Předpokladem je odborná příprava Zákon č. 367/1990 Sb. dal městům a obcím právo zřizovat obecní policii, a to k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Strážníci jsou v pracovním poměru k obci. Mohou se jimi stát bezúhonní, duševně a tělesně zdatní občané, starší 21 let. Č lenové...
Předpokladem je odborná příprava
Zákon č. 367/1990 Sb. dal městům a obcím právo zřizovat obecní policii, a to k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Strážníci jsou v pracovním poměru k obci. Mohou se jimi stát bezúhonní, duševně a tělesně zdatní občané, starší 21 let.
Č lenové obecní policie smí vykonávat po vinnosti a oprávnění dané zákonem 553/1991 Sb. (o obecní polici) jen tehdy, mají-li platné osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů.
Strážník se musí naučit opravdu mnoho předpisů. Také prodělat výcvik k výkonu oprávnění a používání služebních zbraní a donucovacích prostředků. Vědomostní školení zpravidla zajišťuje některá z akreditovaných škol, praktický výcvik pak policie. Po absolvování přípravy zaměstnavatel přihlásí kandidáta ke zkoušce.
Ověřování znalostí má na starost zkušební komise Ministerstva vnitra. Kandidáti nejprve odpoví písemně na 40 otázek a potom řeší ústně tři praktické případy.
Letos v březnu jsem se zúčastnil zkoušení 17 nováčků. Mohu říci, že bylo náročné a všichni přicházeli připraveni, s plnou vážností a odpovědností. Patnáct mužů a dvě ženy v testu i u ústní zkoušky uspěli a získali právo nosit služební odznak a vykonávat službu, a to na dobu tří let. (Pak musí znovu předstoupit před komisi.)
Předseda komise JUDr. Pavel Macek, CSc., v závěru zkoušky připomněl, že strážník musí umět své znalosti "prodat", pregnantně sdělit přestupcům, co spáchali, jakého protiprávního jednání se dopustili. Prostě, přesné užití odborné terminologie je zásadním předpokladem dobré práce a naopak, že zcela nevhodné je lidové vyjadřování nebo sousedská familiárnost.
Strážníky v tom pravém slova smyslu se však stanou až naučenou teorii dokonale zažijí a naučí se ji používat v praxi. V této chvíli si musíme položit otázku: kdo v těch prvních týdnech a měsících usměrňuje praktický výkon nováčků? Existuje řízená praxe? Věřím, že u početně silných útvarů obecní policie ano. Ale jaká je situace u těch ostatních?
Některé zákroky velké procvičování nepotřebují, jiné však ano. K těm druhým rozhodně patří použití donucovacích prostředků - především zbraní. Strážníci je mohou použít za podmínek daných zákonem (§ 13 - nutná obrana a § 14 trestního zákona - krajní nouze). Už samo posouzení, zda jednání pachatele naplňuje důvody ke střílení, je velmi náročné. Strážník musí ve velmi krátkém čase zvážit, koho chce střelbou zastavit, co provedl, a tedy zda radikální zásah je tomuto činu přiměřený, zda střelbou neohrozí život jiné osoby.
V krizové situaci nemá čas rozpomínat se na text zákona, na výklad jednotlivých pojmů. Suverénní znalost je nezbytným předpokladem. Tím druhým je schopnost a umění střílet. Ani to není v takových momentech snadné. Technika vytažení zbraně z pouzdra, nabíjení a střelba se proto musí stále cvičit. Děje se to všude? Nejspíš ne. Můj názor v podstatě potvrdil jeden ze starostů, když se mě v rozhovoru o přípravě strážníků zeptal: "Víte vůbec, že jeden pistolový náboj stojí pět šedesát?"
V souvislosti s přípravou novely zákona o obecní policii bych doporučoval:
1. Uložit zaměstnavatelům povinnost zajišťovat pravidelný střelecký výcvik pro ty strážníky, jimž ukládají nosit zbraň.
2. První přezkoušení nových strážníků z vybraných částí vzdělávacího programu (zejména ze zákona o obecní policii a použití zbraně) zařazovat po půl roce služby.
Starostové, kteří obecní policie řídí, jistě sledují kvalitu práce svých strážníků, účinnost prosazování příslušných norem a stanovují bezpečnostní priority. Nemohou však rozhodovat o technice výkonu. Jednak na to nemají čas, jednak nemají potřebné znalosti. Spoléhají na kvalifikaci strážníků. Spoléhají oprávněně? Jsou vždy jejich postupy při zasahování správné, jsou i pro ně bezpečné?
Z poznatků, které jsem získal během návštěv některých obecních policií, bych nemohl odpovědět vždy kladně. Proč je takový stav? Nikdo totiž neovlivňuje pracovní postupy strážníků. Jsem přesvědčen, že by prospělo zřídit (u Ministerstva vnitra nebo při Kolegiu ředitelů MP) pracoviště, které by zpracovávalo a poskytovalo metodiku zákroků, soustřeďovalo zkušenosti a informace z činnosti obecních policií, ovlivňovalo výcvik, možná i ověřovalo účinnost doporučených metodických postupů.
Někteří ředitelé MP statutárních měst, s nimiž jsem hovořil, by takový metodický útvar uvítali, dokonce se na určité formě přenosu informací shodli. Ale zatím - zřejmě z finančních, možná i organizačních důvodů - není realizace příliš nadějná.
Josef Jelínek
FOTO AUTOR
