V příštím roce se zaměříme na kontrolu využívání peněz z dalších operačních programů a zejména chceme stále větší procento objemu státního rozpočtu podrobovat finančnímu auditu. Na rozdíl od obcí a krajů totiž finanční hospodaření státu žádným auditem neprochází. Říká to prezident Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Ing. František Dohnal.
Nejvyšší kontrolní úřad dosud svou kapacitou zvládal obsáhnout přibližně 10 až 15 procent státního rozpočtu. Napřesrok by to však už mělo být zhruba 60 a v dalších letech 70 až 75 procent. Problémem je ovšem získat kvalitní finanční auditory, kterých by na NKÚ mělo být do dvou, tří let asi 30 proti dosavadním 17.
NKÚ v současné době mj. kontroluje hospodaření s penězi určenými na programy přeshraniční spolupráce. Můžete už říci některá předběžná zjištění?
Tato kontrola bude končit napřesrok v červenci. Proto bych o ní zatím nerad hovořil. Ale už dříve, v roce 2003, se moji kolegové věnovali nakládání s finančními prostředky v programu přeshraniční spolupráce CBC PHARE. Tehdy na straně příjemců podpory nebyla shledána žádná závažnější pochybení. Naproti tomu ústřední orgány, které peníze ze zahraniční předvstupní pomoci spravovaly, často improvizovaly a například smlouvy o poskytnutí pomoci uzavíraly s retroaktivní účinností. Jinými slovy řečeno: K plnění dohodnutých podmínek zavazovaly účastníky smluv až s několikaměsíčním zpožděním. Chyběla také metodika účtování o prostředcích zahraniční pomoci a účtující jednotky řešily specifika jejich poskytování ve svém účetnictví různě apod.
Obávám se, že za tři roky se toho v tomto směru u správců dotačních titulů příliš nezměnilo. Může se NKÚ nějak zasadit o to, aby české zásady pro čerpání peněz z evropských fondů nebyly mnohem přísnější než evropské?
Pokud jde o peníze ze strukturálních fondů, letos již máme za sebou jednu rozsáhlou kontrolu, a to strukturální podpory pro zemědělství. Musím říci, že jsme tam nenalezli žádné hrubé chyby či pochybení monitorovacího výboru nebo implementačních struktur. Ale museli jsme poukázat na mnohdy zbytečně složitý systém, který po České republice nepožaduje ani sama Evropská komise. Řada opatření byla přijímána takříkajíc za pochodu a žadatelé o podporu a příjemci dotací nebyli o změnách včas informováni. Proto chceme postupně zkontrolovat všechny operační programy a na příští rok už máme k tomu nachystány další kontrolní akce. NKÚ však nemůže stanovovat nebo měnit pravidla pro poskytování strukturální podpory.
Takže ani nemůžete přimět poskytovatele dotací k tomu, aby sjednotili výklad podmínek pro jejich přidělování a vyúčtování s výkladem, jaký zastávají třeba finanční úřady?
Narážíte na komunikaci o pravidlech, která probíhá mezi poskytovateli dotací a jejich příjemci. Tato pravidla nám skutečně rukama neprocházejí a jejich případné nedostatky zjišťujeme až ve chvíli, kdy na příslušný dotační titul zaměříme kontrolní akci. Pak často upozorňujeme na fakt, že ve smlouvách o poskytování dotací by neměly chybět ochranné dohodovací mechanismy. Tím myslím to, aby například obec mohla v součinnosti s poskytovatelem dotace včas řešit situaci, kdy třeba kvůli dlouhotrvajícím dešťům hrozí riziko, že nejzazší, ve smlouvě obsažený termín kolaudace bude posunut o několik dnů. Z pohledu NKÚ takové domluvě nic nebrání, pokud by nebyl porušen zákon či nešlo o převedení termínu kolaudace do dalšího finančního roku.
Evropská podpora je založena i na kofinancování ze strany českého státu i příjemců pomoci. Nebývají evropské, potažmo státní prostředky zbytečně použity na méně účelné projekty? To když rádobyporadenské agentury přimějí obce k projektům, na něž jim "seženou" peníze, ale které obec možná ani nepotřebuje?
Nikdo jiný než sama obec nemůže rozhodnout například o tom, zda potřebuje zvýšit kvalifikaci svých obyvatel, třeba jazykovými kursy či školením k ovládnutí informačních technologií - a výrazně tak zvýšit jejich šance získat práci. Nebo jestli přednostně musí opravit most přes řeku. Máte pravdu v tom, že psychologicky se někdy zastupitelstva obcí dostávají do situace občana, který si jde do supermarketu koupit základní potraviny - ale pak místo nich přinese domů zubní kartáček, který se tam prodával v lákavé akční slevě. Ale kvůli tomu bych se na Brusel, ani na zprostředkovatele dotací nezlobil. Vždyť konečné rozhodnutí o využití peněz obce je přece pokaždé věcí zastupitelstva.
NKÚ provedl také kontrolu využívání pomoci obcím postižených povodněmi. Co by i ve vypjaté situaci, kdy se bojuje s přírodní pohromou a odstraňují její následky, mělo zůstat nepřekročitelnou hranicí při využívání pomoci?
Budete se možná divit, ale pochybení bylo i v případě pomoci po povodních v roce 2002 více na straně ústředních orgánů než na straně obcí. Pro obec i při povodni platí, že by vždy měla potvrdit příjem peněz a jiné pomoci a pak si uschovat doklady o jejím použití. Samozřejmě se může stát, že se doklad ztratí, uplave nebo bude jinak zničen. Ale i s tím zákon o účetnictví počítá a lze to řešit čestným prohlášením, svědectvím apod. Rozhodně se však ani v době, kdy je obec zasažena nějakou katastrofou, nelze chovat tak, jako že vše je dovoleno. Pochopitelně nikdo rozumný nebude dělat problém z toho, když obec nepředloží ke kontrole paragon za nákup deseti košťat. Ale půjde-li o částky statisícové či miliónové, tak přece každý starosta musí chápat, že se někdo dříve či později bude zajímat o to, na co a jak byly všechny tyto peníze vynaloženy.
Ale naše kontrola byla zaměřena poněkud jinak. Zajímalo nás třeba nastavení podmínek pro pomoc. Například Ministerstvo dopravy vypsalo program na obnovu dopravní infrastruktury po povodních. Žadatelé o podporu se museli i zavázat, že obnovovanou stavbu uvedou do původního stavu. Přitom tato podmínka nebyla dána žádným zákonem, ale vymysleli si ji jen úředníci Ministerstva dopravy, jemuž ji pak s celým programem schválilo Ministerstvo financí. Až potom někteří příjemci dotace zjišťovali, že podmínku nemohou dodržet. Když totiž v obci velká voda strhne stoletou lávku, žádný dotčený orgán už ji nepovolí obnovit v původní dřevěné podobě. Naopak podle současných požadavků bude muset být lávka ocelová či železobetonová a pravděpodobně i širší.
Podobně to bylo se silnicemi: Nikdo přece nebude povodní zničenou silnici uvádět do původního stavu i s výtluky. Proto jsme museli v řadě případů konstatovat, že sice nebyly dodrženy podmínky programu, ale jen proto, že byly nevhodně nastaveny.
Jiným problémem bylo "žonglování" se zákonem o veřejných zakázkách. Ten pamatuje na zjednodušené zadávací podmínky, kdy třeba po povodni nemusí být vyhlášena veřejná obchodní soutěž, aby dejme tomu poničená silnice byla co nejrychleji opravena. Jenže velmi divně působí, pokud se peníze, které stát pošle na její obnovu, použijí až za rok či dva a zakázku dostane firma bez výběrového řízení s odůvodněním, že "situace nesnese odkladu"...
Neměl by NKÚ o těchto a dalších jim podobným excesech pravidelně informovat také municipality?
Hospodaření municipalit do činnosti NKÚ přímo nespadá. Nicméně za úvahu by jistě stálo naše nejdůležitější a nejčastější zjištění prezentovat na akcích, které se pořádají pro obce. Odkazuji také na naše webové stránky www.nku.cz, na nichž jsou podrobné informace o závěrech ze všech provedených kontrol.
Ve výroční zprávě NKÚ za rok 2005 se uvádí, že prostředky státního rozpočtu byly často vydávány nekoncepčně. Nepatří do této kategorie i "porcování medvěda" při schvalování státního rozpočtu?
Určitě tam patří. Ale citace, kterou uvádíte, se vztahovala k jinému problému. Totiž k tomu, že značné sumy ze státního rozpočtu se vyčleňují na velké investiční akce bez toho, aby jim předcházela zevrubná odborná diskuse a existovaly strategické koncepční materiály. Vzpomínáte, jak se letos na jaře vášnivě debatovalo o rekonstrukci pražské Fakultní nemocnice Motol, při níž půjde o miliardové částky? Jenže my jsme zjistili, že Ministerstvo zdravotnictví nemá žádnou ujasněnou koncepci, ze které by bylo zřejmé, jaký charakter má mít tato nemocnice v dalších letech. On je totiž dost velký rozdíl, má-li se nemocnice pouze opravit, aby v současném záběru fungovala dál. Či zda tam má být kupříkladu nejmodernější diagnostické a terapeutické centrum. Neexistoval ani rozbor, zda by takové případné centrum mělo být v Motole nebo jinde v Praze. Anebo v Hradci Králové či Brně.
Podobné otázky ovšem vyvolává takřka každá jiná velká investice, ať už jde o významné dopravní stavby, či třeba o justiční palác na pražských Míčánkách. Postup bývá zhruba stejný: Nejprve je nejasné zadání vyvolané absencí jakékoliv koncepce, pak se teprve projekt - často už ve fázi vydaného stavebního povolení - nahonem upravuje a mezitím se lobuje o dodatečné peníze ze státního rozpočtu, aby se stavba vůbec mohla dokončit.
NKÚ si ve výroční zprávě za rok 2005 stěžuje i na skutečnost, že loni si ani jednou žádná z komor Parlamentu od něho nevyžádala stanovisko k návrhům právních předpisů týkajících se například rozpočtového hospodaření či kontrolní, dozorové a inspekční činnosti. Co by se mělo stát, aby tato praxe přestala platit?
Ve vyspělých zemích se nejvyšší kontrolní instituce k zásadním změnám v legislativě vyjadřují. My si samozřejmě provádíme vlastní interní analýzy materiálů předkládaných vládě i Parlamentu ČR, protože mnohé z nich mají dopady na hospodaření státu. Vidíme, co se odehrává, a samozřejmě to pak využíváme při plánování své kontrolní činnosti. A co by se mělo stát, aby se praxe, kterou jste připomněl, změnila? Zkrátka, aby si toho v Parlamentu už konečně někdo všiml. Vždyť jistě nemusím právě čtenářům Moderní obce připomínat, jak se mnohé návrhy zákonů projednávané Parlamentem tváří, jako by byly řádně zanalyzovány a vyargumentovány - a ačkoliv jejich předkladatelé deklarují, že návrhy nemají žádný dopad na státní rozpočet ani na veřejné rozpočty, později se ukáže, že to není tak docela pravda.
Hodně si nyní slibuji od nově vzniklého kontrolního výboru Poslanecké sněmovny. Tak totiž budou naše kontrolní závěry veřejně projednávány v Parlamentu, což dosud nebylo možné. Navíc jsme tímto krokem přestali být poslední členskou zemí Evropské unie, která tento parlamentní výbor neměla. Otevíráme se více i médiím, samozřejmě s přihlédnutím k zákonu o Nejvyšším kontrolním úřadu, obchodnímu tajemství apod. Větší veřejná diskuse o výsledcích naší kontrolní činnosti však může tomuto státu jenom prospět.
Ivan Ryšavý
Ing. František Dohnal byl na základě návrhu Poslanecké sněmovny do čela NKÚ jmenován prezidentem ČR Václavem Klausem 4. 11. 2005. Předtím byl mj. starostou Jihlavy a hejtmanem kraje Vysočina. Zastával i funkci předsedy Svazu měst a obcí ČR a viceprezidenta komory regionálních orgánů Kongresu místních a regionálních orgánů rady Evropy (CLRAE).
Z Ústavy České republiky
HLAVA PÁTÁ
Nejvyšší kontrolní úřad
Článek 97
Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.
Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon.
