Ve Finsku je územní samospráva pouze jednostupňová a je jejím základem jsou volená obecní zastupitelstva. Podle finské ústavy musí být místní správa založena na samosprávě občanů, jejíž forma je blíže specifikována ve zvláštních zákonech.
| Od roku 1993 mají municipality jako své základní právo možnost vytvářet hranice svého území. Změny hranice
mohou být prováděny pouze v případech, kdy je to nezbytné pro efektivní nabídku veřejných statků nebo k podpoře rozvoje obyvatelstva a hospodářských zdrojů, případně i z jiných důležitých důvodů veřejného zájmu. Na změnách hranic se usnáší Státní rada. V případech, kdy příslušné municipality s tímto rozhodnutím nesouhlasí, může být změna provedena pouze zákonem. Státní správa Na regionální úrovni působí od roku 1997 ve Finsku šest úřadů provincií jako orgánů státní správy, které mají všeobecnou působnost a jsou podřízeny Ministerstvu vnitra. Současně je státní správa na regionální úrovni vykonávána v závislosti na potřebách jednotlivých ministerstev, tak např. Ministerstvo práce, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zemědělství a lesnictví zřídily 15 společných regionálních úřadů, Ministerstvo životního prostředí má třináct regionálních úřadoven. Některé činnosti v oblasti státní správy jsou zabezpečovány i na menších územních úrovních, zde se jedná o policejní obvody, soudní obvody, obvody vymezené pro svoje aktivity Ministerstvem práce, daňové úřady a místní kanceláře Národního penzijního ústavu. V rámci sjednocování místní státní správy postupně přechází veškeré činnosti zabezpečované na místní úrovni pod 95 okresních úřadů. Zvláštní statut má přiznán ostrovní region Aland, na jehož území působí jeden ze šesti úřadů provincií, ale současně je zde zřízena i regionální samospráva. Správní orgány Nejdůležitějším samosprávným orgánem je obecní zastupitelstvo, které je v rámci municipality orgánem rozhodovacím. Zastupitelstvo má (v závislosti na počtu obyvatel municipality) 17 - 85 členů. Zastupitelstvo v obcích s méně než 2000 obyvatel však může rozhodnout, že počet jeho členů bude i nižší, spodní hranicí je pak třináctičlenné zastupitelstvo. Zastupitelstvo municipality je zodpovědné za rozpočtové a řídící činnosti a rozhoduje rovněž v dalších případech, které jsou pro obec významné. Může také přenést svoji rozhodovací pravomoc na výkonnou radu nebo na některou z vytvořených komisí. Zastupitelstvo má vymezeno čtyřleté funkční období a je voleno poměrným volebním systémem. Voleb se mohou účastnit občané Finska i ostatních států Evropské unie a dále rovněž Norska a Islandu, za podmínky, že dosáhli věku 18 let a mají na území dané municipality trvalé bydliště. Občané ostatních států musí pro účast v obecních volbách splňovat povinnost nepřetržitého dvouletého pobytu na území municipality, ve které se chtějí voleb zúčastnit. Zastupitelstvo municipality jmenuje členy a předsedajícího výkonné rady, jejíž funkční období bývá zpravidla rovněž čtyřleté. Výkonná rada je zodpovědná za přípravu a výkon rozhodnutí zastupitelstva. Každá obec má zřízeny i další funkční jednotky - každá municipalita má tzv. obecního manažera (starostu) zodpovědného za řízení obecního úřadu, kontrolní radu a profesionální auditory. Dále může zastupitelstvo rozhodnout o zřízení komisí, které budou mít za úkol výkon záležitostí v některých oblastech (povinně si ustavují volební a pořádkovou komisi) a řídící rady, jež mívají na starosti provoz založených obecních organizací a podniků. Obec může také vykonávat některé své činnosti ve spolupráci s jinými municipalitami. Tato spolupráce probíhá několika způsoby: smlouvami mezi municipalitami, založením společných organizací nebo podniků anebo prostřednictvím společné obecní rady s přesně vymezenými kompetencemi (těch existuje v současné době ve Finsku okolo 280). K záležitostem, které spadají do pravomoci municipality, může zastupitelstvo vyhlásit referendum, které má však pouze poradní charakter. Konečné rozhodnutí v dané záležitosti pak přesto spadá do působnosti zastupitelstva. Pro vyhlášení referenda je nezbytný požadavek nejméně 5 % obyvatel obce, zastupitelstvo ale může vyhlásit referendum rovněž z vlastní iniciativy. Obyvatelé obce mají také právo iniciovat jednání ve věcech, jež spadají do kompetence municipality. Veškeré záležitosti, které jsou podpořeny alespoň 5 % obyvatel obce, musí obecní zastupitelstvo do šesti měsíců projednat. Rozdělení pravomocí Kompetence municipalit jsou vymezeny zákony a chráněny Ústavou, změna rozsahu působnosti místních samospráv může být provedena pouze zákonem. Centrální vláda je tak v těchto záležitostech omezena pouze na vymezení standardů, vydávání směrnic a poskytování dotací pro zajištění nezbytných zdrojů na výkon jednotlivých činností. Rozdělení kompetencí v oblasti poskytování veřejných služeb: Výlučně do pravomoci municipalit spadají následující oblasti: předškolní, základní a střední vzdělávání a vzdělávání dospělých, nemocnice, ochrana zdraví, jesle a školky, domy sociální péče, bydlení, urbanistické plánování, vodní a odpadové hospodářství, kulturní zařízení, muzea, knihovny, veřejná zeleň, sportovní a rekreační zařízení, městská silniční doprava, přístavy, dodávky plynu, vytápění a elektrické energie. V dalších záležitostech se pak samospráva dělí o kompetence se státní správou, která je v některých oblastech zastupována regionálními orgány (územní plánování na regionální úrovni, silnice), centrálními institucemi (odborné vzdělávání, sociální zabezpečení, ochrana spotřebitele, doprava, zemědělství, lesnictví, rybolov, podpora hospodářského rozvoje, obchod a průmysl, cestovní ruch) nebo případně s celostátní i regionální územní úrovní státní správy (požární a civilní ochrana, silnice). Výlučně do kompetence centrální vlády náleží bezpečnost a policie, soudnictví, matriky, statistický úřad, volební registr, vysoké školství a letecká doprava. Finanční prostředky Místní samosprávy získávají prostředky pro realizaci svých činností z několika zdrojů. Podíly jednotlivých finančních zdrojů na příjmové stránce municipálních rozpočtů v roce 1996 vyjadřuje tabulka. Mezi daňovými příjmy má nejvýznamnější postavení daň z příjmu fyzických osob, v daňových příjmech obcí zaujímá více jak čtyři pětiny. O její výši rozhoduje obecní zastupitelstvo a pohybují se u jednotlivých municipalit mezi 15 - 20 %. Druhou nejvýznamnější položkou mezi daněmi je pro obce daň z příjmu právnických osob. Určení sazby této daně je v kompetenci parlamentu a činí 28 %, z nichž podíl obcí činí necelých 45 %. Poslední významnou položkou je daň z nemovitostí, jenž je rozdělena na několik druhů v závislosti na způsobu využití dané nemovitosti - na pozemky činí 0,61 %, trvale obývané prostory jsou zdaňovány 0,21 %, rekreační objekty mají sazbu 0,69 %, pro objekty elektráren je stanoveno 0,99 % a u jaderných elektráren je výše daně z nemovitosti 1,80 %. Poslední daní, kterou může zastupitelstvo vyměřit, je daň ze psů. Státní dotace jsou obcím poskytovány jak na běžné výdaje, tak i pro investiční činnost. Grantový systém je vymezen zákony a z tohoto důvodu může k jeho změně dojít pouze na základě rozhodnutí parlamentu. Nicméně objem investičních dotací se každoročně mění, výše grantů na běžné výdaje se naopak odvozuje od různých objektivních kritérií (počet obyvatel, demografická struktura, počet konečných uživatelů veřejných statků atd.). Nejvíce finančních prostředků získávají obce ve formě zvláštních dotací na sociální a zdravotnické služby, dále je významnou položkou vzdělávání; obecné subvence bez zvláštního určení mají pro obecní rozpočty nepoměrně menší význam. V souvislosti s problematikou rozdělování státních podpor je nutné zmínit rovněž vyrovnávací dotaci. Municipality, u kterých daňové příjmy nedosahují 90 % celostátního průměru, obdrží tento rozdíl ve formě státní vyrovnávací dotace. Obce, které se dostanou dočasně do finanční tísně, mohou také požádat o podporu na splácení úroků z přijatých úvěrů, jež je ovšem na rozdíl od dříve zmiňovaných dotací návratná. Podle zákona mohou návratnou finanční výpomoc získat ještě obce, které se rozhodly spojit. Pro příjímání půjček od finančních institucí neplatí pro místní samosprávy žádná nutnost žádat o jejich schvalování. Municipality mohou také, za účelem podpory hospodářského rozvoje nebo tvorby pracovních míst, poskytovat záruky na půjčky soukromých subjektů. Stav územních rozpočtů bývá posuzován při přijímání plánu rozvoje hospodářství na národní úrovni. Finanční situace municipalit byla také jedním z důvodů snížení státních dotací obcím, za účelem omezení růstu deficitu státního rozpočtu. Kontrola územních orgánů Dohled nad místními samosprávami je přiznán orgánům státní správy působících na úrovni provincií. Tato kontrola ovšem může být prováděna pouze na základě stížnosti a zjišťuje se v rámci ní pouze skutečnost, zda právní akty municipalit jsou v souladu s platnou legislativou. Kontrolní orgány mohou vynucovat sladění přijatých rozhodnutí samosprávných orgánů se zákonnou úpravou udělením pokuty. Kromě tohoto dohledu si každá municipalita zřizuje dozorčí radu a auditora. Tyto orgány zjišťují, zda způsob výkonu samosprávy odpovídá celkovým záměrům a rozhodnutím zastupitelstva a také zda jsou v souladu s právem. (Zpracováno podle materiálů Rady Evropy, Štrasburk) Jiří Daneš, Ministerstvo pro místní rozvoj |
