Projekt zapomenuté klenoty

Jakými výsledky se PRO BOHEMIA může chlubit?

V téměř desetileté činnosti se nám zdařily některé výstavy. Rok 1995 jsme vyhlásili Rokem památek. Ve spolupráci s Českou televizí byl téměř každý den představen jeden z mnoha devastovaných objektů, jejichž fotografie jsme získávali z celé republiky. S drobnou notickou a společným titulem "Pomozte ohroženým památkám" jsme tímto způsobem pomáhali lidem otevřít oči. V roce 1996 jsme vyhlásili novinářskou soutěž, rovněž zaměřenou na památky. Letos v březnu byly vyhlášeny výsledky již V. ročníku. Tím se rozšířila i naše spolupráce s médii.

Bude i nový projekt přispívat památkám?

Před dvěma lety jsme se rozhodli zpracovat námět záchrany a obnovy drobných památek v krajině. Vznikl tak projekt s názvem "Zapomenuté klenoty v krajině". V přípravném období jsme vytypovali tři oblasti s vysokou reprezentativní hodnotou jejich výskytu i kvalitou. Zahrnují severní Plzeňsko, Telčsko a Pošumaví.

Severní Plzeňsko je krajina mezi řekami Berounkou a Střelou, a právě v tomto kraji nás provázejí dřevěné a zděné kapličky, boží muka a bezpočet litinových křížů. Místní nadace i občanská sdružení a především starostové obcí a občané hledají způsob, jak tyto památky nejen opravit, ale vzbudit o ně trvalý zájem.

Obce nemají zrovna mnoho peněz, aby mohly ještě opravovat památky?

Samozřejmě každá oprava něco stojí. Ale i drobné památky zaslouží pozornost. Někdy k opravě stačí jen šikovné ruce, trochu malty, kamene, barvy. Mimo to je současně důležité jejich vyhledávání a zmapování. Může se to stát i zábavnou hrou například pro děti ve škole. Byla by to určitá výchova či výuka dějepisu v krajině. Finanční prostředky jsou zapotřebí, ale ne vždy se jedná o velké částky.

O severním Plzeňsku jste se již zmínila, co další oblasti?

Například v Telči tento projekt podpořil starosta a senátor Mgr. Václav Jehlička. V okolí města nám ukázal několik drobných objektů, třeba na okraji města zdobí jeho hráze i blízké cesty drobné plastiky. Dále připomenu několik míst: boží muka na hrázi rybníka Ulického nebo kaple bývalé Křížové cesty, z nichž se zachovala pouze kaple prvního zastavení, opuštěná v polích, kde k ní není přístup. Hovořili jsme se starostou o možnosti upravit cestu mezi lány, aby si lidé zvykli zase k ní chodit. Všechny tyto drobné památky pro nás dnes jsou mementem minulosti a součástí krajiny stávající.

Přelom 90. let přinesl na Šumavu zpřístupnění bývalého hraničního pásma, určitě i tam dojde k odhalení mnoha památek. V pohraničí se německá kultura prolínala s kulturou českou. Ale obě provázela hluboká zbožnost jejích obyvatel. Ta se projevovala množstvím křížů na rozcestích, cestách, lesních porostech i vzniklém bezlesí. V roce 1991 byla tato krajina vyhlášena Národním parkem Šumava. Na ploše 690 km2 se našly pozůstatky zhruba tří set křížů. Jsou pro nás symbolem života minulých generací. Téměř třetina je opravená a letos by jejich oprava měla pokračovat. Každý drobný opravený objekt, kamenný podstavec s litinovým křížem má i svůj duchovní rozměr, který nám zprostředkuje nový pohled na svět. Proto bychom neměli na kulturní, byť drobné, dědictví zapomínat. Ředitelství Národního parku Šumava zpracovalo vlastní plán a postup prací na obnově dochovaného souboru pamětních křížů. Tento program je podporován Česko-německým fondem budoucnosti.

Máte pocit, že se práce daří?

Zatím se nám podařilo uspořádat ve spolupráci se starostou města Plasy Mgr. Miloslavem Hurtem seminář a tiskovou besedu na toto téma. Chtěli bychom tímto projektem proniknout až k lidem a rodinám. Mnozí si ještě pamatují, kde bylo pole jejich dědečka, vědí, zda tam stála lípa, křížek i lavička. Sama jsem zcela náhodou objevila v Domažlicích - tedy za městem - zapomenutý kříž i s lavičkou mezi dvěma stromy. Uprostřed luk a polí. Snad sloužila po celé generace polednímu odpočinku a modlitbě. Dnes je pro nás cenným artefaktem, který nás spojuje s minulostí.

V souvislosti s novým projektem jsme se rozhodli, že výsledky budeme hodnotit na konci léta, tak abychom před zahájením Dnů evropského kulturního dědictví, tj. v září, mohli říci, jak tato první fáze dopadla. Teprve potom se dá hovořit o úspěchu. A připravit další pokračování v jiných lokalitách.

Monika Kábová