Od roku 2003 se seznam 12 českých památek zapsaných na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO nerozšířil ani o jednu, byť dalších 14 se o zápis uchází. Na to, jaké šance jednotlivé nominace mají a jak procedura zápisů probíhá, jsme se zeptali odborné náměstkyně ředitelky Národního památkového ústavu Ing. arch. Věry Kučové.
Památky, které chtějí jednotlivé státy na světový seznam zapsat, se prezentují ve dvou kolech. Nejdříve se musí ocitnout na národním, tzv. indikativním seznamu lokalit. Centru světového dědictví, které sídlí v Paříži a tvoří stálý sekretariát Výboru světového dědictví, se pak posílá stručná informace, již lze považovat za přihlášku k zápisu. Od roku 2007 se tyto záměry zveřejňují celosvětově na webových stránkách UNESCO.
HODNOCENÍ A HODNOTITELÉ
Součástí Úmluvy o ochraně světového dědictví je v této době 186 zemí. O nových zápisech rozhoduje každoročně 21 států, jejichž zástupci tvoří Výbor světového dědictví. Ten se obměňuje každé dva roky s tím, že mandát zastoupené země je obvykle čtyřletý; je to systém obdobný našim volbám do Senátu. Členy výboru by měli být odborníci, případně diplomaté. Musí být samozřejmě dobře jazykově vybaveni, protože se tlumočí jen do šesti jazyků - angličtiny, francouzštiny, španělštiny, arabštiny, čínštiny a ruštiny.
Účast v úmluvě i členství ve výboru jsou dobrovolné. Česká republika, která úmluvu podepsala v roce 1990, dosud na členství ve výboru nekandidovala.
Náměstkyně ředitelky NPÚ připomíná, že v posledních letech se při prosazování kulturních památek na seznam odehrává určitý souboj na úrovni kontinentů, protože nejvíce zapsaných památek má Evropa, což je ve značném nepoměru s ostatními kulturními okruhy, například s Indií a Čínou. Proto je pro evropské země čím dál obtížnější obhájit každý další návrh.
JAK SE POSTUPUJE
Jakmile je na národní úrovni podrobná dokumentace k navrhované památce hotova, lze ji kdykoliv odevzdat Centru světového dědictví. Pokud se to podaří do konce září, je to dobré, protože pracovníci centra mohou upozornit na případné formální nedostatky a vyžádat si do definitivní uzávěrky, která je 1. února, případná upřesnění či doplňky. Je-li pak vše v pořádku, dostane se dokumentace na program pravidelného zasedání výboru, které se každoročně uskutečňuje v červnu nebo červenci. Členové výboru následně vyberou 40 návrhů, jež budou následně podrobeny hodnotícímu procesu. Již při tomto výběru se přihlíží k tomu, aby byl seznam vyvážený tematicky, podle jednotlivých světadílů i kulturně-historických regionů.
Po schválení lokalit se mohou experti rozjet do světa. Expertní mise trvá několik dnů, během nichž se prověřuje zaslaná dokumentace z hlediska její pravdivosti, úplnosti i srozumitelnosti. Experty vždy zejména zajímá, jaký je plán péče o kandidující památku, zda existují dostatečné právní systémy pro její uchování, jsou-li alespoň teoreticky k dispozici určité finanční fondy. Vždy probíhá diskuse nad územním plánem daného místa. Zkušené experty zajímá, zda nehrozí nějaké nebezpečí ohrožení památky dopravními investicemi, přírodními katastrofami apod. Příležitost jim něco zatajit prakticky neexistuje a ani to není žádoucí.
V České republice se poslední hodnocení uskutečnilo na podzim roku 2008; šlo o památky Velké Moravy. Loni ČR žádný návrh nepředkládala, takže se v dohledné době ani žádná návštěva expertů neočekává.
KDO ZATÍM NEUSPĚL
Když už se navrhovaná památka dostane do stadia posuzování, je možných několik výsledků: Památka uspěje a je na seznam zařazena. Památka neuspěje vůbec. Dokumentace je vrácena k drobnějšímu zpřesnění a je nutno ji předložit během nejbližších dvou let. Výsledné rozhodnutí je odloženo do doby, než jsou splněna určitá doporučení. Navrhující země sama návrh stáhne, protože chce předejít neúspěchu.
Česká republika podala výboru UNESCO od roku 2003 šest návrhů, ale bohužel zatím neuspěla ani v jednom případě; výsledkem byla čtvrtá nebo pátá eventualita.
Návrh na zápis Karlštejna byl pozastaven už v 90. letech minulého století kvůli nedostatečně zapracovaným informacím o mladších přestavbách hradu. V případě Luhačovic byla podle arch. Věry Kučové chyba v tom, že se příliš zdůrazňovalo, že jde o lázeňské místo, protože lázní jsou jen v Evropě stovky. Dokumentace měla více upozornit na architektonické hodnoty místa čerpající z národních výtvarných motivů, tedy na Jurkovičovy stavby. Papírna ve Velkých Losinách má podle expertů bezpochyby nadnárodní význam, ale není světově ojedinělá. Slavonice opět možná doplatily na to, že byly nahlíženy »jen« jako další historické město a experti zřejmě nedocenili architektonickou hodnotu měšťanských domů.
Třeboňsko, jak poznamenává arch. Věra Kučová, je jednoznačně téma světového významu, ale problémy způsobila některá zcela zbytečná nedorozumění na národní úrovni s hlavním vlastníkem rybníků. »Nedokázali jsme mu asi dostatečně vysvětlit, že nominace na seznam nerovná se nějaké znárodnění nebo dohled nad ekonomikou soukromého subjektu,« říká náměstkyně ředitelky NPÚ. Nedorozumění znamenalo, že se neshodli na optimálním rozsahu nominace ani v době, kdy experti dávali paradoxně jasné signály, že širší pojetí bude úspěšné. Přestože na Třeboňsku jsou desítky rybníků, dokumentace musela být založena jen na několika »nej«, navrženy byly rybníky Rožmberk a Svět, Nová řeka a Zlatá stoka. »Posuzující experti správně nechápali, proč je navrhováno jen torzo toho, co má v tomto území hodnotu, proč se nemá deklarovat jako světové dědictví vše, co se na Třeboňsku nachází.«.
Návrh na zápis památek Velké Moravy byl loni po dohodě se slovenskou stranou stažen s tím, je nutné jej dopracovat.
Arch. Věra Kučová zdůrazňuje, že žádné z těchto odložených nebo stažených témat nelze považovat za ztracené, všechna proto na národním seznamu zatím zůstávají. Pokud ovšem bude návrh znovu předložen, znamená to začínat prakticky znova, zpracovat novou a pokud možno úplnější dokumentaci, respektující nejen vlastní dosavadní domácí zkušenosti, ale také doporučení mezinárodních expertů.
JAK JSOU NA TOM DALŠÍ ČEKATELÉ
Odborníci nyní zpracovávají dokumentaci pro nominaci Terezína a chtěli by ji dokončit do konce letošního roku. Pokud by vše dobře dopadlo, mohl by oficiální hodnoticí proces začít příští rok v létě.
Betlém u Kuksu je zatím problematický. Je totiž smutnou skutečností, že dodnes není uspokojivě nalezena cesta, jak optimálně konzervovat a zejména trvale zachránit zde se nacházející Braunovy plastiky tesané do rostlé skály.
Situace není jednoduchá ani u atraktivních industriálních souborů v Ostravě, které jsou v péči většího množství vlastníků a správců. Památkáři z NPÚ zastávají trvalý názor, že síla a potenciál úspěchu spočívají v četnosti a mnohosti tématu.
Trochu odlišná je situace u hřebčína v Kladrubech nad Labem, kde postup prací na dokumentaci zpomalily organizační i finanční problémy hřebčína. Kromě toho bude i složité dostatečně vysvětlit koncepci světové hodnoty areálu. Hřebčín byl sice založen už v 16. století, ale v tom jeho jedinečnost netkví, i když je velmi významnou součástí jeho hodnoty. »Jedinečnost je tu, zjednodušeně řečeno, založena na velkorysé krajinné koncepci, velmi dobře stále dochované, bez výraznější novodobé zástavby, v hospodářské soběstačnosti a v neposlední řadě na majetkové celistvosti, a tedy jednotné péči o celý areál,« říká arch. Věra Kučová.
Okolo nominace související s českou chmelařskou tradicí v Žatci chodí zatím památkáři podle náměstkyně ředitelky NPÚ »po špičkách«, ale poměrně sebevědomě. »Málo se ví,« říká dále, »že na přelomu 19. a 20. století byl Žatec největším světovým exportérem balených chmelových šišek. Téma tedy nesleduje primárně produkci piva, ale tradici zpracování, balení a exportu chmele a s tím široce související stavební a kulturní dědictví.«
V případě Prahy není koncepce ještě jednoznačná. Původně bylo přihlášeno rozšíření už zapsaného historického jádra o Loosovu vilu ve Střešovicích, Břevnovský klášter a letohrádek Hvězda. Dvě poslední témata se zdají méně nadějná, do návrhu byl proto zahrnut i Plečnikův Kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech. Nedávno se ukázalo, že Slovinsko by rovněž rádo zviditelnilo dílo svého největšího architekta, proto je možné, že se návrh pro tento kostel bude podávat jako součást širší a mezinárodní nominace.
Horský hotel a televizní vysílač Ještěd je téma, které podporuje vedení Libereckého kraje, na jehož území zatím žádná světová památka není. Z hlediska garancí za budoucnost stavby by podle památkářů bylo optimální připravit kvalitní projekt nutné opravy stavby. Vedení kraje proto hledá cesty, jak památku získat do své péče a průběžně jedná s vlastníkem.
Konečně jedním z nejmladších kandidátů je Západočeský lázeňský trojúhelník. Aktuálně mu však škodí některé kauzy, zejména takové, které souvisejí s různými stavebními excesy a mají výrazný mediální ohlas.
(Podrobné informace na toto téma přináší publikace Ing. arch. Věry Kučové Světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO, kterou vydal NPÚ a v těchto dnech už by měla být u svých adresátů, jimiž jsou všichni zainteresovaní, ať jde o města a obce, kraje či o jiné subjekty - pozn. red.)
INDIKATIVNÍ SEZNAM PAMÁTEK ČR
1. Soubor skalních skulptur Betlém v Novém lese u Kuksu
2. Horský hotel a televizní vysílač Ještěd
3. Hrad Karlštejn
4. Industriální soubory v Ostravě
5. Kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech, M#251#llerova vila v Praze-Střešovicích (rozšíření už
zapsaného historického jádra Prahy)
6. Lázně Luhačovice
7. Kulturní krajina hřebčína v Kladrubech nad Labem
8. Žatec - město chmele
9. Památky Velké Moravy (spolu se slovenským kostelem sv. Markéty Antiochijské v Kopčanech)
10. Pevnostní město Terezín
11. Renesanční domy ve Slavonicích
12. Ruční papírna ve Velkých Losinách
13. Třeboňské rybníkářské dědictví
14. Západočeský lázeňský trojúhelník (Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Mariánské Lázně)
ZDROJ: NPÚ
Také na původně lázeňském penzionu, dnes hotelu Jestřabí v Lázních Luhačovice lze vysledovat typickou architekturu, jež se dokonale snoubí s tamním krásným přírodním prostředím a kterou počátkem minulého století těmto největším moravským láznim vtiskl slovenský architekt Dušan Jurkovič.
Počátky výroby ručního papíru ve Velkých Losinách na Šumpersku spadají do konce 16. století. Tamní papírenská manufaktura tak v současné době patří k nejstarším dosud pracujícím podnikům svého druhu v Evropě. Ruční papír se ve Velkých Losinách stále vyrábí tradičním postupem z bavlny a lnu.
FOTO: ARCHIV
Horský hotel a televizní vysílač Ještěd by vedení Libereckého kraje, na jehož území zatím žádná světová památka není, rádo vidělo zapsaný na Seznam UNESCO.
FOTO: JAN ŠILPOCH
