01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

PROČ NE ŽENA?

Rok 2002 představuje pro obecní policie první desetiletí trvání a dává příležitost k mnoha ohlédnutím. Ing. Bc. Dana Hetzlová spojila svůj profesní život s Městskou policií hlavního města Prahy a řadí se mezi strážníky, kteří stáli u jejího zrodu. V současné době je ředitelkou obvodního ředitelství Městské policie hlavního města Prahy v Praze 14.

Jaké vlastně začátky u městské policie byly, jak na ně vzpomínáte?

Na počátky ráda vzpomínám. Začínali jsme, bylo to jako stavět na zelené louce. Dá se říci, že všechny nás spojoval zájem tuto práci dělat, vzájemná ochota vyjít vstříc v rámci možností jak veřejnosti, tak i sobě.

Bylo nás poměrně málo v porovnání se současným stavem zhruba 1200 strážníků, všichni jsme se znali, jak z vlastní práce, tak i z různých zkoušek, školení a v neposlední řadě i z tatami, které někdy i "zabolelo", ale také nezřídka navodilo až komické situace.

Žili jsme prvními úspěchy i neúspěchy. V té době nebyly nabízeny prakticky jakékoliv sociální výhody, takže se dá říci, že se opravdu sešel kolektiv lidí, který chtěl v myšlence a poslání městské policie něčeho dosáhnout. V současnosti se takové "opravdové fandovství" přece jen v takové míře a tak přesvědčivě neprojevuje.

Žena a policie, jde to vůbec k sobě? Co vás vlastně na té práci přitahuje?

Pochopitelně, že pojmy žena a policie jako pracovní proces se nevylučují, což ostatně potvrzuje sama praxe. I když, pravda, muži jsou logicky v převaze. V prvé řadě asi záleží na tom, jak moc chce žena tuto profesi dělat, a když je to "chtění" opravdové a silné, pak se dokáže vyrovnat i s čistě ženskými minusy k povolání policisty, jako jsou mateřství, péče o rodinu, subtilnější fyzické předpoklady apod.

Ano, je to zaměstnání, které není nejen v naší společnosti pro ženu zcela běžné a často se setkáváme s tímto tématem i na stránkách jiných časopisů, kde je tato otázka prezentována na základě jednotlivých žen v dané profesi.

Z hlediska posouzení asi většiny mužské populace si myslím, že je žena jako policistka spíše trpěnou než zcela přijatelnou, ale z hlediska žen - proč ne?! Žena do tohoto zaměstnání vnáší jiné prvky v jednání, rozhodování či řešení problémů, myslím si, že často pro veřejnost i přijatelnější, a to bez ohledu na funkci či zařazení.

Vím to ze své zkušenosti. Od roku 1991 jsem prošla jako strážník "ulicí", pracovala jsem dlouhou dobu ve funkci operačního i ve funkci zástupce organizačního oddělení a nechci se chlubit, v konkurzním řízení na ředitele Městské policie hl. m. Prahy jsem se dostala až do závěrečného "finále". Muž byl tehdy lepší...

Moje současné funkční zařazení je velice zajímavé svou různorodostí a koneckonců i náročností. Zahrnuje samotnou oblast řízení výkonu, vlastní činnosti strážníků, administrativu, pracovní setkání jak s představiteli úřadu městské části, tak i s veřejností. Ale je to zejména práce s lidmi.

Máte nějaké krédo, kterým se v pracovním procesu řídíte a kde spatřujete určité rezervy?

Veškerou naši činnost, práci strážníků, se snažím usměrňovat s vědomím, že jde o službu - službu veřejnosti a v její prospěch. Samozřejmě v rámci určitých objektivních možností, působících jako mantinel, ale někdy i jako svěrací kazajka.

Jsou problémy, které vyřeší snad čas a nová kvalita. Mám na mysli například limitující finanční zdroje, které stojí třeba v pozadí optimalizace počtů strážníků, ještě lepšího a kvalitnějšího technického vybavení. Jde tedy o to vytvářet předpoklady. Vlastní kvalita jakéhokoli pracovního procesu spočívá v umění řídit, ale mít i kvalitní realizační složku - tedy strážníky.

Tady je to již "o kvalitě lidského faktoru" třeba v tom, aby nám noví strážníci nepřicházeli z náboru, ale spíše po ještě náročnějším výběru z konkurujících si uchazečů. Pokud jde o rezervy, ty se jistě najdou v práci každého, ale většinou se na ně přijde při řešení problémů, kdy člověk zjistí, co by měl a mohl ještě v dané věci udělat. Potom již je to otázka nutnosti, často vůle i času a hlavně zodpovědnosti před veřejností, před kolegy, před sebou...

V pracovním zařazení ředitele obvodního ředitelství jste více než dva roky. "Berou" vás strážníci, máte zvláštní metodu přístupu k nim? Chcete se jim jako žena líbit?

Jestli mě strážníci "berou" a jak, by měli říci spíše oni. Nevím, jestli k nim mám zvláštní formu přístupu, nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Nechci sama sebe nějak hodnotit. Snad mohu jen říci, že jsem podřízenými respektována. I to již mohu vůči své osobě a s ohledem na naši společnou práci považovat za základní pozitivum.

Snažím se jednat s nimi na rovinu. Myslím si, že když lidi chtějí, a navíc mají společný cíl, tak se domluví. V případě, že není jiná možnost, nastupuje formální autorita. Domnívám se, že v některých případech je až na škodu o problému polemizovat a je mnohem účinnější řešení nařídit.

Jako žena se samozřejmě chci líbit, a to nejenom strážníkům, ale snažím se s nimi držet krok i v oblasti fyzické kondice. Posilovna, tělocvična, tatami nejsou pro mne jen prázdné pojmy. Ale mohu vám říci, že to jde rok od roku hůře, neboť člověk je tvor veskrze pohodlný.

Stále častěji se v poslední době objevují názory na právní nedostatečnost stávajícího vymezení činnosti strážníků, jejich pravomocí, kompetencí. Jsou oprávněné?

To je na delší povídání, tak alespoň stručně. Myslím si, že některé rozumné požadavky, vedoucí ke zkvalitnění činnosti obecních a městských policií po jejich desetileté zkušenosti, jsou na místě. Praxe ukázala, kde jsou "hluchá místa" stávající právní úpravy a co je třeba upravit tak, aby šlo současné problémy měst a obcí na úseku místních záležitostí veřejného pořádku a částečně i v oblasti provozu na pozemních komunikacích efektivně a optimálně řešit.

V průběhu let se objevily i hlasy, volající po zrušení institutu obecní policie, které zdaleka nejenom já považuji za nelogické, odtažené od reality, až diletantské. Čas pro odchod obecní policie jako takové "ze scény" zdaleka ještě nenastal, spíše naopak...

Zvýšení úspěšnosti práce strážníků by zcela určitě prospěly například takové legislativní změny, které by umožnily řešení přestupků až do konce, když v současné době je většina přestupků jen v naší částečné kompetenci s tím, že je při jejich zjištění podstupována příslušným správním orgánům, v Praze například úřadům městských částí, magistrátu, Policii ČR apod. My se zpravidla již vůbec nedozvíme, jak která věc byla vyřešena či zda vůbec řešena byla.

Takovýto postup zaměstná i daleko více pracovních sil než přímé a úplné řešení jedním orgánem, který již přestupek zjistil. Asi nejenom v Praze by městské policie uvítaly možnost odtahovat provozu a občanům překážející vozidla nezodpovědných řidičů, kdy by se špatné parkování mohlo vyřešit okamžitě.

Malé obce, které si jednotlivě nemohou z finančních důvodů dovolit vlastní obecní policii, by jistě ocenily možnost založit si tuto policii společnou pro několik sousedících obcí. Problémů je však daleko více než jsem uvedla.

Zároveň bych však chtěla říci, že záběr práce strážníků - mám na mysli početnost řešených problematik - je široký a že záleží na každém, jestli chce problematiku vidět a řešit nebo ne. Jde tedy o odpovědnost každého strážníka, o jeho přístup k plnění svěřených úkolů. Tato skutečnost souvisí a ovlivňuje prestiž policie jako takové. Ať už jde o republikovou, obecní nebo městskou.

VLADIMÍR J. HÁJEK

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down