Bilance letošních červnových povodní ještě zdaleka není uzavřena. Velká voda zasáhla na sedm set obcí, přičem více než dvě pětiny z nich leží v jižních a zhruba další nejméně pětina ve středních Čechách. Nejdramatičtější byla situace v Jihočeském, Středočeském a Ústeckém kraji a také v Praze.
Povodně si vyžádaly nejméně jedenáct obětí, další lidé jsou stále ještě pohřešováni. Už teď je jisté, že škody na majetku občanů, firem i obcí půjdou do desítek miliard korun. Obcím hodně pomůže stát, mnohé škody bude možné vypořádat i jako pojistné události a při likvidaci následků povodní nebude zanedbatelný ani výnos četných veřejných sbírek. Přesto na bedrech obcí zůstane značná finanční tíže nápravy mnoha povodňových škod.
Velkou výhodu přitom budou mít obce, které nevykazují žádné dluhy. Podle aktuálního červnového zjištění společnosti CRIF - Czech Credit Bureau, 48 % zaplavených obcí nevykazovalo koncem roku 2012 žádné dluhy a jen 16 % dluhy do výše 2000 Kč v průměru na každého obyvatele. Naopak vysoký dluh nakumulovaný v minulosti jinými obcemi, zasaženými povodněmi, jim může značně ztížit financování oprav. Konkrétně: Dluh přesahující 12 tisíc korun na obyvatele mělo koncem roku 2012 7 % obcí, přes něž se přehnala velká voda, a dalších 12 % takto postižených obcí vykazovalo dluh mezi 6-12 tisíci korun na každého svého občana.
Čím to však je, že i letos v červnu si mnohde museli klást tytéž otázky, jaké byly nastolovány už po povodních na Moravě v roce 1997, v Čechách v roce 2002 či po bleskových povodních na severu Čech v roce 2010?
Ministrů, hejtmanů, starostů, ale také ředitele Českého hydrometeorologického ústavu nebo prezidenta Agrární komory ČR jsme se proto ptali na jediné: Jaké vidíte největší poučení z letošních červnových povodní a jaká opatření je třeba ještě přijmout, aby při příštích povodních byly jejich následky podstatně menší než letos a v minulých letech?
Pravda, ne všichni oslovení na dotaz Moderní obce reagovali. Zejména starostové menších sídel ještě i ve druhé polovině června byli zcela zaneprázděni při organizaci likvidace následků povodní.
Odpovědi se různily, nicméně jedno pro ně bylo příznačné: Obrovský vděk a velké uznání hasičům - dobrovolným i profesionálním, policistům - městským i státním, záchranářům, vojákům i všem dobrovolníkům. Ale také těm, kdo třeba až na druhém konci republiky pořádali veřejné sbírky a bez otálení vypravovali do postižených regionů zásilky s potřebnou materiální pomocí. Opomenout však nelze ani obětavost starostů a dalších zastupitelů i zaměstnanců radnic, kteří v zaplavených obcích 24 hodin denně řešili naléhavé otázky spojené s tím, jak velké vodě čelit a jak pak rychle napravovat škody, které napáchala na majetku občanů, firem i obcí.
CO NÁM ODPOVĚDĚLI
Mgr. Tomáš Chalupa, ministr životního prostředí ČR v demisi, předseda Ústřední povodňové komise
Letošní povodně skončily pouze ze své poloviny. Přestalo pršet, hladina vody v řekách a menších tocích se vrátila do normálu. Druhá, možná ještě náročnější polovina povodní obce a jejich obyvatele teprve čeká. Jedná se především o úklid, likvidaci následků živelní katastrofy, obnovu domů, hrází, zpevnění břehů, jejich zatravnění apod.
Povodeň byla unikátní v tom, že nebezpečí hrozilo na malých tocích, jež nejsou regulované přehradami a hrázemi a které při předchozích povodních nebyly epicentrem katastrofy. Jako příklad můžu uvést obec Dolany ve středních Čechách. Potok široký sotva pár metrů se proměnil v řeku, která vytrhávala asfalt na místní silnici. Věc v obci nečekaná, nepředpokládaná, s drtivými následky.
Pozitivem letošních povodní, dá-li se to tak nazvat, je fungování Integrovaného záchranného systému, komunikace mezi zástupci hydrologů, meteorologů a Povodím Vltavy na jedné straně a starosty na straně druhé. Nikdy se při podobných situacích nevyhnete problémům. Letošní povodně ale ukázaly, že na krizové momenty přírodních katastrof je Česká republika připravena. Chtěl bych poděkovat starostům za to, jak celou situaci zvládli a svými rozhodnutími, která často nebyla jednoduchá, zmírnili škody ve svých obcích a na soukromém majetku.
Do tří měsíců musí ze zákona každá povodňová komise vypracovat zprávu, která povodeň zhodnotí a doporučí opatření, jež by při dalších povodních, a netvařme se, že nepřijdou, zmírnila jejich dopady. Mezi tato doporučení budou jistě patřit úpravy hrází, zlepšení výstražného systému v menších obcích. Jsem si jist, že Česká republika letošní povodeň zvládla, nicméně má co vylepšovat.
Ing. Petr Bendl, ministr zemědělství ČR v demisi
Každá povodeň je jiná. Pro tu letošní bylo typické, že se rozvodnily i drobné a neregulované potoky, které průběh záplav výrazně zhoršily. Ještě v povodňových dnech se začali ozývat kritici, kteří tvrdili, že lidé obsluhující přehrady mohli udělat víc. Takové hlasy se ale objevují po každé živelné katastrofě a já s nimi nesouhlasím. Podle mě obstála Vltavská kaskáda stejně jako ostatní vodní díla a zejména zaměstnanci Povodí na výbornou.
Potenciál kaskády zadržet povodňové průtoky byl ke snížení následků povodně využit maximálně. Od pátku 31. května do pondělí 3. června zadržovalo například vodní dílo Orlík přitékající povodňovou vlnu tak, že odtok byl výrazně nižší než přítok. To umožnilo vybudovat mobilní hrazení podél Vltavy (zejména v Praze a dalších městech na dolním toku), a pomohlo tak výrazně oddálit příchod povodně. Kaskáda využila maximální možnosti své retence za situace, kdy do ní v krátké době přitékalo velké množství vody.
To jsou jednoduchá fakta. Přesto samozřejmě, jako po každé povodni, dojde k revizi manipulačních řádů přehrad a jejich možným úpravám. Nepředpokládám ale, že by případné změny byly výrazné. Pravidla pro obsluhu přehrad jsou výsledkem dohody mezi podniky Povodí, obecními úřady, rybáři a dalšími subjekty. Je jasné, že u víceúčelových vodních nádrží není možné přepracovat manipulační řády tak, aby řešily výhradně zachycení povodní. Nedostatek vody za sucha je stejně (ne-li více) závažný problém, a proto manipulace na vodních dílech představuje složitý úkol, který spočívá ve využití meteorologické předpovědi a hydrologické předpovědi v kombinaci s možností přiměřeného předvypuštění nádrží, které nemůže vytvářet umělou povodeň podél toku pod přehradou. Z tohoto stručného výčtu je zřejmé, že manipulace na Vltavské kaskádě (především na vodním díle Orlík) byly letos skutečně splněny na výbornou.
Musíme se ještě více zaměřit na prevenci povodňových škod a pokračovat v budování protipovodňových opatření, která se při letošní povodni osvědčila. Od povodně v roce 2002 financovalo Ministerstvo zemědělství 251 protipovodňových opatření realizovaných podniky Povodí. Letošní záplavy zasáhly 93 z nich a velmi dobrou zprávou je, že 78 zcela splnilo svůj účel, když ochránilo lidské životy a majetky. Zbývající tři fungovaly částečně, čtyři byly projektovány na nižší vodu a dalších osm ještě není dokončeno.
Opakované povodně by pro nás měly být poučením, abychom v budoucnu už nestavěli nové domy a chaty v záplavových oblastech, protože tím zbytečně riskujeme. Rovněž odtok srážkových vod z území je třeba zpomalovat a zadržovat, a proto je třeba posílit akumulaci vody odbahněním rybníků i malých nádrží. Zejména budeme velmi podporovat budování suchých poldrů. Povodním se zabránit nedá, pracujeme ale na tom, abychom na ně byli co nejlépe připraveni a povodňové škody omezili v maximální míře.
RNDr. Tomáš Hudeček,
primátor hlavního města Prahy
Největším poučením je jistě to, že i přes sebelepší povodňové plány, sebevětší počet probdělých dnů a nesmírnou snahu všech zúčastněných je velká voda přírodní živel, který je nevyzpytatelný. Nikdy jej nelze zcela zkrotit, nelze jej vtěsnat do žádných tabulek a plánů. Řada lidí kritizovala například správu hostivařské přehrady, ale faktem je, že Hostivař se musela během jediné noci vypořádat s šestkrát silnějším deštěm, než jaký předvídali meteorologové. Tyto povodně prostě byly zcela jiné, než jaké jsme zažili v roce 2002. Vždy ale budu s úžasem vzpomínat na neuvěřitelné nasazení a vyčerpávající práci všech, kdo s velkou vodou v Praze bojovali, ať už z bezpečnostních složek nebo z řad dobrovolníků.
Když říkám, že jsme vše dělali v souladu s povodňovým plánem, neznamená to ovšem, že s ním souhlasím a že je zcela v pořádku. Například by se měl místo průtokem vody řídit spíš velikostí vodoteče, tedy výškou vodní hladiny. Dále by měl brát v potaz menší toky, například Botič. Efektivnější musí být také logistická část plánu, například všechny protipovodňové bariéry jsou uloženy v jediném skladu, což pak jejich rychlou distribuci po městě komplikuje. Všechny změny vzejdou z právě zpracovávané analýzy, která jasně definuje všechny třecí plochy a nedostatky povodňového plánu.
Ing. Aleš Háněl, MBA,
starosta Městské části Praha-Zbraslav
Poučení je, že na nic se nedá spolehnout. Evakuace Lahovic a Lahoviček byla značně zkomplikována, protože nefungoval hlásný systém krizového řízení a někteří občané tím pádem nebyli informováni včas. Nechápu proč, když se sirény přece každý měsíc zkouší. Dalším nemilým poučením byla nefunkčnost protipovodňových opatření. Zbraslav jako taková je chráněna protipovodňovou zdí. Z toho důvodu jsme byli klidní a považovali věc za vyřízenou. Jaké bylo naše překvapení, když vybouchly poklopy hradidlových komor a za zeď se nám začala valit voda. Důsledkem toho byly zaplaveny domy, které jsme považovali za ochráněné.
Pro nás tedy bude stačit, když se odstraní závady a to, co má fungovat, bude fungovat správně.
Mgr. Vladimír Kořen,
starosta města Říčany
(okr. Praha-východ)
Myslím, že poučením byla situace na menších tocích, které protékají Prahou. Botič i Rokytka pramení na Říčansku a padesátiletá voda tak trochu překvapila. Zatímco na Vltavě se jelo podle plánů, byly postaveny protipovodňové stěny a škody nedosáhly takové úrovně jako v roce 2002, na Botiči, Říčanském potoce a Rokytce velká voda přinesla nejedno nemilé překvapení. Myslím, že je nutné víc v protipovodňové ochraně propojit Prahu a její blízké středočeské okolí. Protipovodňová opatření u nás na Říčansku, kde máme volnější nezastavěnou krajinu a kaskády rybníků, jsou pro Prahu hodně důležitá. Doufám, že se nám podaří opravit největší z našich rybníků - Mlýnský, který při povodni dostal opravdu zabrat. Jinak pozitivně vnímám kroky pražského primátora i středočeského hejtmana, kteří se osobně několikrát do řešení situace v Říčanech zapojili. Sluší se jim poděkovat.
Oldřich Bubeníček,
hejtman Ústeckého kraje
Ústecký kraj má za sebou krizovou situaci, která spočívala v řešení bezprostředního ohrožení životů a majetku způsobených samotnou povodňovou vlnou a přívalovými dešti, stejně jako v následném úklidu a odstraňování následků velké vody. Musím v té souvislosti otevřeně ocenit naprosto profesionální fungování krizového štábu Ústeckého kraje, kde každý jeho člen věděl, co a jak má dělat. Povodeň důkladně prověřila všechny složky Integrovaného záchranného systému v našem kraji. Hasiči - ať profesionální nebo dobrovolní, zdravotníci a policisté předvedli mimořádné nasazení, odhodlání a koordinaci, ale především zachránili řadu lidských životů a miliardové majetky. Bez nadsázky, české záchranné složky nám může svět závidět. Proto v této souvislosti musím vyjádřit obavu z podfinancování páteře celého systému, konkrétně Hasičského záchranného sboru.
Vybudovaná protipovodňová opatření na některých místech zafungovala perfektně, někde však nestačila takové velké vodě. Proto se Ústecký kraj připojuje k aktivitě starostů, kteří volají po revizi a úpravě projektů, aby příště nemuseli jen smutně přihlížet, jak voda zaplavuje pracně vystavěné protipovodňové zábrany.
František Pelant,
primátor statutárního města Děčín
Krizová situace, jako jsou například povodně, vždy prověří schopnosti lidí, jejich operativnost, připravenost a schopnost rychle se rozhodovat. V Děčíně, myslím, vše fungovalo bez větších problémů. Kvůli povodním jsme se mohli přesvědčit o smyslu protipovodňových opatření, která v červnu letošního roku teprve čekala na kolaudaci. Město Děčín dělí řeka Labe na dvě části. Pravý břeh města díky opatřením neutrpěl takové škody jako v roce 2002. Bez větších škod povodně přežily například zimní stadion, budova polikliniky, plavecký areál a další městské komunikace i majetek občanů města. Na pravém břehu jsou však opatření nastavena na 20letou vodu, což letos bohužel nestačilo. Neuchránili jsme hlavně sportoviště, jako jsou atletický stadion, fotbalové hřiště, tenisové kurty a sportovní halu. Budeme usilovat o to, aby se úroveň ochrany levého břehu před povodněmi přehodnotila, abychom v případě podobné situace v budoucnu zamezili milionovým škodám.
Mgr. Vladimíra Erbanová,
starostka obce Višňová (okr. Liberec)
Letošní červnové povodně nebyly ve Višňové tak ničivé jako jinde. Kladně se projevila práce v korytě řeky Smědé, kterou provádělo Povodí Labe v minulých dvou letech. Největší problém byl u rozestavěné protipovodňové hráze v obci Víska, neboť nejsou ještě v provozu čerpadla, která mají přečerpávat vodu z přítoků. Voda tak vybřežila pouze na louky, kde žádné větší škody nenapáchala. Přesto počítáme náklady na zásah a zničení především strojního materiálu na téměř 1 mil. Kč. Protože se u nás povodně opakují téměř pravidelně a jsme na ně v podstatě zvyklí. Občané se samozřejmě po ničivých povodních z roku 2010 obávají každého většího deště, ale letos se opravdu osvědčily veškeré práce, které na řece odvedlo Povodí Labe (vyčištění koryta, stavba protipovodňové hráze). Přesto i do budoucna počítáme s dalšími opatřeními. Jde především o přípravu míst, kam se v případě potřeby budou umísťovat mobilní protipovodňové zábrany, které nahradí velké množství pytlů s pískem. Další akcí je příprava a snad i následná stavba suchého poldru v obci Víska. Ten by měl zadržet především přívalovou vodu z Krčelského potoka a zabránit zaplavení obce. Práce je kolem povodně vždy hodně, protože voda je nevyzpytatelná a pokaždé překvapí na jiném místě, než kde jsme ji očekávali. Všechny práce tedy spočívají v tom, jak a kam vodu nasměrovat, aby odtekla a udělala co nejméně škod.
Bc. Karel Klíma,
starosta města Hostinné (okr. Trutnov)
Voda potřebuje prostor - a když jí ho nedáme dobrovolně, vytvoří si jej sama. V Hostinném jsme byli velmi rádi, že byla dokončena protipovodňová opatření, která reagovala na stoleté vody z přelomu tisíciletí. Zvyšování protipovodňových hrází má však svůj strop a zdá se, že se k němu přibližujeme. Opevňování toků přináší řadu nových rizik, která dříve v urbanizovaném území nebylo třeba zvažovat. Jde především o odtokové poměry z lokálních srážek a odvedení vody vybřežené mimo území obce. V době povodní nastávají nahodilé situace, které dokáží změnit vše, co bylo pro ochranu připraveno. Činnost v povodňovém opevnění je náročnější na koordinaci a odborný personál při manipulacích s propustky a uzávěry.
Pro budoucnost města musíme přistoupit k nabídce postupného vykoupení obytných domů v rizikovém území. To není otázka jedné generace. Ale musí jít o dlouhodobý a vážně míněný program, umožňující občanům snížit vědomě svá rizika. Od státu bychom očekávali účinnější motivaci pro zemědělce, aby zvolili takový způsob hospodaření na půdě, který odtok vody z krajiny neurychluje.
MVDr. Josef Řihák,
hejtman Středočeského kraje
Povodně, které Českou republiku zasáhly letos v červnu, byly v mnohém jiné než v letech 1997 a 2002. Ve středních Čechách tentokrát nejhůře dopadli lidé žijící v okolí menších vodních toků. Právě tam vodní živel naplno předvedl svou ničivou sílu. Lépe na tom tentokrát byly velké řeky. A nejen proto, že hladina Vltavy letos při kulminaci dosáhla přibližně o metr a půl níže, než při »tisícileté« potopě v srpnu 2002. I škody jsou letos celkově menší, než tomu bylo před jedenácti lety. Velká města prostě byla tentokrát na velkou vodu lépe připravena. Přesto jsou i v povodí velkých českých řek místa, která opět skončila špatně. Obyvatelé Zálezlic, Hořína, Kralup nad Vltavou či Neratovic - ti se dnes oprávněně ptají, jak je možné, že v krátké době jsou jejich domy znovu pod vodou?
Proč jsme se od minulých záplav nepoučili a neochránili je? Odpovědi nejsou jednoduché. Odborníci na klima upozorňují, že skončila relativně klidná léta druhé poloviny 20. století. Čím dál častěji bude nyní docházet k prudkým výkyvům počasí. Katastrofální záplavy, kruté zimy, přívalové deště, tornáda - to vše se stává běžnou realitou i ve střední Evropě. A my se musíme tomuto stavu přizpůsobit. Jak? Například si musíme jasně a zřetelně říci, že stavět dům v místě, kde kdysi tekla řeka, je životu nebezpečné. Kdo se přesto rozhodne a dům si tam postaví, musí za to nést zodpovědnost.
Stát však na druhou stranu musí být schopen ochránit většinu na úkor (byť i oprávněných) zájmů jednotlivce. Jak je například možné, že ani za deset let nebyla postavena protipovodňová hráz v Zálezlicích? Na příkladu Mělníka, kde se to povedlo, je vidět, že kdyby i Zálezlice měly ochrannou stěnu, velká voda by se do nich letos nedostala.
To se již nesmí opakovat. Stát musí mít účinný nástroj, jak ve veřejném zájmu vyvlastnit pozemky. To však neznamená, že musí být jejich majitel poškozen. Naopak. Ať mu stát vyplatí co nejvyšší částku. Musíme si rovněž jasně a zřetelně říci, že raději zaplatíme zemědělcům škody na polích, na která umožníme řekám se rozlít, než abychom opět sčítali mrtvé a miliardy korun za škody, které nám napáchá další nekontrolovaná a neřízená povodeň.
Ing. Václav Dvořák, Ph.D.,
ředitel Českého hydrometeorologického ústavu
Hlavním poučením z pohledu meteorologie a hydrologie je potvrzení skutečnosti, že podobná povodeň může přijít prakticky kdykoliv, je-li naplněn základní předpoklad jejího vzniku. Tím je synoptická situace, při níž během několika dní vypadne na relativně omezenou oblast významné množství srážek v řádu stovek mm. Míra odtokové odezvy závisí v podstatné míře i na aktuální nasycenosti půdy a rychlosti odtoku z povodí neregulovaných přítoků. Nelze se tedy spoléhat na průměrnou pravděpodobnost výskytu či na průměrnou dobu opakování mimořádných povodní a očekávat, že třeba padesátiletá a větší povodeň přijde až za 50 let.
Základem zmírňování bezprostředních následků povodní je včasná meteorologická předpověď a navazující vydávání hydrologických výstrah, dobrá komunikace s vodohospodáři a s integrovaným záchranným systémem a určitě i kázeň obyvatel. Z dlouhodobého hlediska je to pak postupné zavádění promyšlených a účinných protipovodňových opatření, mezi která patří nejen připravenost mobilních protipovodňových zábran, ale hlavně vytváření podmínek pro dostatečný rozliv a akumulaci vody v málo dotčených oblastech včetně účinné regulace výstavby v rizikových oblastech. Vlastně vše, co již dělali naši předkové a my jsme jejich instinkt v celém spektru možností i na místní úrovni bez vlastní osobní zkušenosti poněkud opomíjeli.
Ing. Jan Veleba,
senátor a prezident Agrární komory ČR
Zemědělství doznalo v posledních řekněme 20 letech mnoho změn - a ne vždy dobrých a rozumných. Největším problémem z pohledu retenční kapacity krajiny je snížení výměry pícnin na orné půdě. Za posledních 20 let jich zmizelo z krajiny přes půl milionu hektarů! Důvodem je prudký pokles stavů skotu, a to až na polovinu. Tento vývoj je jedním z průvodních jevů nízké podpory živočišné výroby, a tím narušení vyrovnaného systému hospodaření, jenž chrání půdu a zvyšuje její úrodnost. Klesají výměry dalších plodin, majících vliv na zadržování vody. Třeba luskoviny, pěstujeme už jen na ploše 20 tisíc hektarů - když dříve to bylo téměř pětkrát tolik! Z dalších plodin mohu jmenovat len, který z polí téměř zmizel. Odhaduji, že se nesklízí nejméně polovina luk, jichž máme 670 tisíc hektarů. Málokdo ví, že louka je vlastně přírodní vodní pumpa. Na jednu tunu zelené hmoty spotřebuje 600 litrů vody. A když se nesklízí, žádnou vodu nepotřebuje.
Platí zásada, že přirozenou půdní strukturu, která umožňuje dobrou retenční schopnost zabezpečuje pravidelné obdělávání půdy a pravidelná sklizeň travních porostů. Pokud půda není obdělávaná, její retenční schopnost je mnohem nižší. Jenom funkční zemědělství s vyváženou produkcí rostlinné a živočišné výroby s odpovídajícími stavy chovaných hospodářských zvířat, zejména skotu, ve vztahu k rozloze území má zásadní a ničím nenahraditelný vliv, mj. i na hydrologické poměry v krajině a na tlumení mimořádných klimatických událostí. Je třeba se vrátit k chovu dobytka a zeleným pícninám na orné půdě.
Druhá záležitost, která má vliv na povodně jsou velké zábory půdy. Beton, jak známo, vodu nevsakuje. Denně v průměru mizí 7 ha orné půdy, což znamená při povodňových deštích 100 mm ztrátu retenční schopnosti pro 700 kubíků vody. Zastavených a ostatních ploch (třeba dvory, parkoviště, manipulační plochy) už máme 834 tisíc hektarů. Nevšiml jsem si, že by to doposud někoho zajímalo.
