Novela rozpočtového určení daní sice narovnala po mnoho let pokřivené principy financování obcí a měst. Opatření, které rozpočty některých obcí navýšilo až o 30 %, však může být v budoucnosti opět změněno. Obce tak nemají ani nyní nic jistého. Řešením je podle mě úplné přijetí Evropské charty místní samosprávy Českou republikou.
Právě při ratifikaci tohoto mezinárodního smluvního dokumentu Česká republika učinila nejvíce výhrad v neprospěch našich samospráv.
PÁR FAKTŮ Z NEDÁVNÉ HISTORIE
Model financování obcí a měst z přelomu tisíciletí upřednostňoval ty z nich, které ve statistikách vykazovaly významné podnikatele s odvedenými daněmi. Vycházel i ze zásady odměňování podle překonání stanovených hranic počtu obyvatel. V tomto modelu se však solidarita a respekt k úkolům, jež musí plnit všechny samosprávy, vytrácely. Ve financování obcí se rozevíraly nůžky mezi těmi, jež - nikoliv vlastní vinou - byly znevýhodněny (např. polohou mimo hlavní dopravní tahy), a jinými, jež byly - z hlediska nastaveného modelu - úspěšné.
Uvedený model byl proto v roce 2000 zásadně změněn Nicméně nadále stanovoval neodůvodněné rozdíly ve financování největších měst oproti menším obcím. Např. za každého jednoho občana Prahy zákon nasměrovával do kasy hlavního města 6,5krát více peněz, než kdyby tentýž občan přepsal své bydliště pár kilometrů za hranice metropole. Zjevná diskriminace. Stejný názor zastávali i senátoři, kteří v roce 2006 tento systém dělení peněz mezi samosprávy napadli u Ústavního soudu (ÚS).
Ten však zákon nezrušil. Stanovil, že dělení daňového výnosu mezi stát a samosprávy na krytí jejich potřeb samostatné působnosti je věcí výsostně politického rozhodnutí a že ÚS by mohl zákon zrušit, jen kdyby se obcím nedostávalo peněz na financování jejich nejnutnějších potřeb (viz nález č. 18/2008 Sb.). ÚS tak nepřímo vyzval obce a města, ať o své příjmy svedou politický souboj před voliči. K němu také došlo, přestože byl zákon v mezidobí částečně změněn a snížil rozdíl mezi daňovou »hodnotou« Pražana a např. občana Vlčnova či Vizovic z 6,5násobku na 4,5násobek.
Díky spojenectví strany TOP 09 a hnutí Starostové a nezávislí a vynikajícímu výsledku ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 se nově vzniklá vláda zavázala prosadit změnu rozpočtového určení daní, která nepoměry ve financování obcí a měst odstraní. Zásadní novela zákona byla přijata v roce 2012 a od 1. 1. 2013 se podle ní začaly nově dělit finanční prostředky mezi stát a jeho obce.
Jen v prvním roce účinnosti posílily příjmy obcí a měst na úkor státu o více než 14 mld. Kč, tedy o více než 11 % (v pásmu velikosti obcí od 2 tis. do 5 tis. obyvatel šlo dokonce o více než 30% nárůst). Rozdíl 4,5násobku mezi Prahou a nejméně oceňovanými obcemi v pásmu 2 až 5 tis. obyvatel klesl v průměru na 3,2násobek. Více než 6100 obcí a měst na reformě financování samospráv vydělalo, mnohé až třetinu svého ročního příjmu navíc. Zhruba 100 obcí a měst ve svých příjmech stagnovalo či si v nich mírně pohoršilo. Přijetí novely je dnes přes původní obavy a dezinformace kvitováno prakticky všemi starosty napříč politickým spektrem i velikostmi sídel.
MUNICIPALITY NEMAJÍ VYHRÁNO
Jak však Ústavní soud stanovil, dělení finančního příjmu státu je věcí čistě politické úvahy a rozhodování. Jestliže se tedy zákon změnil ve prospěch přidání menším městům a obcím, nic nebrání ani opačnému toku financí. Samosprávy nemají nic definitivně jisté. Zákon se měnil již tolikrát, že další touha do něj zasáhnout je jen otázkou času a motivace (zejména mafiánských kruhů, jež přišly o své penězovody v některých největších městech).
Připomeňme, že ÚS svůj verdikt o čistě politickém rozhodování, kolik které město či obec bude získávat ze státního rozpočtu, vynesl s vědomím, že ČR učinila nejvíce výhrad vůči Evropské chartě místní samosprávy (č. 181/1999 Sb.). Na mezinárodní úrovni jsme nepřijali řadu závazků, jež by obce a města v ČR více chránily. Kdybychom je přijali, už by zákon nebylo tak snadné měnit, neboť by se vždy musel zkoumat jeho soulad s mezinárodními závazky, k jejichž dodržování se ČR zavázala.
JAK CHRÁNÍ EVROPSKÁ CHARTA OBCE A MĚSTA A CO Z NÍ ČESKÁ REPUBLIKA VYŠKRTLA?
ČR sice Evropskou chartu ratifikovala, ale učinila k ní řadu výhrad, zejména v oblasti financování samospráv. Charta byla přijata Radou Evropy, ale díky Lisabonské smlouvě má svůj význam i v právu EU. ČR si při její ratifikaci vyhradila, že se necítí být vázána následujícími články: čl. 4 odst. 5, čl. 6 odst. 2, čl. 7 odst. 2, čl. 9 odst. 3, odst. 5 a odst. 6.
Čím se Česká republika necítí být vázána u podstatného článku 9 - Finanční zdroje místních společenství? Jde o tyto odstavce:
odst. 3 - Alespoň část finančních zdrojů místních společenství pochází z místních daní a poplatků, jejichž sazbu mohou místní společenství v mezích zákona stanovit.
odst. 5 - Ochrana finančně slabších místních společenství volá po zavedení postupů finančního vyrovnávání či rovnocenných opatření, jež mají korigovat důsledky nerovného rozdělování potenciálních finančních zdrojů a finančního zatížení, jež je z nich třeba hradit. Takové postupy či taková opatření nesmějí omezovat volné uvážení, které místní společenství mohou v rámci své vlastní odpovědnosti uplatňovat.
odst. 6 - S místními společenstvími se vhodným způsobem konzultuje, jak se jim přerozdělované zdroje mají přidělovat.
POTŘEBUJEME OCHRANU I DÍKY PLNÉMU PŘIJETÍ CHARTY? ANO!
Ptám se: Proč pro naši zemi tyto mezinárodní závazky neplatí? Jaký je k tomu důvod? Uvážíme-li, že za současného právního stavu se i podle našeho Ústavního soudu může financování obcí kdykoli změnit, je v bytostném zájmu všech samospráv tento stav změnit a Evropskou chartu místní samosprávy přijmout celou bez výhrad.
Není to žádná malá výzva. Po prosazené zásadní změně zákona o RUD je naší společnou odpovědností a úkolem zakotvit dosaženou úroveň ochrany samospráv v oblasti jejich financování i na mezinárodní úrovni závazků naší země.
STANISLAV POLČÁK
právník se specializací na správní právo, místopředseda hnutí Starostové a nezávislí, kandidát č. 3 pro volby do Evropského parlamentu za koalici TOP 09 a Starostové
Stanislav Polčák: Pro úplné přijetí Evropské charty místních samospráv Českou republikou bez výhrad chci udělat maximum.
FOTO: ARCHIV
