Celkem více než 93 miliardami korun má být v letech 2007 až 2013 podpořeno české zemědělství - a také český venkov. V této částce bude dominovat příspěvek Evropské unie prostřednictvím Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) ve výši 73 miliard.
Už delší dobu se však vedou spory o to, kolik z celkové sumy má připadnout "zemědělským" výrobcům a kolik má jít ve prospěch rozvoje venkova jako takového. Třeba Spolek pro obnovu venkova ČR letos v dubnu vyčetl ministru zemědělství Ing. Janu Mládkovi, CSc., že pro rozvoj "mimozemědělského" venkova jeho resort počítá v Programu rozvoje venkova s pouhými 7,2 % z celkové částky alokované ze zdrojů Evropské unie na rozvoj venkova a zemědělství v ČR.
JAK ZABRÁNIT VYLIDNĚNÍ
"Program rozvoje venkova tak, jak je naformulován, není dokumentem, který by nastiňoval strategii investic a růstu našeho venkova," píše se v dopise podepsaném předsedou spolku a starostou Bělotína na Přerovsku Mgr. Eduardem Kavalou. "Český venkov doplácí na silnou lobby zemědělců, kteří tvoří pouze minoritní část práceschopného obyvatelstva na venkově. Česká republika má specifickou sídelní strukturu, které je třeba si vážit a zachovat ji... Bez strategické i finanční podpory nezabráníme vylidňování venkova, ani neodstraníme ztížený přístup obyvatel venkova k pracovním příležitostem a službám."
Také senátorka Ing. Václava Domšová, předsedkyně stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, má za to, že venkov není "jen" zemědělství. "Čisté produkční zemědělství je nutné určitě podpořit, ale zejména tam, kde jsou pro to vhodné podmínky a odbyt. Na druhé straně to však asi nepůjde bez vyrovnávacích dotací pro horské a podhorské oblasti. Ovšem stejné pravidlo by mělo platit například pro lesní hospodaření ve vysokých horských polohách apod. Diverzifikace zemědělství je nutností. Venkov potřebuje i truhláře, autoopraváře, zedníky, ale třeba také počítačové experty. A pokud se k tomu budou věnovat ještě údržbě krajiny, pak je to jedině dobře," říká senátorka, která řadu let stála i v čele obce Deštné v Orlických horách.
ČTYŘI OSY, ČTYŘI RŮZNÉ SUMY
Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období let 2007 - 2013 schválený vládou letos 10. května, který bude realizován především prostřednictvím Programu rozvoje venkova, počítá s celkovým ročním přídělem 13,365 mld. korun. Z toho by mělo jít více než 22 % (3,1 mld. Kč) na konkurenceschopnost zemědělství, lesnictví a potravinářství (Osa I), přibližně 55 % (7,2 mld. Kč) na zlepšování životního prostředí a krajiny (Osa II), asi 17 % (2,35 mld. Kč) na rozšiřování okruhu hospodářských činností a podpory kvality života na venkově (Osa III) a zhruba 5 % (0,65 mld. Kč) na podporu záměrů venkovských partnerství (Osa IV). Vedle toho existuje ještě menší rezerva na technickou pomoc.
Osa I navazuje na současný Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (zkráceně: Operační program Zemědělství) a jejími prioritami bude modernizace zemědělských podniků a podpora odborného vzdělávání. Osa II - už s ohledem na výši její podpory - má být klíčovou, přičemž se například zaměří na podporu zemědělského hospodaření v horských a podhorských oblastech, kde se intenzívní zemědělství nevyplácí, ale přesto je tam nutné pečovat o krajinu, aby mj. přivábila turisty. Osa III má podporovat rozmanitost hospodářských činností na venkově, například turistické služby poskytované zemědělskými farmami, s cílem vytvářet nová pracovní místa a zlepšovat podmínky pro život lidé na venkově. Osa IV se opírá o evropskou iniciativu LEADER, tedy o partnerství místních samospráv s podnikateli a neziskovými organizacemi, které se již i u nás začíná prosazovat v činnosti místních akčních skupin v programech LEADER ČR a LEADER+.
ZKLAMÁNY JSOU OBCE I AGRÁRNÍ KOMORA
Senátorka Domšová shrnuje roztrpčení řady starostů: "Zklamáním byl pro mě celý průběh vyjednávání Programu rozvoje venkova. Do výsledných materiálů Ministerstva zemědělství se zásadní připomínky Svazu měst a obcí ČR, Asociace krajů ČR ani Spolku pro obnovu venkova ČR nepromítly. Nakonec jsme sice ve prospěch venkova jako takového vybojovali proti původnímu návrhu asi o 1,5 miliardy korun více, ale očekávaný a žádoucí přísun skutečně "velkých peněz" do venkovského prostoru se zřejmě konat nebude."
Zklamáním se netají ani prezident Agrární komory ČR Ing. Jan Veleba: "Kompromis se pochopitelně nezamlouvá asi nikomu. Zemědělci by určitě potřebovali více peněz v Ose I. Jenže z Osy II je kvůli nutnému objemu zdrojů na podporu agroenvironmentálních opatření vzít nemůžeme. A pokud bychom o ně usilovali z Osy III, pak bychom popřeli trend Evropské unie, kladoucí důraz na multifunkční rozvoj venkova. Větší problém proto vidím v celkovém objemu finančních prostředků z EAFRD, který je nedostatečný. Věci by se však vyřešily navýšením o zhruba 15 až 20 procent."
KOMPROMIS, KTERÝ UŽ SE URČITĚ ZÁSADNĚ NEZVRÁTÍ
I ministr zemědělství Ing. Jan Mládek, CSc., připouští, že šlo o velký kompromis. "Nechci to nikterak zlehčovat," podotýká, "ale zkuste se na spokojenost zeptat představitelů sdružení a spolků hájících jiné oblasti. Dám ruku do ohně za to, že chtějí více - ber, kde ber - třeba na úkor, jak říkají někteří kritici, "mimozemědělského" venkova."
Po schválení rozpočtu EU na roky 2007 - 2013 poslanci Evropského parlamentu letos 17. května už nelze očekávat žádné změny ve výši podpory z prostředků EAFRD. Dozná-li Program rozvoje venkova přece jen nějakých úprav, půjde - jak tvrdí ministr Mládek - jen o změny kosmetického charakteru. Šéf resortu zemědělství vzkazuje: "Pokud bych měl k něčemu vyzvat, pak k aktivitě, dostatečné odvaze a nápaditosti. A nebál bych se ani použít slova "drzost" v hledání možností, jak sáhnout do otevřeného měšce."
Co soudí prezident Agrární komory ČR Ing. Jan Veleba
Nejtíživější problém českého venkova? Je jím trvalé snižování rozměru domácího zemědělství, zatímco v původní evropské "patnáctce" se zemědělská produkce zvyšuje. České zemědělství vyklízí pozice a významně snižuje zejména stavy dobytka. Pravda, rostlinnou produkci lze "dělat" i z města, jenže u chovu dobytka je nutná přítomnost lidí tam, kde výroba probíhá. Ovšem od počátku transformace například pouze stavy skotu v České republice klesly o více než polovinu a vstupem naší země do Evropské unie se tento trend nezastavil. Hrozí, že zejména z menších vesnic se stanou noclehárny pro pracující ve městech nebo chalupářské oblasti se všemi průvodními důsledky. Například se budou zřejmě trvale snižovat daňové zdroje - a daně se přece odvádějí tam, kde se pracuje a podniká.
Reaguje dostatečně Program rozvoje venkova na tyto problémy? Nikoliv, například Osa I dokonce počítá s nižší podporou konkurenceschopnosti zemědělství, než tomu bylo dosud v Operačním programu Zemědělství. Přitom silné a konkurenceschopné farmy a zemědělské podniky znamenají výrazné posílení obcí a na-opak. Kromě konkurenceschopnosti by měl být ovšem také podpořen zemědělec, který s hospodařením končí a chce se věnovat něčemu jinému. Tato podpora by jej měla však motivovat k tomu, aby zůstal na vesnici.
Proč vzniklo napětí mezi zemědělci a obcemi? Zostřila je už samotná příprava na rozdělování prostředků z EAFRD. Tlak by však měl být směřován na Ministerstvo pro místní rozvoj, které zaostává v přípravě strukturálních fondů, k nimž mají přístup obce, a nikoliv zemědělci. Proto se zbytečně svádí souboj o programy, které administruje Ministerstvo zemědělství, které má v tomto směru časový náskok. Financování obcí a jejich svazků by se mělo více řešit i v Integrovaném operačním programu a regionálních operačních programech krajů a také zvýšením podílu z rozpočtového určení daní. Ovšem ani Ministerstvo zemědělství dostatečně nekomunikuje s Agrární komorou při sestavování klíčových materiálů Programu rozvoje venkova.
Jaké má být budoucí postavení zemědělců v ČR? Nezbytně budou muset diverzifikovat svoje činnosti. Jenže podle nařízení EU budoucí podpora diverzifikace bude možná jen pro minipodniky, což v případě naší země zasáhne méně než 20 % území, na němž tento typ podniků hospodaří. Jsme na počátku doby, která vedle "čisté" zemědělské výroby přináší i nové příležitosti. K nim patří hlavně výroba tzv. zelené energie a rovněž výroba nepotravinářského průmyslového zboží. Nicméně nezáleží jen na samotných zemědělcích, zda tuto jednu z mála šancí využijí. Například dodnes stát nestanovil jasná pravidla pro výrobu biolihu."
