Dotace jsou nešťastná záležitost, protože dále zvyšují rozdíl mezi chudým venkovem a bohatšími městy, říká senátor Parlamentu ČR a starosta Chýnova na Táborsku Mgr. Pavel Eybert, s nímž jsme hovořili nejen o dotacích.
Abychom si udělali představu o malém městečku Chýnov a jeho hospodaření, měli bychom asi začít rozpočtem. Jaký je jeho roční objem?
Základní roční rozpočet, který připravujeme předchozí rok a dostane se do něj jen to, co už je jisté, se pohybuje kolem 25 milionů korun. Pokud se nám podaří získat v průběhu roku nějakou dotaci, je pochopitelně vyšší; výjimečně se můžeme dostat až na téměř dvojnásobek. Je to ale rok od roku jiné a velmi nepředvídatelné.
Nakolik býváte v žádostech o dotace úspěšní?
Opět je to otázka jednotlivých let; v průměru uspějeme asi tak s každou třetí žádostí. Je nutné být připraven na spoustu možností, mít dvou až tříletý výhled, zpracované záměry. Spolehnout se na dotace nelze, ale pokusit se o ně musíme. Vítám, že ministerstvo pro místní rozvoj zjednodušilo podmínky pro jejich čerpání, a doufám, že to tak zůstane. Dobré je i to, že Státní fond rozvoje bydlení může pracovat s převodem peněz z roku na rok. Většina dotačních titulů se ale týká konkrétního roku. Problém působí i to, že jednotlivá ministerstva a kraje mají různá pravidla, takže orientace bývá dost obtížná. Ve větších městech na to mají dostatečný aparát úředníků, ale u malých obcí to bývá docela problém.
Kolik je vás na radnici?
Máme uvolněného tajemníka a účetní, státní správu, tj. stavební úřad, matriku a knihovnu, obstarává pět pracovnic. Investice a dotace připravuji sám, ostatní financování a veškerý provoz je víceméně na našem tajemníkovi, protože místostarosta je stejně jako já neuvolněný.
Evropské dotace bývají ještě složitější než národní. Mají v tomto případě menší obce vůbec šanci je získat?
Mají, pokud se jimi chtějí zabývat. Ale často nezbývá nic jiného než si na zpracování žádostí najmout agenturu. Vydržovat si úředníky jen na tuto práci si malá obec nemůže dovolit. My jsme loni s pomocí agentury jednu žádost podávali, ale bohužel jsme nebyli vybráni.
Celkově ale považuji dotace za nešťastnou záležitost. Vždy se zdůvodňovaly tím, že existovala různá startovní čára, a je proto nutné těm slabším pomoci. Ale skutečnost je taková, že ti, co něco měli, měli to proto, že jsou schopni na nějaké další dotace ještě dosáhnout. Tím se naopak vzdalují těm, kteří neměli nic a dnes nejsou schopni na dotace dosáhnout. My jsme měli nešťastný, nespravedlivý systém národních dotací, a nyní přibývají dotace z EU, kde to bude ještě nespravedlivější, protože čím slabší obec, tím na méně dotací dosáhne. Čili, ne že se bude prostřednictvím dotací vyrovnávat rozdíl mezi chudým venkovem a bohatšími městy, ale tento rozdíl se bude naopak zvětšovat. Já osobně preferuji zrušení veškerých dotací a změnu pravidel rozpočtového určení daní.
Po tom volá mnoho obcí, především těch menších.
Protože systém je nespravedlivý a postavený jen na jednom kritériu - počtu obyvatel. Jsme jedna z mála evropských zemí, ne-li jediná, která používá pouze toto jediné hledisko. Pro srovnání: Koeficient pro naši obec je zhruba 0,3, Praha má 2,8. Jistě; velká města zabezpečují mnohem více služeb, ale my zase míváme v poměru k počtu obyvatel větší území. Konkrétně Chýnov má pět části, s dost rozptýlenou zástavbou. Je ale pravda, že tady budou starostové velkých a malých obcí vždy stát proti sobě. Přikláněl bych se k tomu, aby se bral v úvahu nejen počet obyvatel, ale také velikost spravovaného území. Chceme-li udržet lidi na venkově, je také nutné sem něco dát.
Vraťme se k Chýnovu a jeho hospodaření. Z čeho získává město vlastní finanční prostředky?
Velice si ceníme majetku, který je v našich lesích. Je dlouhodobým, stálým zdrojem příjmů. Jsou v celkem slušném stavu, máme i schopného hajného a ročně z nich máme více než milion a půl čistého zisku. Dalším zdrojem příjmů jsou vlastní vodovody a kanalizace. Prostředky vybrané na vodném a stočném ovšem jdou zpět do údržby sítí. Další částí příjmů je nájemné z obecních bytů. Postavili jsme jich za posledních deset let zhruba stovku a je zájem o další. Peníze z nájemného používáme na splátku úvěrů, které jsme si vzali na jejich výstavbu, respektive na jejich spolufinancování.
Jaký je váš názor na to, aby obec podnikala, měla vlastní podniky?
Naše město má dvě organizace, které stoprocentně vlastní, a místostarosta a já jsme jejich jednateli. První, Chýnovská majetková, je společnost s ručením omezeným, druhý je příspěvková organizace. K tomu jsme přistoupili proto, že jsme nechtěli být jako obec plátcem DPH. Proto jsme všechny činnosti, které jsou příjmové, dali pod Chýnovskou majetkovou a pronajali jí veškeré činnosti, které jsou ziskové. Za to nám platí nájem, který nespadá do kategorie příjmů, z nichž se platí DPH. Druhý podnik je něčím jako technické služby - stará se o úklid, údržbu, drobné opravy apod. Rozhodně takový podnik potřebujeme, protože jde o malé práce, které je třeba udělat ihned. Žádná najatá organizace nepůjde vyměnit pár vypadlých dlaždic, zamést naváté listí, prohrnovat sníh, zrovna když je třeba. Nemluvě o tom, že se cena zvýší o 19 procent DPH. Takto se objem vykonané práce vyplatí formou příspěvku, ale bez DPH.
Zmínil jste nově postavené byty a zájem o ně. Znamená to, že lidé Chýnov neopouštějí, chtějí zde žít?
Vývoj počtu obyvatel byl docela zajímavý. V roce 1990 jsme měli necelých 2100 obyvatel, během dalších čtyř let ale město téměř tři stovky opustily. Zamýšleli jsme se nad důvody a zjistili jsme, že lidé chtějí především určitý komfort bydlení. U nás minimálně 500 ekonomicky aktivních lidí dojíždí za prací do nedalekého okolí, což znamená, že se vracejí pozdě. Stejné množství jich pracuje doma také do pozdních hodin. Nikoho nebaví, když se vrátí pozdě, trávit další hodinu roztápěním kotle a čekáním na to, kdy bude doma teplo. U nás totiž neexistovalo pro vytápění domů žádné ušlechtilé médium - kromě drahé elektřiny. Rozhodli jsme se proto pro plošnou plynofikaci a efekt se skutečně dostavil. Dnes v Chýnově žije 2207 obyvatel a tendence je spíš stoupající.
Plyn je ale dnes drahý a občas jsou slýchat zprávy, že lidé se vracejí opět k topení pevnými palivy.
Cena je samozřejmě problém, ale k pevným palivům se u nás vrátilo minimum domácností. Ostatně uhlí také není levné. Možná by jím domácnost ušetřila tak osm deset tisíc za topnou sezónu, ale lidé si patrně řekli, že raději budou víc vydělávat a zachovají si komfort lepšího bydlení, protože ten za to stojí.
Má Chýnov potenciál pro další růst?
Nyní probíhají práce na novém územním plánu, protože podle starého už jsou všechny rozvojové plochy v intravilánu vyčerpány. Lidé by u nás rádi stavěli, protože je tu hezky, území není nikterak ekologicky zatížené, je tu dobré dopravní spojení do Tábora, Plané nad Lužnicí a Sezimova Ústí, kde je mnoho pracovních příležitostí. Máme ale problém s pozemky. Řada lidí, která je vlastní, za ně požaduje cenu mnohonásobně vyšší, než je jejich hodnota jako zemědělského pozemku - kolem 500 korun za metr čtvereční. Pokud bychom je za tuto cenu koupili, musíme ovšem dát další zhruba stejnou částku na jejich vybavení sítěmi. To si nemůžeme dovolit. Proto abychom měli vůbec nějaké pozemky, na nichž lze stavět, musíme tento prostor výrazně zvětšit. Předpokládáme, že když se v novém územním plánu nabídka zvýší, pozemky zlevní na únosnou míru a bude tu prostor pro další rozvoj.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
