Když už je něco v ústavě napsáno, tak mají vláda a parlament koukat, aby to ve skutečnosti také bylo! Dovolím si takto v poněkud jiných souvislostech parafrázovat známý Werichův výrok s dovětkem - když nebude většinová politická vůle tento zákon nejvyšší právní síly v daném bodu změnit. I takto se...
| Když už je něco v ústavě napsáno, tak mají vláda a parlament koukat, aby to ve skutečnosti také bylo! Dovolím si takto v poněkud jiných souvislostech parafrázovat známý Werichův výrok s dovětkem - když nebude většinová politická vůle tento zákon nejvyšší právní síly v daném bodu změnit. I takto se lze dívat na nedávné schválení ústavního zákona o lidovém hlasování - referendu Poslaneckou sněmovnou.
J ak to dopadne v Senátu, jest otázka. Můj osobní názor však je, že referendum může být institutem velmi prospěšným, když dává občanům možnost i v mezivolebním období zasáhnout do uspořádání věcí veřejných přímým hlasováním o některé významné ústavně politické nebo zákonodárné otázce. Jako u každého z principu užitečného nástroje však bude velmi záležet na tom, kdo a pro jaké účely bude tento nástroj využívat. A právě z tohoto úhlu pohledu mám o některých principech Poslaneckou sněmovnou schváleného zákona o referendu určité pochybnosti. Kdo referendum vyhlásí? Prezident, a to na návrh Poslanecké sněmovny, Senátu, vlády nebo na základě petice, kterou podepsalo alespoň 500 000 občanů ČR. Pokud jde o vládu, je to poněkud diskutabilní. Dovedu si velmi dobře představit případ, že když vládě (a to jakékoliv) neprojde její legislativní návrh Parlamentem ČR, protože se pro něj nezíská dostatečná politická podpora, může se potom vláda obrátit na prezidenta, aby v této otázce vyhlásil všelidové hlasování. Nákup vojenských stíhacích letounů, který byl všeobecně uváděn jako modelový příklad pro možné referendum, je v tomto směru skutečně "příkladem". Domnívám se, že by takto skutečně mohlo dojít k obcházení principů zastupitelské demokracie, a to si institut referenda určitě nezaslouží! Možným řešením by např. bylo, kdyby referendum bylo zakázáno vyhlásit i v případě, pokud se k dané věci již Poslanecká sněmovna hlasováním vyjádřila, ať tak či onak, nebo kdyby k vyhlášení referenda nestačilo pouze usnesení vlády, ale byl by nutný zároveň souhlas jedné z komor Parlamentu. Každopádně podle mého názoru aktuálně navrhované řešení není zrovna z nejlepších. JENOM FORMALITA O referendu se právem často hovoří jako o institutu rozšiřujícím demokracii. I proto je zakotveno v právu naprosté většiny zemí Evropské unie, ovšem schválená hranice 500 000 občanů, kteří musejí podepsat petici za vypsání všelidového hlasování k nějaké konkrétné otázce, aby takovéto referendum mohl prezident vůbec vyhlásit, moc demokraticky zrovna nevyhlíží. Myslím, že si vůbec nikdo nedokáže představit problém, který by si vysloužil takovouto mohutnou podporu občanů. A kdyby se třeba i objevil (např. zrušení Senátu), pokud by se už na petiční listiny podepsalo předem tolik lidí, bylo by samotné referendum v podstatě jenom formalitou. Připomíná to lidové rčení o vlku (snaha zákon o referendu za každou cenu schválit), která se nažrala, ale koza (naplnění referenda v praxi) přitom zůstala. A pokud jde o Senát, vůbec nejsem přesvědčen, že by jeho další existence nemohla být předmětem lidového hlasování. To, že se podle návrhu zákona nesmí referendum konat o věcech, které se týkají zákonodárné moci, vůbec podle mě neznamená, že by se nemohlo konat o zrušení konkrétní ústavní instituce. Jednoznačný a právně nezpochybnitelný výklad by v této otázce mohl podat jedině Ústavní soud ČR. Právní závaznost Možná jako největší problém sněmovnou schválené verze zákona o referendu však vidím v oblasti jeho právní závaznosti. Výsledek referenda se totiž vyhlašuje obdobným způsobem jako zákon a je závazný pro všechny (i pro Parlament ČR?) orgány státní moci. Ze dvou existujících a v EU využívaných možností, tj. zda referendum má mít jenom doporučující, nebo závazný charakter, si naši zákonodárci vybrali onu právní závaznost. V kombinaci s ustanovením, které nestanovuje podmínku minimální účasti v referendu (třeba nadpoloviční většinu všech voličů ČR), ale postačí, když se pro něj vysloví nadpoloviční většina pouze zúčastněných, to může vést k pozoruhodným výsledkům. Jsem přitom přesvědčen, že při vysoké účasti voličů a úspěšném výsledku by i "pouze" doporučující charakter referenda měl pro politické strany a rozhodující ústavní instituce velmi dostačující dopad. Nebo si snad někdo umí představit Poslaneckou sněmovnu, která nebude respektovat jednoznačně vyjádřenou vůli voličů? Vždyť nějaké ty volby se u nás konají téměř každoročně a jejich dopad na tu politickou stranu, která doporučení voličů odmítla, by byl tvrdý. Rozhodně bych nechtěl s "vaničkou vylít i dítě", protože referendum jako prvek přímé demokracie z mnoha důvodů do našeho právního a politického systému patří, ovšem podle mého názoru by tento ústavní zákon mohl a měl vypadat poněkud jinak. Je otázkou, zda by na jeho projednávání nebyl spíše čas v povolebním, než předvolebním období. Ze zákona o referendu je totiž dnes cítit podle mě až příliš mnoho nejrůznějších kompromisů, a to není z hlediska jeho kvality a faktické použitelnosti zrovna nejlépe. Navíc jistým paradoxem je, že čerstvou novelou zákona o krajích institut referenda na úrovni kraje z právního systému ČR vypadl... Jiří Němec, právník, Liberec |
