Prozíraví chystají »regionální budoucnost«, jiní dosud spí...

Je dosavadní úroveň spolupráce obcí dostatečná a neměla by dostat vhodné nástroje k tomu, aby místní samosprávy mohly účinněji promlouvat do regionálního rozvoje a řešení regionálních disparit? Jak by se v tom mohly stát i respektovanějším partnerem krajů? Také o tom se hovořilo v další ze série besed u kulatých stolů pořádané časopisem Moderní obec.

Téma nebylo zvoleno náhodně. Regionální disparity, jako fenomén regionálního rozvoje, se stávají velmi frekventovaným pojmem zejména v posledním desetiletí. Derou se na povrch, kdykoliv se mluví například o úloze krajů v cílení a podpoře regionálního rozvoje. A bude se o nich stále více určitě mluvit, jak se s rokem 2014 bude blížit také nové programovací období Evropské unie. A jak budou rovněž nabírat na obrátkách diskuse o tom, bylo-li by vhodné územní samosprávy aktivněji zapojit do procesu implementace Integrovaného regionálního operačního programu, který už téměř zcela jistě nahradí dosavadní regionální operační programy, a které nástroje a mechanismy k tomu případně nově vytvořit. Nebo bychom si vystačili s těmi současnými?

Tentokrát se beseda konala v první polovině letošního ledna na Vysoké škole regionálního rozvoje, s. r. o., (VŠRR) v pražských Řepích. Jménem VŠRR účastníky diskuse uvítala vedoucí její katedry regionální správy doc. Ing. Barbara Vojvodíková, Ph.D. Besedy se dále účastnili: předseda Sdružení místních samospráv (SMS) ČR Ing. Josef Bartoněk, místopředseda Svazu měst a obcí (SMO) ČR a předseda jeho Komory obcí, starosta Čermné nad Orlicí Josef Bezdíček, projektový manažer Regionální rozvojové agentury Střední Čechy Ing. Jiří Hužera, Ing. Marek Jetmar, Ph.D., ze společnosti Quartus, s. r. o., který se dlouhodobě zabývá problematikou regionálního rozvoje, vedoucí oddělení legislativně-právního Kanceláře SMO ČR Mgr. Ludmila Němcová, předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (a do prosince 2012 předseda sněmovního Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj) JUDr. Stanislav Polčák, vedoucí oddělení vnějších vztahů Kanceláře SMO ČR Mgr. Ingrid Štegmannová, Ph.D., a místopředseda Spolku pro obnovu venkova (SPOV) ČR a jeden ze zakladatelů Místní akční skupiny (MAS) Vladař o. p. s. JUDr. Radan Večerka,

ROZDÍLY V ÚZEMÍ SE NESTÍRAJÍ, SPÍŠE PROHLUBUJÍ

Barbara Vojvodíková úvodem připomněla, že už z celé řady průzkumů vyplývá fakt, že v České republice zejména v menších územích dochází spíše k prohlubování regionálních disparit, než aby se tyto nerovnosti naopak vyrovnávaly. Potvrdil to i jeden z výzkumů, který provedla Vysoká škola regionálního rozvoje. Barbara Vojvodíková v té souvislosti připomněla běžnou skutečnost, že zatímco některým obcím se soustavně a trvale daří získávat různé dotace např. na budování a zkvalitňování své základní infrastruktury, jiné se svými žádostmi o finanční podporu na stejné či podobné účely neuspěly. Nicméně i čerpání dotací s sebou nese rizika a nabízí se otázka, co nastane, až se budou uzavírat jednotlivé projekty podpořené penězi EU a při jejich vyhodnocení se prokáže byť i zcela formální pochybení a porušení rozpočtové kázně. »Všichni přece víme, jak velký problém bývá v takových, nikoliv ojedinělých případech s vratkami, které obvykle následují i ve stoprocentní výši a s uděleným penále,« uvedla Barbara Vojvodíková. Podle jejích slov se však otevírá i otázka, jak by měly kraje koordinovat svou činnost v rámci regionálního plánování na úrovni obcí s rozšířenou působností (ORP) či případně jiných celků.

TÉMA MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCE SE VRACÍ DO HRY

Podle Jiřího Hužery je každopádně nutné rychle dořešit zapojení územních samospráv do procesu implementace připravovaného Integrovaného regionálního operačního programu coby součásti návrhu nové struktury operačních programů pro programovací období EU 2014-2020 schválené loni v listopadu vládou na základě dokumentu »Podklad pro přípravu Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 - Vymezení programů a další postup při přípravě ČR pro efektivní čerpání fondů Společného strategického rámce«.

Jiří Hužera má za to, že v území je třeba vytvořit vhodné struktury, které by uměly čerpat finanční podporu z prostředků EU v rámci chystané nové struktury operačních programů. V té souvislosti, jak upozornil, se opět vrací do hry problematika meziobecní spolupráce i finanční motivace k ní.

Na Jiřího Hužeru navázal Marek Jetmar. »Definujme si, co pod pojmem regionální disparita chápeme a na jaké územní úrovni chceme tyto rozdíly posuzovat. Zda tak budeme činit v rámci krajů, či půjde-li o rozdíly mezi kraji - což ostatně asi nejvíce odpovídá dosavadnímu standardnímu pojímání dosavadního směřování české regionální politiky v posledních deseti letech,« uvedl Marek Jetmar. »Nebo budeme-li pracovat s jinými - menšími jednotkami, k čemu poslední dobou česká regionální politka inklinuje jak na místní, tak krajské úrovni.« Také Marek Jetmar se přimlouvá za sledování územních disparit podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností či podobných územních jednotek. Sama ORP je totiž už sama o sobě určitou základní administrativní jednotkou.

Podstatou regionálních disparit je přitom podle Marka Jetmara úroveň dostupnosti veřejných služeb, takže se nabízí úvaha, zda by od roku 2014 neměla být právě tímto směrem rovněž orientována podpora ze strukturálních fondů, notabene když by se tím posílil i výkon veřejné správy v území. Pak by to bylo i v kontextu evropských debat o směřování regionální politiky. Nehledě na to, že EU vyvíjí velký tlak na zintenzivnění aktivit souvisejících s posilováním konkurenceschopnosti v regionálním pohledu.

NOVELIZACE ZÁKONA O PODPOŘE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE JE NUTNÁ

Na nezpochybnitelnou, i zákonem danou odpovědnost krajů za regionální rozvoj upozornil Stanislav Polčák. Této odpovědnosti se však podle něho nemůže zbavit ani stát. To stát by měl jasně sdělit, kde na jeho území dochází k jistému zaostávání a kde navíc existují i případné výrazné místní rozdíly v rámci regionů, a to v takové míře, že to vyžaduje zásah i z jeho strany, by´t některé rozdíly, dané urbanisticky, historicky apod., asi zcela odstranit nikdy nepůjde. Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje měl být podle legislativního plánu vlády znovu novelizován už loni, což se však nestalo. Data o zaostávání některých regionů, jimiž stát disponuje, by měla být využita právě v novele uvedeného zákona.

Stanislav Polčák uvedl, jak by si v tomto směru představoval novelizaci zákona o podpoře regionálního rozvoje: Měly by v něm (či v jiném právním předpisu) být zakotveny mechanismy, jak případně i na celostátní úrovni řešit problematiku nedůvodných disparit. »Domnívám se,« řekl v besedě poslanec, »že ekonomická kritéria, která byla dosud uplatňována na úrovni nenárokových dotací (kdy si každý "urval", co mohl), by měla být přehodnocena. Stát by je měl nově formulovat a uplatnit v obecných právních předpisech, aby tako kritéria motivovala obce k širší spolupráci.« Stanisla Polčák připustil, že sice existuje a v praxi se uplatňuje řada platforem meziobecní spolupráce. Ale neodpovídá tomu šíře ekonomických nástrojů, které by územní samosprávy - na dobrovolné bázi - obce motivovaly k vyšší efektivitě při výkonu veřejné správy. Předseda sněmovního Ústavně právního výboru proto apeloval na přítomné zástupce SMO, SMS i SPOV, aby jejich sdružení přišla s návrhy metodik pro uplatnění těchto nástrojů v praxi.

Jestliže se obce pro takové formy meziobecní spolupráce popsané v zákoně dobrovolně rozhodnou a budou přitom dosahovat očekávaných výsledků, pak by je podle osobního názoru Stanislava Polčáka patrně bylo možné poněkud zvýhodnit v rámci RUD, a to v řádu i několika set korun »na hlavu«. Poslanec by od této spolupráce očekával rovněž »zajímavé« synergické efekty, ať už v odpadovém hospodářství, zajištění bezpečnosti a pořádku nebo třeba ve školské agendě.

Stanislav Polčák upozornil i na další možný aspekt podobného směřování meziobecní spolupráce. Ta by totiž mohla »vzít vítr z plachet« těm poslancům, kteří se stále nevzdávají myšlenky na redukci počtu obcí v České republice.

LEADER SE JIŽ OSVĚDČIL V CIZINĚ I V ČESKÉ REPUBLICE

Radan Večerka oponoval, že nástroje k řešení regionálních disparit v České republice již existují. Jako příklad uvedl Regionální operační program (ROP) Severozápad, v jehož prioritní ose Venkov jsou potřebné indikátory a kde je rovněž definováno, kde existují tyto disparity, i to, jak je řešit. »Pouze se tohle vše bezezbytku nenaplňuje, protože politické rozhodnutí o směřování podpory bývá často jiné,« dodal místopředseda Spolku pro obnovu venkova ČR, jenž je zároveň předsedou Krajské organizace SPOV v Karlovarském kraji. Sám si také odpověděl na důvody, proč tomu tak je. »Venkov zkrátka nemá tak silnou politickou reprezentaci, ani ekonomickou sílu, aby jej krajské reprezentace či vedení regionů soudržnosti NUTS 2 braly jako důstojného partnera. To samé platí i o Parlamentu,« dodal Radan Večerka. Za současné neodůvodnitelné ekonomické rozdíly v území však největší část viny přisuzuje krajům.

Připomněl však také iniciativu LEADER, což je podle něho typický, také v zahraničí už naprosto osvědčený nástroj pro řešení regionálních disparit - a to i takových, které by stát či územní samosprávy samy uspokojivě vyřešit nedokázaly.

»Sám jsem měl dříve možnost účastnit se vyjednávání o složení jedné z minulých regionálních rad Regionu soudržnosti Střední Morava,« konstatoval Stanislav Polčák. »Velmi dobře proto vím, na základě jakých politických kritérií docházelo nejen k obsazování míst v této radě, ale podle čeho se schvalovaly vyhlášené programové dokumenty. Ale právě proto podle mého názoru musíme mít ve zmíněných právních předpisech ukazatelů, o nichž jsem hovořil, aby nemohlo docházet k takto flagrantnímu vlivu jednostranného politického rozhodování,« podtrhl poslanec v reakci na slova Radana Večerky.

STRATEGIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE, DOKUMENT, KTERÝ BY MĚL MÍT PODPORU VŠECH

K některým námětům Stanislava Polčáka pro další novelu zákona o podpoře regionálního rozvoje se vrátil Marek Jetmar. Jak připomněl, zákon č. 248/2000 Sb., by měl obsahovat cíle regionální politiky a regionálního rozvoje, stejně jako jasné vymezení pojetí podpory rozvoje území ze strany státu. »Pokud jde o technické souvislosti, byly by jistě řešitelné prostřednictvím koncepčního dokumentu Strategie regionálního rozvoje ČR pro období 2014-2020, který formuluje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje, poskytuje potřebná východiska a stanovuje rozvojové cíle a zásady pro vypracování regionálních programů rozvoje. SRR je nástrojem realizace regionální politiky a koordinace působení ostatních veřejných politik na regionální rozvoj a jehož pořizovatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj. Jestliže by tento dokument získal celospolečenskou podporu, mohl by sehrát roli skutečného průřezového dokumentu podporovaného všemi resorty, která se od něho očekává,« řekl v diskusi Marek Jetmar.

MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCE ANO, ALE NE ZA CENU VYPRAZDŇOVÁNÍ DOSAVADNÍ ROLE A FUNKCÍ OBCÍ

Josef Bartoněk shrnul, že podle názoru Sdružení místních samospráv ČR zatím ani stát, ani kraje, tím méně regionální rady regionů soudržnosti neosvědčily hlubší zájem o regionální rozvoj. SMS soudí, že komunikace obcí s krajskými reprezentacemi na téma regionálního rozvoje - až na ojedinělé výjimky, jako třeba v případě Jihočeského kraje - vázne.

»Pokud by se tedy měla někam nově posunout rozhodovací pravomoc ohledně regionálního rozvoje, tak by to určitě nemělo být na úrovni krajů. Protože jinak by se musel změnit zákon o krajích nebo by musel vzniknout zcela nový zákon o regionálních radách. Z tohoto důvodu je skutečně třeba, jak v diskusi už i zaznělo, poohlédnout se po strukturách, které by vycházely z místních samospráv,« uvedl Josef Bartoněk. »Ale mám tak trochu obavu, aby tento směr uvažování nepřerostl do požadavku na jakousi povinnost obcí do nových forem meziobecní spolupráce vstupovat. S nařízeními tohoto druhu i uměle vytvářenými strukturami totiž už máme své špatné zkušenosti z minulosti a ve Sdružení místních samospráv máme za to, že to nezafungovalo ani při zatím poslední fázi reformy veřejné správy.«

Josef Bartoněk proto podtrhl, že začleňování obcí do případných nových struktur by se muselo odehrávat výlučně na základě dobrovolnosti. Jestliže by byla do tohoto procesu zapojena i motivační složka, nesměla by znamenat znevýhodnění, resp. trest pro ty obce, které by se do této formy meziobecní spolupráce nezapojily. Proto by SMS zřejmě nepodpořilo finanční krytí této motivace pro obce ze současného objemu RUD.

Předseda SMS reagoval i na vyjádření Stanislava Polčáka o tom, že by nové směřování meziobecní spolupráce mohlo být i argumentem proti úvahám o slučování obcí. »Nemůžeme souhlasit s takovými formani a podporou meziobecní spolupráce, jejichž důsledkem by bylo vyprazdňování dosavadní role a funkcí obcí,« zdůraznil.

KDYŽ SE REGIONÁLNÍ POLITIKA »ZPOLITIZUJE«

Královéhradeckého kraje se při kritice krajů zastal Josef Bezdíček. Tento kraj, patrně jako jediný, odpovědně připravuje podle slov Josefa Bezdíčka »regionální budoucnost«, kterou nestaví jen na úvahách zastupitelstva či rady kraje. Královéhradecký kraj už svolal zástupce obcí, podnikatelů a firem, stejně jako neziskových organizací, aby s nimi připravoval další směry regionálního rozvoje na svém území. »Jistěže je za touto aktivitou i fakt, že regionální operační programy ve stávající podobě už prakticky končí, takže kraje se budou muset více spoléhat samy na sebe a více se opírat o spolupráci i s obcemi,« podotkl místopředseda Svazu měst a obcí ČR.

»Dávám však za pravdu názorům, které zde zazněly. Totiž, že se regionální rady zpolitizovaly a leckde přitom zapomněly na svůj hlavní úkol - zasazovat se o rozvoj území. Také stát ještě ne zcela dostatečně dokázal definovat hospodářsky a sociálně slabá území. Ano, dlouhodobě a tradičně tvrdíme, že slabé jsou v tomto smyslu Moravskoslezský a Ústecký kraj. Jenže podobně slabých míst a oblastí je přece u nás mnohem více! A stát by je měl nejen pojmenovat, ale i specifikovat, jak jim konkrétně pomůže. Řešit to přes RUD je ovšem pouze jednou z možností. Jako pamětník nemohu nevzpomenout na někdejší územně vyrovnávací dotace ze státního rozpočtu. Což byl nástroj, k němuž by jistě bylo možné se v nějaké variantě vrátit,« konstatoval Josef Bezdíček.

Souhlasil by i s tím, kdyby pravidla připravovaného Integrovaného regionálního operačního programu více reflektovala trend o místních problémech co nejvíce rozhodovat přímo v místě.

»A právě proto je nutné shodnout se na tom, kdo při řešení regionálních disparit - a regionálním rozvoji vůbec, bude krajům (které ze zákona nesou za regionální rozvoj odpovědnost) partnerem. Měly by to být jednotlivé obce, s nimiž například Královéhradecký kraj už začal spolupracovat? Nebo by to měly být jiné subjekty, které by se opíraly o samosprávnou působnost a uměly definovat rozvoj daného území?« navázala na slova Josefa Bezdíčka Ludmila Němcová. »Takový koncept by korespondoval s některými dlouhodobými snahami Svazu měst a obcí o to, aby partnerem krajů v regionálním rozvoji byli ti, kdo za rozvoj svého území rovněž odpovídají. Pracujeme na konceptu, kdy by se na úrovni obcí s rozšířenou působností - které ostatně v systému veřejné správy mají své opodstatnění, vytvářely určité územní jednotky,« nastínila představu Svazu měst a obcí vedoucí jeho legislativně-právního oddělení.

»Kdyby existovalo nějaké sdružení "oerpéček" nebo sdružení subjektů, do nichž by podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností byly zapojeny všechny další obce, šlo by de facto o paralelní strukturu vedle kraje - a kraje by se staly zbytečnými a mohly by být zrušeny,« kontroval s lehkou nadsázkou Stanislav Polčák. »Určitě by však taková - a zdůrazňuji dobrovolná. sdružení obcí podle jednotlivých ORP nebyla založena na stranické bázi a byla by i transparentnější, pokud by mohla sama rozhodovat o využívání části finančních prostředků určených pro regionální rozvoj. Nejsem si však jist, zda vytvářet takové subjekty pouze na úrovni jednotlivých ORP, by bylo dostačující a z hlediska výrovnávání regionálních disparit a regionálníého rozvoje jako takového dostatečně efektivní. Co třeba uvažovat o takových sdruženích na úrovni okresů?«

VE SPOJENÍ OBCÍ JE SÍLA

»Naše obec Čermná nad Orlicí je už podhorská,« uvedl Josef Bezdíček. »Když se bavím s kolegy starosty z dalších podhorských a horských obcí, velmi vděčně vzpomínají na okresní úřad, který pro ně byl dobrým a spolupracujícím partnerem. V našem okrese nyní existuje pět správních obvodů obcí s rozšířenou působností. A vracím-li se do minulosti vzpomínkou na okresní úřady, musím připomenout i už dávná slova někdejší ředitelky odboru rozvoje venkova a ekologie Ministerstva zemědělství Ing. Kamily Matouškové. Vzpomene si ještě někdo, co říkala o iniciativě LEADER? Tvrdila, že tato iniciativa bude zcela úspěšná až tehdy, kdy naváže na činnost okresních úřadů. Ať už by to tedy byla iniciativa LEADER nebo spolupráce na bázi obcí kolem jednotlivých ORP, jsou to témata k zamyšlení. Osamocená obec totiž bude vždy pro kraj nezajímavá. Avšak spojené obce bude muset kraj vždy brát jako věrohodného a silného partnera.

»Protože už nejsem předsedou sněmovního Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, dovolím si trochu provokovat,« uvedl Stanislav Polčák. »Myslíte si, že kdyby dnes své strategie regionálního ropzvoje stanovovaly všechny kraje, že by to nevedlo k politickému zacílení těchto dokumentů? Že by se v těchto dokumentech třeba jen nenápadně nezohlednilo, ze kterého města pochází hejtman či jakého politického zabarvení je reprezentace té či oné obce? Bylo by dnes možné taková rizika vytěsnit z krajských dokumentů tohoto druhu? Kdyby však kraje měly odpovídajícího partnera - neříkám, že protivníka, ze strany obcí, určitě by se podobná rizika velmi podstatně omezila. Proto by mně opravdu nevadilo, kdyby takový partner krajů byl definován i v zákoně, aby s ním kraje o rozvoji svého území musely jednat,« řekl v diskusi Stanislav Polčák.

»Jako byla i někdejší okresní shromáždění starostů,« dodal Josef Bartoněk. »I dnes obce v rámci okresu beztak víceméně patří k sobě, toto území má obvykle svou historii a pevné vnitřní vazby a úrovně jednotlivých okresů zpravidla vyjadřují i rozdíly v území uvnitř krajů.« Předseda SMS ČR sice připustil, že ani práce okresních shromáždění starostů se neobešla bez některých chyb a občas velká obec se při rozdělování finančnich prostředků dokázala snáze probojovat k většímu dílu. »Ale vše bylo transparentní a každý starosta viděl, komu a na co peníze šly,« uvedl Josef Bartoněk.

OKRESY BUDOU »VYZMIZÍKOVÁNY«, MUSÍ TO VADIT?

»Určitým problémem však může být změna územního členění státu, k níž se schyluje v rámci tzv. dokončení reformy ústřední státní správy a na jejímž základě by mohly být "vyzmizíkovány" okresy,« připomněla Ingrid Štegmannová.

»Rozhodně bych se zaměřil na to, co uvedl pan poslanec Polčák. Totiž aby se takový partner krajů, který by vznikl na základě sdružování obcí ať už na té či oné úrovni, zapracoval do zákona o regionálním rozvoji,« poznamenal Marek Jetmar.

Další nezanedbatelný aspekt, s nímž je třeba při formulaci vzniku, postavení a role takového případného nového subjektu, který by zaštiťoval zájmy obcí v regionálním rozvoji, připomněla Ludmila Němcová. »Museli bychom ruku v ruce s tím přesvědčit Evropskou unii o tom, že naše nové struktury budou schopny dobře a efektivně nastavit strategické plánování na konkrétním území, aby na příslušné projekty mohly obdržet i finanční podporu z evropských fondů,« řekla. Nové subjekty vytvořené z obcí podle správních obvodů ORP by proto měly být prosazeny - vedle místních akčních skupin (MAS) - jako jedna z forem integrovaných přístupů k rozvoji území v souladu s evropskými pravidly.

Radan Večerka upozornil na fakt, že tyto případně nové subjekty nebudou moci mít monopol na rozhodování o regionálním rozvoji a vyrovnávání regionálních disparit. Do regionálního rozvoje by měly mluvit nejen obce, jejichž zodpovědnost nikdo nezpochybňuje. Ale stejný zájem o rozvoj území mají také místní podnikatelé či neziskové organizace,« připomněl Radan Večerka a znovu vyzvedl i specifika iniciativy LEADER, která v sobě kloubí právě spolupráci obcí, podnikatelů a neziskových organizací. Podle Radana Večerky jde o to najít vyváženou kombinaci obou těchto i dalších subjektů, které mají co mluvit do regionálního rozvoje a jsou ve svých jednotlivých rolích v podstatě nezastupitelné. »Často vše záleží jen a jen na iniciativě jednotlivců. Někde je aktivnější starosta, jinde učitel a někde zase místní farmář nebo nezisková organizace,« dodal místopředseda Spolku pro obnovu venkova ČR.

DOHODA JE NA SPADNUTÍ, ALE ČAS KVAPÍ

»Jste schopni se na úrovni Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Spolku pro obnovu venkova - a jistěže i na úrovni Asociace krajů, dohodnout na společném postupu, jak obce institucionálně zapojit do většího rozhodování o regionálním rozvoji v krajích?« otázal se poslanec Stanislav Polčák. Dostalo se mu souhlasu jak Josefa Bartoňka za SMS, tak Josefa Bezdíčka za SMO i Radana Večerky za SPOV.

»Chcete-li však dosáhnout přes tyto nové subjekty i na evropské peníze už v novém programovacím období EU, máte co dělat, abyste to vše stihli do roku 2014,« uzavřel Stanislav Polčák.

zaznamenal Ivan Ryšavý

Začleňování obcí do případných nových struktur meziobecní spolupráce by se muselo odehrávat výlučně na základě dobrovolnosti.

Beseda u kulatého stolu se uskutečnila na Vysoké škole regionálního rozvoje, s. r. o., v Praze-Řepích

Vysoká škola regionálního rozvoje (VŠRR) v Praze-Řepích realizuje systém profesně orientovaného vzdělávání pro oblast regionální správy a regionálního rozvoje v bakalářském stupni studia. Cílem studia je příprava kvalifikovaných specialistů se solidními základy teorie a praxe problematiky geosociálních regionů se zvláštním důrazem na mezinárodní vazby s Evropskou unií a efektivní zapojení do jejích struktur. Do studijních plánů je zařazena i výuka cizích jazyků (angličtina, němčina, ruština) orientovaná na obecný a odborný jazyk.

VŠRR byl rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR udělen státní souhlas působit jako vysoká škola neuniverzitního typu dne 28. 11. 2003 pod č.j. 31 615/2003-30.

Více informací o škole se nachází na www.vsrr.cz.

ZDROJ: VŠRR