Přístupnost je pojem dobře známý v souvislosti s webovými stránkami. Pro tvorbu přístupných internetových stránek ve veřejné správě existuje závazná legislativa (vyhláška Ministerstva vnitra č. 64/2008 Sb., o přístupnosti) a většina povinných subjektů ji víceméně dodržuje. Jak však chápat pojem přístupnosti dokumentů, o němž se v poslední době mluví?
Přístupností nemáme na mysli fakt, že každý dokument by měl být k dispozici každému. Jsou-li webové stránky zpravidla veřejné a informace na nich umístěné většinou bývají obecného charakteru a otevřené všem, o dokumentech to vždy neplatí. Ty jsou mnohdy určeny jen konkrétním lidem. Přístupností tedy v tomto případě míníme, že dokumenty by měly být přístupné každé osobě, jíž jsou určeny. Tedy například i nevidomému člověku.
ZRÁDNÁ »TEXTOVÁ VRSTVA« NASKENOVANÝCH DOKUMENTŮ
Jak to však vypadá ve skutečnosti? Řekněme, že nevidomý občan podá na úřad nějakou žádost. »Protože jsem zvyklý pracovat elektronicky, zřídil jsem si datovou schránku a podávám úřadu své žádosti prostřednictvím datové schránky,« přibližuje praxi Michal Rada, zkušený nevidomý uživatel internetu. »Úřad vypracuje rozhodnutí, které musí podle zákona doručit jako elektronický dokument do datové schránky žadatele. Platná legislativa, týkající se archivnictví a spisové služby, dokonce úřadu říká, že takový dokument musí být ve formátu PDF/A. Úřad tedy pošle dokument PDF/A do mé datové schránky, já si dokument otevřu a s napětím očekávám jeho obsah, ale ono nic... Pro nevidomého uživatele může být takový dokument naprosto nečitelný.«
Jak je to možné? Příčin může být více. Nejčastější je ta, že úředník dokument vypracuje na papíře, podepíše, naskenuje, uloží jako PDF, opatří náležitostmi, které k elektronickému dokumentu patří, a odešle jej do datové schránky. Po právní stránce je vše v pořádku, ale nevidomému uživateli je takový dokument k ničemu. Neinformovaný úředník totiž nic netušil o »textové vrstvě« u naskenovaných dokumentů, protože dokument byl při digitálním podepisování uzamčen. Nevidomý žadatel pak nemá prakticky žádnou šanci, jak se sám seznámit s tím, co je v daném rozhodnutí napsáno. »Můžeme to přirovnat k tomu, jako bychom si posílali papírové dokumenty, napsané neviditelným inkoustem,« vysvětluje Michal Rada.
Je zřejmé, že práci s elektronickými dokumenty provází řada nedostatků pramenících z pochopitelné počáteční neznalosti úředníků. Sotva se veřejná správa naučila, že je třeba plnit nějaké povinnosti k zpřístupnění svých webových stránek, už jsou tu další požadavky týkající se dokumentů. Určitě by uvítala metodickou podporu, a to i u problematiky přístupnosti webových stránek.
PROJEKT, KTERÝ POMŮŽE
Proto vznikl projekt Přístupnost dokumentů a v souvislosti s ním i pracovní skupina pro problematiku přístupnosti dokumentů ustavená v lednu 2010 jako poradní orgán při Ministerstvu vnitra ČR. V pracovní skupině jsou zástupci všech cílových skupin této problematiky - kromě pracovníků ministerstva také zástupci odborné veřejnosti z řad osob se zrakovým postižením, odborníci z akademické sféry a z vysokých škol a rovněž představitelé nositelů technologie a specifikací PDF.
Michal Rada, který pracovní skupinu zakládal a stojí i v jejím čele, shrnuje: »Jejím cílem je zejména definovat potřeby nejen zdravotně postižených uživatelů týkající se přístupnosti obsahu dokumentů vytvářených veřejnou správou. Vytkla si však za úkol také zmapovat současné možnosti hlavně zrakově postižených uživatelů při práci s elektronickými dokumenty v povinných formátech a připravit návrh opatření a zejména metodiky, díky které by úřady věděly, jak na to.«
Projekt Přístupnost dokumentů
Více informací o projektu a problematice přístupnosti dokumentů je možné najít na webových stránkách projektu http://www.pd.nolimit.cz/. Mimo jiné tam mohou zájemci využít nabídky na jednoduché prověření přístupnosti svých elektronických dokumentů. Prověření není pouze automatické a strojové, ale přístupnost ověřuje i skutečný uživatel.
