Je přípustné, aby rada obce jedním rozhodnutím schválila záměr pronájmu nemovitosti konkrétní osobě a současně schválila i uzavření nájemní smlouvy, pokud budou splněny všechny podmínky pronájmu, které byly v záměru uvedeny, nebo je nutné, aby po uplynutí patnáctidenní doby zveřejnění záměru bylo...
Je přípustné, aby rada obce jedním rozhodnutím schválila záměr pronájmu nemovitosti konkrétní osobě a současně schválila i uzavření nájemní smlouvy, pokud budou splněny všechny podmínky pronájmu, které byly v záměru uvedeny, nebo je nutné, aby po uplynutí patnáctidenní doby zveřejnění záměru bylo přijato (nové) rozhodnutí o uzavření nájemní smlouvy?
Ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 128/ /2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, ukládá obci povinnost zveřejnit záměr pronájmu nemovitého obecního majetku na úřední desce obecního úřadu, a to na dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce o tomto majetkoprávním úkonu. Zákonná dikce tedy primárně počítá s tím, že k rozhodnutí o právním úkonu dojde až po uplynutí zákonem stanovené doby zveřejnění záměru. V praxi se ovšem lze setkat s názorem, podle něhož je možné, aby orgán schvalující záměr současně rozhodl i o uzavření smlouvy (je-li k rozhodnutí o tomto právním úkonu příslušný) tím, že stanoví jednoznačné podmínky vedoucí vždy k výběru jediného zájemce. Příkladem může být rozhodnutí o tom, že smlouva bude uzavřena s tím, kdo nabídne nejvyšší kupní cenu a při rovnosti bude rozhodnuto losem, nebo v dotazu uváděná situace, v níž rada schválí uzavření nájemní smlouvy s konkrétní osobou uvedenou i ve zveřejňovaném záměru, za předpokladu, že se k záměru nepřihlásí jiná osoba (zveřejnění »adresného záměru« je možné, což potvrdil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007). Přípustnost současného schválení záměru a zamýšlené majetkové dispozice přitom bývá opřena o právní závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. II. ÚS 87/04, v němž soud mj. dovodil, že tam, kde byla vůle obce příslušným orgánem v zásadních bodech již vytvořena, může starosta obce jednat v souladu s touto vůlí, aniž by tomuto jednání muselo předcházet (další) rozhodnutí příslušného orgánu.
I přes tento argument je naznačený postup spočívající v současném schválení záměru i uzavření smlouvy problematický. Předně je zde výslovné zákonné ustanovení, které takovou možnost prima facie vylučuje. Je sice pravdou, že striktní jazykový výklad by bylo možné s odkazem na zmíněný nález Ústavního soudu odmítnout, nicméně v neprospěch současného schvalování svědčí i samotná podstata záměru. Smyslem záměru je totiž kromě obecného informování o zamýšlených dispozicích s obecními nemovitostmi též poskytnutí možnosti každému podat vlastní nabídku nebo vyjádření k uvažované dispozici. Kromě toho záměr jako takový nevyvolává právně vynutitelnou povinnost obce zamýšlený úkon realizovat (a neodpovídá mu ani nárok toho, kdo by podle záměru splnil všechny podmínky, aby s ním smlouva nakonec byla uzavřena). Jinak řečeno příslušné orgány obce mohou i v průběhu realizace zamýšlené dispozice »změnit názor« a dispozici v konečném důsledku odmítnout, takže by jim měla být dána možnost, aby po uplynutí zákonné doby zveřejnění záměru celou věc znovu posoudily a případně od uskutečnění dispozice zcela upustily.
Jakkoli lze mít za to, že vůle obce by v situaci popsané v dotazu byla předem koncipována jednoznačně a ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 87/04 by podle ní již bylo možné jednat, přesto z uvedených důvodů nelze v dotazu nastíněný postup »spojeného« rozhodnutí o záměru pronájmu a o samotném pronájmu doporučit. Tímto postupem by se obec vystavila nepřiměřenému riziku spočívajícímu v neplatnosti uskutečněného majetkoprávního úkonu (§ 41 odst. 2 zákona o obcích) a s ní spojené případné povinnosti nahradit takto vzniklou škodu (§ 42 občan. zákoníku).
JUDr. ADAM FUREK
právník
