Právní předpisy upravující oblast veřejné správy se mohou někdy dostat do vzájemné kolize. V takovém případě je nutné řešit, který z právních předpisů má přednost, který je v tom konkrétním případě předpisem zvláštním a který obecným. Že to není v praxi vůbec jednoduché, dokládá jedno ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek.
| Zákon o zadávání veřejných zakázek hovoří v části upravující některá ustanovení o podmínkách soutěže, konkrétně v § 4, nazvaném Vyhlášení obchodní veřejné soutěže, odst. 2, toto: "Před vyhlášením obchodní veřejné soutěže podle odstavce 1 nesmí být podmínky soutěže uveřejněny jiným způsobem a žádným osobám nesmí být sdělen jejich obsah".
Účel tohoto ustanovení je jasný - zabránit zvýhodnění někoho, dát všem účastníkům soutěže stejné šance, které spočívají v tom, že všichni zájemci si mohou podmínky soutěže přečíst ve stejný den až v Obchodním věstníku. Připomeňme současně jedno ustanovení zákona o obcích, a to znění § 84 odst. 4: "Zastupitelstvo obce si může vyhradit další pravomoci v samostatné působnosti obce mimo pravomoce vyhrazené radě obce podle § 102 odst. 2". KDO SCHVALUJE PODMÍNKY? Zákon o obcích nepřiděluje schvalování podmínek veřejných soutěží žádnému orgánu obce. To, co zákon žádnému orgánu obce nesvěřuje, náleží do rozhodovací pravomoci rady města: "Rada obce rozhoduje v ostatních záležitostech patřících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce nebo pokud si je zastupitelstvo obce nevyhradilo". (§ 102 odst. 3). Jak říká přímo citované ustanovení, vyhradí-li si zastupitelstvo některou otázku, kterou zákon nesvěřuje ani jemu, ani radě obce, ke svému rozhodování, má na to právo. V zákoně o obcích dále nalezneme ještě jedno ustanovení, které se týká přenosu pravomoci z rady na zastupitelstvo, a to dokonce i těch záležitostí, které zákon radě do pravomoci svěřuje. Tuto významnou možnost změnit svým rozhodnutím pravomoc rady na pravomoc zastupitelstva má starosta obce: "Starosta pozastaví výkon usnesení rady obce, má-li za to, že je nesprávné. Věc pak předloží k rozhodnutí radě obce" (§ 105 odst. 1). Podle zákona o obcích bychom tedy mohli tvrdit, že schválení podmínek veřejné soutěže spadá do pravomoci rady obce. Z toho by měly být ze zákona o obcích dvě výjimky - buď přenese pravomoc ze zastupitelstva na radu starosta obce, anebo si zastupitelstvo samo tento problém k rozhodování předem vyhradí. Je tomu v tomto případě opravdu tak? Nejde ani tak o to, co zastupitelstvo může či nemůže, ale o to, že se zde přímo střetávají dva zákony, z nichž oba slouží k úpravě určitého druhu veřejné správy. Je také očividné, že v případě, že by zastupitelstvo využilo svých práv a k rozhodování si vyhradilo stanovení podmínek veřejné soutěže, anebo by starosta proto, že se mu schválené podmínky zdají nesprávné, pozastavil usnesení rady obce a předložil pak věc zastupitelstvu k rozhodnutí, dochází k porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. A to proto, že zasedání zastupitelstva jsou ze zákona veřejná, tuto veřejnost nelze vyloučit a projednáváním podmínek veřejné soutěže před zraky mnoha lidí je v podstatě jejich sdělením třetím osobám. Navíc zápis ze zasedání je běžně dostupný, projednávaná věc v něm musí být obsažena, a to je další způsob, jak sdělit podmínky soutěže "nepovolaným" předem. Střetávají se zde tedy dva veřejné zájmy: zájem na rovných podmínkách účastníků veřejné soutěže a zájem na transparentnosti jednání zastupitelstva, zájem na existenci občanské kontroly a zájem na poskytování informací o tomto zasedání občanům. KTERÉMU DÁT PŘEDNOST? Odpověď je poměrně jednoznačná, i když nepříliš jednoznačná bude praxe. Zákon o zadávání veřejných zakázek, který mimo jiné upravuje postup územních samosprávných celků, je ve vztahu k zákonu o obcích zákonem speciálním. Hodnota veřejného zájmu na rovných podmínkách veřejné soutěže organizované obcí má navíc v tomto konkrétním případě větší hodnotu než předčasné zveřejnění čehokoliv, co tuto rovnost de facto odstraní. V praxi to znamená následující: Zastupitelstvo obce si fakticky nemůže vyhradit rozhodnutí o podmínkách veřejné soutěže. Jak se s tímto faktem praxe vyrovná, ukáže právě až ta praxe - patrně se to bude řešit "oklikou" přes účast zastupitelů na zasedání rady obce s hlasem poradním, tichou praxí dohod za zavřenými dveřmi a pouhým hlasováním na veřejnosti, či zcela neformálně přizváním zastupitelů na poradu, která se nebude nikde zaznamenávat, ale rada se jejím výsledkem bude řídit v rámci "tiché dohody". Starosta nemůže přenést rozhodnutí o podmínkách soutěže na zastupitelstvo proto, že se mu jeví jako nesprávné - je samozřejmě v řešení limitován stejnými neformálními možnostmi jako zastupitelstvo. Obě úvahy řešit absenci zákonné úpravy určitou "svépomocí" nejsou příliš šťastné a jsou jistě zneužitelné. Není však jiného řešení. Je však zapotřebí současně zdůraznit, že třetí osobou, před kterou je nutné tajit podmínky soutěže, není rozhodně člen zastupitelstva. Požádá-li radu obce, aby ho se schválenými podmínkami seznámila, musí tak rada učinit. Ale pozor na účast zastupitelů jako podnikatelů nebo společníky jiných subjektů v soutěži - jsou-li s podmínkami soutěže seznámeni předem, nemohou se jí pak už v žádném případě zúčastnit. V každém případě je nutné si uvědomit, že tento problém kolize zákonů tady existuje, a nepokazit jeho přehlížením například vyhlášení veřejné soutěže, které je už tak dost složité. Věřme, že další úprava zákona o zadávání veřejných zakázek nebo zákon o obcích přinese nápravu. JANA HAMPLOVÁ, advokátka, stálá spolupracovnice redakce |
