Důvodem pro toto tvrzení je převedení návrhu věcného záměru novely zákona o obcích (nová forma meziobecní spolupráce - společenství obcí) do života venkovské obce Chorušice a stávajícího svazku obcí - mikroregionu Sdružení obcí Kokořínska.
Z ministerského návrhu mně vyplývá, že mikroregion Sdružení obcí Kokořínska (18 obcí, 8500 obyvatel, rozloha více než 22 tisíc ha, hustota osídlení 30 osob/km2), trpí problémy malých obcí. K nápravě tohoto smutného stavu by tedy mělo přispět založení společenství obcí (SO) a centrálního úřadu SO v nejspádovější obci celého regionu. Ale která by to byla, když první od poslední u nás dělí více než 30 kilometrů a všechny obce jsou spádově rozděleny do čtyř směrů? Dostupnost úřadu SO pro obyvatele obcí Sdružení obcí Kokořínska by bez dalších významných nákladů na dopravu byla bez přehánění nemožná!
Přesto vyjděme z předpokladu, že jsme si "někde" úřad SO založili, a řešme jeho personální obsazení. Vyjdu z povinně volitelných činností stanovených v ministerském návrhu a budu postupovat popořadě:
Dopravní obslužnost - je neuvěřitelné, že by jeden pracovník mohl efektivně řídit potřeby 18 obcí ve vztahu ke krajskému úřadu a dopravcům v území, kde doprava je směřována do několika významných sídelních útvarů (Mělník, Mladá Boleslav, Liběchovsko, Štětí a Českolipsko). Ale budiž a přiřkněme úředníkovi 0,5 úvazku pro tyto potřeby.
Školství - co řešit v situaci, která je zákonem daná a povinnosti obcí jasně vymezeny? Nicméně jistě lze různé aktivity škol i mimoškolní činnosti koordinovat a v této problematice poskytovat servis obcím. Proto přiznejme úředníkovi SO dalšího 0,5 úvazku.
Vodní hospodářství - to je v realitě dnešní legislativy, krajského plánu odkanalizování ve vztahu k malým obcím opravdu bonbónek. V podstatné části našeho regionu nenajdete obec, která by mohla spojit své síly a (neexistující) finance s jinou a tuto problematiku řešit. Svěří ji obce do kompetence společného úřadu? Domnívám se, že nikoli - a pokud snad ano, stejně budou muset samy vyvíjet maximální úsilí k řízení pracovníka, který by tuto činnost zajišťoval.
Tak lze pokračovat výčtem činností až do konce, případně nějaké další aktivity obcí ještě přidat (přímo se nabízí třeba životní prostředí). Sečteme-li takto vzniklé pracovní úvazky podle volitelně povinných činností obsažených v návrhu, dojdeme pro Sdružení obcí Kokořínska ke čtyřem, možná i šesti úředníkům včetně tajemníka. Kde však zůstal výkon státní správy v činnostech, které nejsou obsaženy v návrhu SO? Budou je vykonávat nadále obce, nebo se počet úředníků zvýší ještě víc - na 10, možná až na 15?
Nespornou výhodou by byla kvalifikace úředníků vykonávajících činnost ve specifických dvou oborech veřejné správy. Ale v našem případě by zůstali pro obyvatele většiny obcí nedostupní. Řešením by ovšem jistě bylo vybavit úřad služebními vozy a plánovat návštěvu úředníků v každé z 18 obcí...
Podle navrženého modelu by SO bylo financováno zhruba 10 % rozpočtu všech zúčastněných obcí v našem mikroregionu. Vyjdu-li z velikostních kategorií obcí na Kokořínsku, pak by těchto 10 % představovalo kolem 4,5 až 5 mil. Kč. Přičteme-li příspěvky státu na výkon státní správy, tedy zhruba 100 tisíc korun, vyjdou rozpočtové příjmy SO. Výdajovou stránku nejvíce zatíží platy zaměstnanců úřadu a tajemníka v postavení podle zákona č. 312 /2002 Sb. Při nákladech zhruba 400 tisíc Kč/rok na úředníka dojdeme k asi 2 až 2,4 mil. Kč. Přidejme náklady na chod a vybavení úřadu, vytápění, vybudování sociálních zařízení, dále na cestovné, výpočetní techniku aj. ve výši 0,8 až 1 mil. Kč. Pak roční náklady na provoz úřadu SO dosáhnou celkem 3 až 3,4 mil. Kč.
Dosud jsme v úřadu SO počítali s činností zatím vykonávanou na obcích. Teorie, že o tuto částku se sníží náklady obcí na výkon veřejné správy, je chybná. Vždy totiž bude třeba podnětů pro zpracování povinně volitelných agend společenstvím obcí, které budou dodávat jednotlivé obce, a samozřejmě se věnovat řízení souvisejícím s chodem SO a náplní práce úředníků, což přinese časovou zátěž pro vedení - shromáždění zástupců, v němž je každá obec zastoupena.
Pokud se členové našeho mikroregionu rozhodnou vytvořit SO, získají po nemalém úsilí do rozpočtu mikroregionu nanejvýš 1,5 mil. Kč na údajné vyrovnání životní úrovně obyvatel venkova s většími sídly. Přepočteno na každou obec bez ohledu na počet obyvatel by to bylo asi 84 tisíc Kč.
Jak by vypadala situace, kdyby do SO nevstoupila ekonomicky nejsilnější obec - město Mšeno? Pak by kromě dopadů na již velmi problematickou spádovost zhruba čtvrtiny obcí ubylo takto vytvořenému společenství obcí z celkového rozpočtu přibližně 1,5 mil. Kč.
Lze namítnout, že obce si přece ve stávajícím mikroregionu mohou zvolit jinou skladbu území a jiný počet obcí, případně rozdělit současný mikroregion na dvě SO, nebo se naopak spojit s okolními obcemi. V našem případě není možná ani jedna z těchto variant , neboť Sdružení obcí Kokořínska zaujímá celé území od Mělníka na sever kraje a hranici obcí III. typu, čímž jsou splněny podmínky založení SO. Dělit region s 8,5 tisíce obyvatel na poloviční by už jen kvůli neefektivnosti financování takového SO bylo podle ministerského návrhu špatné řešení.
PŘIDEJTE RADĚJI PŘÍMO OBCÍM
Uvážíme-li, že většina obcí našeho mikroregionu je diskriminována podle zákona o rozpočtovém určení daní (RUD) koeficientem 0,5881, pak jen náprava tohoto stavu a podle ochoty naší politické reprezentace zrušení či přiblížení koeficientu k 1,00 by znamenalo spravedlivý roční příjem obcí na Kokořínsku ve výši kolem 40 až 45 mil Kč. Obec o 500 obyvatelích, jako jsou Chorušice, by získala přibližně 2,7 mil. Kč ze sdílených daní, a mohla si tak dovolit zaplatit navíc jednoho až dva kvalitní úředníky pro výkon celého spektra veřejné správy. A ještě by peníze zbyly.
Ať si každý prostuduje návrh předložený Ministerstvem vnitra ve spolupráci se Svazem měst a obcí (Komorou obcí) a Spolkem pro obnovu venkova a sám si učiní závěr, jak moc SO pomůže zefektivnit výkon veřejné správy na venkově a přiblížit jej občanovi a jaký (cituji) "lze očekávat významný přínos v oblasti posílení ekonomicko - sociálního postavení venkovských obcí a zlepšení životních podmínek pro jejich občany".
CO BUDE NÁSLEDOVAT?
V době, kdy reforma veřejné správy kromě vzniku krajů nikomu nic nepřinesla, kdy stát se snaží centralisticky posilovat svou moc nad místní samosprávou a všemožně ji regulovat, kdy schvalováním mnohdy nesmyslných zákonů ukládá obcím další povinnosti, aniž by jim za ně zaplatil a zajistil pro tento výkon podmínky, vidím pouze jediný důvod k předložení návrhu SO. Totiž dát malým obcím, když už je diskriminujeme na jejich příjmech, možnost, aby se díky návrhu na vytváření SO (ale stále bez financí) vzpamatovaly a naplnily hesla reformátorů z Ministerstva vnitra. Avšak poté, až obce kvůli nepřevedení odpovídajících finančních prostředků přání reformátorů nenaplní, stát prohlásí: Venkov není schopen vykonávat veřejnou správu pro své obyvatele. Nebo (v lepším případě): Venkov před excelentním výkonem veřejné správy v podobě nablýskaných úředníků dal přednost financování smysluplných aktivit, které alespoň částečně zajistí podmínky pro život jeho obyvatel. Co bude následovat pak?
MARTIN BAUER
starosta obce Chorušice
