V druhé části seriálu o rušivém světle - někdy nesprávně označovaném jako "světelné znečištění" - se budeme věnovat některým pověrám a jejich uvedením na pravou míru.
Koule (správně svítidlo s difuzorem ve tvaru koule) jsou zatracované, proklínané, natírané - přece dotvářejí večerní obraz města. Jsou místa, kde je jejich použití zcela namístě. Bezpochyby je žádoucí osvětlit průčelí historických či jinak zajímavých domů, parky nebo ulice se stromořadím.
PRVNÍ POVĚRA
Pochopitelně, že taková svítidla nejsou vůči nočnímu prostředí příliš šetrná. Z klasické koule (obr. 1) směřuje polovina světla k obloze. Je však možné ji opatřit vnitřním refraktorem (obr. 2, vlevo), a pak se sníží světelný tok k obloze asi na pětinu. A pokud se vrchlík koule opatří neprůhledným povrchem odrážejícím světlo zpět (obr. 2, vpravo), tak se k obloze dostane jen zanedbatelné množství světla. Svítidla typu "koule" mohou být šetrná k životnímu prostředí.
Ovšem přesměrování světla koulí neznamená, že pak prostor pod ní bude výrazně více osvětlen. Každé zaclonění je ztrátové a množství využitelného světla narůstá jen pozvolna. Kdyby necloněná koule zajistila průměrné osvětlení prostranství na 20 luxů, pak by při použití refraktoru vzrostlo asi na 21 luxů a s pokoveným vrchlíkem na necelých 23 luxů. To však za ideálního předpokladu, že se využije veškeré světlo vyzářené do dolního poloprostoru. To prakticky nenastane, protože šíření světla brání okolní zástavba, vzrostlá zeleň, nerovnosti terénu atd.
Pověra, že lze snížit příkon světelného zdroje, když se koule zacloní, není pravdivá.
DRUHÁ POVĚRA
Další pověra praví, že lze zabránit pronikání světla do nežádoucích směrů - třeba do nedalekých oken - polepením či zabarvením difuzoru. Případně difuzor odstranit nebo svítidlo opatřit plechovou či jinou clonou (nehomologovanou pro konkrétní svítidlo). Není tomu tak.
Aby bylo možné svítidlo používat, pak na ně musí být podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, vystaveno prohlášení o shodě. Když je někdo neodborně upraví, stává se svítidlem, na které se ono prohlášení o shodě již nevztahuje, a je nepřípustné je provozovat. Pro porušení zákona, ale hlavně pro nebezpečí ohrožení zdraví i života. Zásahem do konstrukce svítidla se mohou například změnit teplotní poměry ve svítidle, dojít k poruše izolace a v lepším případě k výpadku svítidla, v horším ke zranění nebo i k usmrcení člověka. To platí pro zásahy neodborné, ale i pro "odborné" provedené třeba elektromontérem.
TŘETÍ POVĚRA
V patách tvrzení o svépomocných úpravách je další pověra: Všelékem, zachraňujícím noční prostředí, jsou svítidla s plochým sklem. Není tomu tak, alespoň ne vždy.
Svítidla s plochým sklem jsou obvykle více cloněná. Je to dáno technologií upevnění plochého skla. A s rostoucím cloněním, podobně jako tomu bylo u "koulí", klesá účinnost svítidla.
Klasický difuzor je tvarován tak, aby jím světlo procházelo pokud možno kolmo. Ztráty průchodem jsou jednotky procent. U plochého skla to platí jen pro paprsky směrované pod svítidlo. Čím více jsou odkloněny od takového směru, tím je úhel dopadu na sklo větší a vzrůstají ztráty průchodem nebo odrazem světla zpět do svítidla. Ztráty mohou být až 80 %. To znamená, že ve srovnání s "klasickým" svítidlem klesá pro větší úhly svítivost, svítidlo nedosvítí tak daleko a má nižší účinnost. Kvalitní "klasická" svítidla vyzařují do horního poloprostoru, tedy na oblohu, téměř zanedbatelné množství světla. Například svítidlo z obr. 3 vyzáří k obloze pouze 0,5 % světla zdroje a má účinnost 73 %. Totéž svítidlo s plochým sklem (obr. 4) k obloze nevyzáří nic. Ale jeho účinnost je pouze 66 %.
Důsledkem popsaných vlastností svítidel s plochým sklem je to, že se musí umisťovat v menších rozestupech než svítidla s vypouklým difuzorem. Dokonce se musí umisťovat v menších výškách nad terénem. Jinou možností je umístění svítidel obou typů do stejných pozic; pak se však musí svítidla s plochým sklem osadit světelným zdrojem s vyšším příkonem.
V případě, že lze svítidla rozmístit v optimálních vzdálenostech, tak je zapotřebí o 5-35 % více svítidel s plochým sklem než "klasických". To do jisté míry platí i tehdy, kdy se musí rozmístění svítidel přizpůsobit vlivům okolí, například křižovatkám, zastávkám, vzrostlým stromům apod.
Světlo se od terénu odráží vzhůru do horního poloprostoru. U klasických svítidel se k němu přidává ještě světlo vyzářené k obloze přímo. Přesto však může stát, že se od většího počtu svítidel s plochým sklem dostane k nebi více světla než od menšího počtu "klasických" svítidel. Soustava se svítidly s plochým sklem není zárukou nižší zátěže nočního prostředí, než by tomu bylo od soustavy se svítidly s běžnými difuzory.
TOMÁŠ MAIXNER
Siteco Lighting, spol. s r. o.
