Praha přijala územní plán. Je to nepochybně důvod nejen k oslavám (za demokratické vlády se dosud nikdy nepodařilo územní plán přijmout), ale i k zamyšlení. Územní plán je dokument, který určuje, jak se bude město rozvíjet, kde budou silnice, obchodní centra, parky a obytné čtvrti. Neurčuje, co má...
Praha přijala územní plán. Je to nepochybně důvod nejen k oslavám (za demokratické vlády se dosud nikdy nepodařilo územní plán přijmout), ale i k zamyšlení.
Územní plán je dokument, který určuje, jak se bude město rozvíjet, kde budou silnice, obchodní centra, parky a obytné čtvrti. Neurčuje, co má být postaveno, ale říká, co postaveno být může. Dává jistotu podnikatelům, že jimi nabytý pozemek má určitou funkci, že jsou jasná pravidla. Na druhé straně svazuje ruce. V důsledku příliš podrobného měřítka se v něm často objevují chyby a omyly, které bude nutno napravovat složitým procesem změn územního plánu.
PROČ TAKOVÝ ODPOR?
Územní plán má vliv nejen na hospodářský rozvoj jednotlivých oblastí, ale určuje i kvalitu života ve městě. Přijetí plánu vyvolalo na jedné straně velkou úlevu mnohých stavebníků a podnikatelů, na druhé straně masivní odpor občanů.
Stavební zákon ukládá veřejné projednání územního plánu. Nikde ovšem není přesně stanoveno, co to znamená. V Praze to znamenalo veřejné vystavení plánu na různých místech, představení v městských částech - a pro občany možnost poslat připomínky.
Je nesporné, že každý laik, který poprvé uvidí "plachtu" s územním plánem své čtvrti, je naprosto ztracen. Nedokáže se orientovat a často se ostýchá zaklepat na zavřené dveře kanceláře a zeptat se. V tomto bodě asi mnozí oponenti zaspali. A zaspala i administrativa. Jejím úkolem bylo lidem cíle územního plánu co nejlépe přiblížit.
Územní plán Prahy byl připravován Útvarem rozvoje města, který byl zhotovitelem i oponentem. Varianty řešení nejenže nebyly posuzovány nezávislými urbanisty, ale ani občané neměli možnost se k nim nijak vyjádřit.
Tento postup je ve světě naprosto neobvyklý. Má-li být dosaženo dohody při řešení nějakého problému, přistupuje v cizině jak politická reprezentace, tak i administrativa (úředníci) k participaci, k zatažení veřejnosti do rozhodování o věcech, které se jí dotýkají. Jsou pořádány plánovací "weekendy", kulaté stoly, dotazníkové akce. Samozřejmě není možné přesvědčit každého, ale občané mohou získat pocit, že územní plán je i jejich věcí. Jedině tak je možné zabránit střetům, konfliktům a v poslední fázi i soudním žalobám, které povedou pouze k oddálení a prodražení plánované výstavby.
PASIVNÍ ROLE OBČANŮ
Lze bez nadsázky říci, že o územním plánu Prahy rozhodli úředníci. Plán se připravoval několik let, předchozí reprezentace zhruba vytyčovala směr, ale rozhodnutí bylo vždy v rukou úředníků. Úloha zastupitelstva, které nakonec plán přijalo, byla již pouze formální. Zastupitelé rozhodovali o drobných změnách v užití jednotlivých parcel, koncepce a směr byly však již určeny.
Role občanů byla zcela pasivní. Občané (a také městské části a státní orgány) mohli poslat Útvaru rozvoje města svoje připomínky. Sešlo se jich 4000. Z těchto připomínek však byla skoro polovina zamítnuta příslušnými orgány státní správy. Byly to vesměs připomínky zásadní, koncepční. Týkaly se fungování dopravy, redukce zelených ploch, parkování v centru města, výstavby hypermarketů na okrajích atd.
Zcela naprázdno z celé hry vyšla občanská sdružení. Jejich připomínky byly také vesměs zamítnuty, aniž by se kdokoli alespoň pokusil vysvětlit proč. Jistě, zákon takový postup neukládá. Pak je zde ovšem ještě otázka, čeho lze takovýmto přístupem docílit.
Územní plán Prahy je dokument dlouho připravovaný a dlouho očekávaný. Je škoda, že při jeho zhotovování nebylo možné se vyvarovat chyb v jednání s občany a přijmout plán v duchu shody, nikoli konfrontace.
IVANA BURSÍKOVÁ,
členka Zastupitelstva hl. města Prahy
