Na základě zákona o sociálních službách stát poskytuje pomoc přímo jednotlivým klientům, kteří si sami mohou vybírat služby. O této nové situaci jsme hovořili s MUDr. Mariánem Hoškem, náměstkem ministra práce a sociálních věcí.
Co jsou to vlastně sociální služby?
Rozeznáváme tři druhy sociálních služeb. První jsou služby sociální péče (domovy důchodců, ústavy sociální péče, terénní služby apod.), které počítají se spoluúčastí klienta, jenž má svůj příjem a k tomu od státu dostává příspěvek na péči. Druhou skupinu tvoří služby sociální prevence, jež jsou určeny zejména lidem ohroženým vyloučením ze společnosti. Třetí je bezplatné poradenství o možnostech a nárocích lidí na sociální péči.
Kdo má nárok na sociální péči?
Zákon stanoví jednoznačně kritéria. Boduje se stav a situace žadatele a podle počtu bodů se stanovují čtyři stupně závislosti na péči jiné osoby. Občané s nejlehčím stupněm dostávají 2000 korun a lidé s nejvyšším stupněm závislosti na cizí pomoci, což jsou například lidé nepohybliví nebo na vozíčku, až 11 tisíc korun.
Proč poskytovatelé služeb dostali letos nižší dotace?
To způsobil nový zákon, který změnil tok finančních prostředků. Původně proudily ze státní pokladny zejména dotace. Nyní se velká část peněz dostane přímo do rukou uživatelů. Ti budou rozhodovat, jak je použijí. Při tom bude velmi důležité, zda lidé vydají tyto peníze na služby, třeba různé povahy včetně služeb domácí péče. Jinými slovy, když bude o člověka pečovat jeho rodina, bude na tuto péči dostávat potřebné prostředky. Je ale otázkou, zda lidé nebudou brát tyto dávky jen jako zvýšení příjmu a nekoupí si za ně třeba dárek pro vnoučata. To by se cíl minul účinkem a museli bychom změnit některé prvky zákona. Proto se hovořilo o alternativě platit určité služby poukázkami. Vybral se zatím liberálnější model, v němž každý sám o sobě rozhoduje. To je prvek, který budeme sledovat, abychom zajistili starším občanům spokojenější život s potřebnou sociální péčí.
Měl by tento princip zvýšit zájem o terénní služby a péči doma?
Ano. Teprve v krajním případě by klienti měli využívat rezidenční služby. Uvědomujeme si, že k této proměně je zapotřebí určité překlenovací období. Pokud je o služby domovů důchodců zájem, nemůžeme je nechat padnout. Proto ještě existuje dotační režim, i když se celkový finanční objem na tyto účely snížil. Bude velice záležet na tom, zda v nich žijí klienti, kteří skutečně potřebují sociální péči nebo zda jim jde jen o slušné ubytování. Rezidenční zařízení budou určena těm, kteří nutně potřebují největší péči. Tito lidé dostanou prostředky a budou si moci takové zařízení s odpovídajícími službami zaplatit.
Kolik poskytovatelů služeb žádalo o finanční podporu?
Žádostí byly více než 4 tisíce. Dotace jsme rozdělovali ve spolupráci s krajskými úřady. Ale požadavky překračovaly možnosti o několik miliard. Celkem ze státní pokladny letos vydáme 7 miliard korun na dotace poskytovatelům služeb. Téměř 9 miliard korun je vyčleněno pro příspěvky na péči, které dostává ročně asi 220 tisíc lidí. Je pouze pět státních rezidenčních zařízení, většinou jsou jejich zřizovateli kraje a obce, a ze třetiny neziskové organizace.
Jaká je jejich současná situace?
V domovech důchodců bydlí mnoho lidí, kteří nedostávají řádný příspěvek na péči, protože jej nepotřebují. Jsou soběstační, většinou si i sami vaří. Potřebují jen úklid, topení či prádelnu. Pro takové zařízení je příspěvek nedostačující a dostává se do finančních potíží. Můžeme jim pomoci překlenovací podporou, ale je jasné, že tato zařízení se budou muset transformovat. Přistoupit by měla ještě finanční spoluúčast krajů a obcí jako zřizovatelů. Přirozeně by se na financování měla podílet i rodina klienta. Jinak bychom měli dvě kategorie seniorů. Jedni by bydleli sami doma nebo u své rodiny bez státní dotace, druzí s významnou podporou státu a obce.
Dokdy potrvá tato transformace?
Několik let v kontextu přirozeného vývoje pobytových sociálních služeb. Záměrem je, aby lidé se zdravotním postižením a senioři závislí na pomoci jiné osoby mohli využít takovou sociální službu, která je z přirozené komunity nevyčlení, jak se to často děje v případě ústavní péče. Místo výstavby nebo nákladné rekonstrukce stávajících ústavních zařízení budeme podporovat vznik chráněných bytů a domů v přirozené zástavbě.
Klíčovým finančním zdrojem pro transformační kroky v pobytových zařízeních sociálních služeb jsou v programovacím období 2007 - 2013 prostředky z evropských fondů.
Co je zásadním rysem nového zákona o hmotné nouzi?
Dávky v hmotné nouzi jsou adresnější. Například se berou v úvahu skutečné náklady na bydlení. Pod pojmem náklady na bydlení zařazujeme nejen nájemné, ale i platby za elektřinu, plyn atd. V každé obci jsou rozdílné, proto se vyplácí i rozdílná výše příspěvku. Záměrem bylo, aby také obce lidem přispívaly na bydlení nebo jim pomohly zprostředkovat byt odpovídající velikosti. To se ale nepodařilo. Příspěvek hradí stát, a mnohé obce jej přidělují paušálně. Výsledky působení nových zákonů budeme moci posuzovat až po skončení přechodného období, tj. v květnu nebo v červnu. V té době už budeme moci říci, kolik dávek a v jakém objemu lidé čerpají. Po vyhodnocení zjistíme, které prvky se osvědčují a potom budeme moci uvažovat o možných změnách.
Jak zákon o hmotné nouzi aplikují sociální pracovníci v terénu?
Tito lidé jsou zaměstnanci obcí nebo krajů, což je určitý problém. Nemůžeme je kvalifikovaně řídit a proškolovat. Bylo by jednodušší, kdyby patřili k našemu ministerstvu. Proto bychom chtěli vytvořit národní sociální úřad, s malým "n", bez nároku na nové úředníky a peníze. Mohl by být spojen například s úřady práce. V současné době připravujeme různá alternativní řešení. Jednotný software pro vyplácení sociálních dávek je prvním krokem k integraci do zmíněného národního sociálního úřadu, aby všichni úředníci postupovali stejně. Podporu by měl dostat každý, kdo ji skutečně potřebuje, nikoliv ten, kdo systém zneužívá.
Kolik stálo zavádění tohoto zákona v praxi?
Náklady na technické vybavení dosáhly asi 570 miliónů korun. K tomu je nutno přičíst proškolování sociálních pracovníků v obcích. Není to nadnesená částka, když si uvědomíme, že například lidem v hmotné nouzi ročně vyplácíme téměř 11 miliard korun.
Karel Sedláček
