Problematiku ručení obce za závazky fyzických osob a právnických osob upravuje § 38 odst. 3 a 4 zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Obecní zřízení obecně zakazuje obci ručit za závazky fyzických a právnických osob, avšak z tohoto pravidla stanoví...
Problematiku ručení obce za závazky fyzických osob a právnických osob upravuje § 38 odst. 3 a 4 zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Obecní zřízení obecně zakazuje obci ručit za závazky fyzických a právnických osob, avšak z tohoto pravidla stanoví šest přesně vymezených výjimek (viz rámeček).
Pokud by obec ručila za závazky fyzických a právnických osob a nešlo by zároveň o některou z výjimek /uvedenou v písmenech a) až f) § 38 odst. 3 obecního zřízení/ z jinak obecného pravidla, že obec nesmí ručit za závazky fyzických a právnických osob, je příslušný právní úkon (tj. převzetí zákonem zapovězeného ručitelského závazku) sankcionován absolutní neplatností (§ 38 odstavce 4 obecního zřízení). Obec může být dále ručitelem pouze v případech, kdy tak stanoví zvláštní (například daňový) zákon.
S otázkou ručení ještě souvisí § 38 odst. 5 obecního zřízení, podle kterého stát neručí za hospodaření a závazky obce, pokud tento závazek nepřevezme stát smluvně, což lze považovat za nadbytečné ustanovení. Žádný zákon totiž nestanoví, že by stát měl bez dalšího ručit za hospodaření a závazky obcí.
Z HISTORIE RUČENÍ OBCE
Pravidlo upravující ručení obce je v obecním zřízení zakotveno až od 31. prosince 2001, kdy novela č. 450/2001 Sb. zcela vyloučila ručení obcí za závazky fyzických a právnických osob s výjimkou těch právnických osob, jichž byla sama zřizovatelem. Poměrně přísné omezení bylo urychleně zmírněno prostřednictvím novely obecního zřízení č. 313/2002 Sb. s účinností od 12. července 2002. Ta sice opět vycházela ze zákazu možnosti obce ručit za závazky fyzických osob a právnických osob, avšak rozšířila počet výjimek z uvedeného zákazu z jedné na pět, kdy obec za závazky daných osob ručit může.
S účinností od 28. února 2003 přidala další novela obecního zřízení č. 59/2003 Sb. jednu výjimku, která umožňuje obci ručit za závazky honebních společenstev.
K POJMU RUČENÍ
Institut ručení, jakožto jednu z právních forem zajištění závazku, upravuje obchodní zákoník a občanský zákoník. Podle § 546 občanského zákoníku lze dohodou účastníků zajistit pohledávku ručením.
Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Ustanovení § 303 obchodního zákoníku stanoví, že kdo (fyzická nebo právnická osoba) věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem.
Převzetí ručitelského závazku ze strany obce je podle § 85 písm. j) obecního zřízení vyhrazenou pravomocí zastupitelstva obce.
Ručením podle § 38 odst. 3 obecního zřízení je nutno rozumět pouze institut ručení definovaný v § 303 obchodního zákoníku a § 546 občanského zákoníku.
Na jiné druhy zajištění závazků (například bankovní záruka podle § 313 obchodního zákoníku, zastavení věcí ve smyslu § 152 občanského zákoníku) se omezení uvedená v § 38 odstavce 3 obecního zřízení nevztahují.
JAN BŘEŇ
právník
Výjimky ze zákazu ručení obce
Na základě § 38 odst. 3 obecního zřízení nesmí obec ručit za závazky fyzických osob a právnických osob, avšak s šesti výjimkami (kdy tedy obec za závazky fyzických osob a právnických osob ručit může). Tyto výjimky jsou:
Ručení a smlouvy o úvěru
Dvě výjimky ze zákazu obce ručit za závazky fyzických a právnických osob jsou upraveny v § 38 odst. 3 písm. a) a b) obecního zřízení, a to v případě závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru.
Obec může ručit za závazky fyzických a právnických osob, které vyplývají ze smlouvy o úvěru:
jsou-li peněžní prostředky určeny pro investici uskutečňovanou s finanční podporou ze státního rozpočtu, státních fondů nebo národního fondu /písmeno a)/, nebo
jsou-li peněžní prostředky určeny pro investici do obcí vlastněných nemovitostí [písmeno b)].
Na základě § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku patří smlouva o úvěru mezi tzv. absolutní obchody, což znamená, že se jimi řídí závazkové vztahy účastníků smlouvy bez ohledu na jejich právní povahu. Smlouvou o úvěru, která je upravena v § 497 a násl. obchodního zákoníku, se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěr na základě smlouvy o úvěru tedy nemusí poskytovat pouze banka, ale může ho poskytnout v zásadě kterákoliv osoba (fyzická nebo právnická).
Ustanovení § 38 odst. 3 písm. a) a b) obecního zřízení stanovují kumulativní podmínku účelu použití peněžních prostředků poskytnutých na základě smlouvy o úvěru.
Podle § 38 odst. 3 písm. a) obecního zřízení musí být peněžní prostředky z úvěru, za který obec převzala ručení, určeny pro investici, na které se svými prostředky podílí také stát prostřednictvím státního rozpočtu nebo státní fond. Finanční podporou ze státního rozpočtu tak lze rozumět např. poskytnuté dotace ze státního rozpočtu /§ 3 písm. a) zákona číslo 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů/, nebo návratné finanční výpomoci /§ 3 písm. b) rozpočtových pravidel/ poskytnuté ze státního rozpočtu.
Finanční podporou ze státního fondu lze opět rozumět především dotaci nebo návratnou finanční výpomoc některého ze státních fondů. Státní fondy jsou ve smyslu § 28 rozpočtových pravidel právnickými osobami, které jsou zřízené zákonem (např. Státní fond životního prostředí České republiky, Státní fond rozvoje bydlení atd.).
Národní fond je podle § 37 odst. 1 rozpočtových pravidel mj. souhrnem peněžních prostředků, které svěřují Evropská společenství České republice k realizaci programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie (například projekty financované ze strukturálních fondů).
Podle § 38 odst. 3 písm. b) obecního zřízení musí být peněžní prostředky z úvěru, za který obec převzala ručení, určeny pro investici do obcí vlastněných nemovitostí. Ve srovnání s písmenem a) tak zde obecní zřízení umožňuje investovat pouze a jen do nemovitostí (nikoliv movitých věcí obce).
Ručení u právnických osob, jejichž zřizovatelem je veřejnoprávní subjekt
Třetí výjimka ze zásady, že obec nesmí ručit za závazky fyzických a právnických osob, je stanovena v § 38 odst. 3 písm. c) obecního zřízení. Ta se z povahy věci týká jen právnických osob, přičemž z okruhu právnických osob pouze těch, které jsou zřízeny obcí, krajem nebo státem. Konkrétně půjde zejména o příspěvkové organizace zřízené obcí, krajem nebo státní příspěvkové organizace, o školské právnické osoby zřízené podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Ručení u právnických osob s nadpoloviční účastí veřejnoprávního subjektu
Na základě § 38 odst. 3 písm. d) obecního zřízení mohou obce ručit za závazky právnických osob, v nichž míra účasti obce samotné nebo spolu s jinou obcí nebo obcemi, krajem nebo kraji nebo státem přesahuje 50 %. Pojem »míra účasti« obsahuje § 61 obchodního zákoníku, přičemž tento pojem je použitelný např. pro akciovou společnost, společnost s ručením omezeným, družstvo, obecně prospěšnou společnost, pro účast obce v dobrovolném svazku obcí (§ 49 obecního zřízení) atd.
Ručení u bytových družstev
V souladu s § 38 odst. 3 písm. e) obecního zřízení mohou obce ručit za závazky bytových družstev, a to bez dalšího zákonného omezení. Ve své podstatě to znamená, že za závazky bytových družstev může obec ručit nejen v případě, kdy obec má nějaký podíl v bytovém družstvu, ale i v případě, kdy v bytovém družstvu žádný podíl nemá.
Ručení u honebních společenstev
Poslední výjimka z pravidla, že obec nesmí ručit za závazky fyzických a právnických osob, se vztahuje na tzv. honební společenstva, což je stanoveno v § 38 odst. 3 písm. f) obecního zřízení. Honební společenstva jsou právnické osoby zřizované podle § 19 a násl. zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
Podle věty druhé § 27 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., ručí členové honebního společenstva za závazky honebního společenstva.
