V roce 2009 Česká republika vytvořila největší deficit hospodaření v historii. Druhé místo v tomto smyslu obsadil hned rok následující a ani státní rozpočet přijatý pro letošní rok nevěstí nic dobrého. Výrazně se zhoršilo i finanční zdraví obcí, byť ve srovnání se státem zůstává stále ještě dobré. Nicméně nelze přehlédnout fakt, že nakládání s příjmy a výdaji v mnoha obcích se neřídí principy dobrého hospodáře.
Pravda, na tomto stavu se podepisují také dotace, které nutí obce k až příliš velké »vstřícnosti« vůči poskytovatelům podpory a hrazení drahé byrokracie, podporují korupci a mrhání financemi na nesmysly. Proto už od roku 2002 bojuji za zrušení většiny státních fondů a dotací a jejich rozpuštění do daňových příjmů obcí, o nichž rozhodují volení zástupci co nejblíže občanům s přímou politickou zodpovědností za případné korupční skandály. Územní samosprávy sice hospodaří vcelku lépe než stát, ale z praxe vím, že si málokdy hlídají finanční kondici - a tím méně sledují trendy, či nevědí, jak je sledovat. Obecně vzato zadluženost obcí je zatím poměrně nízká, ale už existují i konkrétní předlužené obce a města.
PĚT KROKŮ KE ZDRAVÉMU HOSPODAŘENÍ
Pro obce je v současnosti velmi těžké čerpat z nějakého dobrého vzoru hospodaření. Společnost je dávno bez morálních zásad v hospodaření. Společné peníze a společný majetek se rozkrádá a vyhazují se veřejné hodnoty za nic již mnoho desetiletí. I proto se tak obtížně hledají komunální lídři, kteří by měli osvojené návyky dobrých hospodářů. Naše generace už nepamatují úspěšné hospodáře a průmyslníky, jako byl Tomáš Baťa. Společnost totiž dávno vyhnala z republiky ty, kteří nejenže dokázali na zásadách zdravého hospodaření vybudovat velké a úspěšné podniky, ale podle těchto zásad také žili.
Tyto zásady jsem shrnul z citátu Tomáše Bati z roku 1932. Zásady zdravého hospodaření ve veřejné správě osobně spatřuji v pěti bodech chování:
nedělat dluhy,
nepodporovat bankrotáře,
nevyhazovat hodnoty za nic,
nevydírat pracující,
učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.
Kdo chce být dobrým hospodářem v obci, měl by si tyto zásady osvojit. Ona totiž už také samospráva učí občany nevážit si hodnot - a z těchto občanů rostou zastupitelé, ministři a předsedové vlád. Radnice mnoha měst a obcí například tvrdí, že vstup do kina stojí 20 Kč, vstup do aquacentra stojí 40 Kč/hod. apod. Nesmysl! Znát a deklarovat skutečné náklady služeb hrazených z veřejných peněz a sledovat jejich kvalitu je prvním předpokladem pro nastolení cesty efektivního hospodaření ve veřejné správě. Pak teprve lze veřejné služby porovnávat, pak teprve víme, zda veřejné služby poskytujeme draze nebo za dobrý peníz a v jaké kvalitě. Učinit taková opatření, abychom v celé veřejné správě znali skutečnou cenu alespoň základních poskytovaných služeb, by znamenalo velkou revoluci a posun k transparentnosti.
CO SI OHLÍDAT PŘI ŘÍZENÍ FINANČNÍHO ZDRAVÍ OBCE
Budeme-li se držet na notě možných praktických opatření, která může samospráva vlastně ihned podniknout, pak doporučuji, aby každý starosta vyžadoval a prosazoval tři základní ukazatele řízení finančního zdraví (»podle Tesaře«):
Provozní saldo hospodaření (finanční prostor samosprávy), tedy kolik prostředků obci ročně zbývá ze všech příjmů vyjma kapitálových příjmů (prodejů majetku) a investičních dotací (nazýváme souhrnně běžné příjmy) po uhrazení provozu? Podotýkám, že republikový průměr provozního salda byl v roce 2009 u obcí již pouze 17 %, ale ještě v roce 2008 to bylo zhruba 25 % z běžných příjmů.
Jaká je výše bezpečné zadluženosti obce? Považuji za ni takovou, kdy je obec schopna dluh splatit do pěti let. Vycházím, podobně jako banky, z trendů vývoje provozního salda. Zadluženosti je možné se vyhnout ctěním těchto dvou situací: 1. nejvyšší nouze (například povodeň spláchne mostek) či 2. nejvyšší potřeba (tak moc to v obci potřebujeme, že si na to půjčíme, neboť na to nyní nemáme).
Sladění běžných výdajů s běžnými příjmy. Běžné příjmy by se vždy měly vyvíjet lépe než běžné výdaje. Rok 2009 ukázal, které město má skutečný systém řízení hospodaření a které jej nemá. Pokud vypadly daňové příjmy, měly by se okamžitě uskutečňovat adekvátní úspory běžných výdajů (provozních). Není možné, aby vám doma »vypadla« výplata a vy byste stejně přidali dětem kapesné a jeli na dovolenou!
Každý starosta a každá rada obce by měli znát trendy a minulost hospodaření, silné a slabé stránky financí a možnosti svého rozpočtu. Dopady světové finanční krize ukázaly, které obce mají systém v řízení finančního zdraví a které mají zdravé finance. Obcím se meziročně v roce 2009 snížily daňové příjmy (průměrně o 12 %), ale většina z nich utrácela na provoz dále stejně, jako by se nic nedělo. Tyto obce systém řízení finančního zdraví nemají. Hrstka obcí reagovala správně, tedy výpadek běžných příjmů kompenzovala rychlým snížením běžných výdajů. Tyto obce reagovaly správně.
NEPODCEŇUJME »MODERNÍ TROJSKÉ KONĚ«!
»Přestřelí-li« samospráva své finanční možnosti, hrozí předlužení. Proto dávejme pozor na moderní »trojské koně«, které si samospráva často sama přivádí do obcí a měst! »Trojské koně« jsou dotace na projekty, které územním samosprávným celkům výrazně zvedají náklady na provoz (například aquacentra, zimní stadiony a jiné energeticky a provozně nákladné projekty). Vedení obcí koná často pod heslem, které je tak charakteristické pro dotace z Evropské unie, sice »nekupte to, když je to (téměř) zadarmo«. Investici z velké části sice uhradí obce z dotace, ale potom se zastupitelstva diví, že nemají dost peněz na provoz. »Z cizího krev neteče,« dalo by se také říci.
Pro zdraví financí obcí nejsou dobré projekty, které zatíží provoz většími výdaji. Naopak projekty snižující budoucí provozní výdaje jsou zajímavé. Doporučuji voleným zástupcům, aby vyžadovali u větších projektů analýzu dopadu z politického hlediska (odpověď na otázku: Opravdu to voliči tak moc chtějí a skutečně to tolika lidem pomůže?) a analýzu z finančního hlediska (tedy: Máme na to a kolik nás bude stát provoz?). Analýza hospodaření a rozpočtový výhled financí jsou pro správné rozhodování samosprávy nezbytné.
LUDĚK TESAŘ
ekonom - specialista na veřejné finance a hospodaření obcí
Znát a deklarovat skutečné náklady služeb hrazených z veřejných peněz a sledovat jejich kvalitu je prvním předpokladem pro nastolení cesty efektivního hospodaření ve veřejné správě.
