Problémy panelových sídlišť jsou "nadnárodní" Poválečná sídliště, realizovaná v zemích západní Evropy většinou jako tzv. sociální výstavba, mají navzdory značným rozdílům v řešení i kvalitě výstavby - obdobné nedostatky jako sídliště v České republice. Zahraniční zkušenosti jsou pro země s...
Problémy panelových sídlišť jsou "nadnárodní"
Poválečná sídliště, realizovaná v zemích západní Evropy většinou jako tzv. sociální výstavba, mají navzdory značným rozdílům v řešení i kvalitě výstavby - obdobné nedostatky jako sídliště v České republice. Zahraniční zkušenosti jsou pro země s transformující se ekonomikou velmi cenné a inspirativní včetně toho, čeho je nutné se vyvarovat.
Vzhledem k postupně rostoucí nabídce kvalitnější výstavby příslušníci středních vrstev západních zemí sídliště opouštěli. Při zvyšující se životní úrovní jim nevyhovoval standard a celková úroveň obytného prostředí. Přibližně od 70. let zde docházelo ke zhoršování stavu sídlišť včetně zhoršování sociálních vztahů. Panelová sídliště se stávala místy koncentrace majetkově nejslabších vrstev, nezaměstnaných a jinak "společensky handicapovaných" lidí. Docházelo - a mnohde se situace dále zhoršuje - k segregaci a "sociálnímu vyloučení" některých skupin obyvatelstva. Proto se začaly připravovat různé projekty na úpravu těchto obytných celků. Řada z nich již byla realizována, ale ne vždy s úspěšným výsledkem. Byly hledány vhodnější způsoby "zatraktivnění" těchto obytných celků.
Postupy při regeneraci sídlišť v jednotlivých zemích vycházejí vždy z odlišných konkrétních podmínek - z celkové ekonomické úrovně, koncepce státní bytové politiky apod. Přesto lze vysledovat zásady, které úspěšnou přeměnu sídlišť v plnohodnotné obytné celky podmiňují. Je to především politická vůle a podpora, odborná i finanční pomoc, na které se spolupodílí stát, jednotlivé země (kraje, okresy), obce, podnikatelské subjekty, zájmové organizace i občané. Jak ukazují zahraniční zkušenosti, bez této široké participace nelze uskutečnit přeměny sídliště. Jednotlivé subjekty musí být na projektech natolik zainteresovány, aby je považovaly za věc osobního zájmu a prospěchu.
Pozitivních příkladů existuje v současné době celá řada. Některá naše města již tyto inspirace přenesla "do českého prostředí", a to poměrně úspěšně. Dobré výsledky dlouholetých zkušeností je možno nalézt prakticky ve všech západoevropských zemích.
Francie
Skladba obyvatel na sídlištích, která byla původně různorodá, se postupně zhoršuje. Střední vrstva obyvatel začala opouštět panelová sídliště již v 70. letech. Francie velmi obtížně řeší důsledky "hromadné sociální výstavby" 60. a 70. let. Postupně zde narůstá kriminalita i počet nezaměstnaných. Stát, region a obec uzavírají každých 7 (dříve 5) let tzv. partnerskou smlouvu. Toto partnerství poskytuje finanční účast v místních rozvojových programech. V 80. letech se pozornost zaměřovala především na technické a architektonické zlepšování bytových domů.
V současnosti se zdůrazňuje nutnost "globálního" přístupu k řešení problémů celého sídliště. Základní podmínkou rozvoje velkých předměstských obytných celků je zajištění polyfunkčnosti a propojení sídliště s původním městem. Do tzv. první skupiny sídlišť patří 12 sídlišť, pro která jsou zpracovány tzv. velké urbanistické záměry. Sídliště této skupiny náleží do území s velkými problémy, ale s jistým potenciálem pro rozvoj, např. dobré dopravní spojení s městem, blízkost zóny s pracovními místy. Globální rozvojový záměr se připravuje na 10-15 let a zahrnuje zpravidla tvorbu centra, rekonstrukci domů, privatizaci veřejných prostorů apod. Záměry předpokládají veřejné i soukromé investice, kombinaci ekonomického a urbanistického rozvoje a vznik speciálních místních organizací (např. Společnost pro veřejné zájmy).
Další skupinou jsou zóny s daňovými úlevami. Toto označení se týká 44 sídlišť, kde stát podporuje malé společnosti s max. 50 zaměstnanci, které chtějí podnikat na území sídliště. Těmto společnostem poskytuje, pokud je mezi jejich zaměstnanci min. 20 % obyvatel sídliště, zvláštní sníženou sazbu daní. Místní skupiny - "asociace sousedů" usilují o zaměstnání obyvatel a současně potlačení vandalismu nabídkou prací na zlepšování prostředí sídliště.
Financování obnovy těchto "sociálních čtvrtí" ve Francii se provádí převážně prostřednictvím skupiny bank (La Caisse des depots et consignation), které poskytují různé druhy půjček organizacím provádějícím různé regenerační aktivity. Místní společenství dostávají půjčky se sníženými úrokovými sazbami, které garantuje stát. Na financování regeneračního procesu se podílejí i ostatní investoři včetně nájemníků bytů, kteří se podílejí formou zvýšeného nájemného. V průměru 20 % celkových regeneračních nákladů hradí stát a zbývajících 80 % místní společenství a nájemníci.
Německo
Problémy sídlišť v bývalé NDR se od našich příliš neliší. Závady jsou převážně rázu technického a urbanistického. Nedostatky se projevují zejména ve vybavení sídlišť. Řešení závad vychází z předpokladu, že budou-li sídliště dobře vybavená, "dobře fungující" a "dobře vypadající" plnohodnotné městské části, výrazně se zmenší hrozba sociálního propadu. Opravy a modernizace panelové sídlištní výstavby byly zahájeny hned po sjednocení Německa.
V Německu platí zásada, že stát, země a obce financují regeneraci sídlišť společně. Stát na tyto programy přispívá zpravidla jednou třetinou z celkové výše finančních nákladů. Země a obce pokrývají zbývající dvě třetiny, přičemž rozdělení této částky mezi zemi a obec určuje země. Podíl je u jednotlivých obcí rozdílný, v závislosti na ekonomické síle obce a naléhavosti řešených problémů.
Systém podpor a půjček je v jednotlivých zemích různý, někdy značně složitý, obdobně jako systém splátek a zvýšení nájemného u modernizovaných bytů. Cílem je jak podnítit zájem investorů i veřejnosti o realizaci programů, tak možnost kontroly státu a zemí nad postupem a efektivitou zahájených akcí. Získání finanční státní podpory je proto možné jen za předpokladu, že předkládané zemské programy jsou v souladu se státním programem. Jedním z hlavních sledovaných rysů je komplexnost navrhovaných projektů.
Informace a přijímání žádostí o státní podporu obcí vyřizuje zemské ministerstvo, nebo jím pověřený úřad. Ministerstvo pro výstavbu a pověřené organizace vykonávají pro podporu výše uvedených programů širokou osvětovou činnost. Vydávají řadu informačních materiálů, pořádají semináře, konference atd. Nejzajímavější akcí je bezesporu regenerace sídlišť v Berlíně, která začala v roce 1991. Za návštěvu stojí především největší berlínské sídliště Marzahn s více než 60 000 byty a zhruba 150 000 obyvateli a sídliště Hellersdorf s asi 45 000 byty a více než 100 000 obyvateli.
Kromě rekonstrukce bytových domů a jejich zateplení jsou zde působivé nově upravené veřejně prostory - vnitrobloky se zelení, hřišti apod. Těmto sídlištím se podařilo uchovat si tzv. dobrou adresu a smíšenou sociální strukturu obyvatel.
Nizozemsko
V 50. letech byla zahájena extenzivní výstavba velkoplošných sídlišť na okraji měst (sociální výstavba). Stavební kapacita se dále zvyšovala v 60. letech pomocí montovaných stavebních technologií, které ji usnadnily a zlevnily. Jen během 60. let zde bylo postaveno více než milión nových bytů. Problémy u těchto poválečných sídlišť jsou (stejně jako v jiných zemích) technické, sociální i ekonomické. Proto již od 70. let byla zahájena tzv. urbanistická obnova.
V průběhu 80. let byly v některých sídlištích řešeny především problémy se zvýšenou kriminalitou a vandalismem. V "poloveřejných" prostorech byly vytvořeny fyzické zábrany uzavřením vchodů, instalováním zámků na dveřích apod. Zvýšil se počet hlídačů i stanovišť policie. Konec 80. let a začátek 90. let byl ve znamení tzv. sociální obnovy. Byly vytvářeny podmínky pro práci, výchovu a vzdělávání. Základ programu vypracovala vláda, vlastní realizace je však záležitostí místní správy a občanských sdružení.
Od roku 1994 je kladen důraz především na posílení tvorby pracovních příležitostí. Mezi městy a vládou jsou uzavírány smlouvy na vytváření subvencovaných pracovních míst pro nezaměstnané. Jsou to často nová pracovní místa hlídačů, správců domů, městské stráže i personálu pro čištění veřejných prostor. Součástí tohoto procesu jsou rekvalifikační školení.
Dánsko
Výstavba sídlišť zde probíhala převážně v 60. a 70. letech. Již v 70. letech opouští sídlišťě středním vrstvy obyvatel, následně dochází k tzv. slumifikaci. Problémy technického charakteru se začaly řešit již v první polovině 80. let, kdy zároveň narůstaly projevy vandalismu. Věková skladba obyvatel sídlišť se však trvale zhoršuje. Byla proto vyhlášena tzv. Dekáda technického zlepšení.
V roce 1985 schválil dánský parlament zákon podporující granty k odstranění problémů týkajících se celkového prostředí, jednotlivých staveb, technických a ekonomických závad v sídlištích. Tento program byl průběžně monitorován a v roce 1993 byly jeho výsledky publikovány. Přes pozitiva renovace fyzického prostředí však nedošlo k podstatnému zlepšení v sociálním směru. Za úspěch je považován vznik vzájemné spolupráce bytových organizací, úřadů sociálních služeb, dobrovolných organizací, zástupců církví a policie pro řešení sociálních problémů.
V roce 1994 byl schválen nový generální program pro zhodnocení sídlišť. Obsahuje opatření zabývající se fyzickou renovací, financováním i využitím sociálních pracovníků v sídlištích. Program je založen na spolupráci obyvatel sídlišť, podnikatelských subjektů a místních úřadů. Fond pro realizaci opatření je rozdělen mezi stát, místní úřady a tzv. Národní fond bytových asociací. Hlavní strategií programu je řešení sociálních problémů. Časový horizont plánu je do roku 2002.
Na dánských sídlištích se řeší obdobné problémy jako v České republice, tj. zateplení domů, úprava vstupních částí, doplnění sociální a jiné infrastruktury apod. Jsou prováděny střešní nástavby a řeší se přilehlé plochy. Projekt regenerace je v Dánsku výrazně ovlivňován názory a požadavky místních obyvatel, protože participaci obyvatel je přikládán mimořádně velký význam.
Např. na sídlišti Vapnagard ve městě Helsingor byl pro obyvatele sídliště zřízen samostatný televizní kanál, na kterém byly trvale vysílány informace o průběhu prací, připravovaných akcích atd. Jedná se převážně o sídliště se sociálně slabšími skupinami obyvatel s vysokým stupněm nezaměstnanosti.
Rakousko
V současné době jsou pro účely regenerace panelových sídlišť v Rakousku využívány tři formy podpory - přímá podpora podle zákona na ochranu bytové výstavby, subvencované stavební půjčky a daňové úlevy. Podle stanovených podmínek lze druhy podpor kombinovat, takže je možné využívat současně všech tří výše uvedených forem. Značnou část těchto prostředků čerpá město Vídeň, kde má péče o bytový fond a bydlení dlouhou tradici. Tato činnost je od počátku pojímána komplexně, tj. problémy technické, urbanistické, sociální a další se řeší současně.
V roce 1984 byl pro tyto činnosti zřízen zvláštní úřad. Ten organizuje přípravu a průběh všech akcí včetně modernizace stávajícího bytového fondu i výstavby nových obytných celků. Tento úřad realizované akce dále sleduje a vyhodnocuje, aby získané poznatky mohl uplatnit v další činnosti. Zorganizoval např. přestavbu a modernizaci vídeňského sídliště Rennbahnweg, postaveného v 70. letech s téměř 10 000 obyvateli.
Regenerací byla pověřena firma, která již na začátku prací otevřela na sídlišti poradenskou kancelář. Jejím prostřednictvím navázala s místními obyvateli bezprostřední kontakt, nutný jak pro získání různých detailních informací, tak především pro získání co největšího počtu obyvatel pro podporu programu regenerace a jejich aktivní spolupráci. V rámci této činnosti byl pro sídliště pravidelně vydáván místní několikastránkový list obsahující podrobné informace o všech připravovaných akcích a opatřeních, doporučených postupech, důležité adresy atd.
Po zjištění všech dostupných údajů byly pro regenerační akce vytyčeny dva problémové okruhy - zhoršující se stav obytných objektů a zhoršující se sociální klima. Návrh řešení sociálních otázek vznikal na podkladě participace obyvatel. Technická stránka regenerace, tj. oprava objektů včetně výměny oken, úpravy vstupů, některých bytových dispozic, venkovních a dalších ploch byla prováděna běžnými postupy. Na financování všech akcí se podílejí stát, země i město.
Aby se sídliště nestala zhmotněnou vizí "stroje na bydlení" (Le Corbusier), ale živými městskými částmi, je nezbytné věnovat jim ze strany veřejného i soukromého sektoru velkou pozornost.
Před několika měsíci začal v České republice dlouhodobý program podpory oprav bytových domů postavených panelovou technologií a také navazující program regenerace prostředí panelových sídlišť. Naše sídliště čeká, doufejme, podobný vývoj jako sídliště v západoevropských zemích. Některá města se již dočkala a jejich výsledky jsou rozhodně inspirující. Za všechny úspěšné jmenujme Svitavy, Vysoké Mýto, Prahu, Uherské Hradiště či Brno. Ať mají brzy co nejvíce následovníků.
Daniela Grabmüllerová,
ředitelka odboru bytové politiky
Ministerstva pro místní rozvoj
FOTO ARCHÍV
