V případě povodní se stát stará zejména o prevenci. Zajišťuje hlavně technická opatření, činnost povodňových orgánů, vykonává organizační a předpovědní činnost, informuje obyvatelstvo apod. Občané si mohou zlepšit ochranu svého majetku pojištěním.
Povodňovými orgány v době klidu (v období mezi povodněmi) jsou Ministerstvo životního prostředí, krajské úřady a městské, respektive obecní úřady. V období povodní je nejvýše postavena Ústřední povodňová komise. Na nižší úrovni působí povodňové komise jednotlivých povodí, dále okresní povodňové komise a obecní, respektive městské povodňové komise.
Hlavní úkoly povodňových orgánů
tvorba povodňových plánů;
realizace preventivních opatření na ochranu před povodněmi;
vyhlašování a odvolávání stupňů povodňové aktivity;
zabezpečení informovanosti obyvatelstva a jeho včasné varování;
realizace povodňových prohlídek a hlídkových služeb;
zabezpečení evakuace a návratu.
Stupnice povodňové aktivity je na základě reálně hrozícího nebezpečí následující:
Bdělost - při nebezpečí povodně;
Pohotovost - pokud již dochází k rozlivům mimo koryto vodního toku, ale tyto rozlivy a vzniklé škody jsou pouze malého rozsahu;
Ohrožení - nastává při hrozícím nebezpečí vzniku velkých škod a ohrožení životů obyvatel.
Pojištění rizika povodně
V pojišťovnictví klasifikujeme dle obsahu pojištění tři základní skupiny - osoby, majetek a zájem. Často se používá členění na pojištění životní, které se v podstatě shoduje s pojištěním osob, a na pojištění neživotní - pojištění majetku a zájmu. Povodně náleží do skupiny živelních rizik, patřící do oblasti neživotního pojištění. Mezi živly patří také požár, výbuch, úder blesku, pád stromů, stožárů a jiných předmětů, záplava, sedání půdy, vytekání vody z vodovodních zařízení, náraz vozidla a tíha sněhu nebo námrazy.
Povodní se pro pojistné účely rozumí zaplavení územních celků vodou, která se vylila z břehů vodních toků nebo tyto břehy a hráze protrhla nebo byla způsobena náhlým a neočekávaným zmenšením průtočného profilu toku. Záplava se od povodně liší příčinou vzniku. Záplavou se totiž rozumí vytvoření souvislé vodní plochy, která po určitou dobu stojí nebo proudí v místě pojištění.
Povinnosti pojištěného
Pojištěný je při sjednávání pojištění povinen zejména:
uvést pravdivé a úplné informace o předmětu pojištění a stanovit s největší možnou přesností za pomoci všech prostředků a dokumentů, které má nebo má mít k dispozici, pojistnou hodnotu pojišťovaných věcí nebo souboru pojišťovaných věcí;
dbát, aby pojistná událost nenastala, zejména nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jsou mu uloženy právními, bezpečnostními, požárními a jinými technickými předpisy, projektovou dokumentací nebo které vzal na sebe pojistnou smlouvou, ani nesmí trpět porušování těchto povinností ze strany třetích osob;
starat se řádně o pojištěné věci a pokud nastala pojistná událost, učinit veškerá dostupná opatření směřující k tomu, aby se vzniklá škoda již nezvětšovala;
oznámit pojišťovně, že je proti témuž riziku pojištěn u jiného pojistitele, přitom sdělit jméno a adresu tohoto pojistitele;
dodržovat rozsah a způsob vedení účetnictví a jeho průkaznost tak, jak ukládají obecně platné právní předpisy (platí pouze pro podnikatele);
neukládat pojištěné zásoby v suterénních místnostech a místnostech pod úrovní přilehlého terénu, pokud tyto místnosti nejsou chráněny funkčním zařízením proti vzduté vodě ze stokové sítě. V ostatních případech ukládat všechny zásoby ve všech místnostech pojištění nad určitou minimální výši (např. 20 cm) nad nejvyšší úroveň podlahy;
uložit znalecké posudky o pojistné hodnotě věcí tak, aby nedošlo k jejich zničení nebo odcizení současně s pojistnou událostí;
pojišťovně nebo jí pověřeným osobám umožnit vstup do míst pojištění, ať v době sjednání či trvání pojištění a na základě písemného upozornění pojišťovny odstranit zvlášť rizikové okolnosti, které souvisí se sjednaným pojištěním a které by mohly být příčinou pojistné události.
Důležité je prostudovat si všechny povinnosti vyplývajících ze Všeobecných pojistných podmínek (VPP), které jsou nedílnou součástí každé pojistné smlouvy.
Naproti tomu je pojišťovna povinna zachovávat mlčenlivost o skutečnostech týkajících se pojištění, jakož i o údajích, které se dozví při sjednávání pojistné smlouvy nebo při likvidaci pojistné události. Poskytnout tyto informace může jen s písemným souhlasem pojištěného nebo pokud tak stanoví zákon.
Klient pojišťovny by se měl při sjednávání pojištění zaměřit zejména na:
správné ocenění vlastního majetku;
výši pojistné sazby;
výši sjednané spoluúčasti (franšízy);
omezující horní limity plnění;
seznam rizik, krytých nabízeným pojištěním;
zda je riziko povodně nutné připojistit samostatným pojištěním nebo je zahrnuto v základním živelním pojištění;
výluky z pojištění.
Pojištěný je povinen co nepřesněji stanovit pojistnou hodnotu pojišťovaných věcí. Pokud svou nemovitost podhodnotí, nastává situace podpojištění. Je to skutečnost, kdy je pojistná částka nižší než skutečná pojistná hodnota pojištěné věci. Pojištěný je dále povinen informovat pojišťovnu o změně výše pojistné hodnoty (obecně, pokud se změní o více než 10 %). Pokud klient pojišťovny podpojistí nemovitost, ušetří sice na pojistném, ale v případě pojistné události mu bude pojistné plnění zkráceno adekvátně k výši podpojištění.
Pojišťovny ke svým sazbám užívají v konkrétních případech přirážek a slev pro nestandardní rizika k základnímu pojistnému pro standardní rizika. Může jít např. v požárním pojištění o přirážku za druh topení nebo slevu za vyšší kvalitu hasicího zařízení.
Povodně v letech 1997 - 2002
V roce 1997 přišla v červenci první velká povodeň, kterou lze hodnotit jako přírodní katastrofu. Bylo postiženo celkem 34 okresů na Moravě a ve východních Čechách. Celkové škody přesáhly 62,6 mld. Kč a zahynulo 60 osob.
V červenci roku 1998 postihly povodně z přívalových dešťů některé lokality na Rychnovsku a ve východních Čechách. Celkové škody činily 1,8 mld. Kč a 10 obětí na životech.
Počátkem března 2000 byly povodně v severních a východních Čechách. Celková odhadovaná pojistná plnění dosáhla 1,9 mld. Kč.
Vzrůstající četnost a závažnost dopadů přírodních katastrof vyvrcholila v roce 2002 srpnovými povodněmi. V ČR přinesly tyto povodně celkové národohospodářské škody ve výši 73 mld. Kč. Členské pojišťovny odhadují pojištěné škody na téměř 37 mld. Kč, přičemž 81 % hodnoty škod připadá na podnikatele a průmysl. Podíl pojišťoven na celkových ekonomických ztrátách z povodní v roce 2002 činí v ČR více než 50 % (při povodních v roce 1997 tento podíl v ČR činil 15,5 %), přičemž v Evropě se dlouhodobý průměr pojištěných škod k celkovým ekonomickým škodám pohybuje mezi 10 - 20 %. Jedním z důvodů je to, že v těchto zemích se podle dostupných informací pojištění povodní nabízí jako doplňkové pojištění a s limitem horního plnění.
Údaje uvedené v tab. 1 a tab. 2 naznačují, že po povodních v roce 1997 se výrazně zlepšila činnost povodňových orgánů. Přestože povodeň v roce 2002 měla daleko větší rozsah, celková výše škod byla relativně nižší než při povodni na Moravě a především se výrazně snížil počet obětí. Povodeň v roce 2002 si vyžádala 17 lidských životů, což je o 43 méně než před 5 lety.
Tabulky
Jak ukazuje graf, neustále se také zvyšovala pojištěnost. Při povodních v roce 2002 se na krytí všech škod podílely pojišťovny více než padesáti procenty. Tento fakt vedl pojišťovny k přehodnocení pojišťování rizika povodní. V současné době je často nabízeno s horním limitem plnění. Některé pojišťovny se rozhodly určité oblasti, kde se povodně vyskytují opakovaně, proti povodním vůbec nepojišťovat. Pojistnou událostí je totiž pro pojišťovny pouze událost nahodilá.
Graf
Oceňování škod na stavbách
Základní metody oceňování nemovitého majetku jsou následující:
Metoda nákladová - vychází z 1 m3 obestavěného prostoru a základní ceny za 1 m3.
Metoda výnosové hodnoty - počítá se zisky, které může v budoucnu vlastnictví nemovitosti při jejím pronájmu přinášet.
Metoda rentního oceňování - zohledňuje různé podmínky různých nemovitostí (např. na cenu má vliv, zda je pozemek zemědělskou půdou či ložiskem nerostných surovin).
Metoda zjištění obvyklé ceny - stanovuje obvyklou cenu prostým nebo váženým průměrem z věcné a výnosové hodnoty.
Metoda porovnávací - zjištění ceny porovnáním srovnatelných objektů, u kterých známe jejich cenu. Tato metoda je vhodná v zemích s dobře fungujícím trhem nemovitostí.
V pojišťovnictví se nejčastěji používá metoda nákladová v rámci sestavení rozpočtu. Rozpočet obsahuje veškeré práce a dodávku materiálu, které jsou nutné k odstranění škody a k uvedení objektu do původního stavu. Povinností pojištěného je vést řádně účetnictví (platí to pro podnikatele).
Cena může být stanovena z údajů vedených v účetnictví, kde lze zjistit jak pořizovací cenu, tak opotřebení věci. Rozsah oprav uvedený v rozpočtu musí odpovídat rozsahu poškození daného objektu a ceny za materiál a provedené práce musí odpovídat přiměřeným nákladům na opravu a znovuzřízení těsně před pojistnou událostí.
V pojistné smlouvě se sjednává, na jaký druh ceny bude stavba pojištěna. Může se jednat o:
cenu novou - částku, kterou je třeba vynaložit k vybudování novostavby téhož druhu, kvality a rozsahu v daném místě, ze stejných nebo obdobných materiálů, to vše v den sjednání pojištění a včetně nákladů na pořízení projektové dokumentace;
cenu časovou - novou cenu sníženou o částku opotřebení nebo jiného znehodnocení stavby bezprostředně před pojistnou událostí;
nebo cenu jinou, jež je dohodnuta v pojistné smlouvě a je omezena horním limitem, který tvoří nová cena stavby.
Je třeba vždy důkladně prostudovat konkrétní VPP. Dodržováním všech povinností se lze vyvarovat mnohdy zbytečnému snížení pojistného plnění při pojistné události.
Vysoké učení technické, Fakulta stavební
Ústav stavební ekonomiky a řízení
