Za současného napjatého stavu veřejných financí by bylo logické nejprve sahat na výdaje nejméně potřebné a omezovat činnosti, které obce zbytečně zatěžují - a zrušit i některé přežité požadavky centra vůči nim. K nim podle mého názoru patří způsob a rozsah cenové regulace v oboru pohřebnictví.
Tato oblast se dnes dotýká podstatné části skupiny služeb při užívání hrobových míst, propůjčování obřadních síní a při provozu krematorií. Zde se z rozhodnutí Ministerstva financí (MF) od roku 2006 do roku 2010 neustále rozšiřovala regulace cen, vyhlašovaná Cenovým výměrem MF, největší měrou pak při provozování veřejných pohřebišť, které v drtivé většině případů patří do samostatné působnosti obcí.
NEHLÍDALI BY CENU LÉPE OBČANÉ NEŽ MINISTERSTVO?
Na jedné straně zákon obcím (církvím - jde-li o pohřebiště církevní) ukládá povinnost zabezpečit provoz veřejných pohřebišť svým jménem (a to rozsahem nemalým), ale na straně druhé jim ministerští úředníci nevěří, a tak obcím stanoví úřední (maximální) cenu za nájem hrobového místa. Podobně se obcím diktují striktní podmínky stanovení cen služeb spojených s nájmem. Přitom provozovatel pohřebiště - obec, bez ohledu na to, zda regulace cen existuje či nikoliv, musí na veškeré své služby mít stanovený a řádně schválený ceník. Jenže zatímco dříve bylo možné cenu stanovit i s použitím nabídkových cen zhotovitelů v soutěži, případně podle ceníku pro údržbu krajiny, dnes se tak může stát už pouze na základě vedeného účetnictví.
A právě zde nastává největší problém, totiž v celém systému účetnictví obce dohledat jednotlivé náklady na provoz pohřebiště. Nejednou se to musí zajistit i zpětně, neboť Cenové věstníky MF byly vydávány zpravidla až v prosinci s účinností od 1. ledna roku následujícího. Přitom fakt, že drtivá většina pohřebišť byla dlouhodobě ztrátová, vedl v roce 2001 ke zrušení živnosti »provozování pohřebiště« zákonem, avšak na této ztrátovosti veřejných pohřebišť se dosud nic zásadně nezměnilo.
Akceptuji skutečnost, že veřejná pohřebiště se (z hlediska zákona na ochranu hospodářské soutěže) nacházejí na místním trhu ve výsadním až monopolním postavení. Úroveň cen poskytovaných služeb tak zde na první pohled není vystavena působení trhu jako třeba při nákupu a prodeji běžného zboží. Z dlouholeté praxe při správě veřejných pohřebišť a provozování pohřební služby včetně lektorské činnosti jsem však přesvědčen o tom, že názory a vůle občanů mohou být daleko působivějším argumentem při ovlivňování politiky obce nejen při komunálních volbách, ale i při formování postojů zastupitelů. Nehledě na skutečnost, že obec jako veřejnoprávní korporace se musí za podmínky dodržování rozpočtové kázně řídit kolektivním rozhodováním zastupitelů. A to je snad více než každodenní pohyb cen na tržišti.
Z článku »Pár poznámek k regulaci nájmu hrobů« od Tomáše Kotrlého (Funeral 2/2011) jednoznačně vyplývá, že Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) společně se Svazem měst a obcí ČR (SMO) má zájem na přiměřené cenové regulaci. Proto také došlo k prvnímu jednání mezi vysokými úředníky MMR a MF v této věci na jaře 2011. Dosud však není znám ani jeden efektivní výstup z přijatých závěrů. Snad se brzy dočkáme konkrétních kroků ze strany MF, které zatím s nikým svá rozhodnutí veřejně nekonzultovalo.
METODIKA OPŘENÁ POUZE O PROHLÁŠENÍ ÚŘEDNÍKŮ
Lze namítnout, že pro svou »specifiku« i ceny v pohřebnictví vyžadují zásahy státu, obdobně jako tomu bylo mnoho let u nájmu bytů. Ale pak nechápu, proč v rozporu se zákonem o cenách je vedle Cenových věstníků MF metodika zásadně určována prohlášeními jeho úředníků. Tak třeba Deník obcí na webu MF z jara 2009 ve stanovisku pracovníka MF uvádí, co vše je obsahem ceny za nájem hrobového místa coby nepodnikatelsky užívaného pozemku.
Jenže zákon o cenách v § 10 odstavci 2) jasně stanoví, že předpisy o regulaci cen podle odst. 1 zveřejňuje Ministerstvo financí v Cenovém věstníku. Z toho usuzuji, že názor pracovníka MF na www stránkách ministerstva nelze považovat za závazný právní předpis. Zarážející je, že - jak pracovníci MF sami uvádějí - se na základě jejich názorů vytváří i metodika kontrol prováděných finančními ředitelstvími, které v nejednom případě přidávají představitelům obcí vrásky na čele.
Dále Cenovým věstníkem stejný úřad dlouhodobě stanoví za tento nájem regulovanou maximální cenu částkou násobně nižší, než činí oprávněné náklady na tuto činnost. (Podle jiných zdrojů jen na úrovni zhruba 5 % kapitalizace vyhláškové ceny pozemku.) Vyhláška MF č. 450/2009 Sb. v příloze č. 1 zase stanoví minimální obsah kalkulace věcně usměrňovaných cen včetně povinnosti kalkulaci sestavovat každoročně. Přitom několik oslovených daňových poradců i pracovníků finančních úřadů nedokázalo uvést právní předpis s definicí přímého materiálu, přímých mezd nebo obsahu povinné kalkulační položky výrobní či správní režie. O zrušení, resp. omezení regulace cen v pohřebnictví usilovalo i Sdružení pohřebnictví v ČR podnětem na MF již v roce 2008. Místo odpovědi jsme se dočkali jen dalšího rozšíření regulace na rok 2009 a následně i na rok 2010.
K tomuto svému veřejnému stanovisku jsem se rozhodl i po seznámení se s článkem v Lidových novinách ze dne 9. 5. 2011, reagujícího na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Ten se problematikou regulace cen nepodnikatelsky užívaných pozemků zabýval a ve svém rozhodnutí regulaci těchto cen Výměrem č. 01/ 2003 a 01/ 2004 označil dokonce za protiprávní.
PS: Že by snad regulaci mohl zrušit nebo alespoň omezit jen nedostatek peněz a lidí, když se teď všude tolik šetří?
VÁCLAV GRÁF
soudní znalec z oboru služeb, obor pohřebnictví
O zrušení, resp. omezení regulace cen v pohřebnictví marně usilovalo i Sdružení pohřebnictví v ČR již v roce 2008.
Obec má povinnost svým jménem zabezpečit provoz veřejného pohřebiště.
ILUSTRAČNÍ FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
