Regionální rozvoj a programová podpora Transformace k tržní ekonomice a k demokratickému systému veřejné správy je provázena řadou procesů a změn. Jsou to např. ekonomická rekonverze, růst regionálních rozdílů v nezaměstnanosti, adaptace na technologické změny, zavádění nové legislativy a reforma...
Regionální rozvoj a programová podpora
Transformace k tržní ekonomice a k demokratickému systému veřejné správy je provázena řadou procesů a změn. Jsou to např. ekonomická rekonverze, růst regionálních rozdílů v nezaměstnanosti, adaptace na technologické změny, zavádění nové legislativy a reforma veřejné správy, rozvoj malého a středního podnikání atd.
Na krajské úrovni zdědila Česká republika regionální rozdíly nižší ve srovnání s jinými zeměmi západní Evropy. Předchozí systém centrálního plánování přispěl ke snižování regionálních disparit zejména prostřednictvím politiky přerozdělování příjmů a direktivní realokací průmyslových odvětví a dalších ekonomických aktivit, na druhé straně však určité disparity založil nebo podněcoval, např. koncentrací těžebního a energetického průmyslu.
Meziregionální rozdíly
Ze srovnání ekonomických charakteristik krajů je patrné, že zásadní rozdíl existuje v řadě ukazatelů mezi Prahou a všemi ostatními kraji. Tento rozdíl se v období několika posledních let značně prohloubil, zejména v hodnotách hrubého domácího produktu (HDP), průměrné mzdy, nezaměstnanosti atd. Vzájemné rozdíly mezi ostatními kraji nejsou sice tak výrazné, ale ani zanedbatelné.
Zvláštní postavení má Středočeský kraj, jehož výsledky je nutno posuzovat v celkové vazbě na Prahu, proto není v jeho případě výstižný zejména ukazatel HDP na obyvatele. Z hlediska celkové úrovně rozvoje je na nejnižší úrovni kraj Jihlavský, jemu se blíží kraj Olomoucký (v HDP, daních z příjmů i v průměrné výši mezd) a kraj Zlínský (ve výši HDP, nikoliv ve mzdách). Tyto kraje měly však slabý základ i v minulosti.
Jinou skupinu tvoří kraje, které nejvíce postihla restrukturalizace průmyslu. K nim patří zejména Ústecký a Ostravský kraj. Projevuje se to především ve vyšší míře nezaměstnanosti a v poklesu zaměstnanosti v průmyslových odvětvích.
Pokles zaměstnanosti v průmyslových odvětvích byl v některých regionech kompenzován rozvojem sféry služeb. To se týká zejména Prahy, částečně i Brněnského kraje. Vývoj zaměstnanosti ve službách potvrzuje velkou absorpční schopnost tohoto odvětví.
V předcházejících letech se nezaměstnanost projevovala především v zemědělských regionech (jižní okresy Brněnského kraje, okrajové okresy Olomouckého kraje a příhraniční okresy Plzeňského kraje), v současné době se často projevuje převážně v průmyslových oblastech (Ústecký a Ostravský kraj), kde nejsou k dispozici jiné pracovní příležitosti.
Zvláštní fenomén představují venkovské oblasti, jejichž problémy jsou spojeny zejména s omezováním veřejné dopravy. Tím se zhoršuje též možnost absorbovat uvolňované pracovníky ze zemědělství ve větších sídelních centrech (v průmyslu či ve službách). Kraje lze rozdělit podle jejich celkové úrovně do tří skupin:
[*] Ekonomicky vysoce nadprůměrný region (hl. m. Praha) nesplňuje kriteria pro zařazení pod cíl č. 1 strukturálních fondů Evropské unie. Jeho specifické problémy spočívají v zaostávající technické a především dopravní vybavenosti, nízké kvalitě životního prostředí a narůstajících společenských problémech. Výhledově bude usilovat o využívání finanční podpory v rámci cíle č. 2.
[*] Kraje, které jsou velmi intenzivně poznamenány negativními dopady restrukturalizace průmyslu po roce 1990 (Ostravský a Ústecký), při silně narušeném životním prostředí. V současnosti se zde projevuje značně vysoká míra nezaměstnanosti. Oba kraje vyžadují v podmínkách ČR přednostní řešení.
[*] Zbývající kraje, charakterizované průměrnou úrovní hodnocených ukazatelů. Výjimku zde představuje Olomoucký kraj, který je v některých ekonomických charakteristikách na jednom z posledních míst v rámci ČR. Za hlavní příčinu tohoto stavu lze považovat nedostatek činností s vyšším podílem přidané hodnoty. Zaostávání dále souvisí s poměrně rozsáhlými periferními oblastmi při hranicích s Polskem. Proto i jemu se doporučuje věnovat zvýšenou pozornost.
Regionální rozvoj je kromě zdrojů z územních rozpočtů stimulován i vynakládáním prostředků ze státního rozpočtu (prostřednictvím jeho jednotlivých kapitol) a z výdajů státních fondů.
Působnost krajů
V oblasti regionálního rozvoje je působnost krajů stanovena zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje:
[*] V samostatné působnosti kraje analyzují a hodnotí úroveň rozvoje svého územního obvodu a jeho částí a schvalují program rozvoje územního obvodu kraje (ten mimo jiné vymezí regiony, které budou cílem zvýšené podpory s ohledem na potřebný vyvážený rozvoj území celého kraje), ve svém rozpočtu vyčleňují finanční prostředky na uskutečňování tohoto programu v rozsahu a zaměření, které schválí zastupitelstvo (včetně např. podpory rozvoje podnikání prospěšného pro kraj), spolupracují s ostatními kraji a s ústředními správními úřady věcně příslušnými v otázkách regionálního rozvoje.
[*] V přenesené působnosti jde o činnosti na úseku koordinace hospodářské a sociální soudržnosti (příprava a realizace programů financovaných z předvstupních a strukturálních fondů EU), zejména pak o ustanovení orgánu odpovědného za přípravu a realizaci regionálních operačních programů (regionální rada, která bude plnit úlohu řídícího orgánu programu), monitorovacího orgánu (Výbor regionálního rozvoje) a některé procedurální otázky spojené se spoluprací krajů v rámci příslušného regionu soudržnosti (regiony NUTS 2, kterých bylo v ČR vymezeno celkem 8).
Programy rozvoje
Primárním dokumentem připravovaným na úseku podpory regionálního rozvoje budou programy rozvoje územního obvodu kraje, které budou připravované v krajích v rámci jejich samostatné působnosti (na jejich vypracování se budou, na základě žádosti kraje, podílet i ústřední správní úřady).
Obsah programu kraje je vymezen pouze rámcově, a nikoliv taxativně (§ 9 zákona o podpoře regionálního rozvoje); zákon přitom vyjmenovává pouze ty části programu, které by měly být "povinně" jeho součástí (analýza, hlavní směry rozvoje kraje, vymezení regionů, jejichž rozvoj bude kraj explicitně podporovat, úkoly a priority v rozvoji odvětví v samostatné působnosti kraje).
Program rozvoje kraje bude prezentovat koordinační roli kraje v oblasti regionálního rozvoje, a to nejen ve vztahu k místním a regionálním orgánům, ale i ve vztahu k ústředním správním úřadům. Program rozvoje kraje, schvalovaný zastupitelstvem kraje, bude zavazovat zastupitelstvo a orgány kraje postupovat v souladu s úkoly a cíli, vymezenými v programu.
Ústřední správní úřady
Společně s budováním systému regionální politiky v ČR byla v letech 1998-2000, v návaznosti na ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, připravena a v roce 2000 zabezpečena 1. fáze reformy územní veřejné správy, v rámci níž byla Parlamentem ČR přijata řada zákonů, umožňujících vznik a fungování krajských orgánů od roku 2001.
Zákon o podpoře regionálního rozvoje nabyl účinnosti dne 1. 1. 2001 (jako většina zákonů, spojených se vznikem krajů). Zákon definuje působnost jednotlivých orgánů (zejména centra a krajů) při podpoře regionálního rozvoje (§ 11 až § 14 zákona).
Ministerstvo pro místní rozvoj má koordinační roli ve vztahu k ostatním správním úřadům, která vedle vypracování analýz spočívá zejména ve vypracování návrhu strategie regionálního rozvoje ČR a návrhů státních programů regionálního rozvoje (včetně zabezpečení a kontroly jejich plnění), všechny ústřední správní úřady mají přitom přispívat k vyrovnávání rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých územních celků v rámci své působnosti.
Státní programy podpory
V souladu s programovým prohlášením vlády byly pro nejpostiženější regiony zpracovány regionální programy rozvoje.
Prvním programem, který byl zpracován v souladu s uvedeným systémem regionální politiky je Regionální program podpory rozvoje severozápadních Čech, který schválila vláda usnesením ze dne 31. května 1999 č. 535. Zahrnuje území regionu NUTS 2 Severozápad.
Vysoká míra nezaměstnanosti a důsledky hluboké restrukturalizace průmyslových odvětví na severní Moravě vedly ke zpracování Regionálního programu podpory rozvoje Ostravska, který schválila vláda usnesením ze dne 23. června 1999 č. 633. Zahrnuje území regionu NUTS 2 Ostravsko.
V pořadí třetím programem, který byl předložen vládě ČR, byl Regionální program podpory vybraných hospodářsky slabých a strukturálně postižených regionů. Program má tříletou platnost, každý rok bude vyhodnocována účinnost jednotlivých opatření a v případě potřeby bude aktualizován. Vláda jej schválila usnesením č. 1353 dne 22. prosince 1999.
Posledním dokumentem, který tvoří programový rámec státních programů regionálního rozvoje je Globální plán revitalizace pánevních oblastní severozápadních Čech, který zpracovala Hospodářská a sociální rada Mostecka a Sokolovska.
Účelem návrhu je zavést pro pánevní okresy severozápadních Čech, které patří mezi nejproblémovější regiony České republiky, specifická opatření, která doplní a umocní působení regionálních opatření aplikovaných na území NUTS 2, a tím v těchto oblastech zintenzívnit podporu procesů vedoucích ke snížení míry nezaměstnanosti a k diverzifikaci výrobní základny. Tento program vzala vláda ČR na vědomí usnesením ze dne 2. února 2000 č. 122.
Ve státním rozpočtu na rok 2001 je v rozpočtové kapitole Ministerstva pro místní rozvoj vyčleněna pro podporu realizace regionálních programů částka ve výši 777,1 mil. Kč.
Strategie regionálního rozvoje ČR
Dalším krokem při budování systému regionální politiky v České republice, konkrétně v oblasti programových dokumentů, připravovaných jak v úrovni státu, tak od roku 2001 i v úrovni krajů, bylo schválení Strategie regionálního rozvoje usnesením vlády ČR ze dne 12. července 2000 č. 682.
Strategie regionálního rozvoje České republiky je střednědobým programovým dokumentem, který formuluje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje.
Tento dokument bude pravidelně aktualizován. V návaznosti na vznik krajů je uloženo předložení inovované Strategie regionálního rozvoje vládě k projednání v roce 2003.
Strategie obsahuje zejména analýzu stavu regionálního rozvoje, charakteristiku slabých a silných stránek jednotlivých krajů a okresů, strategické cíle regionálního rozvoje v ČR, vymezení státem podporovaných regionů a doporučení dotčeným ústředním správním úřadům a krajům pro zaměření rozvoje odvětví spadajících do jejich působnosti (§ 5 zákona o podpoře regionálního rozvoje).
Pro naplnění strategické vize regionálního rozvoje jsou stanoveny tři skupiny rozvojových aktivit reprezentující globální cíle strategie - zapojení ČR do evropských struktur s co nejmenšími otřesy, zavedení a stabilizace krajského zřízení v ČR a potřeba vytváření podmínek pro zmírňování regionálních disparit.
Problémové okruhy
Realizace této strategie byla rozpracována do šesti problémových okruhů (klíčových, resp. kritických oblastí):
[*] národohospodářské aspekty a vnější vztahy,
[*] ekonomický potenciál,
[*] lidský potenciál,
[*] technická vybavenost a obsluha území,
[*] životní prostředí,
[*] cestovní ruch.
V rámci těchto problémových okruhů bylo definováno šestnáct strategických cílů regionálního rozvoje ČR. Strategie obsahuje strategické cíle, směry a rozvojové aktivity, z nichž řada je v gesci ústředních správních úřadů a měly by být zapracovány do resortních koncepčních dokumentů.
Usnesení vlády proto ukládá dopracování resortních koncepcí a politik o regionální přístupy vyplývající ze strategie a zákona o podpoře regionálního rozvoje. Regionální aspekty odvětvových politik budou dopracovány koncem roku 2001, po projednání s nově ustanovenými orgány krajů a s Ministerstvem pro místní rozvoj.
Při přípravě rozpočtového výhledu bude současně účelné navrhnout rozsah zdrojů pro víceleté financování aktivit souvisejících s realizací podpory regionálního rozvoje v rámci celkového systémového přístupu.
Informační zabezpečení
V usnesení vlády ke strategii jsou uloženy i úkoly související s informačním zabezpečením regionálního rozvoje a se sledováním regionálních rozdílů.
Jde o realizaci tzv. Integrovaného regionálního informačního systému (IRIS) v rámci Ministerstva pro místní rozvoj, včetně podpory zavádění regionálních informačních systémů (RIS), aktualizaci regionálně-odvětvové analýzy ČR (zpracované v gesci Ministerstva pro místní rozvoj v roce 1998) a zlepšení kvality sledování regionálních rozdílů v rámci statistické služby.
V informačním systému o výdajích státního rozpočtu (spravovaného Ministerstvem financí) se bude jednat o rozšíření sledování regionální alokace výdajů i na neinvestiční programy státního rozpočtu.
Posouzení strategie z hlediska jejího vlivu na životní prostředí se opíralo jak o § 14 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, tak i - nadstandardně - o příručku Evropské komise (Handbook on Environmental Assessment of Regional Development Plans and EU Structural Funds Programmes), vydanou pro posuzování vlivů na životní prostředí.
Tato příručka se však týká pouze finančních programů a plánů pro strukturální fondy EU, které mají jinou obsahovou náplň (vymezenou zejména nařízením Rady [ES] č. 1260/99), a proto je ji možno aplikovat na dokument typu strategie pouze rámcově.
Z průběhu prací na strategii vyplynulo, že podmínkou její úspěšné realizace je vznik orgánů krajů od roku 2001 a jejich aktivní role při zajišťování koordinace rozvoje územních obvodů krajů. Z tohoto pohledu bude důležitá úloha krajských orgánů při rozpracování strategie v dalším období a při její aktualizaci.
Hana Veselá,
odbor koncepce regionálního rozvoje
Ministerstva pro místní rozvoj
FOTO ARCHÍV
Pokles zaměstnanosti v průmyslových odvětvích byl v některých regionech kompenzován rozvojem sféry služeb. To se týká zejména Prahy, částečně i Brněnského kraje. Vývoj zaměstnanosti ve službách potvrzuje velkou absorpční schopnost tohoto odvětví.
