Na pozici vedoucích musíme vyjít i s lidmi, kteří mají sklon k tomu, že ať řeknete co řeknete, chtějí nad námi zvítězit, prokázat, že jsou lepší. A co teprve když nepustí nikoho k řeči a jen oni sami se prosazují do středu pozornosti: "Počkej, ještě tohle ti musím říci... no dobře, ale tohle si poslechni... jasně, a víš, že...". Dobrý šéf však musí i z takových podřízených vytěžit plný pracovní výkon a nepřipustit, aby rozložili celý tým.
Určitě jste již někdy byli třeba na krajském úřadě nechtěnými svědky podobného rozhovoru:
"To je situace, co? Hotový blázinec."
"Tak to mi povídej, taky máš takový fofr?"
"Kdyby fofr, den blbec mám. Musím vyřídit žádosti o poskytnutí příspěvku z rozpočtu kraje, kterým nebylo v rámci rozhodnutí kraje vyhověno."
"Tak to ti nezávidím. To se určitě zase někdo přijde zeptat, jak je to možné, že nedostal nic."
"To si piš. Jeden den to pošlu a druhý den je tady mám. Úplně vidím, jak zase na mě tady ječí a odvolávají se ke všem svatým. Člověče, někdy mně dokonce vyhrožují..."
"A co doma?"
"Doma? Taky blbý..."
Čím to, že některé rozhovory vyčerpávají? Že se některým lidem raději vyhneme? Odpověď je snadná: Takoví lidé negativně myslí a negativně mluví: "To nejde, to se nedá stihnout, to jsou zkrátka šibeniční termíny, to nemáš šanci zvládnout." Ovšem nápad, jak to udělat, abychom se v řešení problému alespoň o píď posunuli dál, nepřinesou.
Také rádi poučují a radí (aniž byli o radu požádáni): "To já bych na tvém místě udělal ... a pak to máš zaručený." Nebo jsou stále s někým ve sporu nebo vše, co řekne někdo jiný, podrobují kritice a svému zaručeně přesnému a neomylnému soudu: "To je nesmysl, co tady říkáš... ale prosím tě, tak to není..."
STĚŽOVATELÉ...
První z nich nazvěme "stěžovateli". To oni k nám chodí s věčným zaklínadlem "šéfe, nejde to". Lpějí na představě, že nadřízený má místo kanceláře dílnu na řešení problémů a odstraňování překážek - a také to tak mnohdy v praxi funguje. Zaměstnanci nosí šéfovi problémy a on je za ně řeší: "A tohle už jste zkoušel?" nebo "Takhle by to mohlo jít, ne?" A jaká bývá častá reakce "stěžovatele"? "No nevím, možná byste to měl zkusit vyřídit vy sám."
Tak šéf dostal od svého podřízeného úkol a řeší ho místo něho sám. A šéfova vlastní práce? Stojí. Jaký však asi bude výsledek takové vstřícnosti? S největší pravděpodobností šéf bude mít za chvíli v kanceláři dalšího stěžovatele, který přijde s tím, že "to nejde".
V praxi se setkávám s jednoduchou variantou odpovědi stěžovateli: "Díky, za informaci. A co teď navrhuješ?" A protože někteří stěžovatelé tuto otázku mohou vzít jako výzvu k úkolování nadřízených, nenechme se tím zaskočit a pokračujme: "A co z toho můžeš udělat ty sám?" Dobří vedoucí si zjišťují, co se v dané záležitosti už vykonalo, a chtějí slyšet, jaký další postup podřízený navrhuje (vždyť je to zpravidla ten, kdo by měl mít o věci nejvíce informací).
VŠEVĚDOVÉ...
Jinou kategorií jsou "vševědové". Vědí nejlépe, "co by se mělo a jak by se to mělo". Mnohé namluví, ovšem chybí jim akce, schopnost přejít od slov k činům. Někdy mají tendenci nechávat svou práci na druhých. Bojí se nést odpovědnost za případné chyby, nedostatky - a když to udělá někdo druhý, pak je přece jasné, že chyba není na nich. Jejich "nejde to" se objevuje právě v situacích, kdy jako šéfové po nich chceme aktivitu.
Dobrý šéf dokáže tyto situace rozpoznat a společně se svým podřízeným "vševědem" vypracuje plán kroků, jak přesně postupovat. Nepřijme ani vševědovu námitku, že je tu někdo zdatnější, kdo by problém zvládl lépe. Trvá na tom, aby pracovník, který ví "jak na to", také vše zrealizoval.
Pak ovšem nezapomíná dodržování plánu kontrolovat.
VĚČNÍ OPONENTI...
V zásadě proti všemu a proti všem bývají "věční oponenti". Nabízí se otázka, zda mají z naší strany odpovídající pozornost, zda oceňujeme jejich kvality a zda je dostatečně směřujeme k tomu, aby i oni sami sebe rozvíjeli a kvality neztráceli. Pro dobrého šéfa je ednoduché si s oponenty poradit. Zkrátka vyzve je, aby sdělili svůj názor na věc.
Vzpomínám si na vyprávění jednoho účastníka semináře o jeho kolegovi, který na poradách po každém návrhu prohlašoval: "To je ale nesmysl." Ignorování jeho reakcí nepřineslo mnoho efektu a dotyčný spíše svůj postoj posiloval. Až ho na jedné poradě šéf po jedné takové reakci vyzval: "Jak bys to tedy udělal ty? Dej nápad, bude-li lepší, rádi ho všichni zvážíme." Od toho dne kolega se svými poznámkami přestal. Dobrý šéf se zkrátka zajímá o nápady všech, pozorně poslouchá, co mu pracovník chce sdělit. Je zkrátka zvědavý na jeho způsob uvažování, na jeho nápady a jeho představy. Často se pak stává, že oba zjišťují, že jejich názory či pohledy na věc se vlastně neliší, že oba vlastně říkají totéž, avšak každý svými vlastními slovy. Dobrý šéf se drží ještě jedné zásady - rozhovory tohoto druhu zpravidla vede mezi čtyřma očima.
MLUVKOVÉ...
Nepochybně je znáte:" Mluvkové" svým věčným mluvením odvádějí pozornost od podstatných věcí, zavádějí řeč do slepých uliček. Zpravidla vidí jen sami sebe, a když mluví, cítí se jistými a utvrzují se v pocitu důležitosti. Mívají dojem, že když mluví, druzí nebudou mít šanci po nich něco chtít. Dobrý šéf ví, že v takovém případě neplatí zásada "neskákat do řeči", protože pak by to znamenalo nic nevyřešit. Vystihne okamžik, kdy se dotyčný mluvka nadechuje a zakročí: "Počkej, o čem je vlastně řeč? Řekni mně to pěti slovy." A pokud si mluvka stále vede svou, šéf se svou výzvu neobává zopakovat. Mluvku zastaví a jednoduchou rekapitulací si ověří, o co jde. Navrhuje postup, jak se dialog povede dál: "Pojďme se dohodnout na postupu. Nejprve ... a pak..." Jako šéf má šanci stanovit pravidla a pak se jich držet: "Stop! Na něčem jsme se přece domluvili. Tak se vraťme zpět k samotnému problému a dořešme jej." Mluvku je nutné zastavit.
NEZBEDNÍ SKŘÍTKOVÉ V NÁS
Realitou je, že každý z nás si svého "stěžovatele","vševěda", "oponenta" a "mluvku" nosí i sám v sobě. Jsou to pomyslní skřítkové, kteří čas od času vylezou a házejí nám klacky pod nohy ve vztazích s okolím. Pokud dobrý šéf umí zakročit a zvládnout tyto skřítky u druhých, dokáže jistě totéž sám u sebe. Nehledejme tedy důvody, "proč věci nejdou a jsou špatně". Hledejme raději cesty, "kudy z problému ven a jak by to šlo". Mluvme k věci a naslouchejme, více se dozvíme.
ALENA JÁCHIMOVÁ
lektorka společnosti M.C. TRITON
