Česká republika se právem pyšní svým památkovým bohatstvím. Méně hrdá ale už může být na to, že ze zhruba 40 tisíc objektů, které jsou za památky prohlášeny, je jich na sedm stovek akutně ohroženo fyzickým zánikem.
Na seznamu nejohroženějších nemovitých kulturních památek České republiky (www.monumnet.npu.cz/ohr), který vede Národní památkový ústav (NPÚ), bylo počátkem března letošního roku 702 položek. Je ale možné, že v této době už toto číslo neplatí, protože přehled se průběžně aktualizuje. Položek na seznamu zatím bohužel spíše přibývá, ale usuzovat z tohoto faktu na rapidně se horšící situaci jednoznačně nelze. Důvodem je zatím spíše to, že památkáři ohrožené objekty stále ještě dohledávají a své databáze doplňují.
O SEZNAM JE ZÁJEM
Seznam ohrožených památek vznikl v roce 1999, tenkrát ještě jen v "papírové" podobě. I když o něj byl značný zájem, nebyl často už v okamžiku svého vydání pravdivý, protože se aktualizoval vždy až po dvou letech. Nynější internetová verze, která existuje asi rok, je mnohem přesnější, protože aktualizace probíhá průběžně.
Setkala se s poměrně značným ohlasem nejen u odborníků, ale i u veřejnosti. Mgr. Miloš Matúšek, Ph.D., z NPÚ, který má uvedený seznam na starosti, uvádí, že důsledkem bylo mj. několik desítek návrhů podaných občany na zařazení chátrajících památek na tento seznam. Podle ohlasů lze rovněž soudit, že řada zájemců využila seznam jako inspiraci při hledání nemovitosti s cílem ji revitalizovat.
Na hodnocení konkrétních výsledků je ale ještě příliš brzy. Po roce internetového provozu nelze říci, zda nastal na trhu s ohroženými nemovitostmi nějaký větší pohyb, kolik se jich podařilo zachránit a kolik ne; ostatně to by mohl stejně zjistit jen speciální průzkum.
Je tedy možné odhadnout alespoň trend? "Seznam bohužel nevěnuje pozornost těm, které jsou ohroženy zánikem nevhodnou přestavbou, nevhodnou úpravou, nevhodným využitím. To je také jeden způsob, jak ohrozit památkovou podstatu těchto statků," říká Mgr. Matúšek. Obává se ale, že ohrožených památek spíše přibývá. I ty, které jsou na tom zatím relativně dobře, ale neopravují se nebo jsou nevyužívané, se posouvají do horší kategorie. "Samozřejmě se občas stane, že se někdo najde a začne památku zachraňovat, ale nemyslím, že by počet zachraňovaných vyrovnával počet těch špatných."
OHROŽENY JSOU VŠECHNY TYPY
Na nepříliš optimistickém seznamu lze najít v podstatě všechny typy památek - kostely, zámky, venkovská sídla a venkovské usedlosti, tvrze, velké hospodářské dvory, průmyslové areály, činžovní domy. Ale nejhůř jsou na tom venkovské kostelíky a drobná šlechtická sídla. Důvodem je dřívější dost zvláštní způsob jejich využití (často sloužily zemědělským družstvům jako sklady apod.), na zchátrání venkovských kostelíků se podepsal mj. i značný úpadek religiozity v naší zemi.
Zastoupení vlastníků je také velmi pestré: jsou mezi nimi soukromí majitelé, obce, církve a najdou se tam dokonce i státní památky, tedy ve správě NPÚ, jako je například hospodářský dvůr zámku v Zákupech.
Pokud jde o regiony početně zaujímá nechvalné prvenství Ústecký kraj. Hned na druhém místě je ale kraj Středočeský, následován Moravskoslezským. A nechybí ani Praha, a to dokonce s objekty v samém srdci památkové rezervace, na Hradčanech. Jako příklad lze uvést třeba klášter voršilek či Salmovský palác.
TRESTAT VLASTNÍKY JE SPORNÉ
O zařazení památky na tento nelichotivý seznam rozhodují pracovníci NPÚ v regionech. Stane se tak tehdy, je-li přímo ohrožena památková podstata objektu a hrozí mu tudíž zánik.
Počátkem loňského roku reagovala na zveřejnění seznamu ohrožených památek na webu Památková inspekce ministerstva kultury a dala podnět k zahájení správního řízení s majiteli uváděných nemovitostí. Zároveň navrhla 137 orgánům památkové péče, tj. Magistrátu hl. m. Prahy, magistrátům statutárních měst a úřadům obcí s rozšířenou působností, aby se postaraly o odstranění zjištěných nedostatků. Jak vše dopadlo, zatím není známo. Podle sdělení pracovníků inspekce budou závěry uvedeny pouze krátkou informací ve výroční zprávě ministerstva kultury za rok 2008; zpráva se dosud zpracovává.
Pracovníci památkové péče vnímají případné postihy vlastníků takto ohrožených památek se smíšenými pocity. Podle nich by bylo především žádoucí zjistit, proč byl uvedený objekt na seznam ohrožených památek zařazen. Postup inspekce vede k tomu, že seznam je vnímán jako jakási černá listina, což je ale pravda jen částečná a netýká se všech vlastníků. Mohlo by totiž dojít i k absurdním situacím, kdy budou trestáni majitelé, jimž byla vrácena nemovitost po letech státního hospodaření v dezolátním stavu, a nyní mají za špatnou péči státu ještě platit.
VĚTŠÍ VSTŘÍCNOST PAMÁTKÁŘŮ?
Na špatném stavu našich historických památek se kromě léta zanedbávané údržby podepisuje řada dalších vlivů. Jedním z nich jsou nesporně stále nevyřešené restituce, zejména ty církevní.
Občas lze ale slýchat i úvahy o tom, že máme památek moc, peníze na opravy všech nikdy nebudou, a proto bychom se měli soustředit jen na ty nejlepší a z ostatních památkovou ochranu sejmout.
Památkáři podobná slova neslyší rádi. "Je to argument, jemuž sice lze rozumět, ale srdce památkáře vždy zabolí, když se řekne, že památek je příliš mnoho a že by se jejich počet měl redukovat. Nyní tu sice nejsou možnosti zachránit vše, ale nevíme, co bude za 10 nebo za 15 let. Třeba v té době už tu nějaké možnosti budou, a my bychom se měli postarat, aby našim potomkům toto dědictví zůstalo. Je proto žádoucí v dané chvíli udělat alespoň základní sanaci, tyto památky zabezpečit a stabilizovat," říká Mgr. Matúšek.
Další dost častá námitka bývá, že rekonstrukci památek brzdí přehnané požadavky památkářů. S tím Mgr. Matúšek částečně souhlasí, alespoň pokud jde o některé památkáře. Podle něho by se mělo vždy vědět, v čem spočívá památková podstata objektu - tam ustupovat nelze, ale v ostatních případech by leckde menší rigidita prospěla. Stejně jako větší volnost při využívání památek, možnosti změn jejich účelu. Ve světě je běžné, že se památky využívají ke zcela světským účelům, aniž by je to poškodilo. "Domnívám se, že u nás k tomu doba ještě nedozrála, ani mnozí památkáři si neuvědomují, že se musí hledat jiná využití. Nestačí objekt rehabilitovat; pokud nebude žít, není to nic platné. Nejlepší využití památky je to původní, ale to dnes není možné nejen u církevních památek, ale i u dalších. Je proto nutné hledat i další cesty," uvedl Mgr. Miloš Matúšek.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
