V současné době je ve světě 23 rozsáhlých městských aglomerací s více než 10 milióny obyvatel. Problematika života ve velkých městech je v popředí zájmu OSN, které zatím uspořádalo dvě velké konference na toto téma (HABITAT). Zatímco v 19. století pouze 3 % obyvatel Země žila ve městech, na konci...
V současné době je ve světě 23 rozsáhlých městských aglomerací s více než 10 milióny obyvatel. Problematika života ve velkých městech je v popředí zájmu OSN, které zatím uspořádalo dvě velké konference na toto téma (HABITAT).
Zatímco v 19. století pouze 3 % obyvatel Země žila ve městech, na konci 20. století je v městských lokalitách soustředěna skoro polovina veškerého obyvatelstva (47 %). Téměř 90 % očekávaného nárůstu proběhne v rozvojových zemích, z toho dvě třetiny ve městech.
Urbanizace nemusí být nutně negativním procesem. Naopak rozvoj měst může přispět k hospodářskému pokroku. Problémy vznikají tehdy, když k rozvoji urbanizace dojde tak rychle, že to přesáhne možnosti městských správ zajistit narůstající populaci kvalitní životní podmínky.
Zatímco Londýn potřeboval k růstu obyvatel z jednoho na sedm miliónů obyvatel 130 roků, stejný nárůst zaznamenalo Mexico City za 30 let (1940-1970). Již za dalších 16 roků se zde však počet obyvatel zdvojnásobil. Rychlá urbanizace vyvolává řadu environmentálních problémů a vede k degradaci fyzikálních a sociálních podmínek ve městech.
Města zaujímají pouze 2 % povrchu Země, ale využívají 75 % světových zdrojů a produkují zhruba stejné množství odpadů. Jedno miliónové město průměrně spotřebovává 625 000 tun čisté vody a produkuje 500 000 tun odpadních vod denně. Spotřebovává rovněž 2000 tun potravin a 9500 tun paliva za vzniku 2000 tun odpadů a 950 tun látek znečišťujících ovzduší.
Evropská města využívají ambiciózní technologie pro účinné využívání zdrojů a recyklaci odpadů. Např. v německých městech bylo v roce 1996 v provozu nebo ve výstavbě 27 závodů na kompostování komunálních odpadů s roční kapacitou 60 000 tun kompostu.
Metabolismus měst je v podstatě lineární, tj. s jednosměrným tokem zdrojů procházejících městskými ekosystémy. Tento systém nelze pokládat za udržitelný, protože jako jednosměrný vede k akumulaci odpadů v ekosystému, což vyvolává nárůst znečištění a entropie. Tím se výrazně liší od cyklického metabolismu přírodních ekosystémů, který je obousměrný a kde každý výstup je současně vstupem pro recyklaci a obnovu.
V důsledku zhoršování životního prostředí měst žije dnes více než 600 mil. lidí, zejména v rozvojových zemích, v podmínkách ohrožujících zdraví a život. Např. v Mexico City umírá ročně na následky znečištěného životního prostředí 12 500 obyvatel. Ve většině velkých měst překračuje koncentrace znečišťujících látek hodnoty doporučované Světovou zdravotnickou organizací (WHO).
Dalším negativním rysem rychlé urbanizace je produkce velkého množství komunálních odpadů. Velkoměsta rozvojových zemí produkují v průměru 2500-4000 tun komunálních odpadů denně. Podobná situace je i ve městech průmyslových zemí. Pro srovnání: v ČR se roční produkce odhaduje na 3,4 mil. tun komunálního odpadu, což představuje 270 kg/obyvatele (v roce 1998 3,8 mil. tun).
Po roce 2025 bude na Zemi téměř 100 aglomerací s počtem obyvatel větším než 5 miliónů. Rozvoj měst ovšem představuje perspektivu do budoucna s ohledem na to, že předpokládaný denní nárůst má dosáhnout 280 000 obyvatel. Řešením je vytváření velkých městských oblastí umožňujících účinné využití energie a surovinových zdrojů, výstavba environmentálně vyhovujících domů, používání aut neznečišťujících životní prostředí, bezpečné nakládání s komunálními odpady a rozvoj pracovních příležitostí. Budou-li města i nadále motorem ekonomického růstu, mohou se rozvíjet na základě principu udržitelného rozvoje.
MEČISLAV KURAŠ,
Ústav chemie ochrany prostředí
VŠCHT v Praze
Města zaujímají pouze 2 % povrchu Země, ale využívají 75 % světových zdrojů a produkují zhruba stejné množství odpadů.
