Povolením na recyklaci autovraků se může prokázat mnoho firem. Jen některé však pracují způsobem, který vyžaduje legislativa i ochrana životního prostředí. Jednou z nich je provoz ve Vysokém Mýtě, kde navíc zavádějí unikátní technologii.
Když má občan doma staré auto, které už dávno překročilo rozumný věk a stále za ně musí platit povinné pojištění, rozhodne se ho jednoho dne odhlásit z evidence. Majitel je však povinen autovrak předat pouze firmě, která má oprávnění k ekologické likvidaci. V Pardubickém kraji je možné se takového autovraku zbavit a získat potřebný doklad v některé z provozoven společnosti Recycling-kovové odpady.
Nesmíme však zapomínat na zásadní rozdíl mezi sběrným místem a místem zpracování. U sběrných míst je nejdůležitější jejich snadná dostupnost pro občana, který se chce zbavit autovraku. Ideální je, aby bylo pro občany dostupné v okruhu zhruba třiceti kilometrů.
ZPRACOVÁNÍ AUTOVRAKŮ
U míst pro zpracování autovraků však již hraje rozhodující úlohu z hlediska legislativního ochrana životního prostředí a plnění recyklačních kvót, z hlediska provozovatele především náklady na zpracování a možnost uplatnění získaných materiálů, které ovlivňují ekonomickou udržitelnost provozu.
Ve Vysokém Mýtě, v areálu staré panelárny, buduje společnost Recycling postupně sofistikované centrum pro nakládání s autovraky. "Zákon o autovracích platí dva roky, my jsme však o tomto provozu začali uvažovat ještě o rok dříve," říká jednatel společnosti Ing. Miroslav Novák. "Zatím jsme tak v polovině realizace. Jdeme tempem, kterým můžeme."
Na rozdíl od bombastických projektů, které pak často skončí krachem, postupují ve Vysokém Mýtě rozvážně. Drticí linku na karosérie mají z Itálie. "Je to jednoduchá a levnější technologie, která vydrží zhruba pět let. Pak se sešrotuje a koupí se nová. Viděli jsme výkonnější a lepší linky, ale za desetinásobek ceny. I tak naše linka stála spousty peněz, teď si na sebe musí vydělat."
Výhodou tohoto provozu je poměrně rozsáhlé zázemí sběrných míst - Recycling má 12 provozoven, kde mohou lidé autovraky odložit. Zatím se rozebírají ručně ve Slatiňanech. Ve Vysokém Mýtě však doplnili fungující drtič novinkou, která změní celý přístup - zařízením na odsávání provozních kapalin z autovraků. Nyní se připravují na proces EIA, po kterém by jejich provoz mohl získat oprávnění ke komplexnímu nakládání s autovraky.
ODSÁVÁNÍ KAPALIN
Zařízení na odsávání kapalin opět nepatří mezi velká, nicméně náklady na něj dosáhly více než 40 tisíc eur. Z autovraku je schopno odsát na 98 procent provozních kapalin a zpracovat 25 vraků za směnu. "Zatím zde máme hlavně velmi stará auta, jako jsou škodovky 105," poznamenává Pavel Brokl, vedoucí provozu. "Až se mezi autovraky objeví i modernější a složitější auta, chceme dokoupit zařízení na odbouchnutí airbagů nebo odsátí klimatizace."
Vrak směřuje po odsátí provozních kapalin do drtiče a separátorů. "Separujeme na magnetické a nemagnetické složky, plasty a sklo. Železo jde do hutí, směs barevných kovů se třídí částečně ručně (větší kusy), zbytek vozíme do Rakouska, kde se dotřiďuje na flotační lince," vysvětluje Pavel Brokl. Pro automobilové sklo není využití, proto končí na skládce. Otázka je, co dál s plasty. "V autech je jich stále více. Bude obtížné se dostat na 95 procent výtěžnosti, které požaduje EU," poznamenává Ing. Novák.
Plasty lze do jisté míry třídit ručně, ale je to je velmi nákladné a neefektivní. V různých typech aut jsou použity různé plasty, což ztěžuje případné další využití. "V Rakousku dokončují za 1,5 mld. eur speciální linku na dotřiďování plastů, která separuje jednotlivé druhy. Chceme tam naše plasty vozit, ale má to háček - oni chtějí, abychom jim za zpracování platili," dodává Pavel Brokl.
Tento požadavek již ohrožuje ekonomickou stabilitu zařízení. "Jediné, na čem vyděláváme, je dodávka železa do hutí," říká Ing. Miroslav Novák. "Autovraky odebíráme od občanů zdarma. Zatím to ekonomicky ještě jde, ale brzy asi budeme muset chtít, aby nám za likvidaci autovraků platili. Jinak nebudeme mít dost prostředků nakládat s autovraky tak, jak to stanovují právní normy."
KDE JSOU OSTATNÍ?
Ve Vysokém Mýtě zpracovali od počátku roku kolem 300 autovraků. Jelikož jich na stabilní provoz není dostatek, zpracovávají i ostatní kovový odpad. V Pardubickém kraji však podle statistik vzniká ročně na 12 tisíc autovraků.
"I kdybychom zpracovali za rok 1200 autovraků, pořád je to jen desetina předpokládaného množství," povzdychnul si Ing. Miroslav Novák. "Ale kde jsou ty ostatní? Myslím, že se válejí na podivných vrakovištích bez nejmenšího zajištění proti úniku kapalin. Problém je, že povolení k nakládání s auto-vraky dostal každý, kdo si o ně požádal. Firmy, které se chovají správně, na to vlastně doplácejí."
Ing. Josef Bartoš, vedoucí oddělení odpadového hospodářství Krajského úřadu Pardubického kraje, však konstatoval: "Oceňuji, že firma postupuje uvážlivě a v souladu s legislativou. Toto zařízení by se mělo v našem kraji stát pro zpracování autovraků nosným zařízením."
