Jak je to s přezkoumáním závěrečného účtu obce, když zpráva o přezkoumání je součástí závěrečného účtu?Podle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí jsou...
Jak je to s přezkoumáním závěrečného účtu obce, když zpráva o přezkoumání je součástí závěrečného účtu?
Podle zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí jsou předmětem přezkoumání údaje o ročním hospodaření obcí, které tvoří součást závěrečného účtu. Auditoři a kontroloři tedy mají za povinnost přezkoumat údaje, které jsou obsaženy v závěrečném účtu. Aby mohla být závěrečná zpráva o přezkoumání součástí závěrečného účtu, musí mít auditor možnost seznámit se s obsahem závěrečného účtu dříve než zastupitelé.
Ověřuje tedy neschválený závěrečný účet, nicméně údaje, které závěrečný účet obsahuje, již před tím přezkoumal jak po obsahové stránce, tak ve vazbě na částky prezentované v předepsaných státních výkazech. Jsou to údaje o finančním hospodaření (výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu) a údaje obsažené v účetní závěrce (rozvaha, výkaz zisků a ztrát, příloha). Auditor (kontrolor) tak pouze ověřuje, zda údaje uvedené v závěrečném účtu jsou shodné s údaji obsaženými v ostatních výkazech.
Jde tedy o obdobný postup jako v případě obchodních společností, u nichž auditor ověřuje výroční zprávu jako součást účetní závěrky.
Jsou obce povinny vydat pracovní řád?
Doslechl jsem se, že obce jsou povinny vydat pracovní řád. Pro jeho platnost je údajně vyžadován souhlas příslušného odborového orgánu. Je to pravda? A jak je tomu v obci, kde neexistují odbory?
Pracovní řád je jedním z významných vnitřních předpisů, který je vydáván zaměstnavatelem a jeho smyslem je konkretizovat v souladu s obecně závaznými právními předpisy ustanovení zákoníku práce podle specifických podmínek u daného zaměstnavatele. Pracovní řád je tedy takovým předpisem, který zavazuje vedle zaměstnavatele pouze jeho zaměstnance.
Základní úprava vydávání pracovních řádů je obsažena v ustanovení § 82 zákoníku práce. Územní samosprávné celky, tj. obce, kraje a hlavní město Praha jsou ze zákona povinny vydat pracovní řád. Pracovní řád je možné vydat (a jistě se to týká i jeho obsahových změn) pouze s předchozím souhlasem příslušných odborových orgánů. Bez tohoto souhlasu je pracovní řád neplatný (§ 82 odst. 3 zákoníku práce). Nepůsobí-li u zaměstnavatele žádný orgán odborové organizace, bude pracovní řád vydán jednostranným příkazem zaměstnavatele; není tedy nutný k jeho vydání žádný předchozí souhlas.
Pracovní řád obecního úřadu vydává tajemník obecního úřadu /§ 110 odst. 4 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů/. Není-li v obci tajemník obecního úřadu, plní úkoly zaměstnavatele starosta /§ 103 odst. 4 písm. b) zákona o obcích/.
Místní poplatky a sympozia
Může obec vybírat místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt v případech konání několikadenních sympozií, kdy ubytování účastníků je poskytováno v hotelích naší obce a přičemž vedle přednášek akce zahrnuje poznávání okolních krajinných krás apod.?
Ustanovení § 3 odst. 1 zákona číslo 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje podmínky pro vybírání místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, kterými jsou přechodnost pobytu fyzické osoby v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu (jakýkoliv jiný pobyt než trvalý ve smyslu § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), úplatnost tohoto pobytu a pobyt za účelem léčení nebo rekreace.
Jsou-li kumulativně splněny tyto zákonné podmínky, musí obecní úřad vybrat daný místní poplatek (za předpokladu, že obec vydala příslušnou obecně závaznou vyhlášku). Problematickým místem je však zejména prokázání, zda se poplatník zdržuje v daném místě kvůli léčení nebo rekreaci. Podle § 3 odst. 1 zákona o místních poplatcích in fine nese důkazní břemeno o prokázání účelu svého pobytu poplatník (ubytovaná osoba).
Pod pojmem sympozium se běžně rozumí odborná porada či setkání vědců či jiných odborníků. Jsem toho názoru, že primárním smyslem sympozií rozhodně není poskytovat účastníkům léčebné (či obdobné) procedury, které by bylo možné podřadit pod předmět místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt. U vícedenních akcí není vyloučeno, resp. je dokonce obvyklé, že jejich pořadatel zajistí účastníkům poznávací výlety po okolí, rauty nebo večery zakončené zábavou. V těchto případech podle mého soudu není dán soulad s dikcí zákona o místních poplatcích spočívající v naplnění některého z typů účelu pobytu, které jsou tímto zákonem taxativně stanoveny, a nelze tak vybrat posuzovaný místní poplatek.
Sporná situace může nastat v případech, kdy určitá akce se sice uskuteční pod "hlavičkou" sympozia (kolokvia, konference, apod.), přičemž jejím skutečným obsahem je umožnit účastníkům léčení nebo rekreaci. Je potom na ubytovateli, který je plátcem poplatku a pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci poplatku vybrané místní poplatky, aby zjistil skutečnou obsahovou náplň předmětné akce. Vlastní majetkovou odpovědností lze v daném případě rozumět takový stav, kdy plátce nese veškeré právní důsledky za nesprávně vybraný místní poplatek, a to například i tehdy, když přitom postupuje podle nesprávných či neúplných údajů poplatníka. V této souvislosti je vhodné zmínit i jednu ze zákonných zásad poplatkového řízení, kdy se při uplatňování daňových zákonů v daňovém (poplatkovém) řízení bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně (poplatku), pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů).
Mám za to, že je na ubytovateli (plátci místního poplatku a zároveň jeho ručiteli), aby naplnil znění obecně závazné vyhlášky o místním poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a vybral vždy tento místní poplatek, pokud jeho poplatník neunese důkazní břemeno, a neprokáže tak jiný účel svého pobytu, než je léčení nebo rekreace. Ubytovatel se tak rozhodně nemůže spokojit pouze s formálním označením příslušné akce, ale musí v souladu s výše citovanou zásadou poplatkového řízení zjistit její skutečný obsah.
