V srpnovém vydání Moderní obce jsme se zabývali možnostmi prostorové regulace v územním plánu v souvislosti s novelou stavebního zákona. V následujícím textu si vysvětlíme a doložíme důležité pojmy, které je v této souvislosti třeba znát.
Ke snazšímu pochopení vybraných pojmů nám pomůže v řadě případů rovněž obrazová dokumentace.
VÝŠKOVÁ REGULACE
Horizont: optická hraniční čára mezi viditelným povrchem a oblohou, tj. v zastavěném území mezi viditelnou horní hranicí zástavby a oblohou. Požadavek dodržet jednotný horizont znamená neumisťovat stavby, které by z něj výrazně vyčnívaly.
Hladina zástavby (výšková hladina): pomyslná rovina vedená nejvyššími body převládající zástavby s vyloučením excesů - místních dominant (v členitém terénu se místo roviny jedná spíše o zborcenou plochu). Je dána převládajícím počtem podlaží, viz obr. 3. (Za podlaží se počítají i podlaží ustoupená či ve svahu a dále podkroví a vestavěná polopatra bez ohledu na jejich půdorysný rozsah.) Dodržení celkové hladiny zástavby znamená neumisťovat stavby, které by nad ni výrazně vyčnívaly.
Výšková dominanta drobná/místní: část stavby vystupující nad výškovou hladinu okolní zástavby i vlastního objektu. Zpravidla nepřesahuje výšku dalšího podlaží, zdůrazňuje pozici objektu v urbanistické struktuře (např. nároží, zdůraznění vstupu, schodiště apod.).
Výšková stavba: převyšuje stanovenou výškovou hladinu okolní zástavby o 3 a více podlaží. Zpravidla je to každá stavba překračující svou výškou 40 m nad přilehlým terénem.
Rozměrná stavba: stavba s výraznou hmotou, která se svým objemem a měřítkem podstatně liší od okolní struktury a uplatňuje se v panoramatických pohledech.
Silueta sídla: obrys sídla proti obloze příp. okolnímu terénu u sídel v údolí. Ochranu (nenarušení) siluety sídla docílíme neumisťováním staveb, které by změnily siluetu sídla; v tomto případě se jedná i o vyloučení umisťování nových dominant.
STRUKTURA ZÁSTAVBY
Kompaktní zástavba historického jádra: zástavba středověké parcelace charakteristické úzkými dlouhými parcelami, které přiléhají kratší stranou k náměstí, resp. ulici. Domy na sebe těsně navazují, v zadní části parcely (za domem) je dvůr různě zastavěný hospodářskými objekty (obr. 1 a 2).
Bloková městská zástavba - sevřené prostorové schéma: jednotlivé domy spolu tvoří uzavřené či polouzavřené celky (bloky) a oddělují veřejný prostor vně bloku od prostoru poloveřejného, resp. soukromého uvnitř bloku (ve vnitrobloku). Uzavřené bloky se spíše soukromým vnitroblokem jsou charakteristické pro zástavbu městských center asi od druhé poloviny 19. století do poloviny 20. století. Polouzavřené bloky s průchody a průjezdy s umístěním veřejných prostranství a občanské vybavenosti (školy) v jejich vnitřních částech jsou charakteristické pro výstavbu socialistického realismu 50. let 20. století - tzv. Sorelu (obr. 7). Současné formy blokové zástavby s hierarchií veřejných, polosoukromých a soukromých venkovních prostor najdeme např. v Rakousku.
Uliční městská a venkovská zástavba: převládá řazení objektů podél ulic, a to jak delší stranou rovnoběžně s ulicí, tak delší stranou kolmo k ose ulice. Domy vytváří uliční čáru, mohou být řazeny těsně vedle sebe nebo s mezerami (obr. 4 a 6).
Volné prostorové schéma - sídlištní obytná zástavba: různorodé prvky a útvary vytváří volnou kompozici. Zástavba se odpoutává od systému komunikací, zelené plochy záměrně prostupují celou strukturou. Plochy mezi domy nemají jednoznačné zařazení ke konkrétním objektům (území nikoho). Sídlištní zástavba sestává z malého počtu typů obytných budov.
Rodinné domy - řadová zástavba: domy se řadí těsně vedle sebe a obvykle sdílejí nosné zdi se sousedním domem (obr. 4). Jde o hospodárný způsob zastavění s menšími nároky na pozemek, vyšší hustotou osídlení, díky čemuž se zlevňuje stavba a údržba sítí dopravní a technické infrastruktury a usnadňuje obsluha veřejnou dopravou.
Rodinné domy - plošná zástavba izolovanými domy (»zahradní město«): samostatně stojící RD se zahradou, zpravidla bez vazby na historickou strukturu sídla. Zahrada obklopuje dům ze všech stran, jednotlivé pozemky na sebe navazují (obr. 5). Jde o nákladnou formu bydlení, náročnou na pozemek. Na našem území vznikla čtvrť s názvem Zahradní město ve 20. letech minulého století v Praze, od té doby se pojem užívá pro čtvrti RD se zahrádkami. Plošná zástavba dvojdomky je hospodárnější variantou k plošné zástavbě izolovanými RD, domy však mají společnou jednu nosnou zeď, příp. těsně sousedící nosné zdi.
Rozvolněná zástavba (slezská zástavba): domy roztroušené v krajině bez zřetelného urbanistického konceptu. Jde o formu bydlení nejnáročnější na pozemek a dopravní a technickou infrastrukturu. Tento způsob zástavby je historicky podmíněný zejména změnou způsobu obživy obyvatel a populačním růstem v průmyslových oblastech od konce 18. století a také stavebním právem ve Slezsku. Kvůli industrializaci přestalo být zemědělství hlavním zdrojem příjmu rodiny, nastalo do té doby nemyslitelné dělení polností, půdu začaly dědit kromě synů i dcery rolníků, na odděleném kousku pole si nové rodiny postavily chalupu. Důsledkem bylo velké rozdrobení pozemků a tzv. slezská zástavba téměř celého katastru rodinnými domky (obr. 8).
Nepravidelná urbanistická forma: zpravidla odvozená ze středověké předlokační parcelace. Parcely různé velikosti a tvaru se kupí vedle sebe bez zjevného urbanistického konceptu. Vyskytuje se např. v historických jádrech některých »rostlých« měst, v okolí hradů a u vsí hromadných. Příkladem je pražské Staré Město.
Měřítko zástavby: určuje poměr velikosti stavebních a architektonických prvků ke stavbě jako celku a poměr velikosti jednotlivých staveb k velikosti stavebního souboru.
Orientace objektů podle převažující konvence v půdoryse sídla (okapová, štítová): vyjadřuje skutečnost, že stavby tradičního typu se sedlovou střechou jsou v obcích se zachovalou strukturou původní zástavby orientovány okapem rovnoběžně s ulicí, resp. návsí (např. střední a jižní Morava, viz obr. 6) nebo štítem rovnoběžně s ulicí/návsí (např. severní Morava a Slezsko). Požadavek dodržení této orientace je vymahatelný jen u obcí nebo jejich částí s prokazatelně nenarušenou původní urbanistickou strukturou. Není použitelný pro novostavby se členitou střechou s několika štíty (»podnikatelské baroko«) nebo stavby s plochou střechou.
ZÁVĚR
Uplatňovat požadavky prostorové regulace v ÚP má smysl tam, kde objektivně existují urbanistické a architektonické kvality sídla a hodnoty krajinného rázu, jež by mohla necitlivá nová zástavba znehodnotit. Tyto hodnoty by měly být pojmenovány v územně analytických podkladech a jejich ochrana vyjádřena v ÚP v základní koncepci rozvoje území obce. Přestože je pro některé samosprávy i dotčené orgány lákavé v rámci ÚP regulovat detailně i jednotlivé stavby, taková regulace ÚP nepřísluší a je nezákonná.
DAGMAR SAKTOROVÁ
odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, Krajský úřad Moravskoslezského kraje
Kompaktní zástavba historického jádra Příbora.
FOTO: AUTORKA
FOTO: GEODIS BRNO
FOTO: ARCHIV AUTORKY
Bloková zástavba Sorela v Ostravě-Porubě.
FOTO: GEODIS BRNO
Rozptýlená slezská zástavba v Beskydech.
FOTO: MARCEL WALASKI
