadu; územní samosprávný celek v organizačním řádu může stanovit, pro které funkce a činnosti lze nahradit toto označení uvedením identifikačního čísla úředníka.
Zde je stanoven určitý standard jednání úředníka. Diskuse v praxi bývají ohledně telefonického kontaktu, který je obecně na velmi nízké úrovni, čehož si povšimla už i média. Základem je, aby občan vždy věděl, s kým jedná, eventuálně kam se dovolal - jméno nebo pracoviště (nebo obojí), u zásadnějších jednání se stává běžnou vizitka.
m) Oznámit územnímu samosprávnému celku, že nastaly skutečnosti, které odůvodňují převedení na jinou práci nebo odvolání z funkce.
Iniciativa je zde dávána za povinnost úředníkovi, nikoli zaměstnavateli.
(Příště: Povinnosti úředníka podle § 16 odst. 2)
Poznámky:
1) Usnesení o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR - 2/1993 Sb.
2) Soudní řád správní - č. 150/2002 Sb.
advokátka
stálá spolupracovnice redakce
