Některé městské a obecní úřady si zřídily tzv. bezplatné právní poradny. Mají sloužit občanům. Ovšem deklarovaný účel bývá v rozporu s realitou. V tomto případě lze rozlišit především tuto problematiku: - zda je poskytování právního poradenství obcemi v souladu s ústavním pořádkem, - postavení...
Některé městské a obecní úřady si zřídily tzv. bezplatné právní poradny. Mají sloužit občanům. Ovšem deklarovaný účel bývá v rozporu s realitou.
V tomto případě lze rozlišit především tuto problematiku:
- zda je poskytování právního poradenství obcemi v souladu s ústavním pořádkem,
- postavení advokáta poskytujícího jménem obce poradenství.
ADVOKÁTA NELZE POVAŽOVAT ZA ÚŘEDNÍ OSOBU
Zda je poskytování právního poradenství obcemi v souladu s ústavním pořádkem
V tomto případě obec (město) poskytuje poradenství svým jménem, propaguje jej formou plakátů na veřejných plochách, v místní televizi, na internetu i v periodickém tisku. Na městském (obecním) úřadě bývá tabule "právní poradna" s uvedením čísla místnosti.
Obec přitom má úkoly v oblasti státní správy a samosprávy. Lze připomenout například stavební úřad nebo přestupkové řízení. A zde již nastává rozpor s ústavním pořádkem.
Například podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Především ze znění tohoto článku vyplývá, že rovněž městské a obecní úřady musejí obdobně jako soudy při jednání s občany splňovat kritéria nestrannosti a nezávislosti. To je zcela bez pochyby požadováno přinejmenším v souvislosti s plněním úkolů státní správy a samosprávy. Přímo a nerozlučně s těmito principy souvisí, aby stranám a zároveň i veřejnosti nebyl dán důvod k pochybnostem nezávislosti a nestrannosti těchto orgánů. Dále cituji: "I když toto ustanovení Listiny výslovně nevyžaduje, aby - jiný orgán - zajišťoval obdobné garance nezávislosti a nestrannosti jako soud, smyslem takového ustanovení je takový princip respektovat. Ve správním řízení záruku nepodjatosti přináší § 9 až 13 zákona č. 71/1967 Sb."1)
Nyní § 9 odst. 1 správního řádu stanoví, že pracovník správního orgánu je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Protože tuto námitku nelze vznést vůči advokátovi, který radí například referentovi stavebního úřadu i jiným na základě mandátní smlouvy, pak lze mít za to, že všichni pracovníci, kteří vykonávají úkoly veřejné správy u dotčeného městského nebo obecního úřadu, nemohou splňovat podmínku nepodjatosti. V pracovním poměru advokát být nemůže. Kromě své soukromé praxe jménem obce zajišťuje "bezplatnou" právní poradnu.
Je zde přinejmenším riziko, že ve stejné věci bude radit občanovi, pak referentu stavebního úřadu, jak postupovat a rozhodnout, případně dalšímu účastníkovi sporného řízení, protože bezvýjimečně každý občan města (obce) má na "bezplatnou" poradnu "nárok". Advokát musí poradit všem občanům obce bez ohledu na fakt, zda jejich zájmy mohou být v rozporu. To je požadavek obce (města). Jde o obdobnou situaci, kdyby soud měl uzavřenou mandátní smlouvu s advokátem - odborníkem na pracovní nebo patentové právo, aby radil soudcům například proto, že soudce je specialista na rodinné právo, ale musí dělat vše. Ještě navíc by u soudu byla zřízena "bezplatná" právní poradna. Takové bezplatné právní poradny byly u soudů za doby totalitního režimu. Bezplatnými rádci byli soudci. Kupodivu v tomto případě není diskuse o rozporu s ústavním pořádkem. Proto již u soudů neexistují. Soudce musí dojít na základě postupu stanoveného občanským soudním řádem nebo obdobným předpisem ke kvalifikovanému závěru.
Dne 1. ledna 2006 nabývá účinnosti nový správní řád. Podle jeho § 14 odst. 1 každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen úřední osoba), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.
Tato nová úprava nic nemění na výše uvedených závěrech. Vedle toho advokáta nelze považovat v žádném případě za úřední osobu. Pokud vykonává všeobecné právní poradenství na městském (obecním) úřadě, ať již pro zaměstnance nebo pro občany města (obce), pak lze vznést námitku podjatosti vůči všem úředním osobám. Například na městském úřadě pan magistr radí sudé úterý pracovníkům úřadu a liché úterý má "bezplatnou" právní poradnu. Přitom instituce "bezplatné" právní poradny u městského úřadu nemá nic společného s problematikou dostupnosti právní pomoci pro sociálně slabé. "Nárok" na bezplatné poradenství má i milionář za předpokladu, že doloží trvalý pobyt v městě, a je proto občanem města. Naproti tomu sociálně slabý občan z blízkého okraje vedlejší obce "nárok" na bezplatné poradenství nemá. Pan magistr má příkazem obce (města) určenou povinnost pečlivě kontrolovat občanské průkazy. Jde o diskriminaci neslučitelnou s výkonem advokacie a která je navíc v rozporu se čl. 1 Listiny základních práv a svobod.
Zcela bez ohledu na výše uvedené je postačující k námitkám podjatosti na výkon veřejné správy, když úsudky a závěry pana magistra nejsou v souladu s pozdějšími rozhodnutími. Naopak podezřelý se rovněž některé procesní straně může zdát i ten fakt, že pan magistr někdy poznal předem výsledek jednání. Je to obdobná situace jakoby "bezplatná" poradna jednoho soudu prognózovala, jak rozhodne jiný soud. Činnost pana magistra je integrální součástí městského (obecního) úřadu. Nestrannost a nezávislost veřejné správy se stává imaginárním pojmem.
JDE TYPICKY O ZÁVISLOU ČINNOST
Postavení advokáta poskytujícího jménem obce poradenství
Předpokladem pro výkon advokacie je, aby fyzická osoba nebyla v pracovním nebo obdobném poměru (s výjimkou pracovního poměru vysokoškolského učitele) - srov. § 5 zákona o advokacii. V našem případě jde o závislý poměr obdobný pracovnímu, protože advokát jménem města nebo obce poskytuje právní služby.
Cítí se být vázán jejími pokyny. Například má "povinnost" kontrolovat občanské průkazy, dávat právní rady pouze občanům města (obce) a jiné zájemce odmítnout. Rovněž odměnu (paušální) dostává za tuto činnost od města (obce). Porady bývají poskytovány v úřední místnosti a advokát nehradí pochopitelně žádný nájem nebo spotřebu energií. Jde o typicky závislou činnost jako u pracovního poměru, a navíc jde o činnost pro subjekt, kterou mu zakazuje již ústavní pořádek České republiky. Kromě toho Etický kodex advokáta z 31. října 1996 vydaný Českou advokátní komorou (ČAK) v souladu § 17 zákona o advokacii ve svém článku 11 odst. 3 stanoví, že advokát se nesmí podílet na činnosti osob, které poskytují právní služby, ačkoliv k tomu nejsou oprávněny, ani takovou činnost podporovat. Ve zvlášť závažných případech oznámí osobu provádějící takovou činnost ČAK.
České advokátní komoře vznikne minimálně povinnost podle § 9 zákona o advokacii pozastavit výkon advokacie, protože dotyčnému vznikl závislý poměr vedle toho navíc u subjektu, který má zakázáno poskytovat právní služby ústavním pořádkem ČR.
V článku jsou popsány jen některé aspekty existence tzv. bezplatných právních poraden u obecních úřadů. Existují i další důvody jejich protiprávnosti. Například porušování pravidel hospodářské soutěže.
ZCELA SVÉRÁZNÉ PODNIKÁNÍ
Bohužel se najdou dokonce advokáti, kteří jménem města nebo obce poskytují právní poradenství. Paušál na mandátní smlouvu bývá podle jejich úvah nízký. Již z tohoto důvodu se mnohdy rozplývá bezplatnost, která se omezuje na několik minut počáteční konzultace. Následuje pozvání do vlastní kanceláře.
Pak můžeme být svědky, že se právní služby mohou prodražit i na několikanásobek než u advokáta, který podniká pod svým jménem a v souladu s právními předpisy. S bezplatností v těchto případech je to horší než s dárky u obchodníků. I oni na "dárcích" vydělávají, přestože jim nikdo žádné subvence neposkytne. Starosta města nebo obce zde očekává lepší výsledky své politické strany při volbách. Jde prostě o zcela svérázné podnikání.
Poznámky
1) Pavlíček, V. a kol.: Ústava a ústavní řád České republiky, komentář, 2. díl, 2. vydání, Linde Praha 1999, s. 287.
Marek Steiner
advokát, Ostrava
(Právní rádce č. 6/2005)
